07/11/2025
TĚLO SI PAMATUJE VŠE, CO MYSL NEDOKÁZALA UNÉST
Bessel van der Kolk tuto větu napsal po desetiletích práce s lidmi, jejichž těla nesou stopy toho, co jejich psychika nedokázala vstřebat. A je to jeden z nejhlubších vhledů moderní psychologie.
Někdy to, čemu říkáme úzkost, únava nebo chronická bolest, nejsou jen symptomy těla. Je to řeč duše, která už nemá jiný způsob, jak se projevit.
Tělo je nejvěrnější archivář naší historie. Pamatuje si chvíle, kdy jsme museli zůstat silní. Pamatuje si okamžiky, kdy jsme zadrželi pláč, protože teď se to nehodí. Pamatuje si, kdy jsme ztuhli, protože jinak by to bolelo ještě víc.
A tak se bolest, kterou tehdy naše mysl nedokázala unést, uloží do těla. Jako napětí v šíji, tlak na hrudi, sevření v žaludku, migréna, nespavost, autoimunitní reakce. Každý z těchto projevů může být tělesnou vzpomínkou na něco, co se v duši neuzavřelo.
V jungiánské psychologii mluvíme o stínu. O tom, co jsme museli vytěsnit, abychom přežili. Tělo se stává místem, kam ukládáme vše, co vědomí odmítlo přijmout. Není to patologie. Je to přežití.
Ale v určitém bodě naší cesty se z přežití stává vězení.
Skutečná náprava proto nezačíná u pilulek ani u masáže. Začíná u vnitřní práce. U odvahy znovu cítit to, co jsme kdysi museli necítit. U pomalého návratu k dechu, k tělu, k přítomnosti. U tichého rozhovoru s místem, které bolí.
Práce se stínem není rychlá oprava. Je to systematický proces, který vyžaduje odvahu a vedení. Pokud cítíte, že je čas začít, podívejte se na naše programy v komentářích. Nenabízíme rychlé řešení, ale skutečnou transformaci.
Jakmile tělu dovolíme promluvit, začne se uvolňovat. Paměť bolesti se promění v moudrost. A to, co bylo kdysi traumatem, se stane zdrojem síly.