19/11/2025
Někdy se stane něco zvláštního.
Jako by na chvíli přestal existovat prostor, kde jsme zvyklí žít.
Nejde o halucinaci ani o „divný stav“.
Je to místo, které většina lidí zažije jen pod psychedeliky — ale může se otevřít i úplně přirozeně, když se naše vědomí začne měnit.
Je to okamžik, kdy:
• už nejsem tím, kým jsem byl,
• ale ještě nejsem tím, kým se teprve stanu.
Meziprostor.
Ticho mezi dvěma nádechy.
Stav, kde ego na chvíli povolí svoji kontrolu.
A najednou nejsem uvnitř těla.
Nejsem ani venku ve světě.
Jsem jen přítomný vědomí… bez hranic, bez příběhu, bez role.
Je to zvláštní pocit, protože celý život věříme, že musíme být „někde“.
Že musí být jasné, kdo jsme.
Že musíme mít svou identitu pevně uchopenou.
Ale v těchto chvílích se ukazuje něco jiného:
Identita je jen vrstva.
A když spadne, zůstane vědomí — čisté, prostorné, skutečné.
Někdy se to stane uprostřed emocí.
Někdy v těžkém období.
Někdy v meditaci.
Někdy v tichu.
A většinou právě tehdy, když se v životě měníme.
Tyhle stavy nejsou „odpojení“.
Naopak jsou to malé náhledy do toho, kým skutečně jsme, když na chvíli přestaneme být tím, kým nás naučil být svět.
A pokud se ti to někdy stane…
nelekni se.
Není potřeba tomu rozumět.
Není potřeba to držet ani odmítat.
Jen to nech projít.