Jaká je otevírací doba?

Pondělí 10:00 - 17:00 Úterý 10:00 - 20:00 Středa 10:00 - 17:00 Čtvrtek 10:00 - 20:00

https://mybewit.com/r/jedinecna, https://jedinecna-atelier-pece-a-krasy.reservio.com/booking, http://www.zanetanechvatal

Ateliér Jedinečná, Jihlava (2026)

13/02/2026

🤨Proč si masochisticky odpíráme věci, po kterých ve skrytu své duše TOUŽÍME?🤨

Chceme romantiku, vyznání lásky, vodění se za ručičku (samozřejmě ne každý to tak má :-) ), svatbu, děti a ŽILI ŠŤASTNĚ AŽ NAVĚKY....ale proč nám pak přijde divné se vodit za ruce po 15ti, 20ti letech? Proč se najednou cítíme hloupě, když bychom se měly ke svému partnerovi přitulit?

------Najednou se začneme oslovovat ,mamko a taťko, - pardon ženy, tohle je prostě STOKRÁT NE s vykřičníkem. Ne, není to roztomilý. Ne, není to vzrušující. Ne, není to ani vtipný. Víte, co tím podprahově sdělujete? Že nejste dospělí lidé, pardon. Jasně, mluvíme o taťkovi a mamce před dětmi, ale ne k sobě. Před lety jsme potkali manželova příbuzného s jeho přítelkyní...já je viděla poprvé, byli jenom oni dva a oslovovali se právě mamko a taťko. Tak se jich ptám...a kolik máte dětí? Kde vůbec jsou? ,,my žádné nemáme...jsme spolu pár měsíců, ha ha ha...,, - to byl fakt úlet.

------Mluvíte o svém partnerovi stylem: moje ženská, moje paní, můj chlap nebo o něm rovnou mluvíte jako Novák tohle a Novák tamto. To se pak horko těžko hledá cesta k blízkosti, s touto energií.

------Je vám třeba kolem čtyřiceti a partnera už počítáte jako inventář. Svůj úkol splnil, teď už jsou pro mě důležitý děti a chlapa nějak přetrpím, však se to tak má dělat, ne? Co bych já jemu...ať se on předvede, jak mě miluje. Já mu vařím, peru, uklízím a on mi má nosit kytky...🫣🙄

-------Rozhodnete se s někým strávit život, ale přitom radši svého partnera probíráte s kámoškama než s ním samotným.
Neměl by snad člověk, se kterým sdílíte život být ten první, komu se svěříte?

Ano...je to někdy sakra těžké. Každý vstupuje do vztahu s nějakým svým příběhem. Zprvu ho zastíní vzájemná přitažlivost, láska a přivřené oči.

Dřív nebo později však začneme narážet na zkušenosti, bolesti, nedořešené věci z minulosti....a právě v tuto chvíli máme tendenci odcházet ze vztahu - ne nutně fyzicky, ale ENERGETICKY. Namísto toho, abychom si vytvořili svůj bezpečný partnerský/rodinný kruh, tak dovolíme, aby kdokoli zvenčí mezi nás vstupoval.

Jedna bude našeptávat: to je normál, z toho si nic nedělej
Druhá pro změnu: najdi si milence a máš to 🤦‍♀️
Třetí vás bude tak dlouho přesvědčovat, že si fakt zasloužíte někoho lepšího až vám rozvrtá vztah nebo manželství.

❤Chceš být milovaná, obdivovaná, respektovaná, opečovaná a VIDĚNA?❤

Pak se OBNAŽ. A nemyslím tím sundej si šaty🙃

Začni UPŘÍMNOSTÍ k sobě samé....nikdo ti nemůže nikdy dát nic, co bys v sobě nepřijala ty sama. Nikdo nenaplní tvé prázdné místo. Nikdo tady není pro to, aby tě dělal šťastnou. JSI TO POUZE A JENOM TY. Ne tvoje děti, ne tvůj partner, ne kámošky.

Když budeš vědět, kdo jsi ty a co potřebuješ od partnera, začni KOMUNIKOVAT. Ne stylem TY TOHLE A TY TAMTO, ale stylem JÁ. Já se cítím takto a takto, ocenila bych...pomohlo by mi....ráda bych.... začneš-li útočit, nemůžeš čekat kladnou odezvu.

DEJ SI ČAS - možná jsi na cestě, kdy sama sebe poznáváš v novém světle. Zjišťuješ, že už některé věci nechceš nebo potřebuješ jinak. Možná máš pocit, že už váš vztah nemá šanci....než však začneš pálit mosty, podívej se na svého partnera. Co vidíš? Je tam stále ještě láska? Chuť s ním trávit život? Pokud ano, BUĎ TRPĚLIVÁ....

mnoho žen se v těchto časech začíná jak zakleté princezny probouzet. Zbavují se okovů svých matek a babiček a chtějí žít jinak. A automaticky očekávají, že muži se přidají. Tady pak ale naráží kosa na kámen.

Začneme prozírat a už to hrneme všude kolem sebe a očekáváme, že všichni se automaticky změní taky....tak tady prrr.
Pánové, a zatím si stojím, se milerádi ke své ženě v rámci svých možností připojí, ALE ... a tady je opravdu velké ALE - my ženy jsme celkově emotivnější, více ochotny se měnit, nechat si pomoci....muži oproti tomu vyrostli ve ,velkého chlapa, ...toho, který nebrečí, musí se postarat o rodinu a vládnout pevnou rukou. A vy teď najednou přijdete a budete po něm chtít změnu. On ale potřebuje čas.

Lekne se....vyděsí se....začne couvat, bojovat....ne proto, že by vás možná nemiloval, ale proto, že najednou neví, co má dělat. Začne se mu pomyslně bořit svět jeho jistot. Tady je potřeba vydržet....má-li vztah dál fungovat, vybudujete něco, co vám nikdo a nic nevezme a bude vám v tom dobře, oběma🙏

Nemá-li vztah dál fungovat...není to pro vás známka toho, že je s vámi něco špatně a že jste udělala chybu...je to známka toho, že je na čase jít dál, ne se opět potlačit a přizpůsobit.

Dovol si se obnažit.....dovol si znovu milovat....dovolit si důvěřovat....dovol si být i klidně znovu zraněná.....dovol si a budeš mít vše, po čem toužíš❤

S láskou k tvé vnitřní kráse,

Žanet

12/02/2026

✨✨,,Co bych asi tak JÁ SAMA mohla změnit?!,,✨✨

,,Jednotlivec přeci nic nezmůže,,..... praskají mi ušní bubínky, kdykoliv tohle někdo pronese.

A kdo myslíte, že dělá ty davy? Kdo myslíte, že dělá ty masy lidí? Kdo myslíte, že určuje, ovládá, manipuluje nebo také povzbuzuje, inspiruje, vede?

----Je to VŽDY JEDNOTLIVEC - někdo, kdo si byl tak silně vědomý sám sebe, svých schopností, vědomostí a vlastností a nebál se.

----Vše začíná u každého z nás. My jsme ale příliš zlenivěli, necháváme se unést bezbřehým konzumem a idylou dostatku.

Necháváme se kolébat kecama, jak se nám přeci krásně žije....dovolená u moře, spousta plastu z temu a sheinu, kterým si zabordelujeme život a planetu, ale juuuuu....já si můžu všeeeeechno koupit...a třeba dvacetkrát🫣

----Odložili jsme vlastní úsudek do koše, přepnuli jsme na autopilota a chováme se jako ovečky, které tu békají zde a tu jinde...tak jak jim to zrovna napíší nebo řeknou média nebo podle toho, co se zrovna nosí ve skupinách, kam můžeme zapadnout.

💫💫💫💫💫💫💫💫💫
MEZITÍM :

- každoročně narůstá spotřeba ANTIDEPRESIV a počet uživatelů: kdo nezobe, jakoby nebyl
- každoročně narůstá počet SEBEVRAŽD...a nejen u dospělých, ale u DĚTÍ!!!
- lidé ztrácí schopnost EMOČNÍ INTELIGENCE a ROZLIŠOVACÍCH SCHOPNOSTÍ
- zlenivěli jsme natolik, že zodpovědnost za svůj život a zdraví svěřujeme všem okolo, hlavně ne sami sobě
- CIVILIZAČNÍ choroby jsou neustále na vzestupu, ale pořád se zaklínáme vědou a medicínou...tak tady asi něco nefunguje, nemyslíte?
- naše děti se RODÍ NEMOCNÉ .... božská bytost, která se ještě ani pomalu nenadechla života a už nese kříž v podobě ekzémů, astmat atd. Stále nic?

-----A to vše jen proto, že SI MYSLÍME, ŽE JEDNOTLIVEC NIC NEZMŮŽE.

Namísto tvoření hezkého jsme se naučili zaměřovat se na vše negativní a nefunkční a pak se divíme, že nevidíme světlo na konci tunelu.

Kdo to změní? Ne NĚKDO ..... ale MY. A čím dříve toto pochopíme, tím dříve se bude svět měnit. S naší odpovědností, nejen vůči nám samotným, ale vůči příštím generacím.

Každý jsme si vybral své období zde na Zemi....všichni tak nějak cítíme, že svět se mění .... a my jsme součástí té změny...vlastně ne, my máme TU MOC změnit svět....záleží pouze na nás, v jakém světě chceme žít.

A já osobně chci být tou změnou k hezkému, netoužím po životě a světě, který nebudu moci žít svobodně a radostně🙏🌈

Jak jste na tom vy? Zůstanete pasivní a v čekání, co život přinese nebo se na životě začnete podílet? ❤

S láskou, Žanet

12/02/2026

Pochopit skutečnou podstatu a úlohu l jednotlivce v souvislostech vzájemného společenství je paradigma dnešní doby.

Není třeba se bát pouštět staré myšlenky, vzorce, vztahy....

Je naší povinností postavit samy sebe na první místo... ne z egoismu, sobeckosti, ale proto,že pouze tak můžeme vytvořit budoucnost pro naše děti a další generace....🙏

Teď je ten čas...

09/02/2026

💫🙏DĚTI NEMAJÍ PYKAT ZA NAŠI SLABOST, HLOUPOST A NEVĚDOMOST🙏💫

Přála bych si to přehlížet, mlčet, dělat, že se mě to netýká....ale nemohu.
Nemám v popisu své esence jenom mlčky přihlížet. A o tom, co se děje kolem našich dětí už mlčet nejde.

Situace jedna: sedíme v penzionu na snídani, u protějšího stolu maminka se dvěma dětmi kolem 9let. Holčička, navlečená do termo prádla, které dává na odiv její ,faldíky, a pupík, přes který si nevidí na špičku palce u nohou. Chlapeček si zatím jakžtakž postavu drží.
Jejich snídaně: chlapeček: miska kuliček v mléce, poté zdlábne čokoládový donut a pak se ještě dojí rohlíkem, kdy každé sousto krásně zapije, aby mu to lépe klouzalo do krku.
Holčička...vafle pomazaná nutelou, hojně zdobená šlehačkou a ano, aspoň tedy ten banán🤓
Maminka snídá ,normálně, .... pečivo, vajíčka, šunka...

Situace dvě: jedu nakoupit do obchodu a potkávám dvě slečny, tipuji mezi 10-11ti lety, obě narvané v zimních bundách, které jim jsou hodně těsné, hlavně v oblasti opět břicha. Jejich nohy se jim bohužel v důsledku silných stehen tvarují do písmene X :-/

Situace tři: stojím u pokladny za štrůdlem dětí, které si jdou nakoupit ,svačinku, - energeťáky, koblihy, brambůrky, coly a jiné sladké nápoje

Situace čtyři: stokilová trenérka roztleskávaček, která na své svěřenkyně huláká, když se jim něco nepodaří a pak je ze závodů vezme v noci za ,odměnu, do mekáče, kde si dá dvojitého hambáče, velké hranolky a zapije to půllitrovou colou

--------Cloumá mnou obrovský vztek a hlavně bezmoc.....jak jsme tohle mohli dopustit??!!

Můj muž mi kdysi říkal, že to nemám tak řešit, že se mě to přeci netýká a proč mi to vlastně vadí....změnil názor.

Znáte přísloví o nejslabším článku v týmu? Tým je tak silný jak silný je jeho nejslabší článek.

Jak bude vypadat tělocvik, který už dnes je spíše symbolický, ve chvíli, kdy více jak polovina dětí neudělá ani dřep?
Jak bude vypadat vzdělávání, když budou mezi dětmi propastné rozdíly v chápání a porozumění?
Jak bude vypadat zdravotnictví ve chvíli, kdy polovina obyvatel bude trpět metabolickým syndromem? ( vysoký tlak, cukrovka, vysoký cholesterol,...)

Vážně se nás to netýká?

Nejhorší na tom všem je, že za to nemohou naše děti, ale my jako RODIČE a potažmo společnost, která se rozhodla rezignovat na život..

- já jsem neměl, tak ti dopřeju

- sladké je odměna (ano, toto je nejhorší stigma této společnosti - sladké jako forma lásky, péče, radosti. Sladké je první, co ochutnáme v podobě mateřského mléka a sladké je první, po čem saháme, když máme splín na duši)

- je hubený/á, tak to neřeším. Hmmm....jenže ono to není vždy o tloušťce, ale o organismu. Měli bychom mít alespoň základní povědomí o štěpení cukrů a funkci inzulinu. Naše tělo opravdu vydrží hodně, ale to, že je dnes naše dítě štíhlé, tak neznamená, že za pár let nebude řešit metabolické poruchy)

- lenost: o ano, nač dělat svačinky v dnešní uspěchané době, kdy je jednodušší dát dětem peníze ať si něco koupí po cestě do školy

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨

Toto je důsledek ,lásky, vůči našim dětem:

- nesoustředěnost
- hyperaktivita
- poruchy pozornosti
- projevy vzteku a agrese (když hladina cukru klesá)
- zadýchávání
- zdeformované tělo v podobě špatného držení, křivých nohou
- deprese, úzkosti
- alergie, ekzémy, astma, častá nachlazení, snížená imunita
- únava, letargie
- obezita z podvýživy. Ano, tento termín existuje....tělo je sice obézní, ale strádá na živinách. Je v obrovském stresu, živeno cukry a tuky, ale vitamíny, stopové prvky, bílkoviny jsou v hraničním nedostatku.

Spoustu rodičů se zaklíná pohybem....tak si pak přeci trošku toho sladkého děti zaslouží, ne? Honíme je po svazích na lyžích dřív než umí chodit a každý takový pohyb pak ,oslavíme, řádným přísunem cukru, aniž bychom měli povědomí o rozdílu mezi cukry a sacharidy.
Návštěvu fastfoodu povýšíme na sváteční událost a přesolené hranolky pak na vrchol gastronomie.

ONI Z TOHO VYROSTOU....

NE!!! Nevyrostou.....však ani mnozí rodiče dosud nevyrostli ze svých dětských zranění a ublížení, bolístek a křivd. Jak si můžete myslet, že vaše děti vyrostou ze špatných návyků, které jim předáte??

Co až vašim dětem jednou dojde, že právě díky vaší laxnosti, lenosti, nevědomosti, neochotě teď oni musí řešit své zdravotní problémy?

Všichni chceme pro své děti to nejlepší....bohužel děláme často pravý opak.....můžeme si říkat, že nic nesouvisí, ale vše souvisí se vším....

- jídlo pro nás znamená bezpečí, přežití.....bezpečí jsou ale také zdravé vztahy, sounáležitost, blízkost, . Budujme své vztahy a nebudeme muset samotu zajídat.

- nedělejme ze sladkého odměnu. Tím, že něčemu dáme punc výjimečnosti, děláme z toho vzácnost...a to se pak lehce promění v to, že jupí, já si tuto vzácnost můžu dopřávat pořád, to se mám.

- vraťme se k rituálům.....kolikrát v týdnu se sejdete jako rodina u jednoho stolu? Společné jídlo, opět, buduje vztahy, blízkost, sounáležitost, pocit bezpečí.

- dopřejme si rozmanitost, ochutnávejme nové věci

- zapojme děti do vaření....ony to milují. Dejme jim volnost, nechme pracovat jejich fantazii, pomozme jim najít nějaký zajímavý recept a užijme si čas strávený tím, že budeme jídlo připravovat společně a budeme nad ním přemýšlet, ne ho jenom konzumovat

- a možná to nejdůležitější nakonec .... MĚJTE RÁDI SAMI SEBE🙏❤ Tam totiž začíná vše....u respektu ke svému tělu, u sebe-lásky, u vnitřní vyrovnanosti.

Přemýšlejte nad tím, co vás nutí utíkat k zajídání stresu, strachu a bolesti jídlem....

Ano...dnes máme mraky informací, možná až příliš, ale na druhé straně máme také díky tomu mnoho a mnoho příležitostí a možností cokoli změnit.

Jsme vzorem pro naše děti....jsem předky pro naše příští generace....co je to, co jim chceme předat? ❤

09/02/2026

💫💫KDYŽ NÁS NE-MOC ZAČNE VLASTNIT💫💫

,,jsem astmatik,, - ,,jsem alergik,, - ,,jsem diabetik,, ..... kolikrát jste toto už z úst někoho nebo snad sebe samých slyšeli?

Možná si ani neuvědomujeme, že těmito slovy se s nemocí identifikujeme a ta tak začne tvořit náš svět, naši realitu a stane se ,SMYSLEM NAŠEHO ŽIVOTA, .

--- až příliš často od vás slýchám, jak byste chtěly pomoci své kamarádce, příbuzné, kolegyni, která prochází náročným životním obdobím či nemocí.

A já se vás na to konto ptám, zda ta osoba o uzdravení vůbec stojí....zda skutečně podniká kroky vedoucí ke změně svého života nebo jí postačí si ,postěžovat, , odložit kousek svého břímě na vás (a daří se jí to, protože vy pak máte tendenci zůstávat v její energii a hledat pomoc) , ale reálně pro sebe vlastně nic moc nedělá.

Vloni jsem na víkendových kurzech trávila čas s jednou zhruba třicetiletou ženou, která měla od jisté doby (matně si vzpomínám, že od mládí) velké problémy s ekzémem.

A každý každičký víkend tímto tématem zásobovala celý ansámbl. V té době byla na nějaké speciální stravě, kdy už 3/4 roku jedla pouze vývary a nemluvila o ničem jiném než o tom, jakou všelijakou léčbou, terapiemi, regresemi, dietami a nevím čím vším v životě prošla.

Zprvu jsem jí naslouchala, zajímalo mě to....než jsem pochopila, že ONA SAMA JE EKZÉM.
Celý život se tak soustředí na vyléčení, že jí nezbývá moc prostoru zaměřit se na to, co, resp. kým je, když je už konečně zdravá.

Stala se takovou expertkou na celoživotní ,léčení, svého ekzému.

---- Všechno vyzkoušela, všechno ví, všechno zná....nikdo jí nemůže poradit, protože ONA už VŠÍM prošla.....a má tak o všem dokonalý přehled.

Přišlo mi to svým způsobem líto....v jejím životě nebyla radost, uvolněnost, lehkost....ale jistá strnulost, vážnost a čekání na to až bude jednou zdravá.

A mně se stále do mysli vkrádá jedna a ta stejná otázka.....

--------- KDO JSME, KDYŽ JSME ZDRAVÍ? -------

Tolik času věnujeme našemu uzdravování až zapomínáme tvořit si svůj život. Tak moc se do naší společnosti vžila myšlenka, že být zdravý není normální a my jí přijímáme jako normu. Přestáváme věřit sobě a svému tělu a než abychom se podporovali ve zdraví, podporujeme se v nemoci.

- někdo se schová do role oběti (konečně mám díky své nemoci pozornost)
- někdo se stane ,hrdinou, ,kterého nic nerozhodí (popření situace, strach z pocitů selhání a slabosti)
- někdo vezme svou nemoc jako zkušenost, jako lekci, postaví se k tomu čelem a tehdy může začít proces uzdravení se

Troufám si říct, že každá z těch fází by mohla proběhnout a mít své místo.

První bývá zpravidla šok a otázka proč já? Přijde určitá sebelítost, naštvání, slzy....a je to v pořádku, ale nesmí to trvat dlouho, protože pak se skutečně staneme obětí své choroby.
Druhá fáze je popření. Budu se dál chovat stejně, nechám to na doktorech, oni ví a já se nehodlám kvůli nějaké chorobě omezovat. To je záležitost porouchaného těla a to se mě netýká, doktor mi pomůže.
Třetí fáze pak nastává (nebo také ne), když jde do tuhého. Když zjistíme, že západní medicína má prsty krátké jak půlroční miminko a že tady se odpovědí na své otázky nedočkáme. Když zjistíme, že naše tělo a duše jsou spojené nádoby a pokud chci žít kvalitní život, tak se o něj musím sám zapříčinit.

Pár otázek k zamyšlení:

----Proč nám přijde normální nebýt zdravý a koukáme skrz prsty na ty, kteří to dokázali?
----Čeho se ve skutečnosti bojíme, když se uzdravíme? Sami sebe? Toho, že najednou nebudeme vědět, co se životem? Že ztratíme ,spřízněné duše, v nemoci?,
----Bojíme se vlastní zodpovědnosti?
----Nebo je za tím vším něco mnohem mnohem hlubšího?

Když zůstanete sami v sobě....s představou, že už teď jste zdraví....jaký pocit naplňuje vaše tělo? Je to úleva? Radost? Strach? Nicota?

Ve chvíli, kdy jsme schopni se na tyto pocity podívat, identifikovat je a rozklíčit...tak v tu chvíli začneme žít.

Vždy je to pouze o jednom ..... ROZHODNOUT se udělat první krok🙏

Nejsi na to sama❤

03/02/2026

POTŘEBA ZA NĚKÝM STÁT....JENOM NE SAMA ZA SEBOU

💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫

situace posledních dnů/týdnů ve mně vzbuzuje čím dál více palčivou otázku: co znamená STOJÍM ZA....? Proč máme pořád potřebu za někým a za něčím stát a přitom se mnohdy neumíme postavit ani za svůj názor?

Mnoho lidí tuto větu vykřikuje jak nějakou novodobou mantru a já se musím ptát:

- kde byli všichni ti, kteří měli stát za svými dětmi pár let zpět? To byly plné sociální sítě výkřiků ,,na děti nám nesahejte,, .
Přitom realita byla taková, že mě na základní škole znal každý, jelikož jsme byli jediní rodiče, kteří se za své děti skutečně postavili a odmítli tu neuvěřitelnou šikanu.

Dodnes mám v živé paměti rodiče spěchající do své práce, zatímco si vychovatelky honily ego na malých vyděšených dětech při šťourání jim do nosu.
Dodnes slyším maminky ze školky, které mi poté řekly, že se mnou souhlasily, ale neměly tu odvahu se tomu postavit.

- proč mnozí z těch, kteří na sítích stále za někým stojí a mají plná ústa mouder, mezi čtyřma očima mlčí?

------Přesunuli jsme totiž život do online prostoru, zpřetrhali jsme ta jedinečná pouta, která vznikají při osobních setkáních a změnili jsme se ve stádo vykřikující prázdná hesla a urážky v domnění, že můžeme nebo že snad na to máme právo...začali jsme si vybírat lidi se stejným názorem, protože se bojíme konfrontací a diskusí?

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨

Proč?? Abychom se cítili V BEZPEČÍ, měli pocit, že někam PATŘÍME a naplnili tak svou přirozenou potřebu být v tlupě.

💫Ono se za tím ale skrývá více než se na první pohled může zdát.

Mnoho lidí rádo říká, že vyrostli ,normálně, , tzn. lítačka venku, samostatnost, selský rozum atd.. To sice ano, ale jaksi zároveň v emočně plochém prostředí

- pochval bylo málo a když už, tak zabarvené podtónem můžeš ještě víc
- láska a emoce se moc nevyjadřovaly
- byla to doba hesla : nehas, co tě nepálí
- podpora z rodiny, vzájemné sdílení, důvěra...toho moc nebylo

Na druhu stranu to ale byla doba, kdy se lidé setkávali....naživo. Kdy se uměli v hospodách porvat, aby se na druhý den objímali.
Kdy se sice šířily, zvlášť na vesnici, drby jak přes telefonní ústřednu, ale nikdy netrvaly déle než pár dní. Nedocházelo k masovým štvanicím a shromažďováním za každou sousedku, o které někdo něco řekl.

Každý žil svůj život tak nějak sám za sebe a zároveň přirozeně v blízkém společenství lidí ze svého okolí.

--------Dnes pomalu nevíme, kdo je náš soused.....zato stojíme tu za tím, pak zase za tím a zítra budeme stát zase za někým jiným.

Protože se domníváme, že online svět pro nás představuje to bezpečí tlupy. Domníváme se, že když půjdeme s davem, tak jsme chránění a přijatí. A je to pro nás samozřejmě mnohem pohodlnější jít s proudem než proti proudu. Protože to, co lidem často chybí je vlastní SEBEHODNOTA a VĚDOMÍ SVÉ SÍLY.

To, co potřebujeme je vrátit se zpátky k sobě.......umět vést diskuse mezi čtyřma očima..umět si požádat o podporu a umět ji dát druhým..umět ventilovat své emoce aniž bychom se báli, zda budou přijaté a zároveň umět přijímat emoce druhých..naučit se respektovat opačný názor a nezaměňovat ho s potřebou zvítězit nad druhým ..nebrat si slova druhých osobně a zároveň nechtít slovem ublížit

🌈Svět není černo-bílý...je plný barev a krásných věcí, tak té rozmanitosti nezavírejme dveře před nosem.

Nechtějme stát na té ,správné straně, - ta totiž neexistuje.
Mějme potřebu a touhu stát pevně za sebou samými....ne za někým druhým, koho vlastně ani neznáme.
Poslouchejme hlas svého srdce, své touhy a intuici....ti nám umí říct, co je pro nás správné bez ohledu na to, jak to vidí naše okolí.

Mějme na paměti to, že ti cizí lidé, za které se dnes chceme velkými gesty stavět, nás vůbec neznají, nejsme pro ně ani tečky na konci věty....nepodají nám pomocnou ruku, když jí budeme potřebovat.....nesuďme se navzájem podle toho, kdo za kým stojí v online světě.....uzdravme své bolístky na duši ať nemáme potřebu stát v davu, ale umíme stát rovně sami za sebou.

Kamarádka s opačným názorem než je ten ,správný, může být ve finále přesně ta, která tady pro vás bude ve chvíli, kdy budete potřebovat.🙏❤

S láskou a úctou k našemu vnitřnímu bohatství Vám přeji krásný den,

Žanet

28/01/2026

A BUDEME MLČET!!!!
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨

Stud....hanba....zesměšnění....bagatelizování....popírání emocí a pocitů

Dnes mě nadzvedl ze židle jeden příspěvek na sociálních sítích, kdy se slečna setkala s velmi nepřiměřeným chováním ze strany maséra a tázala se, zda má někdo podobné zkušenosti.

Z rozhovorů vím, že těch žen je více...dokonce i někteří ,kolegové, o takovémto chování VÍ a přesto MLČÍ!!

----Nedávno jsem se na toto téma bavila s jednou známou, která měla podobnou zkušenost....neurvalé a nemístné chování maséra, který jí bez upozornění stáhl prostěradlo a masíroval jí nahou, pak jí naháněl a psal sms se žádostí o schůzku.....další měla zkušenost s tím, že ji masér po pár setkáních řekl, že už se přeci znají, tak se před ním nemusí schovávat.

Ptala jsem se té známé, proč mu něco neřekla? Proč si to nechala líbit?
Víte proč? Protože ON byl přeci známý masér a co kdyby se to vše otočilo proti ní?

A TAK SE MLČÍ.....jenomže tím mlčením dovolujeme, aby takhle byly zneužity další a další ženy, protože se bojíme vlastního hlasu. Bojíme se zostuzení či snad výsměchu, urážek a tak radši mlčíme. Protože jiné ženy s ním byly spokojené? No a co? Její dobrá zkušenost nenahradí vaší špatnou.....

A muži? ,,no tak si sáhnul...,, ..... ,,vy naděláte....,,, Jako do prdele...že jsem sprostá!! Ale tohle mě vytáčí do běla😡

----mezi svými klientkami mám mnoho žen, které byly více či méně někdy ve svém životě zneužité...a nemusí jít nutně o znásilnění. Cítí se vinné....cítí se zahanbeně....

To vše se kupí v těle, protože to nemá kam odejít.....není bezpečí, kde to lze propustit.....není přijetí, porozumění a pochopení....a posléze to může způsobovat závažná onemocnění, protože si to v našem těle žije roky svým životem...potlačené emoce, trauma, strach.

Nedovolte, aby kdokoli zesměšňoval nebo znevažoval to, jak situaci vnímáte vy.....

Nemlčte ze strachu, že se to otočí proti vám....myslete na ty ostatní, kterým vaše mlčení může ublížit.

Nejde o to zničit někomu pověst, ale tohle se NESMÍ dít....ne v oblasti, kde důvěra jde ruku v ruce s dotekem a léčením.

Naučte se postavit se samy za sebe.....nejste rozbité....není s vámi ani nic špatně.....možná jenom máte pocit, že jste na vše samy.....NEJSTE, MÉ MILÉ JEDINEČNÉ. 🌹

Žanet

28/01/2026

A takhle to kdysi začalo 🤭

Vlastně ne....ještě o pár let dříve mi seděly ženy na židli a já jim ošetřovala půlku obličeje, aby viděly rozdíl😆

Pak jsem si začala zařizovat malý ateliér doma v podkroví a než jsem sehnala lehátko, tak jsem skutečně chvilku dělala kosmetiku na posteli🫣

To ale nešlo dlouhodobě a tak bylo na čase učinit rozhodnutí....a já věřím, že jsem se rozhodla správně🥰, protože právě začínám 4. rok v Ateliér Jedinečná a zatím nemám rozhodně v plánu končit, spíš naopak.

Jenom už nedělám kosmetiku ,na koleni, 😃

Páni...když na mě tyto vzpomínky dnes vyjely, tak mi to přijde jak za časů krále klacka.
Jsem za tyto vzpomínky ale ráda....někdy máme pocit, že stojíme na místě, nic se neděje, nikam se neposouváme....a pak zjistíme, jaký kus cesty jsme ušly.

Tak si dnes s radostí oslavím ty Jedinečné 4. narozeniny a budu se na vás všechny a každou zvlášť v tomto roce těšit✨🌹

15/01/2026

Když se OBĚŤ zahryzne hluboko pod kůži
💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫

Zdánlivě se tato žena může zdát ,vědomá, až , osvícená,.....sdílí často svůj život, vše, co se jí děje, pracuje na sobě, uvědomuje si, kde kdy udělala chybu, sdílí a mluví o svých zkušenostech otevřeně, mluví o svých pokrocích, působí až kajícně a poníženě....ale možná si časem začnete všímat zvláštního rysu .... podprahové manipulace, ohýbání reality ve prospěch jí samé.

Zdánlivé ,odpouštění, a kajícnost vůči sobě, nenápadné osočování druhých, které je schované za laskavá slova smíření se s danou situací a svalením viny jenom na sebe samu.

Pláč, utrpení, zoufalství téměř v přímém přenosu. Žádosti o podporu, ale takovým tím ,,ale ne, já to zvládnu....už jsem toho zvládla dost,, , musím být silná. A to já jsem.

Chvíli je vše zalité sluncem, protože jí druzí podpořili třeba koupí jejího produktu či služby, vyslechnutím...aby o pár týdnů později už zase hořekovala, jak jí třeba tělo vypovědělo službu a jak se hroutí, protože to bylo náročné.

Všechno se vlastně točí kolem ní. A když by se nic nedělo, tak si to možná musí i vymyslet.

Působí často jako někdo, kdo vám vždycky pomůže, ale možná nakonec zjistíte, že ta snědená ruka patří vám....

Znáte někoho takového?

Chápu, že rozpoznat člověka, který si libuje v lítosti a v roli oběti od člověka, který SKUTEČNĚ prosí o pomoc, může být velmi náročné, ale právě proto jedním ze základních rysů, které je potřeba si osvojit, je naučit se číst v lidech. Ne v tom, co nám říkají, ale v tom, co z nich cítíme.

✨Otázka zní: kdo by dotyčná byla, kdyby skutečně žila svůj život po všem tom vyčištění, karmickým odpuštění, rodovým čistkám apod. , které se táhnou už třeba roky a stále je co ,zpracovávat a čistit, ?

Kdo by byla, když už není co čistit a zpracovávat, komu odpouštět?

Jak vypadá její život, když ho může začít žít právě teď, s čistým listem?

A chce to vůbec? Nebo je pro ní bezpečnější schovat se do role oběti?

Co můžete udělat vy, máte-li někoho takového ve svém okolí?

💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫💫

To záleží na mnoha faktorech:

----
1. třeba na tom, nakolik se potřebujete realizovat VY skrze ,pomoc, ostatním
2. pokud se vzorce stále opakují a není tam žádný progres, můžete vztah ukončit nebo tuto část vztahu ignorovat. Je to těžší, ale pokud vám na tom vztahu záleží a jste již unavené tímto tématem, začněte ho ignorovat. Obzvlášť pokud dotyčná osoba reálně žádnou pomoc nechce
3. můžete se zachovat jako skutečný přítel, ne ten, který se bojí být upřímný, aby nezranil a říct to narovinu. Možná si ta dotyčná osoba ani neuvědomuje, že se tak chová

------------Někdy se necháme lapit do sítí v důsledku pocitu vlastní nedokonalosti....nebo protože nám bylo říkáno, že musíme vždy pomáhat druhým.....nebo si tím zvyšujeme status, protože my jsme přeci ti soucitní a tak je to správně.

Toto chování, na obou stranách mohou být důsledky ztráty DŮVĚRY, BEZPEČÍ, chybějící PŘIJETÍ.

Možná můžeme začít tím, že budeme k sobě samým a k sobě navzájem UPŘÍMNÍ. Přestaneme hrát hry na oběti a samaritány a naučíme se spolu komunikovat narovinu.

Co si o tom myslíte, mé jedinečné?

Máte ve svém okolí takovou oběť nebo samaritána? Nebo jste někým takovým vy samy a už to dál nést nechcete?

Ateliér Jedinečná

13/02/2026

12/02/2026

12/02/2026

09/02/2026

09/02/2026

03/02/2026

28/01/2026

28/01/2026

15/01/2026

Adresa

Otevírací doba

Telefon

Internetová stránka

Upozornění

Odkazy

Sdílet

Pondělí	10:00 - 17:00
Úterý	10:00 - 20:00
Středa	10:00 - 17:00
Čtvrtek	10:00 - 20:00