Tera Wels Poznáním sebe poznám koně, Liberecko, Liberec (2026)

31/12/2025

Rok 2025

Rok 2025 byl obdobím významných změn, nečekaných událostí a intenzivního osobního i profesního vývoje. Byl to rok mnoha ujetých kilometrů na českých silnicích, především rok návratu – návratu k aktivnímu životu, k profesnímu směřování a k sobě samé, a to i přes limity a omezení, které mi nastavilo mé zdraví.

Jedním z klíčových milníků tohoto roku bylo úspěšné absolvování profesní kvalifikace Manuální terapeut zvířat, se specializací na velká zvířata – koně. Tato kvalifikace mi umožnila během roku poskytnout odbornou pomoc celé řadě koní, zmírnit jejich obtíže, podpořit regeneraci pohybového aparátu a v mnoha případech přispět k návratu do funkčního a komfortního pohybu. Ne všechny tyto příběhy jsou zaznamenány obrazem, o to více však mají svou hodnotu v reálném dopadu na zdraví a pohodu zvířat.

Současně jsem ve své profesní cestě pokračovala dalším vzděláváním a složila státní zkoušku (profesní kvalifikaci) Sportovní a regenerační masáže pro lidi. Díky tomu se má odborná praxe rozšířila o možnost pracovat nejen s koňmi, ale také s jejich jezdci. Tento krok považuji za zásadní, neboť pohybový aparát koně a člověka je v jezdeckém partnerství neoddělitelně propojen. Fyzické i psychické nastavení člověka se přenáší na koně, který jako vysoce vnímavé zvíře reaguje na napětí, kompenzace i emoční stav svého jezdce. Ošetření pouze jedné strany tohoto vztahu často nestačí – skutečně funkční řešení vzniká až v komplexním přístupu.

Abych byla schopna tuto komplexnost dlouhodobě udržet, věnuji se kontinuálnímu vzdělávání v oblasti manuálních terapií jak pro koně, tak pro lidi. Tyto vzdělávací procesy nepřinášejí pouze profesní růst, ale zároveň podporují i osobní stabilitu, duševní rovnováhu a hlubší porozumění souvislostem mezi tělem, myslí a pohybem.

Významným přínosem tohoto intenzivního vzdělávacího období je i posun v kvalitě mých výukových lekcí. Setkávání s lidmi, kteří nevnímají koně pouze jako sportovní prostředek, ale jako partnera, mi přináší cenné zkušenosti a obohacuje mě také v roli lektora.

Na viděnou v roce 2026

Tera Wels
Poznáním sebe poznám koně

30/12/2025

Mnozí o tom sní – mít koně doma, na vlastním.
Jiní už to tak mají… stejně jako já s mojí rodinou.

Musím říct, že mít koně doma je opravdu boží.
Zvlášť když máte doma šikovného manžela, který se snaží, aby všechno fungovalo co nejlépe.
Jenže… i to má svá ale.

Manžel je zaměstnanec, hodně času tráví v práci, takže doma není 24/7 a nemůže pořád běhat kolem koní, opravovat, budovat a vylepšovat vše, co by se nám zrovna hodilo.

Techniku pořizujeme z vlastních zdrojů.
A těch – ruku na srdce – taky není nekonečně.
Já studuji, máme synka (a ten má své potřeby), a kdo nevyhrál v loterii nebo se nenarodil do movité rodiny, ten ví, že ne všechno je hned. Něco prostě chce čas.

Jenže…
kdo mě zná (a mé kamarádky taky), ví, že my ženy máme spoustu nápadů, přání a ideálně už včera bylo pozdě 😄
Takže chlapům pořád něco bereme, pořád něco potřebujeme, pořád něco řešíme…
A chlapi? Ti na to mají často svůj názor 😅

Naštěstí existují báječné maminky ❤️
Ta moje mi třeba před pár lety koupila ožínač – něco jako křoviňák. Super pomocník… ale taky má svá ale. Na zdřevnatělé nedopasky nebo polehlou trávu už výkon prostě nestačí.

Aku vrtačku jsme měli jednu.
Velkou. Těžkou. Špatně se mi držela.
A hlavně – kdo chce pořád řešit, kdo má baterku, když se něco dělá a ideálně všichni najednou? 😄

Tak jsem hledala něco, co:
✔️ je lehké
✔️ má víc baterií
✔️ je funkční
✔️ a ideálně když si baterky mezi sebou pasují

A našla jsem.
Cenově dostupné, praktické, použitelné – a hlavně neomezuji manžela v jeho práci a já si můžu zase plnými doušky tvořit své koňské zázemí.

A tak mě napadá…

👉 Zajímalo by vás, co jako žena používám při budování zázemí pro koně?
👉 Bez čeho se opravdu neobejdu?

Napište mi do komentářů… 💬

28/12/2025

Umění odložení koně,

Hledala jsem cestu jak naučit svého koně že ho odložíme tak aby měl motivaci se nepást a jen čekat a sledovat.

Zkoušela jsem to všelijak možně hledala jsem cesty aby se těšil něco společně tvořit a zároveň byl motivovaný.

Drbání jsem mohla dělat od rána do noci a nikam to nevedlo i když jsem se snažila vše možně nebyla to pro mého koně dostatečně velká motivace.

Vyhráli pamlsky. Dnes mohu mít bílého na trávě, nemusím u něj stát přikována, mohu ho odložit odměnit a nachystat co potřebuji. Krásně stojí na místě pozoruje a nežere trávu.
Mohu ho na trávě čistit, ošetřovat, vybírat z kopyt a miláček stále stojí a je ochotný na další můj vymysl ví že dostane zasloužilou odměnu. Sám mnoho věcí nabízí od sebe a tím vidím že má chuť že je motivovaný pozitivně z vlastní iniciativy k další společné aktivitě.

27/12/2025

,, Práce " s koněm ....

Nezačíná na jízdárně, začíná v momentě, kdy se s ním setkáme, ať to je ve výběhu, kdy ho chceme jen pohladit, nebo v samotné stáji.
V ten okamžik, kdy se fyzicky setkáme s naším koněm už s ním něco děláme, chceme ho pohladit a už tam jde nějaká myšlenka. Chceme ho odvést už je tam myšlenka a zároveň požadavek .... Svým způsobem už to je společná činnost v tom daném okamžiku a už tady by jsme měli mít nastavenou mysl na to že tu jsem pro sebe své učení a svého koně. Ne pro rodinu, ne pro práci, pro ostatní lidi, nebo jak a kdy vyřeším úkoly se synem do školy. Ne,ne, ne jsem tu pro svého koně, pro sebe naučit se být teď a tady pro svůj klid ve své duši a ve své hlavě.....
Protože se soustředím čistě jen na sebe a svého koně mohu s ním pracovat tak aby byl spokojený rozuměl mi a byl ochotný v klidu stát a nepást se. Pro něj to je neskutečně těžký úkol také by si chtěl dát trávu a ne jen stát a dělat co chci. Ano řeším to přes pamlsky, které může, které mu neškodí jako tráva, však nějak mu tu činnost a chuť po trávě chci zpříjemnit, zvyknout si na dietu není pro nikoho lehké a už vůbec ne pro koně, který se má past.
Přesto nestojím na místě a nedávám mu jeden pamlsek za druhým ....... I tak je ochotný stát a spolupracovat.
Stejně jako je ochotný i váš kůň si ustoupit, když je v boxe a vy kydate to je také práce a koněm ale asi u toho nemyslíte jen čistě na koně .... Na to jak je šikovný že jen na slovo ústup udělá co po něm žádáte..... Přitom už to je ,,práce " s koněm ..... A už tady je důležité naučit se pracovat se svojí myslí a svým duševním nastavením.

24/12/2025

Společně s mými koňmi Vám přejeme, ze srdce hlavně pevná zdraví, krásné milující domovy.
Klidný vstup do nového roku, bez strachu, bolesti a úrazu.
Aby vše špatné odešlo se starým rokem. Vše dobré přišlo s rokem novým.

Vše ostatní si nás najde .......

08/12/2025

Jak může být kůň „rozbitý“, zablokovaný nebo bolavý, když je „jen“ ve výběhu? 🐴

Jedna z nejčastějších otázek, které od majitelů slýchám – hlavně v zimě. Mnoho z vás je rádo, když se ke koním dostanete aspoň o víkendu. Ve tmě po práci, bez haly, bez světla… to známe skoro všichni.

Jenže… koně jsme si domestikovali pro práci. Byli to koně tažní, jezdečtí, váleční. Pohyb byl jejich běžný denní režim.
Dnes jsou často ve výběhu bez skutečného programu – a nuda je nebezpečná.

Když se kůň nudí: • běhá
• vyhazuje
• honí ostatní
• kope, kouše
• padá
• „hne si“ s bedry, koleny, krkem, ocasem, uchem
• při hrách může vzniknout i blokáda jazylky

A pak přijdete jezdit… a najednou „má problém“. A voláte terapeuta.

Zajímavé je, že v období, kdy kůň pravidelně pracuje, bývají nálezy při vyšetření menší než v období „nicnedělání“.
Není to nemoc. Je to nuda. A nevybitá energie.

Proto raději: ✔ pár minut práce za umělého světla
✔ hlavolamy a hry
✔ jednoduché cviky na ruce
✔ zastavit – rozejít
✔ změny směru
✔ plec dovnitř
✔ záď dovnitř
✔ ustupování předkem a zádí
✔ pár protahovacích cviků
✔ „koňské pilates“

I pár minut má smysl.

A ano… i já mám dny, kdy se mi nechce. Jsme jen lidi. A i to k životu patří.

A jak to máte vy?
👉 Hledáte způsob, jak něco malého se svým koněm dělat, i když „to nejde“?
👉 Nebo raději čekáte, až budou ideální podmínky?

Napiš mi, jsem zvědavá 🐴✨

07/12/2025

V zimním období se nejspíš nikdy nedočkám čistě bílého koníčka, i když je stále zadekovany je velmi šikovný na to být stále v trojobalu.
I to k vlastnictví koně a k jezdectví patří. Majitel by měl mít v zimním období buď stále volno aby měl čas na svého koně a nebo pomocníky co mu koně před společnou činnosti budou chystat dopředu 🤣🤣🤣🤣🤣

26/11/2025

Zas mám možnost dopřát svým koním být společně. Ne protože jeden je valach a druhý zabijácký hřebec.
Jsou oddělení kvůli zdravotnímu stavu mého valáška a jeho managmentu. Valášek nesmí být na pastvině.

Libor Zajpt nám poskytl hudbu :) moc děkuji za sebe i mé kluky :)

24/11/2025

Chyby, nebo pokora umět se učit od druhých?

Už nějakou dobu vzdělávám dvě úžasné dospívající dívky a jejich koníky.
Naše společné lekce jsou krásné – rozmanité, energické, plné života. A přesto se ne vždy všechno daří. Jsou to osobnosti, stejně jako jejich koně. A my je učíme, že mají právo s námi komunikovat.

Jenže komunikace zaskřípe i mezi námi lidmi. A přes všechna má ujištění během lekcí, že je vše v pořádku a jasné, přišla zpráva… že nebylo. Že něco uvnitř přece jen zůstalo nevyřčené.

A tak jsme si dnes udělaly malé „okénko pravdy“. Bez koní, bez spěchu, jen spolu. Abychom mohly vše vyčistit, porozumět si, a začít znovu – nebo spíš začít lépe.

Musím přiznat, že mě bolelo, že se bály říct pravdu. Ale zároveň jsem byla opravdu vděčná, že to dokázaly říct alespoň tam, kde se cítily bezpečně. Díky tomu jsem dostala zpětnou vazbu, která je pro mě nesmírně cenná.

Protože já neučím pro sebe.
Já se učím od nich, abych já mohla být lepší – jako lektor, terapeut i člověk.

Práce s dospívajícími je nádherná. Učí se říkat svůj názor, hledat svůj hlas, mluvit nahlas o tom, co cítí. A my dospělí se od nich můžeme učit úplně stejně.

Díky koním.
Díky lekcím.
Díky studentům.
Mám zase o kousek víc jasno v tom, kde se mohu posunout.

**„Uděláš chybu? Výborně.

To je moment, kdy začíná růst.
Síla je poučit se a jít dál.
Slabost je jen zůstat stát a odmítnout se dívat na své chyby jako na cestu k lepšímu já.“**

21/11/2025

Bez znalostí kopytní péče není zdravého koně. Ani jeho pohybu.

Ano… zase ta kopyta.

Téma kopyt není na 5 minut. Je to na dlouhé zimní večery. Na roky praxe. A hlavně – na ochotu přemýšlet.

Tak jako máme my lidé různé nohy, různé boty a různé potřeby, mají i koně každé kopyto jiné. Neexistuje univerzální tvar, univerzální velikost ani univerzální řešení.
Jenže rozdíl mezi námi a koněm je jeden zásadní:

my si boty vybrat můžeme. Kůň nemůže.
A je plně odkázaný na naše rozhodnutí a naše znalosti.

Sport, podkovy, výkony… a realita

Dostihové koně běhají v hliníkových podkovách.
Jiní jen na předních.
A v zahraničí už běží závody i koně úplně bez podkov – což se samozřejmě setkává s kritikou, obavami, protesty… a také s překvapivě spokojenými a dobře skákajícími koňmi.

Stejné je to ve westernu, drezurách, parkuru.
Někde jsou podkovy nutností, jinde zvykem.
A někde alibi.

Když nahlédneme pod povrch, uvědomíme si něco zásadního:

Každé kopyto je pumpa. Každé kopyto je tlumič.
Každé kopyto je živá, dynamická struktura, která pracuje při každém kroku.

A my na tuhle jemnou biologickou mašinerii přidáme železo a omezíme její přirozenou funkci.
Jak by se cítili lidé, kdyby dostali malé, úzké, tvrdé boty a museli v nich běhat, skákat, pracovat?
Vyzkoušejte si to. Hned budete vědět, jak se cítí kůň.

**„Moje kůň to potřebuje, protože sportuje.“

Potřebuje? Opravdu?**

Tuhle větu slýchám často.

A často vidím koně, jejichž kopyta jsou ve stavu, který by se dal označit maximálně jako „nutné zlo přežívání“.

Ano, jsou koně, kteří bez podkov chodit nemohou.
Ale každá taková situace má svoji příčinu.
A na trhu přitom existuje obrovská škála možností – od moderních flexibilních bot až po různé typy odlehčených podkov.

O tom si ale povíme jindy.

Proč tolik lpím na zdravém funkčním kopytu?

Protože:

Zdravé kopyto = zdravý kůň.

Když kůň nebolí, může se pohybovat přirozeně, bez kompenzací.
Jeho tělo funguje uvnitř – plíce, srdce, svaly, trávicí trakt, fascie.
Jeho psychika je klidná a stabilní, protože každý krok ho nebolí.

Bolesti od kopyt se přenášejí až k hlavě, krční páteři, do zad a dále k orgánům.
A když se kůň necítí dobře fyzicky, necítí se dobře ani psychicky.

A to nechce žádný majitel.
Nikdo z nás nechce koně, který trpí.

Proč o tom tolik mluvím? Proč „otravuju“ s kopyty?

Protože když umíme vnímat tělo koně jako celek, z mnoha úhlů…
Když se vzděláváme, učíme se, rozumíme souvislostem…
Když dokážeme vystoupit ze své komfortní zóny a podívat se na věci jinak…

můžeme být našim koním skutečnou oporou.

A můžeme jim dopřát život, který je blíž přirozenosti.
Protože stejně jako my ani oni nechtějí žít v bolesti.

Já sama vím velmi dobře, jaké to je žít s bolestí.
Jaké to je být omezena, jaké to je, když každý krok píchá, táhne, bolí.
A právě proto vím, jak moc záleží na tom, aby koně měli kopyta zdravá a funkční.

Ale o tom zas příště…

Na fotkách kopyta mého nemocného koně, už několik let staré ..... příště zkusím nafotit aktuální fotky jak se naše kopyta během let změnila ....

18/11/2025

Práce ze země

Když se řekne práce ze země, většina lidí si představí Parelliho hry, horsemanship, nebo různé moderní směry komunikace s koněm. Je jich dnes opravdu mnoho.
Jen málo kdo si ale uvědomí, že první a skutečně systematická práce ze země se ve velkém měřítku děje už po staletí – ve Vídeňské španělské jezdecké škole, kde působil nejen jako trenér, ale i jako ředitel plukovník Alois Podhajský.

Když do této školy člověk zavítá, první, co uvidí, není jezdec v sedle. Jsou to právě koně pracující ze země – s lehkostí, přesností a naprostou elegancí.
Teprve poté přichází na scénu jezdci.

Dostat se na hřbet lipicána ale není jen tak. Vyžaduje to mnoho let praxe právě na zemi, pak na lonži, a teprve nakonec v sedle.
Tento systém má hluboký smysl.
Nejdřív se musí naučit komunikovat tělo, oči a mysl – až potom může přijít opravdové jezdecké umění.

U nás je to ale často jinak.
Většina lidí prostě „jezdí“.
Bez znalostí, bez techniky, bez trpělivosti.
Hlavně že se udržíme v sedle a „nějak“ to jede.
Drezura? Tu skoro nikdo z běžných jezdců nechce – je náročná, vyžaduje čas, disciplínu a především mysl.
A tak mnoho jezdců raději skáče, jezdí western nebo prostě hledá jednodušší cestu.
Často přitom mají pocit, že ti, kdo běhají s koňmi na zemi, jen „ztrácí čas“.

Ale práce ze země není jen horsemanship nebo pár triků z videí.
Je to učebnice jezdeckého umění.
Je to práce, kde se nevzdělává jen kůň – vzdělávám se já sama.
Učím své tělo, mysl, oči i cit.
Poznávám svého koně od hlavy po kopyta – a zase zpět.
Usnadňuji nám oběma cestu, aby se jednoho dne, až usednu do sedla, nemuselo nic vysvětlovat silou.

Pracuji s koněm ze země nejen na obnosku, ale i s udidlem, abych mu pomohla pochopit jeho význam v klidu, bez boje, bez odporu.
Nechci cítit v rukou kilogramy tlaku – chci cítit jen pár gramů důvěry.
A když kůň reaguje jemně, s radostí a uvolněním, vím, že jsme na dobré cestě.

Když lonžuji, nejde mi o to, aby prostě „běhal po kruhu“.
To zvládne každý.
Jde mi o rovné linie, o distanci, o balanc.
O to, aby se uměl ohnout, přistavit, narovnat, měnit směr, délku i tempo – a přitom zůstal v harmonii se sebou i se mnou.
Taková práce je náročná – fyzicky, psychicky i technicky.
A přesto… právě v ní se rodí skutečné partnerství mezi člověkem a koněm.

Tera Wels

08/11/2025

Lekce ze země, ve volnosti.

Vše co učím své koně s pomocí obnosku zkouším přenášet i do volnosti.
Mým cílem je aby se můj kůň také vyblbnul, vyběhal a zároveň trošku procvičil. Svým způsobem je to pro nás dva i hraní.

Tera Wels Poznáním sebe poznám koně

31/12/2025

30/12/2025

28/12/2025

27/12/2025

24/12/2025

08/12/2025

07/12/2025

26/11/2025

24/11/2025

21/11/2025

18/11/2025

08/11/2025

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet