16/12/2025
Rozumíme opravdu tomu, když rekneme "Myšlenka tvoří"?
Manifestace je téma, o kterém se hodně mluví. Často se zjednoduší na větu „myšlenky tvoří“, ale tím se vynechá to nejpodstatnější, a tím je vnitřní prožitek, který k těm myšlenkám ve skutečnosti připojujeme. Protože myšlenka sama o sobě je jen směr, jakási mapa, ale palivem je pocit, který u ní cítíme, a tenhle pocit je tím, co vysíláme do světa, co v sobě dlouhodobě živíme a co se pak velmi logicky začíná vracet zpátky k nám.
Často si přejeme něco krásného, něco, co opravdu chceme žít, ale když se na sebe poctivě podíváme, zjistíme, že při té představě necítíme radost, klid nebo důvěru, ale spíš tlak, obavu, že to nemáme, strach, že se to nepovede, nebo pocit nedostatku, který říká „tohle je asi moc“ nebo „tohle není pro mě“. A právě v tu chvíli nemanifestujeme to přání, ale ten pocit, který jsme k němu přiřadili, protože pocity jsou vibrace a vibrace jsou jazykem reality, mnohem víc než slova nebo obrazy v hlavě.
Je vlastně fascinující si všimnout, jak přirozeně tohle umíme používat u věcí, kterých se bojíme. Když nás čeká zkouška, důležitý rozhovor nebo něco neznámého, dokážeme si během pár vteřin vytvořit velmi živý obraz selhání a okamžitě k němu připojit strach, sevření v těle, obavy a napětí, a celé naše bytí se na tu variantu naladí, jako by už byla realitou. V tu chvíli jsme naplno v tvořivé energii, jen ji používáme proti sobě, a právě tohle je ten aha moment – my tu schopnost máme, používáme ji každý den, jen jsme se nenaučili ji vědomě přesměrovat.
Neznamená to ovšem, že při této konkrétní zkoušce nebo pohovoru musíme selhat, nebo se nám nepovede. Znamená to pouze že energie strachu či obav kterou při té představě cítíme, se nám do života vrátí v jakékoli jiné situaci...
A úplně stejný princip funguje i u toho, co chceme tvořit. Jen je pro nás často méně přirozené dovolit nebo se naučit cítit i ten správný pocit dřív, než máme důkaz.
Nejde o to si něco nalhávat nebo se nutit do umělé radosti, ale postupně se učit ladit se na pocity bezpečí, důvěry, klidu nebo otevřenosti, jako by to, co chceme, už bylo možné, dosažitelné, dovolitelné. Jakmile se změní vnitřní prožitek, začne se měnit i způsob, jakým se rozhodujeme, jak reagujeme, jaké kroky děláme, a realita se tomu začne přizpůsobovat mnohem přirozeněji, než bychom čekali.
Největší posun v manifestaci z mých zkusenosti nepřichází ve chvíli, kdy si přejeme neco víc, ale ve chvíli, kdy si všimneme, jak se u toho vlastně cítíme, a začneme s tím pocitem pracovat. Protoze když se vnitřně sladíme s tím, co chceme žít, svět na to začne reagovat jako ozvěna. A najednou to celé přestane být magie a něco "ezo" a začne to dávat hluboký, lidský i psychologický smysl.
Na internetu je spousta různých návodů a úžasných myšlenek Jak pracovat s anifestací ani já zde neříkám nic nového. Jen to říkám svými slovy, třeba to někomu "zapadne"
Krásný den všem.
Iva
