07/11/2025
Dneska trochu delší, ale doufáme, že zajímavé čtení
🟢 Autonomní nervový systém: Sympatikus, parasympatikus a méně známý – enterický systém 🟢
V těle koně – stejně jako v těle člověka – probíhá nespočet procesů, které se odehrávají zcela bez naší vědomé kontroly. Srdeční tep, dýchání či trávení – za všechny tyto činnosti vděčíme autonomnímu nervovému systému (ANS).
Tradičně jsme se učili, že autonomní nervový systém má dva „protivníky“: sympatikus a parasympatikus. Jeden bývá označován za „zlý“ a „stresující“, druhý naopak za „dobrý“ a „uklidňující“. Tato zjednodušená představa však neodpovídá moderním vědeckým poznatkům a chybí jí zásadní perspektiva – existence třetího autonomního systému, kterého si málokdo všímá.
🟢 Tradiční pohled: Sympatikus a parasympatikus 🟢
Sympatikus se aktivuje v situacích, které vyžadují okamžitou reakci. Jeho úkolem je mobilizovat tělo – zvyšuje srdeční tep, zvyšuje krevní tlak, napíná svaly, zpomaluje trávení a rozšiřuje zornice. To znamená, že jeho aktivita se zvyšuje například i při hře.
Parasympatikus se naopak aktivuje v situacích, kdy tělo nepotřebuje okamžitou mobilizaci. Podporuje trávení, snižuje srdeční tep i krevní tlak a uvolňuje svalstvo.
🟢 Klíčová oprava: Nejde o antagonismus, ale o souběh 🟢
Jedním z nejčastějších omylů je představa, že sympatikus a parasympatikus fungují v přísně protikladném vztahu – že jeden musí být vypnut, aby se mohl zapnout druhý. Ve skutečnosti je to ale jinak. Oba systémy pracují současně a vzájemně se doplňují.
Představme si jízdu na koni: určitá míra aktivace sympatiku je nezbytná pro soustředění a bdělost, zatímco parasympatikus se stará o to, aby jezdec zůstal klidný, vyrovnaný a měl své emoce pod kontrolou. Sympatikus tedy není „špatný“. Bez něj bychom nemohli trénovat, soutěžit ani řešit náročné situace.
Problém nastává teprve tehdy, když je sympatikus chronicky přetížený – když se tělo nedokáže vrátit do klidového stavu a zůstává v neustálém napětí. Nervózní kůň, který má nekvalitní stravu a nenaplňuje své přirozené potřeby, se pak může dlouhodobě držet v příliš vysoké sympatické aktivaci a nebýt schopen regenerace.
Stejně tak ani parasympatikus není univerzálním řešením. Trvalá převaha parasympatické aktivity bez schopnosti aktivovat sympatikus by vedla k pasivitě a neschopnosti reagovat na výzvy.
Zdravý organismus tedy není ten, který je neustále „v parasympatiku“, ale ten, který dokáže pružně využívat oba systémy podle situace – a nacházet mezi nimi rovnováhu.
🟢 Enterický nervový systém: Druhý mozek, na který často zapomínáme 🟢
O autonomním nervovém systému často mluvíme, jako by měl jen dvě složky. Ve skutečnosti je však mnohem složitější. Pod povrchem těchto dvou systémů existuje třetí – enterický nervový systém (ENS). ENS obsahuje všechny typy neuronů potřebné pro nezávislou funkci, díky čemuž může fungovat zcela nezávisle na jakýchkoli nervových vstupech z centrálního nervového systému (CNS), tj. mozku a míchy.
Ve střevech se tvoří mnoho látek, které ovlivňují náladu, motivaci a chování, například serotonin nebo dopamin. Pokud má kůň problémy s trávením nebo mikrobiotou, neovlivňuje to jen jeho tělo, ale i emoce a chování. Pro majitele a terapeuty koní je toto poznání zásadní: kůň s chronickými trávicími potížemi nemusí mít jen fyzický problém – jeho stav může přímo ovlivňovat chování, úzkost a schopnost učit se.
🟢 Gut-brain axis: Komunikace, která mění hru🟢
Pojmem střevo-mozková osa se označuje obousměrná komunikace mezi mozkem a enterickým nervovým systémem. Nejde tedy jen o jednostranný signál „mozek řídí trávení“, ale o skutečný dialog. Enterický nervový systém posílá zpět signály, které mají výrazný vliv na centrální mozek a jeho funkce:
▪️Ovlivňují náladu a úroveň úzkosti
▪️Mění motivaci a chování
▪️Formují rozhodování a schopnost učení
▪️Modifikují emoční reakce
Toto obousměrné spojení je mediované primárně bloudivým nervem (vagus), který přenáší signály oběma směry. Zásadní je, že 80-90% vláken bloudivého nervu jsou aferentní (směr střevo → mozek), což znamená, že střevo posílá mozku více informací než obráceně.
🟢 Střevo, mikrobiota a chování koní – praktický příklad 🟢
Výzkumy ukazují, že koně s vyšší rozmanitostí střevního mikrobiomu vykazují méně stresového chování. Naopak změny ve složení mikrobiomu – například v důsledku diety, antibiotik, stresu nebo změn v tréninkovém režimu – korelují se změnami v hladinách cirkulujících cytokinů, látek, které ovlivňují mozkové funkce a duševní zdraví.
Kůň, který je intenzivně trénován nebo krmen dietou s vysokým obsahem škrobu, často vykazuje nižší diverzitu střevní mikrobioty. Právě tato nižší diverzita je spojena se zvýšeným stresem a s nárůstem nežádoucího chování.
🟢 Co to znamená pro praxi? 🟢
Zásadní je chápat, že:
▪️Nervový systém není přepínač mezi „klidem“ a „akcí“. Sympatikus a parasympatikus fungují současně a dynamicky se vyvíjí podle situace. Zdravý kůň není ten, který je pořád uvolněný, ale ten, který se dokáže aktivovat, když je to potřeba – a pak se zase vrátit do klidu
▪️Zdraví není "parasympatická dominance". Kůň, který je sice „klidný“, ale ztratil schopnost se mobilizovat, není v rovnováze – je otupělý.
▪️Tělo a mysl jsou propojené. Nálada, chování i schopnost učení nejsou „jen v hlavě“. Enterický nervový systém a střevní mikrobiota přímo ovlivňují mozkovou chemii. Proto trávicí potíže a duševní stav nelze oddělovat – jsou dvě strany téže mince.
▪️Stres sám o sobě není problém. Problém nastává tehdy, když je stres chronický. Krátkodobá aktivace sympatiku je přirozená a zdravá. Problém vzniká, když tělo zůstává ve stresovém režimu dlouhodobě – bez prostoru pro regeneraci.
▪️Péče o střeva je péčí o mozek. Majitel, který má nervózního koně, by měl začít tím, že se zeptá: "Co kůň jí? Kolik času tráví na pastvě? Jak je trénován?"
▪️Není to jen o tom jestli kůň má nebo nemá vředy, narušený mikrobiom může mít i kůň bez vředů.
▪️Studie ukazují, že koně často trpí nízkou rozmanitostí střevních bakterií. Naopak rozmanitý mikrobiom je spojen s lepším celkovým zdravím.
🟢 Závěr: 🟢
Enterický nervový systém, střevně-mozková osa a mikrobiota tvoří s mozkem jeden propojený celek. Nejde o soupeřící systémy, ale o koordinovanou síť, která drží tělo v rovnováze – nebo ji narušuje, když ztratí soudržnost.
Když pracujete s nervózním koněm, nehledejte jen zklidnění, ale příčinu. Podívejte se na jeho stravu, čas, který tráví na pastvě, odhadněte možnou kvalitu jeho mikrobiomu, zhodnoťte jeho tréninkový režim a jeho dlouhodobé stresové zatížení. Teprve pak můžete s vědomím pracovat na skutečné změně – ne jen na okamžitém uvolnění, ale na dlouhodobé regeneraci jeho (nejen) nervového systému.
🟢Studie🟢
▪️Berg, T., et al. (2011). Simultaneous parasympathetic and sympathetic activation reveals altered autonomic control of heart rate, vascular tension, and epinephrine. PubMed Central (PMC). DOI: 10.1016/j.autneu.2011.07.002
▪️Bulmer, L.S., et al. (2019). High-starch diets alter equine faecal microbiota and increase behavioural reactivity. Scientific Reports, 9, 18621. DOI: 10.1038/s41598-019-55079-7
▪️Breit, S., Kupferberg, A., Rogler, G., Hasler, G. (2018). Vagus nerve as modulator of the brain–gut axis in psychiatric and inflammatory disorders. Psychiatry Research, 265, 58-70. DOI: 10.1016/j.psychres.2018.03.031
▪️Bonaz, B., Bazin, T., & Pellissier, S. (2018). The vagus nerve at the interface of the microbiota-gut-brain axis. Frontiers in neuroscience, 12, 336468.
▪️Destrez, A., et al. (2015). Changes of the hindgut microbiota due to high-starch diet can be associated with behavioral stress response in horses. Physiology & Behavior, 149, 159-164. DOI: 10.1016/j.physbeh.2015.07.034
▪️Fleming, M.A., Ehsan, L., Moore, S.R., Levin, D.E. (2020). The Enteric Nervous System and Its Emerging Role as a Therapeutic Target. Gastroenterology Research and Practice, 2020, Article ID 8024171. DOI: 10.1155/2020/8024171
▪️Furness JB. (2020). Enteric nervous system: sensory transduction, neural circuits and gastrointestinal function. Nature Reviews Gastroenterology & Hepatology. Mar;17(3):185-195.
▪️Mach, N., et al. (2020). Priming for welfare: gut microbiota is associated with behavior and stress in 185 horses. Nature Microbiology, 5, 109-114. DOI: 10.1038/s41564-019-0628-8
