Michaela Hložková

Michaela Hložková Společně uděláme krok za krokem k lepšímu pochopení sebe sama, což může být odrazový můstek k pozitivním změnám v životě.

🌿 Koučuji a učím ženy psát tak, aby slyšely samy sebe.
✏️ Journal terapie, jemná sebepéče a návraty k sobě.
🪷 Autorka výzev, deníků a Klubu sebepéče.
👩‍🏫 Lektorka pro pedagogy, asistenty a rodiče dětí se speciálními potřebami, laskavě a prakticky. Jsem certifikovaná koučka se zaměřením na seberozvoj a podporu pro ženy, matky dětí se speciálními potřebami, pracovnice ve školství a volnočasových aktivitách. 🌸 Mým posláním je pomáhat ženám objevit své silné stránky, nastavovat hranice a posilovat sebevědomí.

👩‍🏫 Pořádám workshopy a koučovací setkání pro:

Ženy, které chtějí pracovat na svém osobním růstu
Matky dětí se speciálními potřebami
Pracovníky ve školství, asistenty a vedoucí volnočasových aktivit, kteří pracují s dětmi se speciálními potřebami

🌱 Věřím, že každý má v sobě potenciál, který jen čeká na to, až bude objeven. Přidejte se na cestu se mnou a staňte se hrdinkou svého příběhu! 💪

24/03/2026

Do 30. 3. najdeš na mém e-shopu některé programy za zvýhodněnou cenu. Potom se jejich cena vrátí zpět na obvyklou částku.

Možná už delší dobu cítíš, že potřebuješ víc klidu, podpory, prostoru pro sebe nebo lepší systém, jak unést všechno, co je na tobě. A možná to pořád odkládáš na „až bude lepší chvíle“.

Právě proto to připomínám teď.

Na e-shopu jsou teď ve slevě vybrané programy a pokud chceš začít opravdu jemně, najdeš tam i webinář za trvale nízkou cenu 99 Kč.

Ne proto, abys něco kupovala pod tlakem. Ale proto, abys měla možnost vybrat si to, co ti teď může opravdu pomoct.

Vyber si podle sebe, svého času, své kapacity i toho, co právě potřebuješ.

📌 Zvýhodněná cena platí do 30. 3.
📌 Webinář můžeš koupit za 99 Kč trvale

https://eshop.michaelahlozkova.cz

18/03/2026

Celý den funguješ.

Pro děti.
Pro rodinu.
Pro práci.

A večer, když je konečně ticho, místo odpočinku jen sedíš a cítíš napětí, nebo začneš bezmyšlenkovitě scrollovat.

Možná si říkáš, že bys měla jen víc odpočívat.

Ale často to není o odpočinku.

Často jen dlouho jedeš na autopilota a už ani nevidíš, kde vlastně ztrácíš energii.

Proto vznikl tento večerní workshop.

🕯 Sebediagnostika života

Během jednoho klidného večera se zastavíš a podíváš se na svůj život z nadhledu.

Zjistíš:
• kde ztrácíš nejvíc energie
• která oblast si zaslouží pozornost
• jaký malý krok může přinést úlevu

Cena: 99 Kč

👉 Přidej se tady: https://eshop.michaelahlozkova.cz/workshop-sebediagnostika-zivota---kde-ztracis-energii-a-co-s-tim/

Zdravím, ráda bych oslovila pár maminek dětí se speciálními potřebami. 💛ADHD, PAS, LMR, dysfázie, poruchy učení a další....
12/03/2026

Zdravím, ráda bych oslovila pár maminek dětí se speciálními potřebami. 💛

ADHD, PAS, LMR, dysfázie, poruchy učení a další...

Možná to znáš. Snažíš se své dítě co nejlépe podpořit, řešíš situace doma i ve škole a někdy máš pocit, že musíš všechno pochopit a zvládnout sama.

Jenže někdy už nevíš:
jak na dítě reagovat doma
co vlastně škola řeší a proč
co je ještě „běžné“ a co už je přetížení
a jak se v tom všem sama neztratit

Právě proto teď otevírám pilotní vstup do mého online kurzu Podpora dětí se speciálními potřebami i pro maminky.

Kurz už rok funguje pro pedagožky a asistentky a prošlo jím přes 150 žen. Postupně se ale ukazuje, že může hodně pomoci i maminkám, protože pomáhá lépe pochopit dítě, situace kolem něj a získat větší jistotu v tom, jak reagovat doma.

V kurzu najdeš například:
lepší porozumění chování dítěte
větší orientaci v tom, co se řeší ve škole
větší jistotu v reakcích doma
a někdy i důležité uvědomění o sobě samotné

Teď nabízím pilotní vstup pro maminky za 590 Kč.

🎁 A jako bonus k tomu dostaneš zdarma i minikurz 7 minut pro klid v hlavě, protože vím, že pečující ženy často nemají prostor na velké změny, ale i pár minut denně může být začátek.

A pokud víš, že by se vám do toho šlo lépe ve dvou, můžete vstoupit společně 2 přístupy za 990 Kč.
Třeba:
máma a babička
dvě kamarádky
nebo dvě ženy, které řeší podobné situace

Každá budete mít svůj vlastní přístup do kurzu a svůj prostor pro sebe, ale zároveň se můžete navzájem podpořit.

Na konci bych vás jen poprosila o krátkou zpětnou vazbu, co vám pomohlo, co by potřebovalo vysvětlit jinak a co by stálo za to doplnit do rodičovské verze.

Pokud jsi máma dítěte se speciálními potřebami a cítíš, že by ti tohle mohlo pomoct, odkaz dám do komentáře.

Je to rok, co oficiálně vyšel můj kurz Podpora dětí se speciálními potřebami a sebepéče pedagoga.Za ten rok jím prošlo u...
10/03/2026

Je to rok, co oficiálně vyšel můj kurz Podpora dětí se speciálními potřebami a sebepéče pedagoga.

Za ten rok jím prošlo už více než 150 žen a další se stále přidávají.

A pro mě je to důležitý milník.

Ten kurz totiž nevznikl jen tak.
Navazuje na školení, která jsem dříve vedla prezenčně, a na úplném začátku měl zhruba 4 hodiny videí. Dnes má dvojnásobek, postupně roste dál a já už teď vím, že vznikne i 2. díl.

A dostávám k němu opravdu krásnou a silnou zpětnou vazbu.

Možná se ptáte, jak tento kurz souvisí s tím ostatním, co dělám.

Za mě úplně ve všem.

Jsem máma tří dětí se speciálními potřebami a moc dobře vím, jaké to je být dlouhodobě na hraně svých možností. Někdy i za ní.
Sama jsem byla dítětem se speciálními potřebami a i o tom v kurzu otevřeně mluvím.

Zároveň pracuji s dětmi a rodinami, které řeší podobné situace jako ta naše.

A právě tohle všechno se mi v práci propojuje do jednoho směru:
k péči o ženy, které pečují o druhé a přitom často zapomínají na sebe.
O ženy, které se odsouvají na druhou kolej, i když právě ony drží tolik věcí pohromadě.

Kdo je v životě našich dětí nejdůležitější a tráví s nimi nejvíc času?
Právě rodiče, učitelé a asistenti.

A já pracuji z většiny právě se ženami.
S mámami, které pečují.
S dcerami, které pečují o své rodiče.
S učitelkami a asistentkami, které drží děti ve škole.
Se ženami, které mají doma dítě, jež potřebuje více péče.
Se ženami, které mají takové dítě ve třídě.
A často s těmi, které jedou dlouho na doraz.

Jsem vděčná za tenhle první rok.
Protože právě na základě reálných potřeb žen, které kurzem prošly, začala postupně vznikat další podpora jako webináře, publikace a nakonec i celý Klub sebepéče.

Děkuji, že u toho jste.
Že mi dovolujete tvořit věci, které nevznikají jen „do nabídky“, ale z reálného života, zkušeností a potřeb.

A děkuji i za každou zpětnou vazbu, důvěru a sdílení.
Má to pro mě velký smysl. Pár z nich tady zveřejním.

„Jste skvělá, děkuji moc.“
„Vaše práce je skvělá a určitě pomůže spoustě lidí i dětí.“
„Jste moc hodná. Děkuji.“
„Mám obdiv k tomu, jak jste se se svými zkušenostmi poprala a díky tomu dokážete pomáhat dalším.“
„Moc lidí, kteří pomáhají druhým jen tak z dobroty srdce, je málo. Moc si toho vážím.“
„Děkuji za vaše cenné rady, informace a zkušenosti.“
„Je vidět, že to, co děláte, děláte srdcem i opravdovou zkušeností.“
„Vaše práce na mě působí velmi lidsky, klidně a bezpečně.“
„Z vaší práce je cítit velké nasazení, zkušenost i pochopení.“
„Obdivuji, kolik péče, energie a poctivosti do své práce vkládáte.“
„Vaše klidné a srozumitelné podání je pro mě velkým přínosem.“
„Bylo pro mě důležité cítit, že mluví někdo, kdo tomu opravdu rozumí i lidsky.“
„Vaše zkušenosti, citlivost a praktičnost dělají vaši práci opravdu výjimečnou.“
„Děkuji za prostor, podporu a způsob, jakým o těchto tématech mluvíte.“
„Je inspirující vidět, jak dokážete propojit odbornost s lidskostí.“
„Vaše práce má velký smysl a je znát, že pomáhá z reálného života.“
„Líbí se mi váš přístup, který je laskavý, konkrétní a přitom velmi použitelný v praxi.“
„Děkuji za to, že dáváte druhým nejen informace, ale i pocit, že v tom nejsou sami.“
„Vaše podpora je pro mě cenná právě tím, že je lidská, klidná a opravdová.“
„Je z vás cítit zkušenost, důvěryhodnost a opravdový zájem pomoci.“

Co vlastně děláš místo odpočinku?Milá čtenářko,možná sis minulý týden všimla, co večer děláš místo odpočinku.Možná to by...
28/02/2026

Co vlastně děláš místo odpočinku?

Milá čtenářko,

možná sis minulý týden všimla, co večer děláš místo odpočinku.

Možná to byl mobil. Možná kuchyň. Možná jen další seznam v hlavě.

Dnes tě chci pozvat o kousek hlouběji. Co když problém není jen v tom, co děláš, ale v tom, co se děje ve chvíli, kdy neděláš nic?

Zkus si představit ten moment. Sedneš si. Je ticho. Nikdo po tobě nic nechce.

A najednou se objeví:

„Ještě bych měla…“
„Tohle jsem nestihla…“
„Měla bych být efektivnější…“

Nebo jen zvláštní neklid. Napětí v těle. Pocit, že tohle není bezpečné místo.

Možná jsi celý den ve výkonu. Možná držíš děti, práci, domácnost, rodiče, organizaci všeho kolem.
Možná jsi ta, která myslí na všechno dopředu. A pak přijde večer.

A místo úlevy přijde prázdno. Nebo tlak. Nebo vina.

Možná pro tebe není těžké odpočívat proto, že bys to neuměla. Možná je těžké proto, že když se zastavíš, všechno se vynoří.

Myšlenky. Únava. Nedořešené věci. Emoce, na které přes den nebyl prostor.

Dnes ti nechci dávat řešení. Jen zkus jeden malý experiment.

Když si večer sedneš, všimni si:

Co je první věta, která ti proběhne hlavou?
Jak reaguje tvoje tělo?
A jak rychle saháš po něčem, co to přehluší?

Neanalyzuj to. Neopravuj se. Jen si toho všimni.

Někdy první krok ke klidu není „dělat to jinak“.
Ale uvidět, co se skutečně děje.

Míša

Proč to držíme, i když to nefunguje?Milá čtenářko,v týdnu jsem vytáhla svůj parní čistič. Jaké bylo mé překvapení, když ...
27/02/2026

Proč to držíme, i když to nefunguje?

Milá čtenářko,

v týdnu jsem vytáhla svůj parní čistič. Jaké bylo mé překvapení, když sice vodu ohřál, ale páru nevypouštěl. Až to ve mě vzbudilo obavy, že by mohl přístroj bouchnout, protože evidentně docházelo ke zvýšení tlaku. Nebyla bych to já, abych nehledala příčinu. prohlédla jsem přístroj, z venčí vše vypadlo, že je v pořádku. Tryska byla přicpaná, tak jsem ji uvolnila. Celý přístroj jsem zevnitř vyčistila. Páni kolik bordelu z toho vyteklo. Až mě to překvapilo, protože se o něj starám a dávám si pozor, co do toho nalévám. Ani po tomto zásahu pára ven nešla, přístroj začal vydávat zvláštní zvuky, tak jsem ho zase vypla a odložila. O dva dny později jsem nad ním seděla se svým růžovým šroubovákem. Manžela tím už ani nepřekvapím.

Správně. Růžovým. Mám tři sady růžového nářadí, které se doplňují. Při čtyřech chlapech v domácnosti je tak nějak permanentně všude po bytě a v provozu. Víte jak sluší chlapovi růžová taštička s růžovým nářadím, když jde se sousedem spravovat auto na parkoviště na sídlišti?

Ale zpět k čističi. Rozhodla jsem se, že než ho vyměním, mrknu se,jestli není tryska ucpaná i z vnitřní strany přístroje. Musela jsem ho celý rozebrat. Vyšroubovat všechny šroubky, sundat všechny kryty a těsnění, abych se dostala až dovnitř. Tryskou to nebyl. Kabely byly všechny v pořádku. Tlačítko na páru fungovalo jak má, jen ventil, vypadal nějak zasekle. Ale třeba se roztahuje až po zvýšení tlaku. Tak jsem celý přístroj zase smontovala, nalila vodu, zapla a.....
.. a nic.

Proč o tom vlastně píši? U toho rozebírání a skládání a snahy to spravit jsem si uvědomila, že to často děláme i s našimi přesvědčeními a zvyky. Víme, že nám už neslouží a přesto se je snažíme nějak držet v provozu a spravovat.

Napadlo vás někdy proč?

Protože je to pro náš nervový systém bezpečné. Známé a to i tehdy, když se jedná o škodlivé návyky, chování nebo omezení. Známe ho. Známe ho důvěrně. A to, co známe, přece neměníme. Je to předvídatelné. Víme, co bude potom.

Co se stane, když přistoupíme na to, že to již opravdu neslouží a je třeba změna?

Učíme se v tom znovu chodit. Učíme se jak to zvládat. Jsme ve střehu. Náš nervový systém je v pohotovosti. Přestože víte, že je to pro vás prospěšné. Není to známé ani předvídatelné. Proto se stává, že se časem vrátíme opět ke starému chování, nebo zvyku, přestože může být nežádoucí a někdy i nebezpečné.

Proč se to děje?
Setkávám se u svých studentek a klientek s tím, že si řeknou, že provedou velkou změnu hned, ze dne na den. Aniž by se na ni připravily. Čekají na konkrétní datum v kalendáři, jako by to bylo to, co rozhodne a udělá změnu. Často vědí, co chtějí změnit, ale ne jak, ani jak k tomu dojít.

Vždy jim říkám, že po malých krocích.
Je to delší? Ano, ale méně zatěžující.
Je to pracnější? Ne, protože příprava a to, co věnujeme tomu abychom zjistily jak na to, nám ukáže, že už jsme na vlastně cestě. Bez nárazového přetížení našeho nervového systému.

Já jdu shánět nový parní čistič. Co chceš pustit ty?

Míša


PS:
Jestli nevíš, jak něco měnit, začni jinak, po chvilkách. 7 minut pro klid v hlavě vzniklo přesně pro tenhle moment mezi „musím“ a „už nemůžu“

Jak večer nezmizet v mobilu v 5 minutách na hodinu... Milá čtenářko,Večer je konečně ticho. Děti spí. Nikdo nic nechce. ...
26/02/2026

Jak večer nezmizet v mobilu v 5 minutách na hodinu...

Milá čtenářko,

Večer je konečně ticho. Děti spí. Nikdo nic nechce. Nikdo se neptá. A ty si vezmeš mobil.

Jen na chvíli. Jen projedeš zprávy. Jen koukneš, co je nového. Jen si dáš „pauzu“. A najednou je o hodinu víc.

Možná tě pak zaplaví výčitka. Že jsi zase „zabila čas“. Že jsi mohla jít spát dřív. Že jsi zase neudělala nic pro sebe. Jenže víš, co je pravda?

Ty se večer nesnažíš prokrastinovat. Ty se snažíš přežít přechod.

Celý den jedeš ve výkonu. Rozhoduješ. Organizuješ. Držíš. Reaguješ. A večer se to má najednou vypnout. Jenže nervový systém neumí přepnout ze 100 na 0 během jedné minuty.

Mobil funguje jako tlumič. Takové anestetikum. Dává mozku drobné dávky podnětů, které ho zaměstnají,
ale nevyžadují odpovědnost. Je to forma regulace. Ne ideální. Ale pochopitelná. Problém není mobil.

Problém je, že nemáš jiný, bezpečný způsob, jak zvolnit. Když ho odložíš, naskočí ticho.

A v tom tichu často vyplave napětí, seznam úkolů, nevyřešené rozhovory, vnitřní kritik. Tak si ho zase vezmeš. Ne protože jsi slabá. Ale protože se snažíš nespadnout do přetížení.

Otázka tedy nezní:

„Jak přestat scrollovat?“

Otázka zní:

„Co potřebuje moje tělo, než ho odložím?“

Možná ne další výkon. Možná ne další úkol. Možná jen bezpečný mezikrok mezi dnem a nocí.

Zkus si dnes všimnout:

Bereš mobil proto, že tě zajímá obsah? Nebo proto, že se bojíš toho ticha, které by přišlo bez něj?

Míša


PS:
Jestli večer nevíš, jak ten přechod udělat jinak, 7 minut pro klid v hlavě vzniklo přesně pro tenhle moment mezi „musím“ a „už nemůžu“. Ne jako zákaz mobilu. Ale jako jiný způsob, jak nezkolabovat

Odpočinek si musím zasloužitMilá čtenářko,Možná to takhle přímo neříkáš. Možná bys dokonce řekla, že to přece není pravd...
25/02/2026

Odpočinek si musím zasloužit

Milá čtenářko,

Možná to takhle přímo neříkáš. Možná bys dokonce řekla, že to přece není pravda. Ale když se podíváš na svůj den, je to tam. Odpočinek si musíš zasloužit. Věř mi, znám to.

Nejdřív děti.
Nejdřív práce.
Nejdřív domácnost.
Nejdřív odpovědnosti.
Nejdřív všechno, co „hoří“.

A pak… možná… ty.

Jenže večer přijde a ty zjistíš, že „hotovo“ vlastně nikdy není.

Vždycky by šlo ještě něco doprat, dopsat, dopřemýšlet, dopřipravit.

A tak si sedneš až ve chvíli, kdy už jsi úplně vyčerpaná. Ne proto, že je hotovo. Ale proto, že už nemůžeš.

A tenhle moment se pak vydává za odpočinek.

Jenže to není odpočinek. To je kolaps systému.

Možná jsi dlouhé roky fungovala na výkon. Možná jsi byla ta spolehlivá. Ta, která všechno zvládne. Ta, která drží. A někde po cestě se ti do systému zapsalo, že hodnota přichází až po výkonu.

Že nejdřív musíš dokázat.
Že nejdřív musíš odevzdat.
Že nejdřív musíš splnit.

A pak si můžeš dovolit cítit se v klidu.

Jenže tělo tenhle systém neumí dlouhodobě nést. Tělo potřebuje mikro-zastavení během dne.
Potřebuje drobné návraty. Ne čekání na chvíli, kdy bude všechno hotové.

Možná ses naučila odpočívat jen jako odměnu. Ale odpočinek není odměna. Je to základní potřeba. A čím déle ho odsouváš, tím víc si tělo začne brát pozornost jinak. Napětím, bolestí, podrážděností, únavou, která nejde dospat.

Zkus se dnes večer jen na chvíli zastavit u té věty:

„Odpočinek si musím zasloužit.“

Je opravdu tvoje?

Nebo jsi ji jen kdysi převzala a už ji nikdy nezpochybnila?

Míša


PS:
Jestli máš pocit, že když si sedneš, naskočí vina nebo napětí, těch 7 minut pro klid v hlavě. je přesně pro tyhle chvíle.
Ne proto, abys byla lepší. Ale aby ses naučila být chvíli bez podmínek.

Milá čtenářko,Sedneš si k televizi. Těšíš se, že si konečně odpočineš.Jenže ještě předtím ale poskládáš prádlo, spáruješ...
24/02/2026

Milá čtenářko,

Sedneš si k televizi. Těšíš se, že si konečně odpočineš.

Jenže ještě předtím ale poskládáš prádlo, spáruješ ponožky, uklidíš nádobí, odpovíš na dvě zprávy, zkontroluješ, jestli mají děti všechno do školy.

A pak si teprve sedneš.

Jenže už to není odpočinek. Je to jen pauza mezi úkoly.

Možná to znáš.

Chceš si sednout. Ale stejně ještě něco děláš. Protože někde uvnitř běží věta: „Ať mám klid.“

Jenže klid nepřichází.


Protože ten seznam se nikdy úplně nevyčistí. A tak odpočinek odsouváš na moment, který vlastně neexistuje. Možná sis zvykla, že si klid musíš zasloužit. Že až bude hotovo, až budou všichni spokojení, až bude domácnost fungovat, pak přijde řada na tebe.


Jenže víš, co je na tom nejtvrdší?


Hotovo nikdy není. A tak si tělo zvyká, že odpočinek je něco podmíněného. A když si pak konečně sedneš bez úkolu, cítíš neklid.

Protože systém neumí být bez „musím“.

Tohle není o lenosti.
Tohle je naučený vzorec.

Dnes si zkus všimnout jedné věci:

Kdy naposledy sis sedla a opravdu jsi nic nedělala?

Bez skládání.
Bez mobilu.
Bez „ještě tohle“.

Míša

PS: Jestli ti ten neklid večer naskočí hned, zkus 7 minut pro klid v hlavě.
Neřeší celý život. Ale pomůže ti zkusit si sednout jinak.

Adresa

Neratovice

Internetová stránka

https://michaelahlozkova.cz/pro-rodice, https://www.michaelahlozkova.cz/, http

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Michaela Hložková zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Praxe

Pošlete zprávu Michaela Hložková:

Sdílet

Share on Facebook Share on Twitter Share on LinkedIn
Share on Pinterest Share on Reddit Share via Email
Share on WhatsApp Share on Instagram Share on Telegram