25/11/2025
V 60. letech spisovatelka Anaïs Nin často přemýšlela o subjektivní povaze vnímání a o tom, jak osobní zkušenost ovlivňuje způsob, jakým interpretujeme okolní svět. Její citát „Nevnímáme věci takové, jaké jsou; vidíme je takové, jací jsme my“ hluboce ladí s polyvagální teorií, která ukazuje, že naše vnímání světa je těsně propojené s našimi vnitřními fyziologickými a emočními stavy.
Podle polyvagální teorie Stephena Porgese díky procesu zvanému „neurocepce“ průběžně skenujeme lidi kolem sebe, vlastní tělo i okolní prostředí a vyhodnocujeme známky bezpečí nebo nebezpečí. Když jsme ve ventrálním autonomním stavu – tedy se cítíme v bezpečí, klidní a sociálně propojení – svět v našich očích odráží tento pocit vnitřního zakotvení. Snadněji vykládáme situace pozitivně, přistupujeme k lidem otevřeněji a cítíme se propojení s těmi kolem nás. Náš vnitřní stav bezpečí zabarvuje naše vnímání lidí i situací a umožňuje nám vidět svět skrze optiku bezpečí a spojení.
Když se ale ocitneme v sympatické aktivaci nebo dorzálním zamrznutí a necítíme se v bezpečí, naše vnímání světa se posune. Začneme své okolí vidět jako ohrožující nebo zahlcující, i když se navenek nic nezměnilo. Je to tím, že stav našeho nervového systému určuje, čeho si všímáme a jak interpretujeme sociální signály – a to nás vede k prožívání světa v souladu s naší vnitřní úzkostí nebo stažením.
Převzato z Facebooku
Více informací o polyvagální teorii, kurzech a vzdělávání v češtině najdete na stránkách Polyvagálního Institutu CZ. www.polyvagalniteorie.cz
