27/05/2022
Dnes jse m si znovu zopakovala poznání a myšlenku:
MŮŽU NEPOMÁHAT
Ono to totiž je asi nějakým způsobem zakořeněné v každém z nás, že pomáhat se prostě musí. Je to někde v podvědomí, že když je někdo na nižší úrovni, než já, tak mu musím automaticky chtít pomoci na úroveň vyšší. A je úplně jedno, čeho se to týká. Prostě “Musíme si pomáhat.” Je to dokonce název známého českého filmu. A tu větu “Musíme si pomáhat” tam Jaroslav Dušek, představitel jedné z hlavních rolí, opakuje několikrát. Jenže…Opravdu musíme? Není snad ”pomoc” stejně dobrovolná jako všechno ostatní v životě? Podle mě je. Jenže stejně nás to často nutí někomu pomáhat, i když ta pomoc je vyloženě škodlivá, řízená špatnými motivy, které si ale v tu chvíli vůbec neuvědomujeme. Také se říká, že když pomáháme ostatním, pomáháme tím ve skutečnosti nejvíc sobě. To je jistě pravda, ale myslím, že nejlepší je pomoci v první řadě sobě, protože tím automaticky pomáháme druhým. Vše začíná ode mě. Stavět sama sebe na 1. místo. Nejsme tak většinou vychováni a zdá se to být těžké, ale ve skutečnosti je to to jediné, co funguje. Pro nábožensky založené lidi mě napadá to Kristovo - Miluj bližního svého jako sebe sama. Co dodat? NIC…..
