16/02/2026
Vypadá to jako idylka, že?
Jenže…
Není špatného počasí.
Je jen špatně zkontrolovaný tým.
Je pondělí ráno.
Místo práce a přípravě nabídky na sales rozvoj jednoho týmu - běžky.
Parkovište volné.
Stopa čerstvě zasněžená.
Jeden by si řekl, idylka.
Jenže.
Moje dcera hned od metru č. 10 začla řvát, že jí zebou prsty na nohou.
Od metru č. 15 přidala prsty na rukou.
Od metru č. 1010 eskalovala bolestí bříška.
Přežrala se na snídani.
To je celé.
Syn se přidal na metru č. 1025 - jako proč tam jsme, když je stejně hnusně a je unavený.
Moje odolnost vzala za své.
Začala jsem se vztekat taky.
Pak jsem zavelela, jedeme zpět.
Děti ujely 5 km, já jak zvěsile kroužila okolo a buď motivovala nebo kybicovala, tak skoro 10 km.
A proč to píšu?
Nevzdala jsem to.
V autě zpět posilněni čajem a svačinou jsme si střihli retrospektivu.
Ala, co příště které dítko i já uděláme jinak, abychom byli v klidu, teple a mohli si tu nádheru užít a něco nového zažít.
Výsledkem je:
1. teplejší oblečení - pro děti,
2. víc sledovat a poslouchat své tělo, než vůbec do stopy vylezeme - pro nás všechny,
3. a včas a jasně komunikovat to, co cítíme a potřebujeme - pro nás všechny,
4. více morálu s klidu pro maminku,
5. gumové medvídky do kapsy.
A proč na retrospektiva?
A) Protože zítra jedeme znovu.
B) Protože na trati už s tím někdy nejde nic moc dělat a chci mít tým ready a v klidu.
C) Chceme si to užít a ne přežít.
Nepřipomíná vám to něco?
Co takhle, když zavádíte s lidmi nový proces, změnu nebo rovnou celou strategii.
Kdy jste naposledy dělali něco nového a co jste si z toho vzali?
Přidáte se zítra někdo? 😊
Zuzka
