Jiwan Sita Kaur …. moje duchovní jméno
Trvalo to 41 let než jsem se dostala až sem. Je to docela dlouhá cesta a nebyla vždy ani zelená a ani růžová a až dnes jsem za vše co mě potkalo vděčná. Teď chápu, že strůjcem vlastního štěstí jsem jenom já a že život není něco, co se nám děje, ale co se děje pro nás.
Od mládí jsem milovala pohyb, hudbu a četbu, u toho jsem zapomínala na čas a byla jsem šťastná, koncentrovaná a užívala jsem si každý okamžik. A díky gymnastice a sportu, který byl mojí největší vášní jsem celkem lehce prošla i pubertou (teda nevím jestli by to o mně řekla i maminka, tátu jsem nikdy neměla), ale já to tak vnímám.
Pak to byl ale sešup, jeden velký rock’n’roll (ženy, muži, s*x, tráva, alkohol, tanec, snowboard, hory, cestování a jeden blbější vztah než druhý).
Nicméně se mi z mého chaotického života narodily dvě krásné, zdravé děti a můj život měl úplně jiný smysl, já byla opět ukázněná a až po uši do svých dětí zamilovaná. Vše by bylo krásné, až na ty partnerské vztahy, to byla opravdu bída a dnes uznávám, že to byla bída i z mojí strany. Nevěry, ponižování, manipulace, nadávky, zloba, soudy o děti, nemoci atd…., když se jedno trošku ustálilo, přišla další jiná rána a tak to bylo pořád dokola a já se stále zvedala a byla za každé situace ta silná. Nekoukala jsem na sebe, nebrečela a procházela neustále džunglí stresu a hledala správnou stranu lesa, kudy ven.
No a jednoho dne jsem tu tíhu všeho neunesla a vážně jsem onemocněla (byla jsem ochrnutá, nemohla jsem hýbat levou rukou a měla jsem ochrnutý obličej) a díky tomu jsem se seznámila pro mě s osudovou osobu Františkem Drtikolem. Můj doktor neurolog mi půjčil knihy Duchovní cesta a Bhagavagítu. Věděl, že se zajímám o spiritualitu a různé filozofie a také si myslel, že moje neurologické poškození bude trvalé a tak mi chtěl nejspíš ulehčit přijetí tohoto faktu.
Knihy mě tak uchvátily, že jsem se díky meditacím a cvičení dostávala hlouběji do sebe a nejenom, že jsem se uzdravila, ještě jsem povýšila v práci a začala se intenzivně věnovat seberozvoji. Od té doby jsem pořád něco studovala, jezdila na semináře, procházela různými procesy, odjela do Indie, kde jsem prošla něčím, co se nedá popsat a kdo to nezažije neuvěří, protože já bych tomu určitě nevěřila :::)) (vše si musím zažít, abych tomu věřila :)) a najednou se mi změnilo vnímání a to velmi silně. Navíc jsem v té době už studovala na lektora kundaliní jógy. Čím více jsem cvičila a studovala, tím více jsem viděla příležitosti v tom, co ostatním přišlo jako problém, v tom jak jsme spojení s přírodou. Začala jsem být velmi citlivá a něžná ke svému tělu, změnila jsem svoje návyky a upravila životní styl, abych byla zdravá, vitální a měla na rodinu a vše co chci tvořit dost energie. Moje vnímání se změnilo natolik, že jsem už nedokázala volně dýchat v práci ve velké korporaci. Pro některé vysněná manažerská bankovní pozice, za hodně peněz a ve velkých bankách. Ale pro mě, která už věděla, že její cestou a posláním je sloužit lidem, předávat jim radost, probouzet a povznášet ty, kteří to potřebují, vracet ženám sebevědomí, krásná pevná těla, ukazovat jim jak zvýšit svojí fyzickou i duševní vitalitu, věnovat se dětem a jejich fyzickému a duševnímu rozvoji, smysl toho co jsem dělala zmizel. V bankách vůbec nešlo o klienty nebo o zaměstnance, na prvním místě byl vždy výkon, za málo peněz hodně muziky, chaos, opět manipulace, lži hra s lidmi jako s loutkami. Projekty, které byly opravdu postavené na tom, že by klienta úplně zničili místo toho, aby jim pomohly. Tohle byl samozřejmě můj pohled na věc, toto vnímání jsme všichni nesdíleli a je pravdou, že každý má svojí pravdu podle úrovně vědomí :) a to je třeba respektovat. Korporát byl pro mě mikrosvět, který lidem kradl duši, zdraví, štěstí, lásku, ...nikdo neměl na nic čas, hlavně ne na sebe. Rozhodla jsem se jít svojí cestou, která smysl má. A i kdybych pomohla jen jednomu člověku, je to více než jich za velké peníze miliony zlikvidovat. Nemohla jsem toho být součástí, nebylo to v souladu s mými životními hodnotami.
Začala jsem se věnovat naplno józe, masážím a vlastnímu seberozvoji. Dokonce jsem ve svých 40 letech sama odjela do Amazonie a prošla další
očistnou a léčebnou kúrou skrze ceremonie vedené šamanem s pitím ayahuascy a díky praktikování jógy to byl jeden z nejhlubších a krásných procesů probuzení a znovuzrození. A navíc mám pocit, že jsem omládla :))
Život se změnil v krásnou hru, radost, energii, hudbu a určitě dost práce :)) - ale je to práce? když dělám to, co mě baví a má pro mě smysl?
Postupně vidím na svých klientech výsledky, ženy jsou krásné, svobodné, září a samozřejmě se jim mění těla, jsou pevnější a štíhlejší.
Senioři (pracuji s babičkami a dědečky ve věku 80 - 90 let) znovu nachází radost ze života, mizí jim chronické bolesti, mozku se vrací paměť, lépe komunikují atd…)
A děti ???? - jóga a další cvičení jsou pro ně naprosto geniální. Jóga jim pomáhá nebýt obézní, snižuje agresivitu, lépe se koncentrují na učení a vrací se zpátky od PC k životním hodnotám jako je třeba přátelství, komunikace a životní prostředí.
Musím říci, že tohle je pro mě obrovská odměna a dělá mě to šťastnou.
Jsem každý den józe velmi vděčná a tuhle životní cestu miluji.
A každý kdo se ke mně přidá je vítán :)) a já ho ráda provedu tím co už znám a umím.
