Náruč pro mámy

15/02/2026

RECENZE - PROSBA 💛❤️🙏
Milé maminky i další sledující, ráda bych vás touto cestou poprosila o velkou maličkost. Sbírám nyní recenze na Googlu, aby se Náruč zase trošku pohnula směrem k profesionalitě:)) Kdybyste měli náladu a prostor a touhu napsat pár slov, nebo udělit hvězdičky na základě osobní zkušenosti s Náručí nebo se mnou osobně, budu moc ráda a moc vděčná, když tak učiníte pod níže uvedeným odkazem. Moc moc děkuju!

PS: A kdybyste se neměli o koho opřít, ozvěte se, Náruč je tu pro vás ❤️ bez ohledu na recenze:))

https://g.page/r/CbF5NOUe-6yFEBM/review

13/02/2026

CO KDYBY SES PRO ZMĚNU PODÍVALA NA TO, CO UŽ SI JAKO MÁMA ZVLÁDLA A DENNĚ ZVLÁDÁŠ... 🧡 Občas si jako mámy asi připadáme takhle... furt toho je tolik, co musíme zvládnout, co se nám opakovaně nedaří, narážíme neustále na situace, kdy to vypadá, že naše výchova nefunguje, není dobrá, v dítěti se naše veškerá snaha nepropisuje... a my padáme pod tíhou toho nekonečnýho seznamu, co eště musíme zvládnout... co kdyby ses zastavila, otočila se a podívala se, cos v tom mateřství už zvládla! ❤️🙏🎈✨️

10/02/2026

Kolik toho průměrná máma první tři roky života dítěte vydrží… A kolik se toho vejde do vany?

„Budu se koupat sama. Dobře, zkrátím relaxační koupel na rychlých patnáct minut. Dítě si přece vydrží samo těch 15minut hrát. No dobře, nechám trošku pootevřený dveře. Stačí, jenom škvírka jako pro jeskyňky. Jeskyňka si všimla, že si hraje sama… Dobře, dveře dokořán mi nevadí. Stejně jsem se chtěla začít otužovat, takže ten průvan je vlastně fajn. Aha, jeskyňka si přišla hrát do koupelny. Dobře, to zvládnu, nemusím se účastnit. Můžu mlčet. Dobře, automaticky odpovídat na jednoduchý otázky přece zvládnu… Stejně jsem mlčet vlastně nechtěla. Dvacáté osmé „proč“ mě nemůže rozhodit. Je to přece jenom období. Četla jsem o tom. Vím to. Rozumím. Relaxuju. To dokážu. Výborně, šla si hrát vedle. Aha, ne dobře, nese si sem piánko. Ještěže to neumí zapnout! Vida, umí. Jak ten čas letí… Máte pocit, že ještě včera to neuměla. Relaxace při hudbě mi udělá jedině dobře. Hezky to ta holka moje vymyslela. BUMTARATA BUMTARATA BUMTARATA TUC TUC TUC BUMTARATA BUMTARATA BUMTARATA TUC TUC TUC. Buď flexibilní, není nutný relaxovat při uklidňující hudbě. To umí každej. Naučíš se prostě relaxovat do rytmu dětskýho techna. Piánko omrzelo. Hurá. Ne, nenechávej mě tu s tím nástrojem! Já na něj nedosáhnu! Ne, nechoď si hrát vedle! Dítě odešlo, BUMTARATA zůstává. Vzdáváte to, lezete napůl z vany, abyste vyply piánko. Brrr. Táhne. Ale to ticho za to stojí. Uf. Tak teď. Konečně. Klid. Ne, tak ne. Vrací se. Je to dobrý, nenese si hračky. Aha, to proto že ji teď zaujaly koupací hračky vedle vany. Ale teď si je neber, ty přece patří do… Ano, do vany. Děkuju. Teď už vím, co mi chybělo. Velryba, loďka a trychtýřky. Maminko, já ti umyju kolena. Dobře, to zvládnu. Vlastně to může být fajn. K tomu si i můžu konečně zase lehnout. AU! Kačenka! Já si říkala, že ji nikde nevidím! Plastový kačenky mají ostrý zobáky. To si budu pamatovat. Sakra! Nestihla jsem korigovat množství sprchovýho gelu. Byl drahej. Bio. Ano, na umytí kolenou, rukou a dlaždiček nejlepší… Achjo. Nevadí. Zase si ho koupím. Až bude Aničce 18. Maminko, já chci za tebou. Vzdávám to. Přenechávám území. Relaxační koupel není možná. Koupel ano. Ale dobrodružná, dynamická, s překvapeními, obklopená společností. Relaxační vanu si napustím, až půjde Anička do první třídy. A vylezu z ní, až půjde do druhý.

08/02/2026

Nemusíš být dycky perfektní. Nemusíš mít dycky dobrou náladu. Nemusíš být dycky kreativní. Nemusíš být dycky výkonná. Nemusíš být pořád k dispozici. Neselháváš, jsi jen unavená. To je v pořádku. Zase bude líp 🙏❤️

03/02/2026

Nejsi v tom sama, mámo:)) 🎈😁🧡

02/02/2026

Pro těch pár maminek, co jsou jako já a mají taky špinavý okna, špinavý prádlo v koši a špinavý děti od řádění v loužích a blátě:)) a před těma, co to všechno zvládaj s čistýma oknama, klobouk dolu:)) 🎈🙏🧡

01/02/2026

"...víc než kritika nás rodičů nám pomůže slyšet 'já to znám. Vím přesně, jak se cítíš. Máš právo na svý emoce. Máš právo udělat chybu a vybuchnout. Důležité je si to pak s dítětem vysvětlit. Nenechat ho v pocitu, že za tvé zoufalství může, že je to jeho vina."
(...)
Jak nekřičet na děti... Myslím takové to běžné všední křičení, které asi potká tu a tam většinu rodičů. A křik většinou není ideální výchovný prostředek. Toho jsme si většinou vědomi. Jen si občas nemůžeme pomoct, protože vyčerpání... A víc než kritika nás rodičů nám pomůže slyšet 'já to znám. Vím přesně, jak se cítíš. Máš právo na svý emoce. Máš právo udělat chybu a vybuchnout. Důležité je si to pak s dítětem vysvětlit. Nenechat ho v pocitu, že za tvé zoufalství může, že je to jeho vina.' Trauma nevzniká špatnou událostí. Když se nepříjemný zážitek správně zpracuje, žádné trauma nehrozí. Nejde o tu situaci, jako takovou, ale o to, jak se k ní postavíme, a zda v té situaci není dítě ponecháno samo a bez vysvětlení.

O co méně přísní jsme na své děti, o to přísnější jsme na sebe jako rodiče.

28/01/2026

Náruč je tady i v těch fakt těžkých chvílích... individuální konzultace i hluboká terapeutická práce, všechno umíme:)) a všechno jde řešit. Nemusíš to zvládat sama, mámo 🎈💗

25/01/2026

24/01/2026

Nejen my a děti potřebujeme obejmout... taky naše emoce. Čím víc totiž odmítáme cítit to, co cítíme, tím je to silnější a tím déle to v nás zůstává. Vzdorem a odmítnutím emoce jen posilujeme a následně se v nich cyklíme. Naopak jejich přijetím je rychleji uvolníme. Když se přestaneme bránit prožívání konkrétní emoce a přijmeme, že se tak prostě cítíme, mnohem rychleji pocit projde skrz a odezní. A totéž platí o emocích dětí i všech okolo nás. Nechtít je měnit, opravovat, odmítat. Přijmout je. Nic víc.

To, že se nějak cítíme, neznamená, že takoví jsme. My nejsme naše emoce. Děti taky nejsou tím, co cítí. Emoce jen přijdou a odejdou. Nestáváme se agresorem jen proto, že cítíme vztek. Nejsme hysterkami jen proto, že cítíme smutek a lítost. Nezaměňujme emoce za identitu člověka... uleví se nám 😊❤️🍀

21/01/2026

Obejmutí je ta nejlepší terapie... ❤️