Průvodce, šaman a harmonizér Martin Štěpán, Bezděkov 2, Svihov (2025)

07/11/2025

Největším kritikem jsme většinou my sami sobě . Svět a život nám pak jen zrcadlí to, co si o sobě sami myslíme, nebo to, co jsme přijali za své a potvrzuje nám naši verzi příběhu.

Tímto způsobem se mnohdy utváří naše realita. Zpráva, kterou nám tím vesmír posílá však není o tom, že jsme opravdu tak špatní jak si myslíme, ale pouze nám poukazuje na to, že máme sami k sobě negativní názor a zrcadlí nám naše přesvědčení a vzorce, nebo zkrátka poukazuje, že činnost kterou děláme není tak úplně pro nás..
Sebekritika je skvělý seberozvojový nástroj, který nám pomáhá posouvat se kupředu, ale je třeba ji aplikovat jen v rozumné míře a nikoliv sami sebe ubíjet tím, co se stalo, nebo co se pokazilo.
Né vždy jde vše napravit, ale vždycky se z toho můžeme poučit. Trik je v tom se nenechat zdeptat tím, že něco nevyšlo hned na poprvé, na podruhé a třeba ani na podesáté. Nakonec většina věcí, které zkoušíme poprvé se zkrátka tak úplně nevydaří a je třeba k tomu tak přistupovat a brát to s lehkostí. Dokud nás to ovšem baví a dává nám to smysl, tak je to validní.
Vše je zkušenost a zkušenost je nejlepší učitel. Najít cestu není vždy jednoduché a někdy se zkrátka musíme trochu ztratit.
Taktéž je třeba nezapomenout, že být vyjimeční můžeme jen v tom, co nás baví. Nemá význam investovat energii a úsilí do něčeho, co nám nedává vnitřní smysl, nebo nás nudí. Už od počátku jsme v takovém případě předurčeni k nezdaru a nebo průměrnosti.
Jako lidé na svět ovšem nepřicházíme proto, abychom byli průměrní, ale naopak každý z nás může přinést svou jedinečnost a vyjimečnost, která pak může posunout jak nás samotné, jako jedince, tak ale i třeba celé lidstvo.
Možnosti které máme neurčuje svět okolo nás, ale my sami. Dokud si dokážeme představit cestu před námi a směr, kterým chceme jít, pak je možné to zkusit, ať už si ostatní říkají cokoliv.
Nakonec drtivá většina z nás lidí, kteří dokázali velké věci se jen zkrátka nenechala odradit od své cesty, jak sebou samími, tak ale i všemi okolo.
Každý nový den přináší nový start a my se můžeme rozhodnout, jak budeme pokračovat. Lidé okolo nás mají dost svých vlastních starostí. Mnohdy si přijdeme pod drobnohledem, ale pravdou je, že nás nikdo nesleduje. Nakonec si stačí uvědomit jak často se i my sami potulujeme někde u svých problémů a zkrátka si jen jdeme po svém, aniž bychom zvedli oči k tomu všemu marastu okolo.

Buďte tedy k sobě a svým chybám schovívavý. Trik není v tom být dokonalý a neudělat chybu, ale naopak si své chyby přiznat a učit se z nich. Když se totiž z chyby poučíme už ji nebudeme opakovat a jako lidé vyzrajeme.
Vina nepomůže nikomu a ničemu. Nic nespraví, nic nevyřeší. Jen nás nechá padnout mnohdy na velmi hluboké dno, kde se nezmůžeme na nic jiného než zůstat stát na místě..

02/11/2025

Po lehké odmlce plné změn a nejrůznějších rozhodnutí v mém životě jsem zpět :) Né vždy jde vše podle plánů a ani já nejsem vyjímkou.
Proto jsem si aktuálně vyzkoušel mimo své obvyklé činnosti též práci kurýra pro Košík a dovedla mě k mnoha poznáním a konfrontacím se kterými bych jinak nepřišel vůbec do styku.
Ať už si jako lidé myslíme sebevíc, že máme leccos vyřešeno, tak až teprve, když se dostaneme do krizové situace, stresu, či k neočekávaným důsledkům, tak teprve zjistíme jak na tom reálně jsme.
A život je vždy vtipálek a rád nás zkouší a ukazuje nám, kde se ještě můžeme posunout. Tudíž ať už před sebou máte cokoliv, tak pokud mě něco tato moje nová zkušenost naučila, tak je to zůstat v klidu a nenechat se vystresovat a jet si prostě to své, co mě baví a dává smysl a ten zbytek pokud možno prostě hodit za hlavu.

A k tomu dnešní příspěvek o tom, že ne vždy vše musí začínat velkými věcmi, ale ba naopak i na tom malém velmi záleží.

Život si ubíhá svým vlastním tempem. Téměř nikdy se neřídí našimi plány a nikdy pořádně nevíme kam nás zanese.

Má však jedno železné pravidlo a tím je neustálá změna. Ať už jsou to drobnosti a nebo velké život lámající věci, vždy se něco vyvíjí a jde kupředu.
Nikdo nás nehlídá a nikdo nám neurčuje, jak se ke změnám postavíme. Záleží to čistě na nás a vše začíná v našem nitru. Někdy naši reakci určuje náš vzorec, jindy naše přesvědčení, někdy zkrátka naše trauma a nebo uvědomění si, že tak jak to máme, to už dále nechceme.
Každý den padne tisíce drobných rozhodnutí. Rozhodnutí, která zdánlivě nemusí být nijak důležitá a přesto nám ve výsledku tvoří náš celý den.
Rádi tyto malé věci přehlížíme, ale někdy jsou důležitější než se zdá. Nastává nám temná část roku, čas návratu k sobě samím a našim vlastním hlubinám.
Nemusíme vždy řešit nic velkého, proč tedy nezačít zlehka a nezkusit se vědoměji podívat na své každodenní návyky na věci o kterých už ani nepřemýšlíme. Ať už je to navyknuté ranní vstávání, příchod do práce, samotná práce, či naše obvyklé volné odpoledne, při plnění běžných povinností, nebo včerní relax.
Každá naše akce vyžaduje nějakou energii. Vyžaduje po nás kapacitu ze které si kousek ukousne a nebo nás obohatí a kapacitu nám třeba i vrátí.
Jako lidé jsme každý jiný. Každý z nás má své dary a své stinné stránky a věci, které nám nejdou. V životě bychom se neměli zabývat tím, co není naše a nebo se lopotit ve svých stínech, ale naopak zářit v tom, v čem excelujeme. Své stíny je třeba přijmout. Nikoliv je odstranit a nebo se je snažit nějak vyrovnat aspoň do průměrnosti.
Zkontrolovat si svůj vlastní den a zjistit, co nás stále baví, co děláme jen z povinnosti a co dělat vůbec nechceme, může velmi zlepšit kvalitu našeho každodenního života.
Vždy jsou v životě věci, které musí někdo udělat, ale ta otázka, kterou bychom si měli vždy všichni položit je, zda jsme to právě my, kdo by to měl vykonávat.
Jestliže nás to, co děláme nebaví, neuděláme to dobře. Většinou z toho nemáme dobrý pocit a ještě je to pro nás neskutečně náročné. Je na každém z nás si uvědomit, zda něco takového chceme podstupovat a nebo zda nenastal čas, danou věc vyřešit jinak a přívětivěji sami pro sebe a případně i pro naše okolí.
Nakonec to, co si na záda naložíme, si pak musíme i sami táhnout, ale nikdo neříká, že už se to nedá změnit. Jak s životem naložíme a co si do něj přizveme, záleží jen na nás.

12/10/2025

Jak poznáme, že jdeme správným směrem?

Mnoho z nás si představuje, že v životě stačí udělat pár těžších kroků, které někam vedou a je vyhráno. Vybojovat tuhle bitvu a pak už to zas bude vše v pořádku a nebude nikde žádný problém.
Svět nám však do života stále něco přihrává. Stále se objevují nové výzvy. Stále se objevují nová témata a my máme stále kam jít.
Otravné? no někdy rozhodně, ale bez toho by to byla pěkná nuda.
Nicméně z toho vyplívá otázka zda jdeme správně a kdy už je to moc a kdy je to ještě v pořádku.
Mrkněme se tedy na to..
Vesmír, bůh velký duch, či kdokoliv podobné autority milují jednoduchost. Je-li něco příliš složité, velmi pravděpodobně to nebude úplně to správné. Jako lidé rádi míváme podezření, že když to jde jednoduše je to divné, ale to je jen náš převzaný a dospělácký pohled, který byl do nás vecpán a je dobré ho zase nechat jít. Blokujeme pak totiž sami sebe.
Že se samo nic neudělá bývá pravda, ale nikdo neříká, že to musí být složité a mnohdy čím jednodušší řešení tím lepší a účinější.
Máme-li příliš mnoho klacků pod nohama, velmi pravděpodobně existuje nějaká lepší cesta a více v souladu a není od věci se nad tím zamyslet.
Lepší ovšem rozhodně neznamená komfortnější, ale naopak bude o posouvání svých cílů a hranic. Cokoliv nového, co nám přichází do života je potencionálně nebezpečné a vždycky s tím přichází zkouška odvahy, zda do toho vlastně vůbec půjdeme a to rozhodně není nic příjemného.
Čím větší jsou naše procesy okolo toho, tím větší je to pro nás zkouška a tím víc můžeme získat a naučit se.
Zde je pouze třeba si opravdu nacítit, kde končí náš strach a začíná intuice, že tahle cesta to není. Strachu je zde třeba čelit, ale intuici je potřeba poslechnout.
Nejde totiž o to skočit po každé nabídce, ale správně si to nacítit a pojmenovat to, co se v nás děje a naučit se pracovat s naším tělem a jeho signály.
Naše tělo vždy dobře vycítí jaká možnost je ta správná a to i přesto, že si někdy hlava tvrdošíjně mele tu svou. Jestliže však vnitřněcítíme tah k tomu něco udělat, je třeba do toho skočit.
Nikoliv po hlavě, ale s přihlédnutím na rádce strach, který nám velmi dobře ukáže čemu se vyhnout. Na druhou stranu vyhnout, nikoliv se zastavit.

Co si tedy z toho vzít? Jdeme-li správným směrem náš život nás naplňuje, je zábavný, plný změn a dává nám smysl. Není však jednoduchý a i přestože se navenek tváří ideálně, stále po nás žádá rozhodnutí a opouštění komfortních zón.
Jeen tak je totiž možné objevovat nové a zajímavé události, věci a lidi, které nám okořeňují život.
Štěstí není stálý stav, ale vlna, na které se můžeme nějakou chvíli vézt, je ovšem třeba včas přejet na další, protože každá vlna se jednou rozbije o břeh. Naučíme-li se to, pak už zkrátka nemusíme z vln nikdy sjet.
A nakonec správná cesta neexistuje, je jen ta, kterou si sami volíme a je jen na nás, jak bude vypadat a co na ní bude ležet.

07/10/2025

Naše vztahy jsou naše zrcadla. Spousta z nás si s nimi kolikrát neví rady a upadá do opakujících se situací a stále potkává ty samé lidi a směřuje opět k neblahému konci... Mrkněme se tedy na to, jak s tím můžeme trochu lépe popracovat.

V první řadě je třeba si uvědomit, že naše vztahy velmi výrazně odrážejí míru naší vlastní sebelásky. Máme zde jednoduché řídící pravidlo, které říká, že pokud nemám rád sám sebe, kdo by mě měl potom mít rád místo mě? Jestliže nedokážu vydržet sám se sebou, pak proč by to měl dělat někdo jiný?
Aneb už jen tohle dělá obrovský rozdíl. Chceme-li v životě navázat smysluplný vztah v první řadě se musíme naučit žít a milovat sami sebe.
Zákon přitažlivosti k nám přitahuje jen to podobné a úroveň naší sebelásky tak přitahuje přesně takové partnery a lidi, kteří nám ozrcadlí jak to vnitřně máme nastavené.
Do jisté míry se máme nějak rádi všichni, ale co si budem, vždy je co vylepšovat. Není to o tom být dokonalý a mít to na sto procent. Jsme jen lidé a je třeba být shovívavý k sobě a svým nedokonalosteem, ale zároveň je nutná trocha sebekritiky, všeho však s mírou. Život je o hledání balancu a i když je to někdy složité, ani vztah v tomto není vyjímkou.
Jakmile dokážeme žít sami se sebou a mít se alespoň trochu rádi, nic nám nebrání navázat alespoň trochu solidní vztah. Vztah je vždycky z hlediska lidství vývojová zkouška a může nám toho o nás hodně prozradit. Jestliže se nám vztah opakuje, pak to znamená jen jediné a to, že jsme se o mnoho neposunuli. Není třeba věšet hlavu, ale pouze se zamyslet proč to mám tak jak to mám a co mi můj vztah říká.
Partnera, kamarády, své blízké a dokonce ani své mazlíčky si nevybíráme náhodně, ale nějakým způsobem zapadají do našeho světa.
V ideálním světě by ti všichni okolo nás měli být jen naším bonusem a mělo by být v pořádku být i bez nich. Samozřejmě jsme jako lidé společenští tvorové a kontakt s naším okolím víceméně nutně potřebujeme, ale je naprosto rozdílná situace jestli náš partner či kamarád zaplácává nějakou naši vnitřní díru, kterou nám tak pomáhá dočasně ucpat a nebo jestli je pro nás jen bonus a jeho přítomnost nám násobí radost a štěstí, které bychom ovšem pociťovali i bez něj.
Ve chvíli, kdy totiž druhého člověka potřebujeme, nám velmi záleží na tom si ho udržet a na místo autenticity se mnohdy snižujeme k přizpůsobování a kompromisům ze strachu abychom o něj nepřišli.
Nejde zde o akt lásky, ale o obchod. Já udělám tohle a ty mi za to dáš něco jiného.
Neprodáváme zde nic jiného než část sama sebe za kterou se stydíme, nebo ji nechceme ukázat.
Samozřejmě je to mnohdy tak automatické, že tyto své ústupky ani plně nevnímáme, nicméně se pak cítíme nepříjemně a mnohdy vymýšlíme scénáře, co by se mohlo tragického stát, abychom odůvodnili své chování.
Ztrácíme tak sami sebe a překrucujeme to, kdo jsme, abychom vyhovovali nějaké zaběhlé představě o nás, o vztahu, či třeba i celkově o společnosti.
Samozřejmě to je ovšem v rozporu s naším vlastním nitrem a nakonec to někde vyplave na povrch. Přetvařovat se je náročné a nikdy to nevydrží věčně.
Mnohdy bychom si mohli ušetřit mnoho času a trápení za svou autentičnost a schopnost si přiznat, jak to vlastně doopravdy máme a upřímně to nasdílet svým blízkým. Svět by tak byl o mnoho jednodušší a já věřím, že se touto cestou pomalu vydáváme.
Nebyl by to ovšem žádný vývoj, kdybychom dostávali zkoušky, které už máme zmáknuté a nejsou pro nás žádnou výzvou. Právě z tohoto důvodu, je tak moc těžké, si ustát to své a obvzlášť před někým na kom nám záleží.
Zde je ovšem potřeba si uvědomit, že i ve vztahu jsme v první řadě každý sám za sebe. Je naše rozhodnutí, že ho nadále udržujeme a že v něm setrváváme a i my chceme vědět jak to má náš protějšek a nikoliv být tahání za nos nebo ponecháni v nevědomosti.
I tak to ovšem nic nezjednodušuje. Nicméně jsme-li autentičtí ostatní si nás oblíbí právě za to, kým jsme a nikoliv za nějakou podsunutou představu a to samozřejmě velmi pospívá všem vztahům a činí je mnohem trvalejšími a pevnějšími.

Kdy ovšem ve vztahu zůstat a kdy je čas jít?

Vztah je vždy o spojení dvou a více lidí. Měl by ovšem vždy převyšovat součet jednotlivců. Naše lidská spojení by měla být násobiče nikoliv jen náš samotný součet.
Ve vztahu je vždy potřeba komunikace a ochota věci řešit. Jakmile se o problémech a o tom, co přichází do života, přestaneme bavit, umírá i náš vztah a my pak obvykle s ním pokud z něj nevystoupíme.
Není třeba hledat viníka, ale řešení nastalé situace. Je jedno kdo za to může. Ať už chceme nebo ne, tak je ve vztahu vždy vše 50/50 a neexistuje jiná možnost. Jediná otázka, která se vždy otevírá je, zda nám to za to ještě stojí.
Vztah by měl být o svobodě, důvěře, respektu, vyváženosti a autenticitě všech zůčastněných.
To neznamená nic jiného, než že neexistuje žádné vlastnické právo a není důvod nikoho kontrolovat, sledovat či hlídat. Vždy jsme majetkem jen sami sebe a jsme svobodní a i ze vztahu můžeme kdykoliv odejít. Není-li tam žádná závislost i náš partner nás nechá jít, protože i když je to těžké, tak není nic horšího, než být ve vztahu s člověkem, který už k nám nic necítí.
Vždy by měla být rovnováha v tom co dáváme a v tom co dostáváme zpět.
Názor každého je stejně důležitý a měl by být slyšen a počítán.
Kompromis není řešení. Znamená jen, že jsou všichni nějakým způsobem nespokojení s výsledkem a to dlouhodobě rozhodně ničemu neprospěje.
Vztah by měl být živý, zábavný a měl by se vyvíjet. Cokoliv co ustrne ve vyjetých kolejích je nutně odsouzeno k záhubě.
S*x patří k partnerskému vztahu. Jakmile tam není je to známkou, že něco nefunguje.

A nakonec to důležité pro uvědomění. Toho čeho si všímáme je naše vlastní téma. Nemusí to nutně znamenat, že zrovna to my sami děláme, ale ukazuje nám to tam, kde nás to bolí, rozčiluje, dráždí a naši blízcí to mnohdy dělají jen abychom se zrovna tam podívali a tu situaci vyřešili. není to jejich vědomá volba a nedělají nám to naschvál.
Vztahy jsou nejlepší zrcadla, kdy dostáváme přesně to, co potřebujeme vidět.
Máte-li něco takového v životě, zamyslete se, zda Vám tím Váš blízký pouze neukazuje, kde je Vaše vlastní zranění, nebo to, co Vám v životě schází a potřebujete se to naučit.

A nakonec vztah by měl být o štěstí, radosti a lásce. Nemá co dělat s financemi, majetkem, vlastnictvím přežitím, sexu či stabilitě.
Ano rozhodně se k němu mohou tyto věci vázat a je super když ve vztahu jsou, ale pokud tam není radost štěstí a láska, pak to za to nestojí a my pouze zaplácáváme nějakou díru o které si myslíme, že ji sami nezvládneme zahojit a zaplnit, nicméně cena za takovou záplatu je mnohdy velmi vysoká.
Najít v sobě dost vnitřní síly k tomu překonat bouřlivé časy může být náročné, ale každá bouře nakonec skončí a my jako lidé nikdy neklesáme níž.
Navíc vždy můžeme sáhnout i po podpoře někoho dalšího. :)

06/10/2025

S podzimem a sklizní to je docela časový i fyzický výkon takže jsem trochu méně aktivní zde.. :D
Nicméně i tak se najde čas na práci :)
Teď naposled jsem přiváděl silové zvíře své klientce a došlo na to, že to byl drak a protože jsem nenašel v knihách to, co jsem hledal tak jsem si to sepsal sám. Ostatně draci mě životem provází už velmi velmi dlouho :)

A tak vznikl takovýto popis z mích zkušeností s draky :) Možná jsem něco vynechal zapoměl nebo nenapsal, na druhou stranu silové zvíře je pro každého osobní a proto to má být hlavně jen inspirace pro začátek.. :)
A protože je pro mne drak spojený se strachem tak věřím, že nějakého toho draka má každý z nás v sobě :) Tak třeba to pomůže i někomu jinému :)

Drak
Draci jsou prastaří mýtičtí tvorové. Vyznačující se hlavně svou nezkrotnou silou, přizpůsobivostí, transformací a moudrostí. Setkáme-li se s drakem, jako naším průvodcem, je třeba se připravit na jízdu. Draci nám mohou být velmi dobře nápomocnými rádci. Jejich moudrost není radno podceňovat a je třeba se připravit na to, že nemívají moc velkou trpělivost.
Když už se s námi rozdělí o svou moudrost, obvykle očekávají, že s tím nějak naložíme a uděláme v životě rozhodnutí.
Když ovšem zůstaneme stát na místě, obvykle zkrátka spálí všechno, co nás drží. Nikoliv proto, aby nám ublížili, ale zkrátka nás popostrčí kupředu trochu agresivnějším způsobem. Z popela však vždy vzejde něco nového a lepšího, než o co jsme přišli.
Vždy je třeba si uvědomit, že nikdy neshoří nic, co by u nás mělo zůstat. Když už nám to náš dračí průvodce spálí, takříkajíc na čisto, není se třeba bát.
Začínáme sice s čistým štítem a ač to znamená přijít v životě o mnohé, či i o všechno, tak ale vždy vše, co v našich životech mělo své místo, bylo správně a v souladu, může opět vyklíčit a ten zbytek, se zkrátka jen transformuje.
Narozdíl od jiných průvodců, nečekejte, že by Vás politoval nebo bral ohledy na Váš smutek z toho, co jste ztratili.
Drak zkrátka vyžaduje akci a krok. Jsou sice období kdy může dlouhodobě spát a být nečinný, ale jakmile se jednou vzbudí, vždy se připravte na rychlejší tempo a velké změny.
Spolupráce s drakem vyžaduje být připraven teď a tady na cokoliv, co přijde a v jakékoliv podobě.
Stejně jako had i drak se umí svléknout z kůže. Dokonce umí měnit i svou podobu a tak přesně to dělá i s námi a našimi životy. Transformuje je v jejich vyšší podobu.
Ne nadarmo jsou draci zaznamenáváni na celém světě napříč časem i kultarami v mnoha podobách i velikostech. Ať potřebujeme v životě cokoliv drak se umí přizpůsobit.
Nebuďte tedy překvaveni, zjeví-li se Vám, Váš drak i v jiné podobě, než na jakou jste zvyklý.
S drakem po boku se ovšem není čeho bát. Stačíme-li dračímu tempu, najdeme v draku ochránce a věrného společníka. S ním po boku můžeme být nebojácní a překonat i to, co se zdá nepřekonatelné.
Drak si jde vždy za svým cílem, a jen tak nic ho nezastaví. To je přesně energie, kterou nám nese do života.
Dračím největším stínem, který nese, je strach a hamižnost.
V mnohých bájích a pověstech jsou draci vykreslovaní jako ďábelští, zlý a prohnaní tvorové sedící si na svém pokladu a zabíjející každého, kdo se přiblíží.
Hrdinové, kteří draka zabijí pak obvykle získají poklady princezny, moudrost, či část dračí síly, ale obvykle pak sami podléhají nějakým nešťastným událostem.
Není to prokletí, ale to, že drak je vždy jejich vlastní součástí a zabít část sebe samotného není řešení.
S drakem je třeba se skamarádit a sdílet s ním vše co neseme my i co nese on, jen pak se můžeme přesunout k východnímu chápání draka, kde draci značí božství, sílu, moudrost a štěstí.
Bez přítele draka totiž není nikdo, kdo by nás varoval před nebezpečím a my tak zákonitě někde musíme padnout.
Draci nás jako další mohou učit umění sebelásky. Všechny ty poklady, které obvykle pověstně střádají totiž nejsou ničím jiným než obrazem jejich sebelásky. Draci zlato, princezny ani blyštivé předměty nepotřebují. Jsou jim absolutně k ničemu, ale mají z nich zkrátka radost a je velmi sebeláskové se obklopovat věcmi, které se nám líbí a dělají nám radost. (I když u těch princezen to bude na pováženou a asi se nedivím že občas nějaká skončí v žaludku. :D)
Neznamená to však, že bychom je měli krást a přivlastňovat si je, ale pouze je do svého života přijmout tehdy, když přicházejí a naučit se je opět pouštět, když už neslouží.
Vstupuje-li nám tedy to života drak, měli bychom se připravit na zběsilou jízdu. Dračí tempo udrží jen ten, kdo se dokáže přizpůsobit.
Drak nám pak už ovšem ne vždy dává tak úplně na vybranou. Ví kam míříme i čeho bychom chtěli dosáhnout a pokud to neuděláme sami, stejně jako přírodní katastrofa, zničí vše, co nás drží na místě.
Nic nám však do života nepřichází jen tak. Když se nám v něm objeví drak, znamená to, že jsme na něj připraveni.
Nenechte se tedy svázat svými strachy a svezte se na zádech svého šupinatého přítele. Nebude to žádná sranda, ale nakonec to za bude stát.

Máš svého vnitřního draka? Možná není od věci se zamyslet nad těmito otázkami.

Jak tvůj drak vypadá a proč má zrovna tuto podobu?
Draci mají různé vlastnosti a dovednosti. Co umí ten tvůj a co ti tedy nese do života? Co se od něj máš naučit?

30/09/2025

A mám tu pro Vás další bubnovací cestovně - meditační video :) Tentokrát z tepla naší bezděkovské seminární místnosti spolu s posvátným prostorem a tentokrát napojením hlavně na horní svět a jeho světelné bytosti, učitele a průvodce.
Jako vždy ve dvou verzích jedna s návratovým signálem a druhá bez :)
Někdy je zkrátka lepší a pohodlnější pracovat ze svého domova, nebo alespoň mezi čtyřmi stěnami. Ať už chceme nebo ne, tak nám přecijen dává uzavřený prostor pocit věšího bezpečí a pohodlí a snáze se uvolňujeme. Ačkoliv rád pracuji i z různých silových míst v přírodě, tak mnohdy na domácí půdě, je zkrátka na domácí půdě :).

Aneb jak je krásné, když máme asistenta a nemusíme si sami bubnovat a můžeme se soustředit jen na sebe, či svou práci, kterou jdeme zrovna vykonávat :)

Odkaz k bubnovacím videům v prvním komentáři :)

27/09/2025

Mediace, vedená meditace a šamanská cesta. Jaký je rozdíl v těchto metodách z mého pohledu a co s nimi dělat?

Začněme tím základním. Všechny tři metody jsou založené na tom samém uklidnit své tělo, mysl i duši a změnit tak své vnímání a získat přístup pod povrch vlastního vědomí.

V čem je tedy ten velký rozdíl?

Obyčejná meditace je za mě způsob jak zůstat sám se sebou. Stát se pouze pozorovatelem svého vnitřního světa a těla a dát pozornost a příležitost projevit se všemu, co se ve mě skrývá. Nesoudit to. Nic extra s tím nedělat. Zkrátka si to jen uvědomit a nechat to projít se vším, co to přináší.
Meditace za mě není žádný akčňák. Je to pro mne metoda klidu a míru, kdy se mohu podívat do svého vlastního nitra, co tam vlastně mám. Co za myšlenky, emoce a vjemy se skrývá na pozadí běžných starostí a toho čím se zabývám v běžném životě.
Neřeším to při meditaci. Jen tomu dávám prostor, aby se to plně ukázalo.
Meditace je tak úžasná metoda právě protože mnoho z toho, co v nás běží nepotřebuje nic víc, než jen naši pozornost a uvědomění si, že něco máme tak, jak to je.
Změna pak přichází v běžném životě, protože jakmile už něco vidím a vím odkud a proč to tam je, tak je velmi jednoduché to změnit k své spokojenosti a jakmile s tímnemám problém mohu zase o kousek hlouběji v další meditaci.

Takzvaně vedená meditace, nebo pro mě spíš meditace s nějakou prací už ve své podstatě není meditace i když ji tak nazýváme. Nejde zde o nic jiného než o nějakou seberozvojovou práci, která už vyžaduje nějakou naši interakci. Vyžaduje nějakou naši představu a směřování za určitým cílem a mísí se zde to, co si představujeme s informacemi a pocity které se nám vynořují na základě toho co právě děláme. To co se děje a prostor, proto co se děje nám obvykle drží ten, kdo meditaci vede a to nám umožňuje jít hlouběji protože se můžeme soustředit pouze na hlas člověka a celou svou pozornost věnovat tomu, co se odehrává.
Já osobně vedené meditace rád nemám protože je určené tempo a když mám něco rychleji hotové tak se "nudím" a když potřebuji víc času tak ho zkrátka nemám. Nicméně vždy je možné si plán vedené meditace nastudovat a udělat si ji ve vlastním tempu se stejným účinkem. :)
Každopádně ve vedené meditaci už nejsme pouze pozorovatelem, ae stáváme se účastníkem přehrávajícím určitý příběh, který zkrátka zapadne přesně do našeho světa a dovede nás k uvědomění toho co se skrývá uvnitř nás samotných, nebo vede k nějaké změně skrze naši prožitou zkušenost a mívá poměrně jasně daný cíl co se má stát.

No a pak zde máme šamanskou cestu. Šamanské cestování je založené na našem záměru. Narozdíl od meditací je zde daleko větší přesah a kontakt s širými světy a bytostmi i mimo ten náš vlastní, kde hledáme odpovědi, nebo účel naší cesty.
Začátek šamanské cesty může být podobný jako u vedené meditace a vycházet z představy, ale nakonec se před námi začne odehrávat příběh, který vede pouze náš záměr a to nejdůležitější je si ten záměr držet. Bez něj svůj cíl nenajdeme.
Mnohdy se mě lidé ptají jak poznají, že si to nevymýšlí, ale opravdu cestují a odpověď je velmi jednoduchá. Když si mám vykreslit nějakou určitou scénu nějakou dobu to trvá, než si všechno představím a vykreslím. Na šamanské cestě se však naše okolí i situace mění a mnohdy mnohem rychleji i než v reálném světě, když jsme třeba na procházce. Dokážeme si něco takového představovat a vykreslovat v takové rychlosti?
Jakmile zjistíte, že ne pak máme svou odvověď..
Dalším velkým rozdílem je, že u šamanské cesty nikdy nevíme, kde skončíme. Nemá žádný daný průběh, nemá žádnou délku ani rámec. Může se stát naprosto cokoliv.
Narozdíl od vedené meditace nás šamanskou cestou provází naši duchovní průvodci a silová zvířata a vše co přichází, ať už to jsou vjemy, obrazy, zvuky, vůně či chutě mají přímí význam pro nás samotné. Mnohdy je nelze vykládat skrz obecnou symboliku, protože jsou to informace pro nás a nevšední realita s námi komunikuje tak, jak tomu my sami nejlépe rozumíme.
Ale všechny rozhodnutí jsou naše a my se můžeme vydat kamkoliv, ačkoliv v šamanském cestování nedoporučuji se nikde toulat, ale jít si přímo za svým záměrem. Šamanské světy nejsou světy ve kterých bychm měli trávit víc času než je potřeba. Jsme lidé a máme žít v našem světě a nikoliv v těch okolo nás...
Šamanská cesta je navíc něco, co můžeme dělat i za účelem pomoci někomu dalšímu. Když ji užíváme takto, informace, které dostáváme nevykládáme, ale předáváme v jejich surové podobě tomu komu patří. Stáváme se pouze prostředníky přinášejícími vzkaz těm, kteří to sami nedokáží a vždy v tomto případě, než něco děláme žádáme o svolení toho o koho se jedná. (Nikoliv opatrovníka, či jiné takzvaně zodpovědné osoby.)

Tak takhle nějak to vidím já :)

A co se praktikování týká, tak já osobně miluji ticho. Takže meditace obvykle provádím v tichu s tím, že cokoliv se ozve považuji za součást meditace a nenechám se tedy rušit.
Když to totiž bereme takhle, nevadí ani když jsme ve skupině a někdo usne a začne chrápat. :D

A na šamanské cestování vždy buben. Bez něj mi to přijde zbytečně složitější, ačkoliv každý může mít vlastní preference.

S těmito třemi praktikami si člověk vystačí na většinu věcí, co by mohl kdy potřebovat a všechny se propojují. Stav mysli do kterého se dostáváme je za mě u všech třech metod stejný, jen se liší svým účelem a tím, zda jdeme do sebe a nebo ven..

24/09/2025

Jak přicházíme o energii?

Jak si jistě všichni uvědomujeme. tak energii máme vždy zkrátka nějakou a ať už děláme cokoliv. nakonec ji potřebujeme obnovit. Vpodstatě to není až tak rozdílné od dobíjecích baterií, jen ty naše se dobíjí jídlem, spánkem, relaxem a tím co nás baví.

V první řadě se podívejme jak vlastně funguje ta naše energetická kapacita.

Naše lidská baterie má tři pomyslné oblasti o kterých stojí za to mluvit. Prvním takovým bodem je naše minimum energie potřebné pro chod našeho těla a mysli.
Toto minimum je zkrátka energie našeho zdraví. Nutně ji potřebujeme vynaložit proto, aby se naše tělo dokázala samo o sebe postarat a my byli zdraví a duševně v pohodě.
Dokud nezasahujeme do této meze pak je vše v pořádku.
Dále nad minimem je oblast, kde se nachází volná energie. Tato energie ja pro nás na využití pro cokoliv, co si jen přejeme v životě dělat. Dokud se pohybujeme v tomto rozmezí pak nic není problém a vše jsme schopní dělat naplno.
No a nakonec je zde složka blokované energie a tou není nic jiného než všechna naše nasbíraná traumata, problémy a nedořešené situace. Tato blokovaná složka je zde, protože každé naše takovéto téma nám odebírá energii. Nikoliv na jeho řešení, ale pouze na to abychom měli udržitelný život a takříkajíc se z toho nezbláznili.
Za naše životy obvykle těchto traumat nasbíráme poměrně velké množství a kdybychom si na všechno naráz vzpomenuli, velmi pravděpodobně bychom to nezvládli ustát. Na druhou stranu držet tenhle šuplík zavřený a jen z něj občas něco pouštět na co zrovna máme, není též nic bez své ceny.

Samozřejmě naše kapacita je obrovská a tudíž takto můžeme žít velmi dlouhou dobu a náš systém a tělo je schopné fungovat bez větších obtíží.
Co se ovšem začne dít, když nám začne kapacita naší volné energie mizet je vcelku zřejmé.
Blokovaná energie odchází bez našeho vědomí i souhlasu tam nemáme na vybranou, ale na druhou stránku zvesela můžeme sáhnout pod naše minimum.
V energii, kterou potřebuje naše tělo a mysl je rezerva. Lze na ni sáhnout a lze odsud čerpat. Když se tak děje jednorázově, není to až takový problém a po nějakém tom odpočinku se zase doplní. Nicméně čerpáme-li odsud dlouhodobě, začnou se projevovat problémy, ať už zdravotní a nebo fyzické.
Naše tělo a pocity nám vždy říkají, kdy už se blížíme k hranici. Někdy je to úplně jednoduše, když nás to co děláme přestane bavit. Když cítíme únavu, hlad, žízeň či zkrátka potřebu si sednout a nebo přestáváme vnímat a nejsme schopni udržet pozornost.
Mnohdy to však ignorujeme a dotáhneme to, co děláme, do konce. Druhý den to ovšem odnášíme, protože se většinou vzbudíme unavení, bolavý a nevyspalý a není to o ničem jiném než, že jsme si měli dát pauzu.
Sáhnutím do naší rezervy a přetáhnutím našich hranic neznamená, že pokud přetáhnu o hodinku, tak se o hodinku dýl vyspím a bude vše ok, ale může to mít dopad třeba na celý jeden další den a klidně i třeba na víc, podle toho jak moc jsme šli sami přes sebe.
Ve chvíli kdy takto fungujeme dlouhodobě začnou se nám projevovat nemoci, fyzické a psychické problémy a vše je výsledkem našeho přetížení a čerpání energie z našeho zdraví.
Navíc nejedná se o přetížení pouze fyzické. I obyčejný telefonní hovor s osobou, která potřebuje naši pomoc, nemusí být jednoduchý a může být neskutečně vyčerpávající se stejným účinkem jako fyzická dřina.
Hlídat si zde své meze je velmi důležité a naslouchat svému tělu a jeho indiciím taktěž. Neposloucháme-li je, nakonec vyřadíme sami sebe a nikomu už nepomůžeme.

Nejsnazší možností, jak si udržet svou energii je udržování si své volné kapacity. To neznamená nic jiného než řešit své problémy a traumata hned jak na nás vyskakují. Život nese spoustu výzev a zkoušek, kterými musíme projít, ale základem je jimi projít tak abychom s nimi byli v pořádku. Tak aby když si na ně vzpomeneme, jsme tam necítili žádnou pachuť v ústech, ani těžký pocit na pozadí a nic negativního.
Když bychom měli něco cítit tak úctu a sebeuznání za to jak jsme to všechno zvládli a vyřešili. Takto roste naše vnitřní síla i naše kapacita a schopnost řešit cokoliv, co nám život pošle do cesty.

Volná kapacita však není vše. co lze pro sebe a svou energii udělat. V životě vždy máme věci. které nás baví a pak ty které nesnášíme a neděláme je rádi.
Z lidského hlediska nejsme dokonalý. Každý z nás je jedinečný a má svou vlastní cestu i to co by měl na zem přinést a projevit, což je něco úžasného.
Namísto objevování těchto vlastností jsme se ovšem dostali do stavu, kdy se protěžuje průměrnost a ta velí dělat i to, co nás nebaví a co nám nejde.
Na každou věc která nám nejde ovšem spotřebováváme neskutečné množství energie a výsledky jsou maximálně průměrné a nás jako lidi to zkrátka vysává.
Tudíž zde je důležité si uvědomit, že nemusíme umět ani dělat všechno. Každý z nás má něco ve vínku a měl by dělat přesně to a ne se zaměřovat na to, v čem bude průměrný.
Když následujeme to, co nás baví a inspiruje a najdeme tak svou vášeň, staneme se naprosto nepřekonatelnými v nějaké oblasti a co víc, tato naše činnost, nás nebude stát téměř žádnou energii a ještě naopak nám ji bude spíše dobíjet.
Každý si může projít svůj život a najít v něm něco, co ho baví a může to dělat klidně celý den, aniž by mu to činilo nějaký velký problém a naopak pak najít činnosti, které když dělá, tak i už za hodinu je z toho otrávený na celý den.
Co s tím je jasné. To co mi energii dává toho do života víc a to co mi ji bere, ze života pryč.
Jsme v moderní době a je velká řada věcí kterou můžeme vyřešit tak, abychom je nemuseli dělat a mohli se věnovat tomu, co nám dává smysl a naplňuje nás. Nenuťme se tedy do průměrnosti.

Průvodce, šaman a harmonizér Martin Štěpán

07/11/2025

02/11/2025

12/10/2025

07/10/2025

06/10/2025

30/09/2025

27/09/2025

24/09/2025

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet

Kategorie