22/09/2025
Neúspěch nemusí být konec.
Často je to začátek, který nás vede zpátky k sobě. ♥️
Nedávno se mi při rozhovoru s jednou ženou otevřela situace, která stojí za zamyšlení. Sdílela, že dělala maximum, co se týká školy – věnovala jí čas, energii i úsilí. A přesto se výsledek nedostavil. Přineslo to zklamání a otázky „proč?“. A právě tam se ukázal hlubší vzorec: dát přednost vnějším očekáváním před nasloucháním sobě. Tělo jí to připomnělo bolestí, která jasně řekla: zastav se, začni slyšet sebe.
Na sezení se objevil obraz malého miminka, které se rozkoukává ve světě. Dívá se kolem sebe, chvíli nechápe, co se děje, a teprve časem začíná cítit své tělo a rozpoznávat, co je pravdivé. Stejně tak i my – učíme se krok za krokem vnímat sami sebe a své skutečné potřeby.
Já sama mám zkušenost s neúspěchem spojeným se školou. A zpětně vidím, že i to mělo svůj důvod – vedlo mě to k trpělivosti a k hlubšímu poznání sebe sama.
A právě tady cítím, že je důležité přiznat si i tu lidskost: můžeme mít všechny možné nástroje, můžeme si myslet, že děláme maximum – a přesto to nevyjde. A to nás učí trpělivosti, pokoře i disciplíně. Protože někdy zjistíme, že jsme se třeba neučili tak poctivě a systematicky, jak jsme si mysleli.
Každý máme své vlastní téma. A pravdu často uvidíme až s odstupem. Ukáže se nám ve chvíli, kdy začneme víc naslouchat svému vnitřnímu hlasu a svým potřebám. Často neúspěch odráží i to, že jsme se nesoustředili na sebe a svou vnitřní disciplínu, ale upřednostňovali jsme potřeby druhých.
Neúspěch tak může být začátkem. Startovním bodem, kdy se učíme stát při sobě, naslouchat si a nelitovat se ani se neobviňovat. Protože právě skrze to, co se nepovede, se často nejvíc přiblížíme k vlastní pravdě. 💙
Krásný podvečer
najdisveja
