28/11/2025
Ram Dass měl na svém oltáři všechny, které obdivoval - svého gurudžího, Ježíše, Krišnu. Každé ráno je zdravil, meditoval nad nimi, dával jim květiny, měl tam všechno krásné.
A pak tam přidal fotografii člověka, kterého nesnášel. Novináře, který mu dělal problémy a způsobil mu zle. Dal ji přímo vedle Ježíše.
A každé ráno mu říkal: "Dobrý ráno, tebe taky miluju, ty hajzle."
Proč to dělal?
Ne kvůli "pozitivnímu myšlení" nebo "odpuštění" ve smyslu, jak se to prodává v self-help knihách. Dělal to jako systematickou práci s pokoru a rozpoznáním limitů vlastního ega.
Ram Dass si na té fotografii každý den uvědomoval:
- Jak je malý
- Jak je stále limitovaný vlastními emocemi
- Jak jeho ego ještě pořád rozděluje svět na "dobré" a "špatné"
- Jak přízemní vlastně je ve svém prožívání
- Jak daleko ještě má k universální lásce
Rozšíření srdce vs. sentiment
Člověk může pojmout do svého srdce celý svět, všechny lidi. Ale to není automatické. Je to hrozně těžké, protože znamená přijmout tam všechny - ne jen ty milé, inspirativní, duchovní.
Všechny. I ty, které vaše ego aktivně odmítá.
Ram Dass byl mistr v tom být na zemi a zároveň mluvit o nejvyšších konceptech. Měl obrovské poznání, ale nikdy se nestal odtrženým "guru". Proto ta autentická hrubost: "Dobrý ráno, ty hajzle."
To není vulgárnost. To je upřímnost. Přiznání, že ego je stále aktivní, že odpor je stále přítomný, že práce pokračuje.
Praktická lekce
Pokora není teoretický koncept. Není to "být hodný" nebo "necítit hněv". Pokora je denní konfrontace s vlastními limity. Je to cvičení s tím nejtěžším - s tím, co vaše osobnost odmítá, s tím, co vaše ego považuje za nepřijatelné.
Ten oltář je metafora. Ale metoda je konkrétní: postavte své ego vedle svých ideálů a podívejte se na rozdíl. Opakovaně. Denně. Bez sebeklamu.
To je skutečná duchovní praxe. Ne "osvícení", ale denní cvičení pokory.
Podrobný článek s inforamcí o Ram Dass najdete v komunitě. Pozvánka je komentáři.