Pečujeme o duševní zdraví

12/02/2026

🤔🤔🤔

Nejspíš už jste někdy slyšeli slovo… Brainrot. Krátký obsah na sociálních sítích, který krade vaši pozornost a hodiny sledování obsahu, který vám absolutně n...

10/02/2026

10/02/2026

Nečekejte, až bude život dobrý. Někdy stačí jeden dobrý okamžik uprostřed špatného dne. Když jen stojíme na místě a odoláváme nepřízni osudu, posilujeme kořeny.

Odkaz na článek je v prvním komentáři...

10/02/2026

10/02/2026

Někdy přijde období, kdy se v tobě začne pomalu usazovat únava, která není jen o nevyspaní nebo náročném týdnu. Je to únava, která se ti dostane pod kůži a začne měnit to, jak vnímáš svět. Ráno vstaneš, připravíš se, uděláš všechno, co máš, ale nějak přitom přestáváš být sám se sebou v kontaktu. Jako kdybys se životem jen procházel a nic se tě doopravdy netýkalo.

Začneš si všímat, že už dlouho děláš věci jen proto, aby byl klid. Aby nikdo nic nepoznal. Aby vše působilo normálně. Jenže uvnitř to normální není. Uvnitř se pomalu nahromadila tíha, která nezmizí ani po víkendu ani po dobrém jídle ani po úsměvu, kterým se snažíš všechno zakrýt.

V tichu, které zůstává, se začnou objevovat otázky, které sis dřív nepouštěl k tělu. Kdy jsem se naposledy opravdu na něco těšil. Kdy jsem se naposledy zastavil a necítil v sobě tlak. Kdy jsem naposledy věděl, kdo vlastně jsem. Je zvláštní, jak snadno člověk ztratí sám sebe, aniž by si to uvědomil. Ne ve velkých chvílích, ale v malých kompromisech, které postupně seberou energii i odvahu.

A najednou si uvědomíš, že tě nevyčerpává jeden konkrétní problém. Vyčerpává tě způsob života, který ti už dávno nepatří, ale pořád se ho držíš, protože je známý. Bezpečný. Očekávaný. A tak se v tobě začne rodit malý odpor. Ne hlasitý. Ne dramatický. Jen jednoduchá věta, která se ti vrací do mysli stále častěji: takhle už nechci.

Není to řešení. Není to plán. Je to začátek. První záchvěv něčeho, co by se jednou mohlo stát změnou. A i když se na povrchu nic nemění, uvnitř se něco pohnulo. A to stačí.

Otázka je jednoduchá, ale odpověď vůbec ne: poznal bys, že je nejvyšší čas začít žít jinak, kdyby to tiché varování přišlo právě teď?

08/02/2026

Jak mozek funguje, aneb emotivní strážce emocí a strachu.

Emoce vznikne jako výsledek dialogu těla s mozkem. Vjem podnětu potom uvede do pohybu tělo a tyto tělesné změny jsou přenášeny a zaznamenávány v oblasti uvědomovaní tak, abychom emoci mohli rychle pojmenovat a přemýšlet o ní. Zpravidla se aktivují smyslové, zejména zrakové oblasti mozku, které přes talamus informaci předají amygdale.

Díky této koordinované činnosti amygdaly, šedé hmoty a hypotalamu se potom tělo dostane do stavu pohotovosti.

Zjednodušeně řečeno: Amygdala zaznamenává, zda je situace bezpečná, nebezpečná, příjemná nebo stresující, a podle toho spouští tělesnou reakci, např. vztek,strach,pocit ohrožení, ale třeba radost,potěšení,nadšení apod.

A jak funguje tento náš strážce ?

Reaguje velmi rychle, často dříve, než si podnět uvědomíme vědomě (prefrontální kůra ji pak zpětně může uklidnit).
Propojení s tělem: Koordinuje somatovegetativní funkce (ovlivňuje dýchání, srdeční tep při stresu apod.)

08/02/2026

Psilocybin a jeho cesta do zdravotnictví. Psychiatr Jiří Horáček, ředitele Národního ústavu duševního zdraví ve Vinohradská 12 Českého Rozhlasu.

08/02/2026

Bezpečný prostor. Respekt. Sdílení. Podpora.

🌿 Otevíráme další běh dlouhodobé terapeutické skupiny pro ženy, které mají zkušenost se s*xuálním násilím.

Skupinu vedou naše psychoterapeutky Irena Štangl Filipová a Veronika Vejvodová a začínáme v dubnu. Skupina se bude scházet po dobu jednoho roku, převážně 1×za 14 dní v pátek dopoledne.

Smyslem skupiny je nabídnout vám bezpečný, respektující a stabilní prostor, ve kterém můžete vlastním tempem pracovat s dopady zkušenosti s*xuálního násilí, sdílet to, co sdílet chcete a můžete, a zažít podporu dalších žen s podobným prožitkem.

🤍 Zájemkyně se mohou ozvat už nyní >> www.profem.cz/cs/novinky/a/dlouhodoba-skupina