Jaká je otevírací doba?

Pondělí 09:00 - 20:00 Úterý 09:00 - 20:00 Středa 09:00 - 20:00 Čtvrtek 09:00 - 20:00 Pátek 09:00 - 20:00

Regresní terapie, Kineziologie a Bachovy esence Markéta Humplíková

Domů
česko
Ústí nad Labem
Regresní terapie, Kineziologie a Bachovy esence Markéta Humplíková

O kineziologii, Regresní terapii (HAP), o duši, lidství a ŽIVOTĚ Každý z nás hledá občas cestu ven ze svých problémů a omezení.

Někoho vede silná touha po sebezdokonalení, jiný jen touží po úlevě a uzdravení. V současnosti se člověku nabízí svobodný přístup k rozmanitým technikám a prostředkům. Neustále se objevují nové a zázračnější možnosti. Čas nakonec bezpečně prověří, které z nich jsou efektivní a vedou správným směrem. Cestou hlubokého poznání, pochopení a následného přijetí máme možnost získat pomyslný klíč, který nám umožní osvobodit se ze svého vnitřního vězení. Cestou za získáním tohoto pomyslného klíče je pro mě Regresní terapie a Kineziologie. Zároveň jsem ale otevřena i jiným metodám a netroufám si tvrdit, že tyto dvě metody jsou samospasitelné. Stejně tak jako každému terapeutovi "sedne do ruky" jiná metoda, tak i každý klient má svobodu výběru dle svého založení, směřování a víry.

23/12/2025

Možná letos Vánoce prožíváme každý jinak.
Někdo s radostí, někdo s únavou, někdo jen tak, že den po dni pokračuje.
Někdo má pocit, že se věci konečně hýbou správným směrem.
A někdo má pocit, že se pořád snaží a stejně stojí na místě.

A víte co?

Všechno z toho je v pořádku.
Pokud se vám teď daří, přeju vám, ať si to umíte opravdu dovolit cítit.
Bez strachu, že o to přijdete.
Bez potřeby to zmenšovat nebo omlouvat.

A pokud je vám teď těžko, chci vám říct, že v tom nejste sami.
Možná nesete věci, které nejsou vidět.
Možná už nemáte sílu vysvětlovat, proč je to tak, jak to je.

A i to má své místo.

Jako terapeutka denně slyším příběhy plné ticha.

Jako člověk vím, že některé ticho bolí víc než slova.
A že ne všechno se dá „vyřešit“ — někdy to stačí jen unést.

Přeju vám, abyste si o těchto svátcích nemuseli nic dokazovat.
Abyste nemuseli být veselí, když to tak necítíte.
Abyste nemuseli být silní, když potřebujete spočinout.
Přeju nám všem malé, tiché chvíle.

Jedno opravdové nadechnutí.
Jeden pocit, že to, co teď je, stačí.

Děkuju, že tu se mnou jste.
Že sdílíte, cítíte a dovolujete si být opravdoví.
Přeju vám Vánoce, které budou blíž než dokonalé.
A nový rok, který s námi všemi bude zacházet o něco jemněji.

Markéta 🤍

12/12/2025

Když se radost potká s užitkem – stejně jako v adlerovské terapii dětí

V posledních dnech jsem krásně spojila příjemné s užitečným.
Absolvovala jsem v Mansiu kurz Rozhovor s dětmi a dospívajícími – a protože jen učení by bylo málo, vzala jsem to jako příležitost strávit čas i s manželem. Vánoční Brno tomu dodalo kouzlo: trhy, punč, kino, koncert… prostě taková milá směs zážitků, která hladí na duši i inspiruje.

A musím říct, že od té doby, co pracuji mimo jiné jako „terapeut“ ve škole, se mi otevírá úplně nová perspektiva v práci s dětmi. Denní kontakt s jejich světem, drobnými radostmi i obavami mě učí vnímat terapii ještě citlivěji. Vidím, jak moc záleží na tom, aby se dítě cítilo důležité, slyšené a součástí spolupráce – a jak rychle pak dokáže růst.

A právě to je krásné jádro adlerovského přístupu.
Terapie s dětmi není rigidní proces. Je to prostor, kde se hravost potkává s užitečností, kde je dítě partnerem, nikoli objektem změny. Adlerovský přístup stojí na spolupráci, sounáležitosti a na tom, aby dítě zažilo přijetí, zájem a pocit důležitosti.

Práce s dětmi je specifická – každé setkání je jiné, každé potřebuje jiný jazyk, jiný rytmus, jiný způsob, jak se k sobě přiblížit. Proto je v terapii tak důležité propojit kreativitu, zvědavost a hru s pevně drženým rámcem, který dává jistotu.

A když se to propojí, vzniká mezi dítětem a terapeutem prostor, kde se mohou dít malé i velké změny.
Stejně jako v těch brněnských dnech – když se spojí užitečné s příjemným, vznikne zážitek, který má smysl a přináší radost.

08/12/2025

KDYŽ LÁSKA PŘESKOČÍ GENERACI

"Rodinko moje konstelační, ráda bych se vámi sdílela, jak se mnou pohnula konstelace K. v neděli 🥹
Dokleplo to moje pochopení mojí babičky, která byla nejlepší babi ever, ale jako máma byla sedřená a i když milující, tak pro děti vyčerpaná.
Ale to nejzásadnější: nechávám babičky mých dětí babičkami. Ať je milují tak, jak to nezvládly se svými dětmi. Ať je hýčkají tak, jako nemohly svoje děti a hlavně: ať si s nimi prožijí to, co si tolik přeje každá babička - tu lehkost bytí s bytostí, která je budoucnost jejich rodu 💖
Mockrát děkuji. Být součástí té konstelace ze židle mi dalo neskutečně mnoho vjemů a vhledů 🥰
K. děkuji za tvoje sdílení, Markét děkuji za laskavou trpělivost a vedení a všem, kdo toho byli součástí a dodali tomu energii.
Taky mi to ubralo “soutěžení” s babičkami. Prostě jsem máma. Nechci vám kupovat všechno, na co ukážete, ale chci být s vámi, když je vám ouvej a nikdo jiný, než máma, to neutiší 💖 Našla jsem v tom krásné poselství"

Když babička dokáže dát vnoučatům to, co nedokázala dát svým dětem – rodový vzorec napříč generacemi:

V konstelacích se často ukazuje jeden silný a bolestně známý vzorec:
dcera je zraněná z toho, že její máma nedokázala být laskavou a přítomnou matkou…
ale u jejího dítěte se tato žena najednou promění v něžnou, láskyplnou babičku.

A to bolí.
Zvlášť když dcera cítí: „Mně to nedala. Mně to chybělo. Proč zrovna ona to dostává?“

Jenže konstelace ukazují, že nejde o osobní selhání.
Je to systémový vzorec, který se v rodech opakuje po generace.

Když je žena matkou, nese plnou tíhu. Všechny nezpracované rodové bolesti, tlak, starosti, přežívání. Nemá prostor na lehkost.
Ale když se stane babičkou, její místo v systému se posune zpět – a s tím se uvolní energie, která dřív nemohla téct.

A tak dává své vnučce něco, co nedokázala dát svému dítěti.
A často přesně to, co kdysi ona sama nedostala od své mámy.

V konstelacích je pak vidět celý řetěz:
dcera − matka − babička − prababička…
Všechny ženy, které nemohly dát, co samy postrádaly.

A právě uvědomění tohoto vzorce často přináší úlevu:
Není to proti mně.
Není to proto, že mě nemilovala.
Je to proto, že tehdy nemohla – a teď už může.

Když tohle žena uvidí, často se v ní něco odblokuje. Přestane bojovat o něco, co bylo kdysi ztracené, a dovolí svému dítěti přijmout to dobré, co od babičky přichází.

A právě v tom se rod začíná léčit.

07/12/2025

Přechodový konstelační seminář s rituálem: Když žena ucítí polibek Stařeny

Menopauza je jedno z nejhlubších přechodových období v životě ženy. Přesto o ní ve společnosti stále panuje tiché mlčení. Mnoho žen má pocit, že se „kazí“, že nefungují jako dřív, že něco není v pořádku. Ve skutečnosti se však děje pravý opak – jsou naprosto v pořádku. Jen procházejí jednou z největších vnitřních proměn svého života. Cítí, že se cosi láme, dozrává, mění… jako by se k nim skláněla Stařena, archetyp moudré ženy, a jemně je políbila na čelo.

Právě s touto energií jsme vstoupily do konstelačního semináře zaměřeného na přechodové období. Hromadné konstelace otevřely prostor, kde každá z nás mohla spatřit svůj skrytý příběh – příběh zralosti, odvahy i ztrát, které přicházejí s přechodem. Ať už to byla únava, tlak okolí, neuchopitelný smutek, nebo naopak touha po svobodě a lehkosti, každá žena našla v konstelacích svůj odraz. Ve společném poli se ukázalo, že přestože naše životní cesty vypadají různě, dotýkají se stejných témat – přijetí, vyčerpání, nadhledu, pravdivosti a návratu k vlastní moudrosti.

Jedním z nejsilnějších momentů celého setkání byl rituál přechodu. Symbolicky jsme přešly z dramatu každodennosti do nadhledu kondora – bytosti, která vidí život shora, v celku. V pohybu, dechu, tichu i společném záměru jsme opouštěly staré příběhy o tom, jak by žena „měla“ fungovat, a vstupovaly do prostoru, kde smíme být samy sebou. Rituál otevřel cestu k větší lehkosti, odvaze i přijetí vlastního tempa a těla.

Nechyběly ani další silné prvky, které celý proces ještě více uzemnily a podpořily – rituální otužování, hojnost sdíleného jídla, chvíle radosti, zpěvu, humoru a sesterství. V bezpečném kruhu bylo možné pustit, co bylo třeba, a přijmout, co dlouho čekalo za dveřmi.

Tento seminář připomněl, že menopauza není žádná porucha ani konec ženskosti. Je to brána. Moment, kdy se žena přerodí z role, která sloužila světu, do role, která slouží její duši. Kdy se rodí moudrost, která není učená, ale prožitá. A právě tak jsme tuto bránu společně prošly – v konstelacích, v rituálu, v těle, v tichu i ve zpěvu. Menopauza může být cestou k sobě samé. A když ji žena přijme, ucítí, že není rozbitá. Je zkrátka na prahu nové, silnější verze sebe.

28/11/2025

Ano, jsem taky jen člověk 🤸💃🚴⛷️👫👨‍❤️‍💋‍👨

Lidé někdy mluví, protože nevědí, co jiného se svými emocemi udělat.
Někdo si jde zaběhat, jiný si dá vanu…
a někdo si dá pomluvu.
Každý podle svých možností.

Já jsem se rozhodla nebrat to osobně.
Když má někdo potřebu mě interpretovat, beru to jako připomínku, že každý vidí svět přes vlastní brýle.
A někdo má prostě brýle, které by už potřebovaly vyčistit.

Jestli o mně kolují příběhy, tak ať jsou lehké.
Ať nikomu neubližují.
Ať třeba přinesou tomu člověku aspoň pocit, že si ulevil.

Já mám svůj klid, svou cestu a svůj vnitřní prostor, kde si nic z toho nepotřebuju ukládat.
A všem, kdo o mně mluví — ať už hezky, nehezky, nebo prostě jen ze zvyku — přeju, aby našli stejný klid i oni.

A když někdo někdy bude chtít znát pravdu, dveře mám otevřené.
Všechno ostatní nechávám s láskou běžet… jako vítr, který se na chvíli zvedne a pak zase odvané.

🖤 Markéta

23/11/2025

Bachovy esence, síla která se zapisuje do ticha

Proběhlý seminář Bachových esencí byl pro mě jeden z těch dnů, kdy se člověk ani nesnaží hledat velká slova. Protože to podstatné se odehrává někde jinde — v jemnostech, které se cítí, ne vysvětlují.

V posledních měsících pozoruju, jak se měním. Ne skokově, spíš jako když se voda tiše přelévá z jednoho místa na druhé. A jak se měním já, mění se i moje práce. Můj způsob vedení. Moje učení. Už to není tolik o „předávání znalostí“. Je to spíš sdílení cesty, která se neodehrává jen v hlavě, ale i v srdci a těle.

A přesně to se dnes dělo.

Učily jsme se prožitkem. Dotykem vlastních emocí. Zastavením, které dovolí člověku slyšet to, co jindy zaniká v ruchu dne. A já jsem cítila, jak si každá z nás nese svůj jedinečný příběh… a přitom jsme společně tvořily prostor, kde je možné se nadechnout o trochu hlouběji.

Moje dcera se teď ve škole učí o Janu Amosi Komenském — a já jsem se dnes několikrát usmála tomu, jak to zapadá. Ten jeho jednoduchý, ale pravdivý princip škola hrou má v sobě víc moudrosti, než si často uvědomujeme. A dnes jsem měla pocit, že by byl opravdu hrdý. Protože jsme se neučily slovy. Učily jsme se tím, že jsme žily.

Bachovy esence pracují tiše, ale s ohromnou silou. Jako by šeptaly tam, kde jsme my někdy příliš hlasité. A dnes se jejich energie dotkla dalších žen. Jemně, ale přesně. A já vím, že si tu moudrost ponesou dál — každá po svém, s láskou, přesně tak, jak si esence zaslouží.

Odcházela jsem s hlubokou vděčností.
Za sdílení, které nic nevyžadovalo.
Za přítomnost, která léčivě hřála.
Za to, že se mohu dotýkat lidské duše způsobem, který je něžný, opravdový a čistý.

Dnes se ve mně něco usadilo.
A věřím, že nejen ve mně.

09/11/2025

PROŽITKOVÝ SEMINÁŘ Vnitřní dítě: když ožije kus nás, který na to celé roky čekal

Poslední dobou se často objevuje tvrzení, že „už není potřeba pracovat s technikami“. Že osobní rozvoj se má odehrávat jen v přítomnosti, bez metod, bez struktury, bez záměru. Jako by techniky byly pozůstatkem nějaké staré doby.

Není nic špatného na tom, když se člověk opře o proces, který je ověřený, laskavý a bezpečný. Naopak – někdy právě to umožní, aby se uvnitř nás konečně pohnulo něco, co bylo dlouho zamrzlé.

Když se naše vnitřní dítě znovu připojí, je to jako když se do lesa vrátí vyhubený vlk. Ne všem částem systému se to líbí. Některé staré vzorce „zabolí“, jiné se musí přeskupit, některé iluze zaniknou.

Ale stejně jako se po návratu vlka začne celý les uzdravovat — od přemnožené zvěře až po kořeny stromů — i náš vnitřní svět se začne dostávat do rovnováhy.
Ne proto, že by to bylo snadné, ale proto, že se vrací něco, co tam od začátku patřilo.

Vnitřní dítě není teorie ani koncept.
Je to živá část nás, která si pamatuje. Pamatuje si lehkost i zranění. A čeká na chvíli, kdy bude mít znovu prostor mluvit.

Když se tahle část ozve – doopravdy, ne jen „v hlavě“ – mění se všechno.
Najednou nejsme roztříštěni na dospělého, který musí fungovat, a dítě, které se stáhlo do kouta. Tyto dvě části se propojí. A to je okamžik, ze kterého se rodí síla, kterou nejde napodobit žádnou racionalitou.

Tenhle víkend byl přesně takový.
Nádherný, hluboký a nepopsatelný i pro mě jako pro terapeuta.

Někdy se v kruhu vytvoří atmosféra, kterou nejde předem naplánovat. Nevzniká z technik, ale z lidí – z jejich otevřenosti, z odvahy podívat se dovnitř, z ochoty držet prostor jeden druhému.

Bylo to cítit v každém sdíleném příběhu.
V tichu mezi slovy.
V momentech, kdy někdo poprvé pustil něco, co držel roky.

Jednou z největších sil tohohle semináře bylo sesterství. Ne to „duchovní“ slovo, které se občas používá bez obsahu, ale skutečná zkušenost:
*že ženy nemusí soutěžit

*že se mohou opřít jedna o druhou

*že se může mluvit upřímně, bez masek

*že v tom nejsme samy

V bezpečném prostředí se může rozplynout stud, napětí i dlouho neprojevené emoce. A právě tehdy má vnitřní dítě odvahu vyjít ven. Ne proto, že je nějaká technika silná – ale proto, že cítí, že konečně může.

Techniky nejsou stará doba. Jsou to dveře.

Když někdo říká, že „už nejsou potřeba techniky“, často tím myslí, že člověk má být stále vědomý, přítomný, nad věcí. Jenže hluboké vrstvy se neotevírají na povel. Někdy potřebují strukturu, zastavení, rituál, vedení.

Technika není berle.
Je to dveřní klika.

Otevře ti prostor, který bys sama jen těžko našla. A když už jsi uvnitř, všechno ostatní se děje samo – přirozeně, lidsky, bez tlaku.

Víkend Vnitřního dítěte znovu ukázal, že staré pravdy mají svůj čas i dnes: člověk se nejvíc mění tehdy, když se cítí bezpečně, viděně a respektovaně.

A že když se naše vnitřní dítě konečně připojí, změní to celý náš vnitřní ekosystém – ne proto, že bychom použili „techniku“, ale proto, že jsme se dovolili potkat samy sebe.

04/11/2025

❤️🙏💓
Tahle Bohyně si vybrala nelehkou úlohu jako prvorozená dcera… ale vybrala si dobře mámu. Mámu, která do toho kopla a nenechala to tak. Mámu, která si prošla regresní konstelací kvůli lásce k ní (aby jí dokázala obejmout) a konstelací, aby jí ta máma konečně viděla (ptž prvorozené v tom rodě byly neviditelné stejně jako její máma, babička, prababička…). Ale nejvíc přišlo, když jsem já - Máma - dala kakao do mikrovlnky. Sleduji ji při jejím nespoutaném tanci na každou hudbu, kterou slyší (po kom to asi má 😀), usmívám se při jejích Nesmírných rozhledech nad věcmi našeho bytí, ale hlavně konečně cítím to křehké dívčí bytí Bytosti, která je všechno, jenom ne Malá 💖 Markét děkuji. Z celého Srdce ti děkuji, že můžeme!!!

12/07/2025

Spousta z vás se mě ptá, kdy bude začínat další konstelační výcvik. Tady jsou slíbené informace a termíny bloků.

KONSTELAČNÍ VÝCVIK 2026/2027

Více než roční cesta k sobě, která promění tvůj život
Tahle cesta není jen o tom naučit se „dělat konstelace“.
Je o tom ponořit se hluboko do sebe, potkat se s tím, co jsme si celý život nesli — a často nevěděli. Je to cesta k tělu, k duši, ke svému příběhu.

Výcvik tě vede do míst, kde se rodí opravdová proměna – ne skrze další techniky, ale skrze prožitek, vědomí a pravdivost.
V průběhu víc než roku se dotkneš témat, která formují tvůj život – od zrození, vztahu k matce a otci, přes dětství, školu, vztah k autoritám, vnitřnímu dítěti, sourozencům, partnerům, vlastním dětem… až po práci, hojnost, nemoc, trauma, lásku i smrt. Budeš se setkávat se svými stíny, strachy i zraněními. Ale zároveň začneš znovu cítit, co to znamená být celý. Přirozený. Ve své síle. V pohybu duše.

Tenhle výcvik nevede guru. Vedu ho já – žena, která se mnohokrát zakopla, a vždycky znovu vstala. Život mě naučil soucitu, pravdivosti a schopnosti vidět pod povrch. Jdu vedle tebe, ne před tebou. Věřím, že skutečný průvodce tě nevede k sobě, ale k tobě. Ukazuju směr, ale zároveň tě vedu k tomu, abys naslouchal/a svému tělu, intuici a vnitřnímu rytmu.

Pracuji citlivě, uzemněně, hluboce, ale s notnou dávkou humoru. Vycházím z různých směrů – systemických a rodinných konstelací, práce s tělem a emocemi, hlubinné regresní terapie, Human Designu, vědomého umírání, vnitřního dítěte, archetypů, pohybů duše… ale vždy je pro mě nejdůležitější živý člověk. Ty.

A ano, je to transformační cesta. Taková, která se nepíše jen do poznámek, ale do tvého života. Změna nezačne na semináři. Začne ve chvíli, kdy se najednou doma zachováš jinak než dřív. Kdy pochopíš, proč se ti pořád dokola děje to samé. Kdy tě tvé tělo pustí do místa, které předtím bolelo. Kdy si dovolíš milovat. Kdy odpustíš. Sobě. Druhým. Životu.

Počítej s tím, že se nejdřív rozložíš. A pak se znovu poskládáš – jako puzzle. Pomalu, po kouscích, ale tentokrát vědomě.

A přidanou hodnotou? Tou je skupina. Skupina, která se stane něčím jako rodinou. Lidé, se kterými půjdeš na dřeň. Hluboká přátelství na celý život. Místa, kde nebudeš muset nic předstírat. A i když bude hodně slz… bude taky hodně smíchu. Protože když se srdce otevře, umí se smát i plakat zároveň.

Pokud tě to volá, vítej.
Tahle cesta je pro tebe.

Termíny:

14. – 15.3. 2026
JÁ a můj původní rodinný systém. JÁ a osudy mých předků: Předek, se kterým jsem spojen/a osudem a jehož příběh nese můj život.

25. - 26.4. 2026
JÁ a mé vnitřní dítě, jak se vidím a přijímám. Cesta k přijetí a uzdravení dětských zranění.

5. – 7.9. 2026 (výjezdní blok)
JÁ a můj adolescent: mlčení, vzdor i přizpůsobení. Já a vztah k mému tělu. JÁ, škola a vztah k autoritám.
Integrační proces: konstelace jako cesta k celistvosti

5. – 6.9. 2026
JÁ a můj vnitřní kritik a soudce. JÁ jako rodič: kterým jsem a kterým jsem nechtěl/a být.

16. – 18.10. 2026
JÁ a můj příchod na svět, porodní konstelace: když začátek utváří celý příběh. Konstelace traumatu: Co tělo nikdy nezapomnělo

28. – 29.11. 2026
JÁ a můj partner. JÁ jako partner. JÁ a mé vztahy. JÁ a láska ve všech podobách. Co ve mně hledá spojení a co se brání blízkosti.

8. – 10.1. 2027
JÁ a mé symptomy: když tělo mluví. Já a má Ne-moc: když duše volá o pomoc. Setkání se svými stíny a strachy, závislosti, posedlosti.

20. – 21.3. 2027
JÁ a energie hojnosti: vztah k hodnotě, přijímání a dávání. Pracovní konstelace. Já a můj vztah k penězům.

1. – 2.5. 2027
Já a můj sourozenec: narozený, nenarozený, potracený. Sourozenecké otisky – skrytá loajalita, vina, boj o místo. Uznání svého místa ve světe.

11. -13.6. 2027 (výjezdní blok)
Individuální konstelace: Já jako průvodce sobě – individuální konstelační dovednosti

Kde: Masarykova 750/316, Ústí nad Labem
www.regresni-terapie-ul.cz
marketahumplikova.ch@seznam.cz
tel: 725 240 439

cena: 38 000 Kč (záloha 8 000 kč) – je možné se domluvit na splátkách

23/06/2025

Slunovratový blok Human design konstelací – hluboké setkání duší

Za mnou (a námi) je další výjezdní blok Human design konstelací.

Každý takový blok je pro mě jako živý organismus. A stejně jako se nikdy nevykoupeš dvakrát ve stejné řece, ani žádná skupina není stejná. Jiní lidé, jiná témata, jiné dynamiky, jiný tón. A právě v té rozmanitosti je krása.

Co ale zůstává jako společný základ – je Human design a konstelační práce. Ty tvoří kotvu, která nás drží v hlubokém procesu. Tentokrát to bylo opět silné, trefné, osobní a hluboce obohacující. Všichni jsme přišli se svými tématy, otázkami a hledáními. A skrze konstelace jsme mohli nejen vidět, ale i cítit, co je pod povrchem. Kde se to láme. Kde to proudí. Kde to bolí – i kde to uzrálo.

Tyto konstelace jsou jiné než ty klasické. Jsou integrační. Neřešíme jen příběhy. Integrujeme části své mapy do vlastního života. Díváme se na svoje dary, výzvy, slepá místa – a snažíme se je pochopit nejen rozumem, ale hlavně tělem a duší. V prostoru, kde jsme viděni, slyšeni a přijímáni.

A možná právě proto je pro mě tahle práce tak srdeční. Nejsem tu jen jako terapeut. Jsem tu jako člověk. A skupina pro mě není jen soubor účastníků – je to moje rozšířená rodina. Cítím vděčnost. Pokoru. A hluboké propojení.

Tentokrát jsme se potkali v době letního slunovratu, kdy se světlo dotýká všeho kolem s největší intenzitou. A tak samozřejmě nechyběl ani rituál – chvíle, kdy jsme každý mohl něco pustit, něco poděkovat, něco přivítat. V kruhu, v tichu i ve slovech.

Děkuji všem, kteří byli součástí. Děkuji za podporu, za důvěru, za otevřenost, za odvahu. Děkuji i sama sobě, že mohu dělat práci, která dává smysl. A že na té cestě nejsem sama.

A v neposlední řadě děkuji mojí pravé ruce, mé blízké duši a přítelkyni, Marcela Štorcová Máce, za asistování a její laskavý organizační talent a řád, o který se mohu opřít ❤️

Jsem vděčná.

S láskou,
Markéta

15/06/2025

💫 Výjezdní konstelační víkend – když skupina dýchá jako jedno srdce 💫

Několik dní strávených spolu… a jako bychom prošli celým životem. Tolik příběhů, emocí, pochopení, ticha i smíchu. Měli jsme před sebou „jen“ výcvikový blok – učení náhledů a individuálních konstelací. Ale to, co se odehrálo, bylo mnohem víc.

Vlastně to byla jedna velká konstelace. Každý z vás tam byl důležitý. Ať už jste mluvili, plakali, smáli se, drželi prostor, nebo jen tiše byli – všechno mělo své místo. A všechno mělo hluboký smysl.

Učili jsme se, jak si umět pomoct i sami. Ale zároveň jsme si znovu uvědomili, že právě skrze druhé o sobě poznáváme nejvíc. Že někdy stačí jeden pohled, jedna věta, jedno objetí… a v nás se něco promění. Rozjasní. Uzdraví.

Skrze druhé se učíme o sobě. Co mě na tom nejvíc dojímá – jak jsme si navzájem dovolili růst. Jak jste se dokázali podržet, zrcadlit, inspirovat. Někdy i beze slov. A jak důležitý je ten prostor, kde se můžeme ukázat takoví, jací opravdu jsme.

Skupina není jen prostředí, kde se něco učíme. Je to živý organismus, který nám pomáhá růst. V bezpečí, v pravdě, v lidskosti.

A přesně to jste vytvořili. Byla radost s vámi být. Děkuju za každé vaše „ano“, za každou vaši odvahu a za to, že tvoříte prostor, kde se dá dýchat naplno. 💛

S láskou a obdivem,
Markéta

12/06/2025

Markét, ❤️
musím ti napsat, jak silně na mě pořád působí minulý víkend plný HD konstelací. Jak víš, život u mě jede ve vlnách – nahoru, dolů, někdy je to dost divoká jízda. Dlouho jsem s tím bojovala a hlavně jsem cítila, že tím ubližuju lidem kolem sebe, když jsem zrovna "dole".

Až díky tobě jsem si do hloubky uvědomila, že s těma vlnama vlastně můžu žít. Že jim nemusím odporovat, mít výčitky nebo strach, že někoho ztratím. Stačilo je přijmout – a všechno se změnilo.

Dneska to vnímám jinak. Vím, že vlna přijde, vím, že ji prožiju a že zase odejde. Už se netrestám, když mi není dobře. Nevztekám se na sebe ani na ostatní. A hlavně – nebojím se, že kvůli tomu přijdu o blízkost nebo lásku.

Připadá mi, že mi díky tomu zapadl další důležitej kousek do mojí vnitřní mozaiky. A vlastně vůbec nechci, aby byla hotová. Ráda ji dál skládám, dávám jí větší rozměr. Protože vidím, že jít do hloubky fakt léčí.

Jsem ti za to obrovsky vděčná. Těším se na další konstelace s tebou. A kdyby někdo přemýšlel, jestli do toho jít – jděte. Fakt to za to stojí! ❤️

Adresa

Masarykova 750/316
Ústí Nad Labem
40001

Otevírací doba

Pondělí	09:00 - 20:00
Úterý	09:00 - 20:00
Středa	09:00 - 20:00
Čtvrtek	09:00 - 20:00
Pátek	09:00 - 20:00

Telefon

+420725240439

Internetová stránka

http://www.regresni-terapie-ul.cz/

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Regresní terapie, Kineziologie a Bachovy esence Markéta Humplíková zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Praxe

Pošlete zprávu Regresní terapie, Kineziologie a Bachovy esence Markéta Humplíková:

Odkazy

Chcete, aby vaše praxe byla nahoře v seznamu automobilových společností ve měste Klinika?