02/03/2026
Nejtěžší krok k uzdravení? Přiznat si, že si to zasloužím! ❤️
Dlouho jsem váhal, jestli tohle sdílet. Nejsem fanoušek veřejného pitvání soukromí, ale cítím, že jako terapeut vám dlužím upřímnost v tom, proč dělám to, co dělám.
Poslední dny hodně přemýšlím o jedné věci, která se mi v masérně i v životě pořád vrací. Potkal jsem jednu známou – skvělá ženská, dře v práci, doma se stará o rodinu, prostě ten typ, co dělá „servis“ pro všechny kolem.
Stěžovala si, že ji děsně bolí záda. Ukázal jsem jí, kde přesně má posunuté obratle a že se dají snadno srovnat. Potvrdila mi, že ji to bolí právě tam... Ale nechtěla s tím nic dělat.
„Teď nemám čas, mám toho moc, děti, práce, manžel, chci zhubnout, běhám...“
A já vím, že tohle není o čase. Je to o strachu se zastavit! Protože pak bychom mohli přijít na věci, které třeba nechci vidět...
Sám to moc dobře znám. Mám 17 let roztroušenou sklerózu. Prošel jsem si umělým spánkem při Covidu, učil jsem se znovu chodit. I já mám občas sklony k tomu uvažování: „Musím ještě tohle, tamto, na sebe se podívám až pak, teď pracuji.“
Jenže moje nemoc mě naučila jednu krutou, ale osvobozující lekci:
👉 BOLEST NEBO NEMOC JE ČASTO NÁŠ ŠTÍT‼️
Dokud nás něco bolí a jsme uštvaní pro ostatní, cítíme se důležití. MÁME OMLUVU PRO SVOU ÚNAVU. Ale ve chvíli, kdy nám někdo nabídne řešení, musíme se podívat do zrcadla.... a najednou už to není „těžký osud“, ale NAŠE VOLBA A ZODPOVĚDNOST, jestli v té bolesti zůstaneme, nebo ne 🙏
Uvědomil jsem si, že nejtěžší na mém uzdravování nebyly ty cviky nebo rehabilitace. Nejtěžší bylo PŘESTAT SE SCHOVÁVAT ZA ROLI OBĚTI a připustit si, že moje tělo si zaslouží péči teď hned.
Ne až za měsíc, ne až po výplatě, ne až budou děti dospělé, ne až budou peníze... My jsme peníze nikdy neměli. Moje žena musela mít dvě práce, protože když manžel leží v nemocnici nebo pracuje na částečný úvazek, výplata prostě chybí 🤷🏻♂️
Budete také čekat, až se vaše tělo zastaví? Kdo pak udělá ten servis pro ty ostatní? Pro děti, manžela, sousedy, spolky, které organizujete?
Moje práce v masérně není jen o rovnání kyčlí nebo vložkách Formthotics. Je o tom, pomoct vám najít odvahu se zastavit a říct si: „Stojím za to, abych se cítil dobře.“
Běháme a žijeme pro radost, ne proto, abychom se zničili. Zkuste se na chvíli zastavit dřív, než vás k tomu tělo donutí samo. 🙏
Omlouvám se za dlouhý text a vážím si, že jste dočetli až sem 😀
Foto v levo 20.1. 2021 v nemocnici s chodítkem a v pravo workshop Dornovky 6.5.2024
mějte se báječně a těším se na další dobrodružství
❤️ Dan