26/03/2018
Když se pohybuju kolem koní, často se mi znovu vrací to, co jsem u koní prožil a dál jen vnímám to, jak lidé často vytvoří strach a problém jen proto, aby jej mohli řešit. Jak se často, a nejen kolem koní, objevuje to, že se zdůrazňují potíže, strachy, vytvářejí překážky.....
A jak mnohdy ty zaručený postupy, přece roky vyzkoušený, je pořád drží při životě. Protože to tak musí být, říkali to, psali to..... Odnaučili jsme se ptát a zkusit něco novýho, udělat to jinak..... chodíme ke koním se zkušeností druhých a přijímáme ji za svou. Protože ty lidi jsou přece u koní dlouho a tak přece musí vědět, o čem mluví.
Jedním z příkladů byla kobylka, jež nechtěla zvedat nohy. Měla přerostlý kopyta. A zkoušet s ní pracovat, uvázat... To ani náhodou. Natož ji ostrouhat. A tehdy, když jsem k ní přišel, jsem ji nikam nebral. Zašel jsem za ní do výběhu a tam ji postupně v klidu zvedl mezi koňma nohy, čistil kopyta. 2x 10min a když přijel kovář, kůň v klidu stál a nechal se ostrouhat. Podle zkušených koňáků to takhle nejde. To se přece musí jinak. Ale když pak člověk vidí koně, jenž se musí na strouhání přispávat..... Není to pro mě výsledek.
Stejně tak i jiný projevy koní. Kůň, co nepřijímal člověka, nechtěl se nechat chytit, nechtěl nechat jezdce nasednout... Jen se pořád zkoušel "vychovat" v kruhovce, kterou prorážel, přeskakoval... Jezdců se v terénu zbavoval... A tak jsem s ním začal trávit čas sám, nespěchal jsem, netlačil a jezdil ho výhradně sám. A začal s ním od začátku- krok, zastavení... Teprve až tohle zvládal v klidu, pokračoval jsem dál, příležitostně při dotahování sedla (bylo bezkostrový, tak to bylo lepší) jsem na něj posadil někoho jinýho. Kůň se sklidnil a časem jsem na něm bezpečně vozil děti a přijal i jiný jezdce, mohli ho jezdit i méně zkušený jezdkyně, mladý holky. A jen jsem nespěchal a neposlouchal druhý, co musím, co musí kůň, jak se bojím, když s ním dělám tak, jak dělám... Ale samozřejmě za to nejdůležitější jsem považoval vnímat i jeho reakce, moje pocity a hlavně- nespěchat. Tím jsem si z koně vytvořil koně, kdy i bez sedla a na ohlávce byla jízda na něm bezpečná. Jak jsem časem poznal, důležitým faktorem bylo i to, že jsem ho nevnímal jako nebezpečnýho koně a i přes jeho projevy a pověst jsem na něj sedl jen tak na ohlávce a bez sedla. Což jsem si pak ověřil i u svýho koně, kdy jsem se bez nějaký přípravy rozhodl vyjet na voďáku a třeba jen drže se hřívy a kůň fungoval. Žádný hodiny jízdárny, kruhovky...
Věřit koni a dát mu prostor projevu, nelámat ho... To je mnohdy klíč. A funguje to tak i u lidí a ovlivňuje to to, co se mezi lidima děje. A přesně tak i mezi člověkem a zvířetem. Těžko se od někoho, komu nevěříte, hledáte na něm chyby a problémy dočkáte něčeho jinýho. Stejně tak pokud tlačíte, lámete, spěcháte, nerespektujete ten prostor druhýho... To vše se pak ukazuje i u koní. Stejně jako všechen strach a naučený princip hned a za každou cenu a když se něco povede, ta proč ještě nepřidat. To nám pak koně svým chováním, ale i zdravím ukazují. Když kolem koně chodíme jako kolem nebezpečnýho nebo jako kolem slabé chudinky, kdy by neléčení bylo problém, zavřeme ho, uděláme z něj toho slabýho, co by to nezvládl... Tam všude nám nejen kůň vyhoví.