06/08/2014
Přátelé na konci května jsme vám představili červnové vydání časopisu Meduňka, ve kterém mimo jiné vyšel také článek s názvem, "Každý si odnese, kolik unese", který pojednává o Ilmíře a její práci.
Protože redakčně nešlo vydat článek v plném znění a rozsahu, dovoluji si jej zveřejnit zde a to v plné původní verzi.
________________________________________
Každý si odnese, kolik unese
Ilmíra. Kdo se za tímto, pro nás exotickým, jménem skrývá? Už jen to jméno, když se nad ním zamyslím: Il-míra. Míra. Čeho míra? Myslím si, že by se k jejímu jménu nejvíce hodil tento popis: správná míra poznání, ve správný čas. Každý ať si odnese tolik, kolik unese. Mnozí z vás již Ilmíru znáte. Mnozí z vás ji spatřili jako hosta Léčivého divadla Gabriely Filippi a ti z vás, kteří jste neměli tu možnost, můžete se podívat na záznam z divadla, na Goscha TV1, O JASNOVIDNOSTI- Ilmira s Gábinou Filippi (Brno, 14. 5. 2013)
Nyní se o ní můžete dozvědět v následujících řádcích. Když jsem oslovila pár jejích klientů s prosbou, aby mně o Ilmíře něco řekli, nepřekvapila mě jejich pozitivní reakce a ochota sdílet své pocity. Sdílejí stejnou radost a nadšení pro její práci jako já.
Paní Helena (41 let) říká: Budu se snažit být stručná, což je na názor na Ilmíru těžké. Kdybych se mohla víc rozpovídat, nestačilo by jen pár řádků. S Ilmírou jsem se poprvé setkala asi před sedmi lety. Netušila jsem, jakým způsobem pracuje. Očekávala jsem něco jako kartářku, že mi řekne, jak se některé záležitosti jeví nebo nejeví. Dostala jsem ovšem mnohem víc. Nejen pohled, co se jak jeví, ale také konkrétní doporučení, návody na drobné každodenní kroky, směr, kam jít, čeho se vyvarovat. Ilmíra je výborná v tom, že je přímá, ale dokáže najít správné dávkování, aby každý dostal přesně tolik upřímnosti, kolik právě unese a takovou formou, kterou právě potřebuje.
Paní Natálie (42) o Ilmíře: Měla jsem náročné období, u Ilmíry, jsem se uklidnila a dostala novou chuť do života. Díky ní jsem neudělala spoustu dalších chyb. Překvapuje mě kolik v sobě má energie a jak má hluboký pohled, když se na vás podívá. Také musím říct, že jsem vyzkoušela ve svém životě mnoho masáží jak v ČR, tak i v zahraničí. U Ilmíry byla masáž pro mne nejlepší jakou jsem kdy podstoupila, totiž, nebyla to jen masáž. Byla to zároveň diagnostika mého zdravotního stavu a úplně nejvíc mě překvapilo, když mi Ilmíra našla na mém těle nemoc z dětství, která byla hluboko ukrytá a o které nikdo v současnosti v mém okolí nevěděl. Při přednášce se mi líbí zejména to, jak je její řeč blízká nám všem. Nemluví odborně jako kniha, hovoří srozumitelně a lidsky tak, abychom všichni dobře rozuměli. Umí krásně jednat s lidmi. S malými nebo velkými dětmi, s dospělými i starými lidmi, bez rozdílu věku si najde ke každému tu správnou řeč. Není pro mě důležité, jak často ji vidím, pro mě je velmi důležité vědět, že Ilmíra je.
Lidé, kteří ji znají, mi dají jistě zapravdu, když o ní napíši následující.
Už když byla Ilmíra malé dítě, její rodina věděla, že děvčátko má Boží dar jasnovidnosti. Nejen proto, že se tento dar v rodině přenáší z generace na generaci. Věděli to tak jistě, jako když víte, jak se dýchá. Mít takový dar ale nestačí. Dar jasnovidnosti se musí umět velmi zodpovědně přijmout, podporovat a rozvíjet. Asijský světadíl, na rozdíl od naší Evropy, je protkán spiritualitou skrz naskrz. To, čemu se my v západní Evropě teprve pomalu a postupně učíme, je již po století naprostou samozřejmostí v mnoha asijských státech. Možná proto Ilmíra už od útlého dětství intuitivně věděla, co je její povinností. Jako malé dítě si pečlivě střádala peníze, které pak utrácela za návštěvy těch nejznámějších a nejuznávanějších Médií v okolí. Rodiče jí v tom nebránili a nechávali dceru cestovat i na druhý konec Taškentu, když si to vyprosila. Ilmíra měla velmi pěkné dětství, za které vděčí své rodině. Vyrostla v láskyplném prostředí v muslimské rodině, která ji dala krásný a pevný základ do jejího života. Jak Ilmira rostla, tak se její cesty za poznáním čím dál tím více vzdalovaly od rodného města, až ji osud přivedl do České republiky. Ilmíra dobře ví, co je její životní úkol a proč sem přišla. Jak často sama říká, život je škola. Každou životní zkoušku přirovnává ke zkoušce maturitní, kterou buď zvládneme, nebo ne. Pak následuje znovu pilné učení a nová zkouška. Ano, život je škola, to se všeobecně říká a ví. Ale, ruku na srdce, kdo z nás si to skutečně uvědomuje v každodenním životě?
Když potkáte Ilmiru poprvé, tak možná vás ani nenapadne, že tato malá drobná osůbka s vlasy nakrátko střiženými do střapatého účesu, která vypadá stále jako děvčátko s jasně rozzářenýma jiskrnýma očima, je jasnovidná parapsycholožka, která již mnoho let nezištně pomáhá lidem vyřešit jejich palčivé otázky týkající se zdraví, vztahů, těhotenství a ostatní osobní potíže, které nás všechny sužují v každodenním životě a s kterými si sami nedokážeme poradit. Kromě toho Ilmira spolu se svým mužem stíhá vychovávat 18-ti letého syna a starat se o sestru a neteř. V domácnosti vládne klid, pohoda, nechybí humor a smích, je tam vzdušno a nezatíženo, panuje zde všestranná svoboda ve vztazích, která na vás dolehne a inspiruje. Od té doby, co jí znám, se můj život opravdu obrovsky změnil a pořád se mění k lepšímu. Stále na sobě pracuji, neustále se učím. Ilmíra je mým pomyslným kormidelníkem, který dohlíží na to, aby moje loď neztroskotala. Poprosila jsem jí o to! Poprosila jsem jí, aby mi pomohla a poprosila jsem ji o to již mnohokrát. Nikdy mě neodmítla, a přestože to mnohokrát bylo pro mě nepříjemné a mnohdy bolestné tak moc, jakoby mě drhli ocelovým rýžákem v hluboké bolestné zanícené ráně, cítila jsem obrovskou lásku, skutečný zájem a soucit Ilmíry bez jakýchkoliv sobeckých emocí z její strany. Jen bylo nutné přijmout její pomoc, vyškrábat ten „humus“ a vydesinfikovat ránu, aby se mohla dobře vyhojit. Ano, mluvím o duševních ranách a bolestech z minulosti, které nás provází naším životem. Pomáhá takto nejen mně, pomůže každému z vás, když si o pomoc řeknete. Největší odměnou je pro ni výsledek, který je ze začátku často v nedohlednu. Jsou to malé pokroky, které na sobě děláme. Tyto kousky malých pokroků jsou jako puzzle, které pak zapadají do celku jednoho velkého obrazce, a tím je náš život. Ilmíra je velice silnou, v rozhodnutí pevnou a jasnou osobou, která dnes a denně pomáhá mnoha lidem jak fyzicky tak psychicky, duševně a především duchovně růst. Je až neuvěřitelné kolik síly v sobě tato drobná žena má. Sama má tak obrovský nadhled a její intelekt mě neustále překvapuje a také mnohonásobně přesahuje, a přesto vám to nikdy nedá znát. Často si musím přiznat, že se zastydím nad jednoduchostí života, kterou mi odkryje, že jsem na tak zdánlivě jednoduchou věc nebo pravdu nepřišla sama. Ilmíra je jako starší sestra pro každého, která pomáhá svému mladšímu nevědomému sourozenci bez ohledu na to, jaký je. Přitom nikdy nikoho nesoudí! Je přímočaře jasná, ale zároveň trpělivá a ochotná člověku vysvětlit vše různými způsoby a k tomu si ještě dopomoct krásnými příklady, jako při hře ve školce tak, aby to člověk lépe pochopil. Protože teprve jakmile člověk pochopí, může přijmout a oprostit se od svých duševních, psychických, ale i fyzických potíží. Byla jsem svědkem nejednoho případu, kdy se člověku věnovala s velkou láskou a trpělivostí tak dlouho, až se výsledek dostavil.
Tužky, papíry, pastelky a hurá do Školičky Ilmíry Vítkové. Na svých školičkách, které fungují převážně na Moravě v Brně, Přerově a v současné době se rozšiřuje i do Prahy, se Ilmíra věnuje skupinkám lidí i jednotlivcům individuálně přesně tak, jak si situace právě žádá, přesně podle potřeby. Vše probíhá zábavnou formou, jako kdyby, jste se vrátili zpět do školy, kde si můžete znovu bezprostředně hrát a smát se. „Výuka“ se stává velmi zábavnou, protože všichni jsou velmi zvídaví a s radosti se zapojují do hry. Padají různé otázky a na ně vzápětí odpovědi, dovolujeme své fantazii vyniknout při malování, různých asociačních testech (které jsou nesmírně zajímavé a zábavné), kdy při rozklíčování jsme sami sobě jasnovidci, protože naše podvědomí odkryje netušené věci. Ilmíra nás velmi zábavnou formou vede k zamýšlení, přemýšlení a hlavně nám pomáhá probudit to, co v nás již dlouho podvědomě dřímá. Za celých 9 let jsem ještě nikdy nezaznamenala, aby někdo ve školičce stál stranou, všichni se zapojují do hry. Na začátku se ve skupinkách cizí lidé seznamují a stud, který se zprvu projevoval, postupně opadá. Rozhodně nechybí humor, a i když jsou některá témata těžká a mnohých lidí se hluboce dotýká, neboť se staré rány probouzí k životu, smích zde rozhodně nechybí. Zároveň se ale dodržuje diskrétnost, pokud jde u jednotlivé osoby o opravdu citlivé téma, vždy si jej Ilmíra vezme po skončení školičky bokem a probere vše osobně. Najednou nejsou žáci a přednášející učitel, stáváme se všichni spolužáky, pod vedením učitele-kamaráda, který nám chce dát všechno, co sám ví. Ilmíra má ke každému stejný přístup, jako matka ke svému dítěti. Ovšem je natolik vědomá, že nevnucuje nic, co člověk nechce. Dovoluje vaší svobodné vůli se projevit a zachovat se přesně podle vás. Plně respektuje vaše rozhodnutí pro vaši vlastní zkušenost.
V čem je vlastně její učení jiné? Doposud jsem již poznala mnoho terapeutů, učitelů, jasnovidců, kartářek a lidí, kterým bychom mohli říkat „ Médium“. U Ilmíry se ale skutečně setkávám s naprosto něčím jiným, odlišným. Ona je jako čistá čirá voda. Když se chcete zdravě napít, nevezmete si barvenou vodu a už vůbec ne zakalenou. Půjdete rovnou tam, kde víte, že je voda čistá, abyste se dobře napili. Taková Ilmíra je, je nepřikrášlená, nepřibarvená, prostě jednoduše čistá, čirá jako voda. Odlišnost její práce je ve způsobu jednání, promlouvání, vysvětlování, je naprosto odlišná od všeho co znám. Spočívá to v jednoduchosti a způsobu jak se dokáže přizpůsobit člověku a jeho chápání. Její spiritualita je tak velká a skutečná, ale zároveň je Ilmíra tolik uzemněná a realistická a hlavně přímočará, což znamená, že nechodí okolo horké kaše. Nedělá zbytečné omáčky okolo, aby si zajistila u klienta další návštěvu, jde s naprostou jistotou přímo k jádru problému věci. Člověk se tak může posunout rychle dál a pracovat na dalším zlepšení a zkvalitnění svého života. Netváří se, že je mistrem vědění a že má na všechno odpověď. Nejednou jsem se setkala s tím, že odpověď zněla nevím, nebo, teď nevím. Co málokdo ví je, že kdykoli s někým pracuje, pomáhá, nebo při každé masáži, kterou provádí, nemasíruje klienta pouze fyzicky, tlakem nebo jen tahem ruky. Pokaždé pronáší v duchu modlitby, protože ví, že v modlitbě je velká síla a tuto stránku věci v pomoci rozhodně nikdy nepodceňuje.
Sama je v neustálém koloběhu učení. Během 9-ti let co ji znám, jsem zaznamenala mnoho věcí a jednou z nich je, že to nikdy není o ní. Nikdy nemluví příliš o sobě, jen v případě, že se jí přímo a konkrétně zeptáte. Sobě se věnuje pouze v přítomnosti, nikdy ne v minulosti. Život přijímá s velkou pokorou a vírou. Nenechává si a nevede za sebou „stádo oveček“, vždy přijde, udělá svou práci a odejde. Stejně jako herci na divadelních prknech. Lidé se vrací na každou dobrou hru, pokud byli spokojeni, ale herec si obecenstvo nebere sebou „domů“ a ani obecenstvo herce a přitom o sobě vzájemně vědí a naplňuje je to tím nejlepším pocitem.
Eva Krumpolcová
„ Nejlepší učitel je ten, který ukazuje směr, kam se dívat, ale neříká nám, co tam máme vidět.“
Alexandra K.Trenfor
