24/07/2025
Pro někoho možná něco úplně triviálního, pro mě velká věc. Jezdil jsem na festival Colours of Ostrava, úplně od začátku, 22 let. Zažil jsem Stodolní, Černou louku i Dolní Vítkovice. Vydržel jsem stejně dlouho jako jeho zakladatelka Zlata Holušová. A příští rok už nepojedu.
Adler říkal, že člověk není pasivní oběť osudu, ale aktivní tvůrce svého života. Nebylo to lehké rozhodnutí. Ale něco ve mně už pár let vědělo, že jedu spíš ze zvyku než z radosti. A ten zvyk byl dobře maskovaný — tradicí, kontinuitou, věrností. Jenže ve skutečnosti to byla setrvačnost.
Nehroutí se svět, člověk získává víc času, klidu a prostoru na to, co mu v danou chvíli dává větší smysl.
Můj oblíbený autor Dreikurs tvrdil, že každé chování je naučené. A co je naučené, může být také odnaučeno. A tak, jestli i vy v sobě cítíte, že něco "už ne", možná to nemusí být projev slabosti, ale záblesk znovu objevené vnitřní svobody.
A co mě dohnalo k tomu, že právě teď? Zejména uvědomění, že to není o ničem jiném, než co řeším s řadou skvělých lidí na terapeutickém a supervizním křesle...a když už něco nabízím jim, měl bych to také umět nabídnout i sám sobě. Přijde mi to tak nějak poctivé...😀
