20/11/2025
Milé moje, krásně popsáno - toto uvolnění se mnou zažíváte při energetické uvolňující masáži.. a já děkuji, že vás provádím ke šťastnému životu 🌸🙏
KDYŽ SI TĚLO PAMATUJE
Role fascií v traumatických vzpomínkách
Fascie (vazivo, multifunkční pojivová tkáň) představují velkou SÍŤ PROPOJENÍ v těle. Jsou skutečnou živou pavučinou, která spojuje každý sval, orgán, nerv a cévu v jeden celek. Díky nim VŠE KOMUNIKUJE, vše se přizpůsobuje: koordinují pohyb, napětí i výměnu informací, a činí z těla globální, soudržný a živý systém.
Jsou to živé, dynamické a citlivé tkáně… a dnes věda uznává jejich roli v tělesné paměti.
CO ŘÍKÁ VĚDA
Nedávné výzkumy (a nejen ty) ukazují, že fascie jsou bohatě nervově zásobené, vysoce reaktivní na mechanické podněty (napětí, protažení, tlak) i na biochemické prostředí těla (stres, zánět, hormony).
➡️ Studie publikované v Journal of Bodywork & Movement Therapies pozorovaly, že při určitých fasciálních manipulacích se u některých pacientů objevily staré vzpomínky či hluboké emoce – současně se zlepšením tkáňové mobility (IAHE.com).
➡️ Další práce upozorňují, že po fyzickém nebo emočním traumatu se fascie mohou zahustit, ztratit schopnost elasticity a stát se rezervoárem chronického napětí (stress.org).
Propojení mezi fascií, napětím a pamětí
Když prožíváme intenzivní stres nebo emoční šok, náš nervový systém přechází do stavu extrémní ostraživosti.
Tato reakce ovlivňuje i pojivovou tkáň: fibroblasty ve fasciích se stáhnou, pojivová tkáň zatuhne a postižené oblasti ztrácejí mobilitu.
Tento tkáňový „zámek“ funguje jako fyzický otisk traumatu.
Tělo si doslova uchovává stopu toho, co prožilo.
📖 Fascie se tak stávají jakousi tělesnou pamětí — ne v symbolickém smyslu, ale jako mechanická a biochemická stopa prožité zkušenosti.
✋ Konkrétní příklad
Představte si člověka, který prošel obdobím intenzivního stresu nebo strachu.
Aniž by si to uvědomoval, chodí s kulatými rameny, staženým hrudníkem a zkráceným dechem.
Tento postoj těla se postupně stává jeho „normou“.
Pod povrchem se fascie přizpůsobily tomuto trvalému napětí, až se napětí doslova zapsalo do těla.
Výsledek: i když stres pomine, tělo zůstává „uvězněné“ v traumatickém vzorci.
Kdykoli se objeví podobná emoce, znovu se aktivuje stejný postoj těla a stejné pojivové napětí — jako fyziologický odraz vzpomínky.
Toto poznání mění způsob, jak se díváme na celkové zdraví:
Nestačí „přemýšlet“ nebo „mluvit“ o traumatu.
Mluvit stále dokola o prožitém traumatu (i když je důležité získat vědomí o tom, co se stalo, ale ne vždy) má často tendenci znovu aktivovat nervový systém — což je bludný kruh.
Je třeba trauma uvolnit i v těle, tam, kde se zapsalo.
Somatické přístupy, jako je myofasciální uvolnění, pomáhají tyto tkáňové otisky uvolnit, vrátit fasciím mobilitu a zklidnit související emoční reakce.
F***y S.
