Sebevedomarodina.cz

Domů
česko
Brusperk
Sebevedomarodina.cz

Partnerství, rodičovství, otcovství, mateřství, kojení, kontaktní rodičovství, životní styl

11/11/2025

Na stole se přes víkend objevila nová kytka. Děti jsem poslední dny vídala jen ráno a večer v postelích, což býval můj sen v krizových situacích, ve kterých jsem byla přehlcená jejich hlasitostí, ale ten sen se rozplynul okamžikem, kdy jsem ho prožila. Být bez nich mě opravdu nečiní šťastnou. No a taky jsem v neděli prošvihla milou návštěvu.

Další důležitý point mojí čtyřdenní absence doma je, že dům není jak po výbuchu. Možná i proto, že všichni doma ví, jaká jsem semetrika, když zavětřím, že se o svůj životní prostor nestarají. Jsem semetrika i v mnoha dalších ohledech, došlo mi. Jsem neústupná ve svých přesvědčeních, jsem zásadová a přísná. Dokonce tak i vypadám. Naštěstí to umím kompenzovat.

Prádlový koš sice přetéká na podlahu, ale to se dalo čekat. Nic, co by nevyřešila hned první várka prádla v pračce. Ty čtyři velké krabice se zimním oblečením, které jsem si přivezla v úterý a ve středu lehla s virózou, na mě stále čekají na schodišti. Až naducám polštáře na gauči a vrhnu se na detaily neviditelné pro jiné oči, uvařím oběd a uzavřu přitom v sobě náročné pocity spojené s prací se skupinou, snad brzy ucítím stabilitu, v duši klid a pohodlí svého srdce v mojí kuchyni s krásným listopadem za oknem. A hlavně se dokurýruju, alespoň v blízkosti vlastní postele.

Dnes ráno se za mnou přišel přitulit Mariánek s lehkou otázkou, ale pro mě tíživým pocitem, že jsem tu pro něj nebyla: „Dneska už nepůjdeš do práce, budeš doma, že?“ A já mu to sice slíbila, ale zároveň při tom slibu ve mně byla malá dušička, protože porodní pohotovost dokáže zkřížit všechny plány. Došlo mi, že stejně jako já vlastně jen trvá na svých denních návycích, které jsou pro něj zárukou bezpečí. Potřebuje, abych na něj zamávala z balkónu, když se bude vracet ze školy a přitom zavolá: „Mamííí, co bude dneska na oběd?“ A pak už můžu jet kamkoliv…

Než se vzbudil Ben, zvedla jsem telefon a konečně ho objednala na tříletou preventivku a přeobjednala ortodoncii pro Eve, přehodila prádlo z pračky do sušičky a dala prát další várku. Když se vzbudil, zavolal mě k našemu rannímu rituálku v posteli. A já si při tulení pomyslela, jak skvělé je mít v životě tolik prádla.

27/10/2025

Dnes je mi 45. Furt mladá holka, se ví! 😚 Vítr ve vlasech, občas jak zmoklá slepice, milující a živoucí od rána do večera. Ale, že to trvalo!

Nedělám pro to víc, ale už si taky o sobě nemyslím, že jsem míň.

Ty tam jsou myšlenky, že mě děti v životě zastavily, a že mě mateřství vytrhlo z rozjetého vlaku životní či pracovní vize, která kalkuluje s úspěchem. Já přeci nemám více rolí, ze kterých se skládám, jsem “jen” já v různých situacích, které naplňují můj život.

Tady v tom nekonečném prostoru TEĎ věnuji svou pozornost malým věcem a událostem, stejně jako těm velkým, neboť právě ty nás polidšťují. Objevuji v nich to nejméně nápadné, co se okatě nenabízí. A nechávám ty drobnosti v mém životě dosedávat jednu za druhou jako vrabce na střechu.

Slyším pak často štěbetání svého štěstí, které není nikdy tak hlasité, aby jej slyšel někdo jiný…

To, které nelze cítit déle, než se znenadání rozplyne.
To, které nelze nijak a ničím přivolat.

Nadechnu se… a upřímně a pravdivě (navzdory těm, pro které jsem úkaz) pokračuju každé ráno cestou, kterou naviguje srdce. Je ve mně živo. Vnímám sebe a lidi kolem jako spojené nádoby společného bytí s vědomím, že jsem tady sice sama za sebe, přesto díky nim nejsem osamělý solitér. Jsem za ně vděčná.

Právě ze vztahů, které si hýčkám - z těch, které vtékají do hloubek spíše než do dálky, získávám zázemí pro naplňování svého života smyslem. Stala se jim prostá běžnost, která je životem nás všech, byť mnoho lidí stále čeká na výhru v loterii.

Život je ale krásný právě proto, že je i bolavý a nepříjemný, nespravedlivý a krátký, někdy nudí.

A mezi tím, občas štěbetají vrabci na střeše…

10/09/2025

Moje milá Andrejko,

Shrnula bych naše společné těhotenské spolubytí asi takto: nekonečné hovory, velmi rychlé sblížení díky společným životním tématům, naši chlapi čekající doma, až se 5-6 hodin vykecáme, procházky, kafíčka, objetí, sdílení radosti i bolavých témat a krásný neplánovaný niterný předporodní rituál v naší dvojrežii tři dny před porodem. Jsem si vědoma, že jsme spolu překročily všechny moje profesionální hranice, které si jako dula s klienty zachovávám. Ale čert to vem! Cítím, že jsme si to tak obě přály a že jen díky tomu neprofesionálnímu přesahu jsi pravděpodobně mohla porodit tak, jak sis ve skrytu duše přála, i když to byla představa na první pohled nesplnitelná.

Děkuji Samíčkovi, že se díky němu narodilo i naše krásné přátelství.

S důvěrou ve své tělo a miminko, do dlaní svého muže a své maminky, doma, v tempu, ve kterém jsem s vámi nedokázala držet krok, se pak narodil i on, naprosto dokonalý brácha své starší spící sestřičky. V bezpečí a přesně tak, jak to ten srandista nahoře, co nás všechny sleduje, má rád, - mimo plán, mimo všechny plány.

Nikdy nezapomenu na pohledy všech zúčastněných, kterým se mohl tenhle zázrak odehrát pod rukama a na tvůj pohled naprostého štěstí, když jsem tě uviděla ze dveří. Hlavou mi blesklo „tak k tomu to celé směřovalo, dokonalost!“ V obklopení tvých nejbližších, tvého muže, mámy a táty, jsem i já prožila porod, který jsem ještě nikdy nezažila, protože ten okamžitý mezigenerační přenos lásky je vzácnost veliká. Oxytocin vytékal oknem snad až k sousedům.

Můj muž miluje, když k porodu odjíždím v noci a vracím se ještě předtím, než mu zvoní budík do práce. Takže, když jsem si k němu po příjezdu domů lehla, zeptal se mě: „Co tu dělám?“, a já mu odvětila s nejspokojenějším úsměvem na světě a očima zářícíma jako ty hvězdy, co padaly jen, co jsem vyjela od vás z vesnice, že už můžu jít spát, protože na svět přišlo další šťastné miminko. Ale to se ví, že jsem mu to ještě musela všechno říct, než jsem usnula a ráno se probudila s pěknou porodní kocovinkou, jež je směsicí únavy, radosti a porodního hormonálního koktejlu, kterého si vždy usrknu, a pak ho musím nechat vyvanout, zatímco vy ženy na to máte celé šestinedělí.

Pár dní před porodem jsem běžela mezi poli a asi v půlce trasy uviděla poskakovat v trávě u cesty andulku, však víš, říkala jsem ti to, když ses mě ptala, co může být za znamení holub přespávající u vás na balkóně. Říkala jsem si, co tam ta holka takhle sama dělá, a že pokud tam ještě bude, až se budu vracet, že ji vezmu s sebou. Z dlouhého nečekaného letu unavená nemohla letět dál. Svoboda dokáže být vyčerpávající, jak za ní stojí odpovědnost za vlastní rozhodnutí, pomyslela jsem si. A protože na mě počkala, bez pochybností, jsem ji vzala do dlaně a poslední 2 kilometry jsem s ní běžela domů a přemýšlela, co mi to vesmír zas nachystal za znamení.

Když ti máma pár minut po porodu řekla „Andulko…“, ucítila jsem dotek křídel, osud, vesmír, boha, nebo kdo ví, jak to nazvat… A nový počátek se propojil se vším minulým a budoucím do jednoho okamžiku věčnosti, který jediný dává životu smysl a naplňuje naše bytí důvěrou…

A tak ti, má drahá přítelkyně, tvým dětem, tvému muži a celé vaší rodině přeji, aby vás dál provázely krom štěstí, zdraví a lásky i ta vesmírná znamení, která nám mají tendenci prozradit, že naše cesta má smysl ještě dřív, než dorazíme k cíli.

Mám vás velmi ráda

Vaše Moni

05/09/2025

Dějí se krásné smysluplné věci a také se budou dít! Z tohoto mám velkou radost. Zároveň je to výzva, protože je to velký krok pro duly! ♥️♥️♥️

16/07/2025

Za poslední týdny se mi honilo hlavou tolik krásných myšlenek jako snad nikdy… přesto mlčím a nic nepíšu. Běžím s nimi, vařím, usínám. Zkouším je občas vyslovit nahlas večer před usnutím nebo, když si s Martinem uděláme čas na sebe. Čím hlubší jsou, tím více se dotýkají mého nejniternějšího DNA, mojí duše, a nedají se zachytit, protože jsou tvořeny “jen” pocitem, který se jeví větší, než já a můj um se z něho vypsat či vymluvit. Přesto jsou to pro mě zlomové okamžiky, během níž se ukládají vzpomínky a prožitky na svá místa a já jsem o poznání lehčí se sebou samou.

Je krásné zjistit, že člověk může s myšlenkou jen být. V ten jeden oka-mžik ji cítit a nechat se prostoupit takovým zvláštním posvátnem, které nelze přivolat ani udržet. Přesto jej právě ten záblesk směruje v životě víc než cokoliv jiného.

Někdy se vrací zpět s hloubkou ještě hlubší, často, když běžím sama bez mobilu, tělo se dostane do tempa a já se nechám nést. Jsem v tu chvíli jen já a to se stává málokdy.

Běžím a s blaženým zaujetím pozoruji, jak kolem cesty nahradila odkvetlé vlčí máky třezalka a kostival, po nich nakvétal tužebník a svízel, který doplnil hrachor a heřmánek. A mezitím jsem za několik týdnů přestala skoro funět a jsem schopná se občas pro sebe usmívat do kopce i z kopce, kde už vykvetl řebříček a čekanka a řepík, a já přiběhnu zpoza města a těch prach obyčejných dechberoucích výhledů na můj domov do mého domova a nasbírám si do pusy několik hrstí černého rybízu, a místo ekektolytů dosolím oběd a napiju se maliníku. A pak mám ještě větší chuť žít, pro tyhle okamžiky, pro jednoduchost, která je v našem složitém světě uměním. A to umění je třeba najít, jinak nedáme příležitost štěstí se tu a tam objevit.

Adresa

Brusperk
73944

Telefon

+420603552581

Internetová stránka

http://www.sebevedomarodina.cz/

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Sebevedomarodina.cz zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Praxe

Pošlete zprávu Sebevedomarodina.cz:

Odkazy

Chcete, aby vaše praxe byla nahoře v seznamu automobilových společností ve měste Klinika?

Sdílet

Kategorie

Web o zdraví a životním stylu