15/09/2025
Chtěla bych všem moc poděkovat za laskavou podporu. 🥹 Je to pro mě velmi těžké a doteď celou situaci ještě vstřebávám... Mnozí z vás se ptali a ptají, co se vlastně Alíčkovi stalo. Alíček bohužel měl již jako větší hříbě melanomy. Ale ani u bílých koní není běžné, že je mají v tak nízkém věku (do ČR dorazil ve 2 letech a 4 měsících). A také je měl i na zcela netypických místech, kromě snad všech běžných. Bylo tedy jasné, že je to průšvih jako Brno, že je Alíčka tělo v háji a že to nedopadne dobře a to dost brzy... S tím a s jeho komplikovanou povahou a psychikou souvisela hned řada dalších potíží, které nás neustále na naší společné cestě doprovázely. Nicméně melanomy byly ten zásadní problém a důvod Alíčka odchodu v 11ti letech. 😞 A kdyby neměl takovou extra péči a výživu, nebyl by tu už dávno... Nikdo nevěřil, že se dožije takového věku a už v jeho 4 letech mi bylo veterinářem řečeno, že je to časovaná bomba a nikdo to neviděl na dlouho a už vůbec ne na 7 dalších let. Proto věřte, že láska, péče a opravdu kvalitní výživa jsou mocné klíče i k zázrakům. Protože právě díky tak významné vnitřní podpoře mělo Alíčka tělo sílu odolávat a regenerovat. A to i z šílených stavů při tak vážné diagnóze, kdy jeho nemoc nešlo zvrátit, ani zastavit a jediné, co byla jistota, bylo to, že bude hůř a hůř. Poslední měsíce už to ale začalo být opravdu moc náročné a poslední týdny jsme se necítil dobře už nikdo - Alíček, já a ani Athosek. Alíček míval velké bolesti, protrpěl si každé kakání, stavy jako na horské dráze. Až jsem začala vnímat, jak se mění jeho pohled, jak jsou jeho oči neustále unavené, jak začíná postupně ztrácet zájem o věci, které ho dřív zajímaly, jak se život začal překlápět spíš na přežívání a jak roste bolest nás obou. Až jednoho dne málem puklo mé srdce jeho bolestí, protože jsem věděla, že takhle trpět nemusí, že za to můžu jen já, protože mám možnost ho z toho vysvobodit. A tak jsem mu z lásky větší, než byla ta obrovská bolest mého srdce, dala slib, který jsem splnila a nechala jsem ho odejít. Tak šťastného a živého, jako v ten den, kdy věděl, že jeho duše bude volná, jsem ho neviděla už měsíce. 😥🤍 Naše poslední ráno s bílou duhou v našem výběhu... 🕊