15/10/2025
Využiju půlhodinku volného času, a nechám vás trochu nahlédnout pod pokličku. Dříve jsme dosti těchto příběhů zveřejňovali, nyní na ně není čas, a potom zase posloucháme, že máme jednoho psa za měsíc :-)
Telefon, paní, z daleka. Má problém s tím, že má rodiče v pokročilém věku, nyní ještě nemocnou maminku, a že rodiče mají pejska, 14,5 roku, s velmi výraznými zdravotními potížemi. Bohužel, není v její moci akutně přijet a vzít pejska na veterinu a zda bychom to mohli zařídit. Mohli. Jakmile byla chvilka času, pro psíka jsme přijeli. Bohužel, už při příjezdu bylo evidentní, že stav je velmi vážný. Jak v takové chvíli postupovat, co lidem říct když téměř víte, že zpět už nepřijede? Toto jsou dosti emotivní situace i pro nás. Nebudu to protahovat, následoval odvoz na veterinu, nahlédnutí do karty a výsledky krve jen potvrdily, že už přišel ten čas..... Proč to píšu? Ne proto, abych zde hrál na city. To jsou situace, které se opakují nesčetněkrát denně na mnoha místech. ALE: je vcelku k nevíře, že pokud mluvíte po telefonu se staršími lidmi, a předtsavíte se, oni se PŘEDSTAVÍ TAKÉ. V dnešní době nevídáno a přiznám se, že jsem na to vcelku vysazený. Pokud voláte nám, víte kam voláte, přestose představíme jménem i firmou, tak proč tak nečiníte vy? To je tak na okraj. Za druhé - pořád je tu nějaká úcta k tomu zvířeti. Majitelé vědí, že je čas..... vy to víte také.... někdy stačí jen necht pracovat ticho. Někdy stačí jen povzbudit, někdy stačí odvyprávět podobný příběh, prostě v každé situaci něco. Odjíždíte s pocitem, že ten někdo na tom nebyl sám. že je to tak v pořádku.
Nic, uplyne nějaká chvíle, telefon: Volají z MP jednoho města. Máme tu psa, potřebujeme to či ono. Myšlenky se přepnou trochu do jiného módu, tedy jestli máte vše, co potřebujete, na jak to asi bude dlouho, protože v mezičase musíte zařídit něco jiného, a kam případně odchyceného psa dáte. Po návratu čeká venčení, krmení, na etapy, protože se jaksi osazenstvo nesnese. Do toho volají z vedení jedné obce, že tam mají člověka, který je omezen na svéprávnosti, uvedl se do stavu opilosti a poranil se, tudíž pro něj jede ZZS a co jako se psem na ulici, že? No tak, ok no. Nechat ho tam nenecháme. Do toho přijde bez ohlášení týpek, pán jistého majitele, kterému 11x po sobě během dvou měsíců uteče pes a začne vám vysvětlovat, že za všechno můžou ostatní a že majitelem je on, a že jako co. Tak mu zase pro změnu vysvětlujete, že vás jaksi absolutně nezajímá pozice majitele,kterou ani nemá jak prokázat, že jste jednal s chovatelem a ještě na příkaz někoho, a bla bla bla. Do toho jedete pro psa, u kterého moc dobře víte ( a je vám to sdělno přítomnou hlídkou policie - že se jedná o další "kousek" v šedé zóně. Tedy ženutně potřebuje leší domov, péči, zacházení, než tam, kde je teď, ale prakticky to nemáte jak řešit, protože "řešení" těchto záležitostí jak s orgány místní samosprávy, neřkuli s KVS a OŽP - těch tu už bylo, a všichni víme, jak dopadají - tedy nijak. Takže co zbejvá - opět si zahrát na náhodu - najdu mu někoho, nebo ne? A tak se to nějak valí den za dnem, hodinu za hodinou. Pokud si k tomu připočítám administrativní zlo, které se dělá po pozdních večerech, pokud si k tomu přidám jen legrácky typu vymáhání peněz po dlužnících, vysvětlování desítkám lidí, že pes se do útulku fakt nedaruje a že je mi uplně lhostejné, že se synáček stěhuje do německa, vyjde vám z toho, že prostě čas nemáte. Prostě ne. I kdybyste chtěli. To první, to je fajn. ne samozřejmě ta euthanasie, samozřejmě jsou mnohem radostnější příběhy, ale to, že pomůžete jak majiteli, tak zvířeti. Ta část, kdy děláme otroky našim rómským spoluobčanům, na které nikdo nemá páky, opilcům, vyfetlům a prostě blbům - to je otřes. A navíc vám na záda dejchá kdo milé děti? Kdo rozhoduje o všem? No? No přeci úředník, kterej polovinu pracovní doby visí na fejsu, po somi hodinách (pokud nejde třikrát do týdne k lékaři) jde domů, ale má přece tu, no, no moc úřední ne :-D A takhle si tu v poklidu žijeme :-)
