11/10/2019
💫 ZRCADLO, ZRCADLO, ŘEKNI MI.. KDO JE NA SVĚTĚ NORMÁLNĚJŠÍ?
🔎 Děti s ADHD vnímá okolí jako divoká zvířátka s nekonečným množstvím energie. Někdy si ale říkám, jak asi oni z pohledu svého rychlého mozku vnímají nás?
❗️Zatímco nám vadí, že jsou moc rychlí, divocí a roztěkaní, my pro ně musíme být zákonitě pomalí.
❗️Zatímco oni mají neustále nějaké nápady a podněty ke změně či zlepšení, my se raději držíme pravidel a bezpečí známého, takže musíme občas vypadat jako ne-odvážní a nudní.
❗️Zatímco hyperaktivní dítě se zajímá o všechno, my možná působíme jako ti, co se nezajímají skoro o nic.
❗️Zatímco háďata říkají, co si myslí, pro dospěláky je pravda často nevhodná, a tak můžeme působit pokrytecky.
🔎 Snažíme se je vměstnat do našeho světa a učit je, jak vypadá správné chování, ale často by nám více prospělo, kdybychom se my učili od nich. Jako bývalá asistentka pedagoga jsem byla svědkem toho, že háďata mají často ve výuce „nevhodné“ poznámky ohledně smyslu některých úkolů a učiva. Hádě často řekne to, co si myslí většina, ale nikdo jiný než ono nemá odvahu (či dostatečnou impulzivitu) na to, aby své myšlenky vyslovil nahlas. A nejhorší je, že úkolem asistenta je takové dítě umlčet, aby nenarušovalo výuku. Nejhorší je to především proto, že to dítě má většinou pravdu.
🔎 Můžeme se snažit tyto děti potlačit anebo jim naslouchat a učit se od nich.
🔎 Můžeme se na ně dívat jako na ty, kteří mají problém anebo je brát jako zrcadlo, které poukazuje na problémy v nás či v systému.
🔎 Jejich projevy mohou někomu připadat nenormální, otázkou však je, co je vlastně v dnešním světě normální? Je normální chodit do školy a učit se z větší části věci, které nikdy v životě nebudeme potřebovat? Je normální chodit do práce, kterou nemáme rádi, abychom vydělali peníze za věci, které nepotřebujeme, a okrádali se o čas, který nám pak chybí pro ty, které milujeme? Je normální být stále v jednom kole, a když máme konečně chvíli čas, neumíme vypnout a tu chvíli si skutečně užít?
💫 Namísto snahy zastavit děti s ADHD a snažit se je měnit, by bylo občas vhodnější, kdybychom se zastavili my sami a pohlédli do sebe. Buď budeme mít odvahu se do zrcadla, které nám naše děti nastavují, podívat, anebo jej otočíme proti sobě a nikdy tak tento dar možnosti učení se nepřijmeme.
