30/03/2026
💛 NĚKDY STAČÍ ZAČÍT TÍM, ŽE O TOM PŘESTANEŠ MLČET
Jsem typ, který se dívá dopředu.
Nemám ve zvyku vracet se do minulosti.
Ani přešlapovat na místě. Snažím se uvědomovat si důležitost přítomného okamžiku - jedině v něm mám vliv na svůj život.
Jenže minulost nezmizí.
Nedá se vymazat.
Formuje a definuje nás víc, než si někdy dokážeme připustit. Je odpovědí na to, kým jsem dnes. A právě proto teď jeden takový návrat udělám.
Sdílím střípek ze své předchozí praxe. Jeden z příběhů, které mě ovlivnily. Díky nim dokážu lépe rozumět tomu, co v každodennosti prožíváš třeba i ty.
—-
Té ženě nebylo ještě ani třicet, když jsem se s ní poprvé setkala. A věřte mi, mnohem raději bych si s ní povídala někde v kavárně, než na policejní stanici.
Petra seděla nejistě, s hlavou sklopenou. Pohled upírala k zemi. Chvílemi mluvila tak tiše, že jí téměř nebylo rozumět.
Sebevědomí na nule, pomyslela jsem si. Není divu.
Ještě před rokem prý vážila o patnáct kilo víc. Při pohledu na její bledou, utrápenou tvář jsem si jen těžko dokázala představit, že mluvím se ženou, která měla ráda společnost a aktivně se zapojovala do kulturního dění v obci.
Lidé ji znali jako milou, upovídanou holku, která nevynechala jedinou tancovačku. Vždy byla obklopená přáteli.
Co se stalo, že dnes nejde ani nakoupit?
Petra začíná pomalu odkrývat svůj příběh. Vím, že je to pro ni bolestné. Nenaléhám. Jen naslouchám.
Nemám tušení, kam až mě pustí. Její nitro je rozdrásané na kusy.
Co udělala špatně?
Je zmatená. Ještě nedokáže uvěřit, že nic z toho, čím si prošla, není její vina.
S manželem jsou spolu necelé tři roky. Krátká doba.
Jenže ne, když jsou to tři roky pekla.
Dřív se oblékala jako každá mladá žena. Nosila oblečení, které podtrhovalo její postavu, líčila se, upravovala vlasy.
Po svatbě s tím byl konec. ON si to nepřál.
A Petra se snažila vyhovět. Milovala ho. Nechtěla ho dráždit.
Z jejího šatníku postupně zmizelo krajkové prádlo, halenky s výstřihem nahradily roláky, sukně a kraťasy přestaly existovat.
Spodní prádlo muselo viset tak, aby ho nikdo cizí neviděl.
Plavky? Nepřipadaly v úvahu.
K moři ani na koupaliště nesměli.
Ostatní muži by se mohli dívat na její tělo.
A ona by pak jen těžko schovávala modřiny.
Postupně se přede mnou skládá obraz manželství, které pevně svírá chronická žárlivost a potřeba absolutní kontroly.
V duchu si říkám, jaké štěstí, že spolu zatím nemají děti.
Každý její návrat z práce znamenal kontrolu. Telefon, kabelka, ujeté kilometry.
Všechno muselo sedět.
S rodiči mluvila jen z práce. Doma telefon nezvedala. Pro okolí měla vždy připravenou výmluvu. Mobil měla hlavně proto, aby byl ON v obraze.
Nabízím jí sklenici vody. Odmítá. Přestože je nesnesitelné horko.
Vím, že má žízeň.
Ale to ON v ní zadusil i tu nejzákladnější schopnost — říct si o něco.
Musela být doma. Každý odchod hlásit.
Pouze ON rozhodoval, co smí a nesmí.
„Večer jsme seděli v obýváku. Držela jsem ho za ruku. Na televizi jsem se dívat nesměla. Musela jsem se dívat jen na něj. Kontroloval to.“
Spát chodili vždy spolu. Intimita probíhala jen tehdy, když chtěl ON.
Venku se nesměla dívat kolem sebe. Jen do země, nebo na něj.
Zatáhnout žaluzie bylo povinné ještě před setměním. V koupelně se musela zamykat. I v noci. Přestože byli doma sami.
Fyzicky ji napadl několikrát. Většinou pod vlivem alkoholu. Nikdy pořádně nevěděla proč.
Smýkal s ní, strkal do ní, kopal ji, fackoval.
Nadával jí. Křičela o pomoc. Ze strachu.
Útočiště našla jen za zamčenými dveřmi.
A pak čekala.
Čekala, až se ON uklidní.
Čekala, až tím domem, který společně vybudovali, zavládne ticho a ji pohltí ten nenáviděný pocit studu..
—-
Když se ohlédnu, uvědomuji si, jak moc mě tyto příběhy formovaly.
Naučily mě naslouchat mezi řádky.
Vnímat i to, co zůstává nevyřčené.
A možná právě proto vytvářím ve svém studiu prostor, kde nemusíš nic skrývat.
Kde nemusíš být silná.
Kde můžeš mluvit tak, jak to právě cítíš - svým tempem, bez tlaku.
Nejsem terapeut ani psycholog.
Ale díky tomu, čím jsem prošla a s jakými příběhy jsem se setkala, dokážu být s tebou i v těch chvílích, které nejsou jednoduché.
Možná i ty v sobě neseš něco, o čem se těžko mluví. Něco, co zůstává dlouho potichu.
Nabízím prostor, kde na to nebudeš sama. A kde můžeš být taková, jaká teď jsi. 💛