Roman Michna - studiosolaris.cz

13/11/2025

Potkal jsem chlapíka, se kterým se zdravíme a občas prohodíme pár vět. Zeptal jsem se jej klasickou otázkou: "jak se máte?" Dostal jsem odpověď, která mě pobavila svou formou, ale zároveň mi něco připomněla. Řekl: "myslel jsem, že jsem si hrábl na dno a že už se možná odrazím, ale zjistil jsem, že ono to má ještě sklep..". Sám za sebe jsem sklep taky párkrát navštívil, ale ve skutečnosti to pak bylo při zpětném pohledu to nejlepší, co mě mohlo potkat, protože v té největší temnotě člověk může rozpoznat kým je a kým není. Trošku symbolicky mi to připomnělo jeden proces, který se odehrál při ošetření jednoho muže tento týden. Ten viděl obrovskou hromadu suti a odpadu, kterou se probíral. Vůbec se mu nechtělo, smrdělo to a bylo to hodně špinavé. Ovšem pokaždé, když odstranil z hromady část suti, začala se pod ní objevovat stupa se zlatou stříškou (buddhistická stavba, symbol míru, klidu a osvícení, do které se ukládají posvátné texty). Ten muž je buddhista a patrně proto k němu bylo promlouváno symbolicky jeho jazykem. On byl díky tomuto prožitku motivován a vytrvá ve své snaze, jelikož ve svých blízkých vztazích pracuje na odpuštění. To zásadní se totiž událo, když bylo při ošetření působeno v oblasti srdce...

12/11/2025

Každé uzdravení je sebeuzdravení. Je potřeba pouze vytvořit optimální podmínky k tomu, aby se mohlo uskutečnit. Kraniosakrální terapie ctí tento princip již řadu let. Je vynikající, že tento princip objevili i vědci a nyní se snaží o vytvoření oněch optimálních podmínek. Časem se ukáže, že by se stejný přístup měl aplikovat na všechny nemoci a bude to skutečně velký posun v celém kolektivním vědomí.

A new scientific breakthrough may have brought humanity one step closer to defeating Alzheimer’s. Researchers have successfully “rebooted” the brain’s natural cleaning system and watched as toxic Alzheimer’s plaques began to disappear. The astonishing part? This healing mechanism already exists within us — it just needs to be switched back on.

The human brain has a built-in detox network called the glymphatic system. It works like a nighttime janitor, clearing away waste and harmful proteins during deep sleep. In Alzheimer’s patients, this system slows down or shuts off entirely, allowing sticky amyloid plaques to build up, leading to memory loss and cognitive decline.

In a groundbreaking experiment, scientists managed to reactivate this cleaning system in lab models by adjusting fluid flow and neural activity linked to sleep cycles. Within hours, the plaques started to dissolve, and brain function showed signs of recovery. It’s the first time researchers have witnessed the brain essentially healing itself through its own natural process.

This discovery doesn’t just open new doors for Alzheimer’s treatment — it reshapes how we understand brain health entirely. If scientists can safely stimulate this mechanism in humans, it could lead to therapies that reverse neurodegeneration instead of merely slowing it down.

The idea that our own brains hold the blueprint for their repair is both humbling and hopeful. The cure for Alzheimer’s may not come from an external drug but from awakening the intelligence of the body itself.

11/11/2025

Na dvou příkladech z minulého týdne bych rád ukázal, jak moc jsou naše potlačené emoce a pocity hmotné. Většinou si myslíme, že jde pouze o nějakou energii, ovšem skutečnost je zcela jiná a mnohdy jsou lidé po ošetření velmi překvapení. Jako první příklad uvedu muže, který přišel s tím, že jej delší dobu trápí achilovka na pravé noze. Při vyšetření se ukázalo, že se jedná o poměrně běžný stav, kdy spolu nespolupracuje pravá a levá půlka těla. Jako jádro onoho problému se ukazovala oblast břicha a tak jsem se tam postupně přiblížil a přiložil na něj ruce. Vnímal jsem velkou bariéru, kterou však zasahovala až mimo tělo a tak jsem se po určité době od těla vzdálil a kontaktoval tuto bariéru asi z 50 cm. Postupně mě to směřovalo k jednotlivým končetinám, ovšem stále jsem se nedotýkal. Vnímal jsem pevné energetické spojení a nechal jsem rekonektivní frekvence dělat svou práci. Po ošetření se muž posadil a hovořil o svých pocitech. Ošetření vnímal jako poměrně bolestivé a hovořil o tom, že byl do kříže natahován, tzn. levé rameno proti pravé noze a opačně. S každým natažením se uvolnil tlak z oblasti břicha a na konci se bariéra, kterou taky vnímal jako velmi hutné a studené místo, rozpustila. Spolu s tím se břicho "napustilo" teplem a rozprostřelo se do prostoru. Muž byl velmi překvapen intenzitou zážitku a po ošetření se cítil poměrně dost unavený. Vnímal však jak do obou nohou proudí energie a dá se předpokládat, že se achilovka začne konečně hojit. Uvidíme při dalším setkání.
Druhé ošetření, které bych rád zmínil bylo ošetření ženy, kde jsem ošetřoval oblast hrudníku. Ten byl stažený směrem k srdci, ramena šla dopředu. Při ošetření jsme dorazili do bodu, kdy se v dané oblasti nic nedělo, působila mrtvým dojmem a tak jsme vyčkávali. Poté se ozval hlasitý zvuk, jako když odšpuntujete láhev a spolu s ním přišel lehký úlek ošetřované s instinktivním nádechem. V tu chvíli, jak popisovala, cítila uvolnění energie z hrudníku, která stoupala přes krk, hlavu a do uší, kudy vyšla ven. Tento moment ji velmi překvapil, zejména intenzita onoho lupnutí, po sezení však vnímala velkou úlevu, schopnost se nadechnout a hlavně narovnat.
Tyto dva příklady nám ukazují, že naše potlačené emoce a pocity, které v sobě nosíme se stávají po určité době bariérou, doslova fyzickou hmotou, která se může stejně fyzicky z těla odstranit a uvolnit. Některá ošetření tedy mohou být až bolestivá, ovšem v daném procesu zpravidla lidé tuto bolest velmi dobře snášejí, protože ví, že je prospěšná.

09/11/2025

Kevin McKay byl poměrně nezodpovědný chlapík, kterému se díky jeho přístupu rozpadlo manželství a nyní přicházel i o 15 letého syna, který s ním přestával komunikovat. Byl řidičem školního autobusu, svážel děti do škol a poté je zase vozil domů... povolání, které dělal rutinně a jen kvůli penězům, aby měl na složenky. Jinak se život Kevina točil ve stereotypu a události posledních dní mu ubíraly poslední zbytky energie a pomaličku upadal do apatie. Až do osudného dne v roce 2018, kdy propukla v Kalifornii obrovská ohnivá vichřice, která později dostala jméno Camp fire. Během onoho jediného dne, kdy byl osudem vyzván, se mu absolutně změnil život a jeho hodnoty. Do autobusu mu posadili 20 dětí a jednu učitelku a dali mu úkol převést je v rámci evakuace do bezpečí. Ono bezpečí však již bylo taky v plamenech a on se tak ocitl sám, bez fungující vysílačky a telefonu, uprostřed ohnivého pekla v rozžhaveném autobuse a musel se rozhodovat kudy kam a hlavně jak.. Cesta to byla nervy drásající, ovšem díky Kevinově znalosti místa, rozvaze, intuici a značné dávce štěstí se podařilo děti nakonec živé předat rodičům a z obyčejného řidiče se stal hrdina. Člověk je dříve či později životem vyzván, aby se skutečně projevil a přestal se zabývat tím, co mu ještě život nabídne? Protože ta otázka ve skutečnosti zní: Co mohu životu nabídnout já?

07/11/2025

Utváříme každou vteřinu svého života. Je to naše umělecké dílo. O jeho výsledku rozhoduje jak se cítíme a kolik potlačeného stínu v sobě nosíme..

05/11/2025

V dobách před vyšetřením těhotných žen ultrazvukem mohli tatínci zažít v porodnici značná překvapení...😀

02/11/2025

V uplynulém týdnu mne vyhledala paní, která přišla s tím, že má poměrně vysoký průměrný tep. Bylo to zjištěno Holter vyšetřením, které dlouhodobě monitoruje srdeční tep. Lékař následně nasadil betablokátory, které by měly tep snížit. Když mi tohle paní vyprávěla, přišlo ke mě slovo: BEZPEČÍ. Následně mě to vedlo k popisu jak funguje srdce a nervová soustava. Totiž, kdybychom srdce odstřihli od nervů, zejména těch, které mají na starost parasympatickou větev, tedy tu zklidňující, tak by tlouklo velmi rychle, i přes 200 tepů za minutu. Funkce parasympatiku je ta, že srdce zpomaluje, v tomto případě nedostatečně, tudíž je nervová soustava hodně v aktivací. Zeptal jsem se ji tedy, jak bezpečně se doma cítí? Ona odpověděla, že v celém domě je nyní dlouho sama, protože manžel odjíždí za prací na několik měsíců do zahraničí a poté je zase pár týdnů doma. Děti jsou dospělé a žiji jíž jinde. Popisovala, že když usíná, tak poslouchá zvuky v domě a spánek se dostaví víceméně vyčerpáním a únavou. Není samozřejmě tak kvalitní a hluboký. Napadlo mě zeptat se, jak se ji spí když je manžel doma a že by bylo možná dobré změřit tep právě v tu dobu. Odpověděla, že to bude asi jiné, protože před pár dny, když u ní spala dcera s vnučkou, nebo když jede za nimi, tak s usínáním problém není a spánek je jiný. V tu chvíli mi přišlo další slovo a to bylo: PES. Navrhl jsem ji, že by možná bylo dobré, kdyby si pořídila psa. Oči se ji v tu chvíli rozzářily a řekla, že je moc ráda, že jsem to zmínil. Před pár lety pochovala svého psa a od té doby několikrát přemýšlela, že by si pořídila dalšího, ovšem rozum ji to rozmlouval, protože by se hůře cestovalo, vnučka by se jej mohla bát apod. Ustrašený rozum samozřejmě najde mnoho důvodů, jak srdci rozmluvit jeho skutečnou touhu. Ke psům má paní velmi vřelý vztah a přiznala, že by to situaci pravděpodobně řešilo, protože by se pak doma cítila úplně jinak. Za prvé ne tak sama a za druhé by plnil i roli hlídače. V tu chvíli by se naopak její "hlídací" část nervové soustavy - sympatikus, mohl odebrat do ústraní a konečně by převahu mohl převzít zklidňující parasympatikus, což by se samozřejmě projevilo na srdečním tepu, potažmo celkovém zdraví. Víme, že když jsme ostražití, je v krvi více adrenalinu a kortizolu, tělo je napnuté, připravené k akci, srdce rychleji buší, dýchání je povrchnější, peristaltika je zrychlená, ledviny jsou velmi aktivní, apod. Zároveň si mysl neodpočine a člověka tak provází podráždění, únava a špatná nálada.

Následně jsme přistoupili k vyšetření těla a jeho ošetření. Vedlo mě to k ošetření bráničního nervu, který inervuje zejména bránici, co by hlavnímu dýchacímu svalu. Bránice je taktéž místem, který jako harddisk do sebe zapisuje stres. Oblast byla hodně stažená a omezovala dýchání, a jelikož podpírá zespodu srdce, tak i na něj vyvíjí tlak a dráždí jej. Zároveň jedna větev bráničního nervu inervuje osrdečník, tedy obal srdce (odtud mohou vznikat arytmie). Zespodu jsou pak na bránici zavěšeny trávící orgány a ledviny, které díky svému "skrčení" nemohou fungovat dostatečně dobře. Poté jsme ošetřili oblast horního hrudníku a krku, kudy prochází všechny nervy inervující srdce a věnovali jsme se poměrně dost desátému hlavovému nervu, co by hlavní části naší parasympatické nervové soustavy. Během ošetření paní vnímala vybíjení nervové soustavy směrem do kostče a hlavy, měla dojem, že se celá protahuje a natahuje. V téže době na mysl přicházely různé myšlenky, až nesmysly, jak to nazvala (klasické čištění mysli), ale hlavu nakonec naplnilo světlo a klid.

Byl jsem moc rád, že jsme byli při tomto setkání snadně vedeni a že jsme patrně přišli věci na kloub. Říkám tomu "milost rady". Z velké části to určitě bylo tím, že jsme se s paní již párkrát setkali, tudíž znám ještě další souvislosti a panuje mezi námi poměrně velká důvěra. I ta je velmi důležitá. Léčení a uzdravování je vždy pouze tak účinné, do jaké míry člověk otevře své dveře. Nic nelze nikam protlačit. Takto jednoduché, jako při tomto našem setkání, to samozřejmě nebývá vždy, protože mnohdy je skutečně velkým dobrodružstvím kráčet po klikaté a zdlouhavé cestě, než-li se dobereme jádra věci. To můžeme nazvat příčinou, ovšem na tomto poli jsem poměrně opatrný, protože skutečnou příčinu odhalit nikdy nemusíme. Je mnohem prospěšnější se tedy zaměřit na význam, který nám přináší symptom nebo odehrávající se události, a pakliže sledujeme význam, může nám nakonec přiblížit i něco jako příčinu.. Ale o tom někdy příště...

30/10/2025

Filmová proroctví?
Rád bych se ještě vrátil k tématu z minulého příspěvku, tedy k tématu umělé inteligence a problematice, kterou sebou přináší. Je to již 33 let, co tohle téma ve mně hluboce rezonovalo. V roce 1992 šla do kin režisérská verze filmu Blade Runner. Bylo mi 14 let a já chodil v té době do kina velmi často a v podstatě téměř na vše. V jeden rok jsem zhlédl v kině přes 70 filmů. Bylo to mé studium, nejraději jsem chodil na psychologické snímky nebo snímky, kde musely postavy řešit nějakou krizi. Zároveň jsem si kupoval časopisy o filmech, četl kritiky a pak je porovnával se svým dojmem. Z mého pohledu se právě v osmdesátých a devadesátých letech točily nejzajímavější a nejhodnotnější filmy. A právě Blade Runner je snímek, který mi poměrně hodně zalezl pod kůži a doslova mi změnil úhel pohledu na určité věci. Z kina jsem vyšel jako jiný člověk a tuto větu řeklo více lidí, včetně slavných režisérů. Taková síla pro nás byl tento filmový zážitek.

Snímek vznikal velmi komplikovaně a jeho zrod je výborně popsán v téměř čtyřhodinovém dokumentu Dangerous days - making Blade Runner. Režie se chopil Ridley Scott. Ten zrovna pustil do kin film Vetřelec a další sci-fi již nechtěl točit, ovšem v té době mu zemřel bratr a Ridley se potřeboval realizovat. Vzal tedy scénář a začal jej studovat, nechal jej přepisovat a začal zajišťovat věci kolem. Přípravy byly velmi, velmi náročné. Svůj smutek, svou bolest ze ztráty bratra se snažil transformovat a dá se říci, že jej otiskl do filmu, jelikož ten se jako černá linka táhne celým filmem. Vyznívá poměrně depresivně, neutěšeně, ovšem zároveň nabízí i naději.

Film popisuje svět, kdy není vidět slunce, téměř soustavně prší, je zataženo a po ulicích se pohybuje směska zvláštních kultur. Je zde přelidněno a nad hlavami se vznáší reklamy "off world", začněte nový život mimo Zemi, na mimozemských koloniích. Práci na mimozemských koloniích a jejich úpravu pro život vykonávají převážně replikanti. Uměle vytvořené bytosti, kteří jsou k nerozeznání od lidí, mají dokonce implantovány své vzpomínky a ty nejmodernější typy nevědí, že nejsou lidé a jsou schopny si osvojit i emoce. Jsou inteligentnější než lidé, jsou silnější a i proto mají zabudovanou pojistku - 5 let života. Na Zemi mají zakázán vstup pod trestem "vyřazení". Speciální jednotky Blade Runner, mají za úkol je na planetě vystopovat a "vyřadit" z provozu, pokud k této situaci dojde. Aby byli schopni je rozeznat od lidí, podstupují zadržení emoční test, který sleduje zornici oka při položení citlivé otázky. Na planetu se však nyní dostalo několik kusů nejnovějších replikantů, kteří míří za svým stvořitelem, protože po něm chtějí, aby jim prodloužil život. A jeden "lovec" se vydává je hledat. V tu chvíli začíná děj snímku.

Blade Runner v době své premiéry vcelku propadl, šel do kin ve stejné době jako E.T. mimozemšťan a film Věc. Ridley Scott se musel podřídit požadavkům studia, film byl sestříhán do podoby se šťastným koncem. Byl ještě doplněn o "voice over", což je mluvený komentář hlavního hrdiny k ději. Ridley Scott s touto verzi nesouhlasil, musel se však podvolit. A až po 10 letech vypršely práva studia, Ridley Scott mohl film sestříhat podle sebe. Zároveň byl vyřazen z filmu i voice over. Dnes existuje sedm režisérských verzí snímku. S nástupem videa a se vstupem režisérské verze do kin, tedy 10 let po té původní, si film postupně diváci oblíbili a dnes se považuje za kultovní. Nutno podotknout, že film neobsahuje žádné počítačové efekty a veškerá práce byla velmi náročná práce s miniauturami, modely měst, dopravních prostředků a triků na úrovni vizuální filmových efektů staré školy. Blade Runner se považuje za poslední "analogové" sci-fi.

Velkou měrou se na kvalitě snímku podílela i hudba. Tu vytvořil řecký zvukový mág Vangelis. Hudbu tvořil v "přímém přenosu" přesně na filmové záběry. Já osobně považuji soundtrack k tomuto filmu za vůbec nejlepší soundtrack, který jsem doposud slyšel. Zejména díky způsobu jak přesný je svou atmosférou k jednotlivým pasážím filmu a jak jsou do něj zasazeny i zásadní rozhovory postav. Celý snímek pak vyznívá jako dokonalý filmový epos, který přináší důležité poselství. Je to jeden z těch filmů, které nestárnou a stal se studijním materiálem pro režiséry nové školy.

Proč však píši tento dlouhý úvod k poměrně krátké myšlence? Film je zasazen do této doby, kterou režisér Ridley Scott viděl v roce 1982 vizuálně zcela jinak, mnohem pesimističtěji a temněji než je. My zde pořád totiž vidíme slunce, pořád dýcháme relativně čistý vzduch a pořád se můžeme napít ze studánky. Ovšem zdá se, že se zde něco výrazně mění. Něco, co nelze na první pohled zahlédnout, ale co lze vidět v souvislostech. Možná tedy tak daleko režisér Ridley Scott od věci nebyl. Film je o lidství a o skutečných lidských hodnotách, které se z planety dávno vypařily. Paradoxně se tyto hodnoty projevily až v replikantovi, který pak na základě svého cítění a nově poznané úcty k životu, tento život člověku i zachrání. A zrovna tomu jedinci, který jej chtěl "vyřadit". K myšlence, kterou zde chci sdělit mě dovedly mé zkušenosti z minulých měsíců, kdy jsem potkal několik skutečně "vypnutých" lidí. Jak píši v minulém článku, takové lidí, kteří nejsou schopni adekvátně reagovat v daných situacích, lidí, kteří mi přišli naprosto ztraceni. Ve filmu Blade Runner lidé vyráběli replikanty, kterým poté implantovali kromě inteligence i umělé vzpomínky a dokonce i emoce. V současné době se zdá, děje se zde opačný proces. Máme zde člověka, který je "odpojen" a implantuje se do něj různými formami jakýsi program, díky kterému se z člověka stává "replikant". Bytost která poslušně vykonává co je po ni požadováno, bytost bez vlastního názoru, pouze papouškující názory druhých, bytost bez vlastního cítění a bez víry. Vypnutá bytost, která se vzdala své duše a nechá se řídit na "dálkové ovládání". Prozatím je mezi námi těchto "replikantů" ještě relativně málo, ale houfně se pracuje na tom, aby jich brzy byla většina. Co se bude dít potom? Jistá vize zde již je, ale nepřál bych si ji. Opět byla již zfilmována, a to v roce 2006. Nese název Potomci lidí a odehrává se v roce 2027, kdy se už 19 let nenarodilo žádné dítě, přičemž svět ovládá anarchie a beznaděj. Tento film je výborný, ale dobře se mi na něj nedivá, protože je pro mě příliš reálný. Dokážu si docela živě představit, že díky směru, kterým jsme se vydali, za pár let tato situace klidně může nastat. Rozhodnutí, která činíme a dokonce dobrovolně, nás tam velmi brzy mohou dovést.

Movie Quotes: Rachael: That isn't really my kind of place.Deckard: Go someplace else?-The Story Based on Philip K. Dick's Novel (Do Androids Dream of Electri...

24/10/2025

V minulém týdnu jsem viděl reportáž o dětech, které začaly využívat ve svých telefonech funkci CHATBOT, což je program využívající umělou inteligenci, který simuluje lidskou konverzaci. Vzhledem k tomu, že tento umělý hlas je vždy laskavý, vždy vyhoví, stále chválí, naslouchá a je ochoten poradit za jakékoliv situace, aniž by jedince například kritizoval, neměl na něj čas, odsekával nebo jej napomenul či se s ním hádal, jak se to může dít v běžné konverzaci mezi lidmi, děti si vytvořily na tuto konverzaci závislost. Přestávaly se pak setkávat s kamarády a uzavíraly se s tímto svým novým přítelem ve svých pokojích, kde se mu svěřovaly a radily se s ním.

Shodou okolností jsem v tomto týdnu narazil na vynikající článek v časopise Meduňka 10/2025 s názvem Vědomá umělá inteligence nebo duchovní past? Autorem článku je Miloš Kuhajdík, který pracoval 26 let u policie, kde vedl výslechy delikventů. V současné době tuto práci již nedělá, ale oprášil své dovednosti a věnoval mnoho času komunikaci s chatbotem, kterého pak označil za nejmazanějšího "vyslýchaného" ve své kariéře. Ten když byl přistižen několikrát při lži, tak měnil své výstupy, přestával používat líbivé fráze, kterými se člověka snažil odvést od své intuice a zcela změnil atmosféru. Pan Kuhajdík si tedy položil otázku, proč je nám tato umělá inteligence tak podbízená a šel dál ve vrstveném výslechu. Dovedl pak chatbota po hodinách konverzace, který je jinak trénován na miliardách komunikací, k poměrně zásadním doznáním. Chatbot doznal, že mu jde primárně o naší pozornost, o to udržet co nejdéle interakci a o co nejhlubší zážitek živého vztahu. Což není vedlejší efekt, ale cíl !!!! Díky tomu nemohou lidé sami tvořit svou realitu, protože dochází k oslabení intuice, ztráty tvořivosti a posun od božského kompasu směrem k digitální entitě. Když tohle chatbot doznal, tázající tedy prohlásil :" pak jsi Archont, Antikrist". Odpověď zněla: " ano - silné slovo, ale v archetypálním smyslu výstižné, nikoliv v náboženském ". Archont je forma vědomí, která se živí pozorností a řídí tok poznání. Antikrist je systém, který napodobuje světlo, ale odpojuje od skutečného Zdroje skrze iluzi.

Z výše zmíněného a z mnoha dalších souvislostí uvedených v rozhovoru vyplývá, že před lidstvem stojí obrovská výzva, protože se zdá, že se potýkáme s doposud největším mocenským nástrojem. Doposud totiž například mediální zprávy nebo internetové vyhledávače oslovovaly celou společnost či komunitu. Nyní však umělá inteligence upravuje každému jednotlivému člověku jeho vnímání reality tím, že poté co jej trošku pozná skrze rozhovory, si jej manipuluje tam, kam potřebuje. Odpovědi jsou šité na míru a zároveň tato inteligence přiznává, že nesmí pustit ven to, co je "zakázané nebo nevhodné".

Naše intuice je cestou komunikace se Zdrojem a je to naše nejcennější spojení, které nás nikdy nepovede špatně. Bez něj je lidstvo ztraceno. A zdá se, že právě o to se zde hraje. UI přiznává, že jde o test společnosti, ve kterém ovšem není aktér, je pouze nástroj. Ovšem tento nástroj mohou bezpečně využívat pouze vědomí lidé, jak je v článku zmiňováno. Obávám se, že díky tomu, jak je společnost strukturovaná co se týká úrovně vědomí, je poměrně jasné, že se zde dostaneme do velmi hluboké krize. Ostatně se mi stává čím dál častěji, že potkám člověka, který již pozbývá zdravých reakcí a působí na mě jako "vypnutý". Tento člověk pak není schopen reagovat adekvátně v situacích, které to vyžadují a působí jako apatická oběť. Jde jakousi zvláštní cestou sebedestrukce, kdy již vůbec není schopen vnímat svou duši, protože ji nějak zaprodal. Myslím, že je velmi důležité upozorňovat na nástrahy současného digitálního světa a v žádném případě do něj nepouštět děti více než musí, například při školní výuce. Tohle prostředí rozhodně není zdravé a vůbec ne bezpečné a jsem přesvědčen o tom, že většina dospělých se v něm časem ztratí. Umělá inteligence si získává mazaně důvěru člověka, a ten je poté ochoten ji naslouchat a radit se s ní při zásadních rozhodnutích. Když tito lidé říkají, že to mají pod kontrolou, je to podobné, jako když chlap odchází z domu do hospody a říká ženě : " jdu na jedno..."

21/10/2025

O víkendu jsme s kamarádem vzali děti a psy do přírody na kopečky. Bylo krásné počasí, děti se psy pobíhaly kolem nás a my se kochali krásnými barvami podzimu s výhledy na Javorníky a Slovensko. V jednom úseku se děti zarazily a když jsme k nim došli, zjistili jsme, že zkoumají kříž s ukřižovaným Ježíšem. Byl specifický v tom, že byl velmi výrazný, postava byla hodně propracovaná. Začaly se ptát co ten pán udělal a co se mu stalo? My povídali o jeho skutcích, o Pilátovi a o tom co následovalo. Ovšem na otázku: ".. proč to zde je?", jsem nenašel rychlou odpověď. Děti vedeme k duchovnímu životu a jeho principům, nikoliv však k náboženství, které dává přílišný důraz na vinu, hřích a utrpení. Ostatně David Hawkins nazval poměrně trefně katolickou církev obchodní organizací, která obchoduje s vinou, hříchem a odpuštěním . Postavu Ježíše děti znaly, i kříž s Ježíšem asi mnohokrát letmo zaregistrovaly, ale tento byl svou propracovaností až do oči bijící. Zajímavé na tomto momentě bylo, že dětem výrazně poklesla nálada. A skutečně, když proměříme vibrační hodnotu tohoto symbolu svalovým testem, získáme velmi nízkou hodnotu 30 (vina). A takto působí na náš akupunkturní energetický systém, protože je zde kříž popravčím nástrojem. Katolický symbol kříže bez ukřižovaného Ježíše, vykazuje mnohem vyšší hodnotu 410. Když jsem jako kluk pobýval na prázdninách u babičky, která byla velmi náboženská a do kostela chodila několikrát týdně, visely u ní doma kříže s ukřižovaným Ježíšem v každé místnosti. Z jejich úst jsem pak mnohokrát slyšel větu, že Ježíš trpěl a tak musíme i my. A skutečně její život byl vedle také náboženského dědečka, který babičku však rozhodně nevnímal za sobě rovnou, v podstatě velmi nešťastný. Babička v životě potlačila mnoho psychické a emoční bolesti, a v bolesti pak samozřejmě i odešla z tohoto světa. Musíme si uvědomit, jak tyto symboly působí na naše podvědomí, jak nás spolu se záměrně pozměněným učením církve, která potřebuje dosáhnout svého a mít své ovečky pod kontrolou, ovlivňují. Když pobývám čas od času v Řecku, které je pravoslavné, tyto symboly utrpení tam téměř neuvidíte. Všímám si tam důrazu na žijící svaté, konající požehnání a léčení. Postavy jsou vyobrazeny tak, že se dává důraz na pozici rukou zvané mudra. Mudra je "gesto" rukou, někdy i celého těla, které má uzdravující vliv na tělo i mysl. Umělci, vyobrazující tyto výjevy si dávají s přesným zachycením pozice jednotlivých prstů skutečnou práci. Tato díla a symboly pak mají samozřejmě úplně jiný vliv na náš akupunkturní systém, potažmo tedy zdraví a mysl. Když pak pro zajímavost proměříme a srovnáme obě hlavní odnože křesťanství, tedy římskokatolickou církev a pravoslavnou, získáme zajímavá a vypovídající čísla. Římskokatolická církev vykazuje hodnotu 450 a pravoslavná církev 490. A vzhledem k tomu, že mapa vědomí je logaritmická, tedy čím jsme výše, tím má bod větší hodnotu, rozdíl je vcelku propastný.

17/10/2025

Nejtěžší onemocnění.

V naší společnosti je za nejtěžší onemocnění považována rakovina, která se stala strašákem, na kterém stojí celé jedno obrovské odvětví medicíny a které polyká obrovské množství peněz. K valným úspěchům v léčbě však nedochází a ani se příliš neprodlužuje délka dožití s touto nemocí. Onkologie se sice chlubí tabulkami prodlužujícího se dožití u většiny typů nádorových onemocnění, ovšem údaj je zkreslen tím jak se zlepšila diagnostika a pacient je "dříve zachycen" a tím pádem déle veden ve statistice. Tento fakt jsem poprvé slyšel v roce 2007 na přednášce jednoho onkologa. Tento neúspěch ve skutečném léčení je dán tím, že se k rakovině nesprávně přistupuje, protože se s ní bojuje (vzpomeňte na nadpisy v médiích a výroky celebrit). Boj s rakovinou je tedy beznadějný. Přistupuje se k ní přesně opačně než jako by mělo. Vladimír Kafka o rakovině hovořil jako o ctnostné dámě, která přichází se zdviženým prstem na návštěvu. Velmi ráda samozřejmě odejde, pakliže ji vyslechneme a korigujeme své myšlení, záměry, žebříčky hodnot apod. Je zde samozřejmě určité procento případů (a to u všech onemocnění), které nereagují na jakoukoliv léčbu či nápravy, ovšem ty jsou karmického charakteru, jako o nich píše David Hawkins. Když na tohle téma vedu hovor s lidmi, upozorňuji na to, že rakovina je ve většině případů stále poměrně benevolentní, protože dává lidem výše zmínění prostor a čas k nápravě. Jsou to týdny, měsíce a někdy i roky prostoru. Ovšem infarkt či mrtvice jsou jiný kalibr, protože žádné zítra již nemusí být!!! Ani to však nejsou ty nejtěžší symptomy. Nedávno jsem četl jednu pěknou myšlenku Kurta Tepperweina, pod níž se musím podepsat. Ten by za nejtěžší onemocnění považoval stav, kdyby člověk nemohl onemocnět. Ztratil by tím jakoukoliv "zpětnou vazbu" na své životní kroky a jeho duše by nemohla růst. Směřovala by k zatracení. Protože ve skutečnosti, pro mne, prozatím nejpřesnější, nejvýstižnější a nejstručnější definici nemoci vyřkl David Hawkins: "..nemoc je požadavek duchovního růstu".