13/02/2026
A totéž platí pro taiji. Cokoliv si přečtete o taiji, qigong, je prázdné, dokud to není naplněno poznáním skrze tělo a ducha. "Aha" efekt přijde teprve tehdy, když se slova transformují skrze cvičení do poznání.
Nejdůležitější instrukce, kterou jsem kdy dostal
Můj učitel mi dal stovky rad. O dechu, o ásanách, o meditaci i filozofii. Ale s odstupem řádky let praxe vnímám jako tu nejdůležitější jedinou větu: „Nečti, praktikuj!“
Pro západní mysl je to skoro nepřijatelný pokyn. My chceme všemu rozumět. Potřebujeme vědět proč cvičit, jaký to má přesný efekt, znát detaily, úskalí i benefity. Musíme to mít nastudováno. A když máme „načteno“, přirozeně nabydeme dojmu, že už to umíme. Že to máme.
Jenže nemáme nic. Vůbec nic.
Máme jen hlavu plnou informací a nádavkem dva problémy:
1.) Ego teoretika: Začneme si na nabytých znalostech zakládat, brát je i sebe vážně, pročež začneme jógu učit, psát o ní, moudře o ní hovořit a točit videa.
2) Vězení očekávání: Horší problém nastane, pokud pak jógu začneme praktikovat. Všechno víme: co to udělá, co to neudělá, kde mě to ozdraví, co mne uklidní, co mám cítit, co se mi otevře, kudy teče prána atd. Máme jasno, známe techniky, víme výsledky a tím jsme si přesně vymezit koridor či hrací pole.
Cesta jógy je mystická, neprobíhá po přesně vytyčené trati.
Pokud člověk praktikuje pln očekávání (znalostí), tak se snadno stane, že se nedočká jejich naplnění. A to nejednoho odradí. Což je škoda.
Vstoupit do jógování s “prázdnou hlavou”, bez očekávání, bez znalostí nechává otevřené dveře pro překvapení. A to rozhodně přijde, možná ne hned, spíš až po mnóha letech každodenní “práce na Velkém díle” . Pak těch překvapení přijde hodně. Ale paradoxně, praktikující jimi nebude překvapen.
