http://www.terapiemezistromy.cz/

Terapie mezi stromy, Holesovice (2025)

29/10/2025

Pokud si zrovna dneska potřebujete přečíst:
“Já jsem ten nejdůležitější projekt.
Učím se růst, dýchat a odpouštět si.
Začnu znovu, kolikrát budu potřebovat,
protože uzdravování není závod, ale návrat k sobě.” 💚

29/10/2025

Kniha Neviditelná gorila zkoumá, proč a jak nás naše intuice systematicky klame. Psychologové z Harvardu pomocí elegantních experimentů a srozumitelných vysvětlení ukazují, že lidé jsou mnohem méně vnímaví, racionální a sebeuvědomělí, než si obvykle myslí.

Název knihy odkazuje na jejich slavný „experiment s neviditelnou gorilou“ (1999), v němž účastníci sledovali video s lidmi házejícími si míčem a často si nevšimli osoby v gorilím kostýmu, která prošla přímo mezi nimi. Tento překvapivý výsledek ilustruje jev zvaný nepozornostní slepota (inattentional blindness), tendenci nevnímat to, co máme přímo před očima, pokud se naše pozornost soustředí jinam.

Ústředním sdělením knihy je, že naše intuice nás klame předvídatelným a systematickým způsobem. Autoři identifikují šest „iluzí poznání“, tedy oblastí, v nichž nás mysl uvádí v omyl ohledně toho, jak skutečně funguje:

Iluze pozornosti – Myslíme si, že vidíme a vnímáme mnohem více, než je ve skutečnosti pravda.

Iluze paměti – Domníváme se, že naše vzpomínky jsou přesné záznamy reality, i když jsou ve skutečnosti rekonstrukcemi, náchylnými ke zkreslení a sugesci.

Iluze sebedůvěry – Ztotožňujeme jistotu s kompetencí, přestože sebevědomí lidé se často mýlí (a neuvědomují si to).

Iluze znalosti – Myslíme si, že rozumíme složitým systémům (např. politice nebo fungování záchodu) lépe, než ve skutečnosti, jde o tzv. iluzi hloubky vysvětlení.

Iluze příčiny – Zaměňujeme korelaci za kauzalitu a vytváříme falešné příběhy, které vysvětlují náhodné události.

Iluze potenciálu – Přeceňujeme účinnost „rychlých řešení“ (např. trénink mozku, učební styly) a věříme, že snadno odemkneme skrytý mentální potenciál.

Tyto iluze neovlivňují jen jednotlivce, ale i celou společnost, od mylných svědectví a přehnaně sebevědomých manažerů až po slepou víru v „mentální hacky“. Cílem knihy není vyvolat cynismus, ale pokoru a zvědavost.

"Největší slabinou lidské mysli je její přehnaná víra ve vlastní přesnost."

28/10/2025

Někdy můžeme mít pocit, že bychom něco měli... Měli bychom se ospravedlnit, vysvětlit, uvést důvody (nejlépe více nebo rovnou všechny možné), neodmítnou, hlavně podpořit...

Každý z nás to může mít jinak v závislosti na mnoha faktorech: na výchově, pozici, kontextu, zkušenostech, jistotě, přesvědčení, postoji...

Někdy se do vysvětlování zamotáváme, někdy podléháme tlaku okolí. Prosté ne je celá oznamovací věta. Dostatečná. Nemusíme za ní nic dodávat. Máme nějaké potřeby, které je fajn v danou chvíli vyslyšet.

Samozřejmě, že můžeme použít věčné zaklínadlo: “To ale záleží na...”

Někdy se však nemusíme zaklínat a spokojit se s prostým ne.

Co myslíte?

27/10/2025

Zaslouženě jsme se vyrazili obalit lesem. Pročišťovali jsme se od nánosů pracovního podzimu, který byl náročný. Do další části tak vstupujeme s větší kapacitou a chutí.

26/10/2025

Často můžeme mít pocit, že láska je něco nevysvětlitelného = směs náhody, chemie a štěstí... Láska však stojí na mnohem hlubším základu: na potřebě bezpečného propojení. Láska je biologická i emoční odpověď našeho těla na pocit, že nejsme sami.

Když cítíme, že je nám někdo dostupný, vnímavý a opravdu přítomný, náš nervový systém se uklidní. Můžeme dýchat, mluvit, být zranitelní. Můžeme se dotknout a být dotýkáni, nejen fyzicky, ale i emočně.

„Jsem tady pro tebe“ je sic jednoduchá věta, leč se značnou silou. Neznamená slib, že všechno bude dokonalé. Znamená závazek zůstat přítomný, když se bojíme, zlobíme nebo zraňujeme. Znamená odvahu vydržet u druhého i ve chvílích, kdy by bylo jednodušší odejít.

Láska tak přestává být romantickým tajemstvím a stává se bezpečným místem pro oboustranné spolubytí, pro strach i něhu, pro nejistotu i důvěru.

24/10/2025

Čím dál tím víc vnímám vzdělávání jako stěžejní oblast naší společnosti. Jsem proto rád, že jsem mohl povídat pro učitele, učitelky a metodiky, metodičky prevence ve středočeském kraji. Vhodně se pak pro odolnost ve škole doplňují dvě knihy: Jak nevyhořet jako učitel a Well-being ve škole, škola v pohodě.

S knihou Jak nevyhořet jako učitel trochu narážíme s překladem, protože původní termín je „Surviving Teacher Burnout“, tedy něco Jak se s vyhořením vypořádat jako učitel či jak ho přežit. To nic nemění na tom, že kniha nabízí roční, praktickou cestovní mapu pro vyučující, kteří bojují s chronickým stresem a emočním vyčerpáním.
Rozdělená do 52 krátkých týdenních lekcí, pomáhá učitelům znovu nalézt rovnováhu prostřednictvím mindfulness (všímavosti), sebesoucitu, nastavování hranic, vděčnosti a reflexivního psaní.
Autorka čerpá jak z výzkumu, tak z vlastní zkušenosti a propojuje pozitivní psychologii a vzdělávací neurovědu do nástrojů, které mohou učitelé skutečně využívat i mezi vyučovacími hodinami. Každá kapitola vybízí k malým, realistickým krokům – například k nadechnutí se před hodnocením testů, znovunavázání kontaktu se svými učitelskými hodnotami nebo k vytváření drobných okamžiků radosti ve třídě.
Kniha se hlouběji nezabývá systémovými příčinami vyhoření (např. pracovní zátěží či tlaky vzdělávací politiky), i bez toho však pomáhá učitelům znovu získat emoční odolnost a smysl i v rámci těchto omezení.

Druhá kniha nabízí inspirující a praktický vhled do tématu pohody ve škole. Autorka propojuje výzkumy o kvalitě života s konkrétními aktivitami pro třídu, školní komunitu i vedení školy, od práce s atmosférou až po podporu autonomie žáků. Kniha je užitečným průvodcem pro učitele, kteří chtějí vytvořit přívětivější, zdravější a efektivnější vzdělávací prostředí. Podnětnými jsou ukázky z praxe, kdy se může jednat od toho, jak vypadají situace, když žáci vyrušují, po vytváření třídních popěvků. Nakladatelství Portál

23/10/2025

Každé „jsi dobrý/á, když…“ v nás zasévá semínko podmíněné lásky. Z těchto semínek vyrůstá úzkost, stud a přetvářka.

Možná jsme skrze působení vnějších vlivů (rodiče, škola, společnost) naučili, že nás hodnocení motivuje.

Ve skutečnosti nás hodnocení rozděluje, odcizuje a učí žít pro výkon místo pro prožitek. Hodnocení se může stávat tichým jedem společnosti, která nezná přijetí bez podmínek.

Když se celý život učíme být „dost dobří“, zapomínáme, jaké to je prostě být.

Někteří humanističtí psychoterapeuté pak tvrdí, že je hodnocení „matkou“ psychopatologie čili že z hodnocení podmiňuje rozmanité symptomy, že z hodnocení vyvěrají různé formy utrpení.

Co si o tom myslíte?

23/10/2025

"Hravost není dětinskost:" a "Hra uzdravuje." Jsou dvě reakci účastníků, které ve mně zůstávají po dvou dnech plných inspirace, kreativity a hravosti s Ronenem Bergerem na workshopu Let's play! Pojďme si hrát, o tom, jak mohou arte-prostředky a hra pomáhat dětem rozvíjet zdravé způsoby zvládání stresu a traumatu.

Hra není jen dětskou zábavou, je klíčem k uzdravení, tvořivosti a spojení s tím, co je v nás živé. Díky Ronenovi za připomenutí, že když si dovolíme hrát, tak se můžeme dotýkat zranění i radosti a objevovat nové cesty, jak zvládat stres, strach a bolest, u dětí ale i v nás samotných. 🎨🪁

Hra je tak jazykem života. 🌿🎭

22/10/2025

Láska není o závislosti, ale o spojení. Není o tom, že bychom potřebovali někoho, kdo nás zachrání, ale někoho, komu se můžeme ukázat takoví, jací jsme. Když cítíme bezpečí, naše obrany se rozpouštějí a můžeme být zranitelní, autentičtí a těsně na blízko.

Sue Johnson, zakladatelka emočně zaměřené terapie (EFT), říká, že láska je bezpečné pouto. Potřebujeme vědět, že když natáhneme ruku, ten druhý tam bude. Ne proto, že bychom byli slabí, ale protože jsme lidé, a propojení je naším nejhlubším instinktem.

Když říkáme „drž mě pevně“, nemyslíme tím „zachraň mě“. Myslíme tím: „Ukaž mi, že jsem pro tebe důležitý/á. Že mě vidíš, slyšíš a zůstáváš, i když to bolí.“

V těchto chvílích se ve vztahu děje něco zásadního, mění se strach v důvěru, samota v blízkost a zranitelnost v sílu.

Bezpečí v lásce není samozřejmost, ale vztahová dovednost. Vzniká, když se učíme být jeden pro druhého dostupní, vnímaví a zapojení. Teprve tehdy se láska stává místem, kde můžeme odpočívat, ne proto, že jsme bezmocní, ale protože jsme konečně doma.

Více v dnešním článku na psychologii cz

21/10/2025

Nedávno mi kamarád říkal, že je rád, že jsem se mu čtyřikrát za sebou ozval, abychom někam vyrazili. Sic měl chuť, ale dříve se mu setkání nehodilo. Byl přes léto hodně rozcestovaný. Když jsme se potkali, tak byl potěšený, protože se mnou tráví čas rád. Vybavuji si, že když jsem odjel z Pardubic do jiného města na vysokou školu, že mi bylo líto, že mi místní kámíci postupem času přestali dávat vědět, když někam šli.

Postupem času jsem pochopil, že když jsem rozlítaný, tak nevědí, jestli jsem v Pardubicích, jestli bych šel atd. Převzal jsem si za své, že když se chci s lidmi setkávat, tak musím být aktivní. Když si chci naplnit svoje potřeby, tak pro to něco musím udělat.

Jistě je už spoustu lidí, s kterými se nepotkávám, kterým bych takto čtyřikrát nepsal. V tomto případě, kdy si kamarád mé iniciativy vážil, bych však opakovaně napsal znovu. A taky věřím, že občas napíše i on, jak tomu v minulosti bylo. :) Jak to máte s trávením času s lidmi?

21/10/2025

💚Další rok. Další konference. Už po páté jsme otevírali prostor, kde příroda a duševní zdraví kráčí bok po boku.🌳🌲

Když jsem před více než šesti lety říkal kolegům a kolegyním v Psychiatrické nemocnici Bohnice, že chodím s klienty na terapii do přírody, tak mně poslouchali většinou ve dvou polohách: v obezřetnosti a ve zvědavosti. Většinou vítězila obezřetnost (tak trochu z dálky, z pomyslného posedu).

Po letech, ať už díky osvětě, výzkumům, výcvikům nebo konferenci je přijetí terapie v přírodě a ekopsychoterapie vlídnější a hřejivější. Jsme vděční, že můžeme propojení přírody a duševního zdraví přinášet klientům, kolegům, seniorům, veřejnosti… a že posun v poli podtrhuje, že má naše snaha smysl.

Děkujeme všem řečníkům i účastníkům, kteří přinesli své zkušenosti, příběhy i otevřenost. Je krásné vidět, že zájem o propojení přírody a duševního zdraví dál roste. 🌿

Už teď se těšíme na další ročník!

PS: Pokud bychom parafrázovali Jacka Londona, tak bychom mohli říct: „Láska k životu je láska k přírodě v nás.“

19/10/2025

Když vyrážím na cestu, mnohdy v sobě mívám napětí, touhu vidět, stihnout, dojít. Hlava plná plánů, oči hltající krajinu a mysl, která může zápolit se zastavením.

S ubíhající cestou a dostavující se tělesnou únavou, přichází změna. Z turistického spěchu se rodí tichá pozornost poutníka, který kráčí ne za cílem, ale v cestě.

Každá procházka je malým návratem, k sobě, k věčně platnému “tady a teď”.

Zřejmě i proto příroda nepřestává přitahovat. A pomáhá nám uvykat klidnějšímu, pozornějšímu, usebranějšímu a svobodnějšímu putování.

Taky to tak máte?

Terapie mezi stromy

29/10/2025

29/10/2025

28/10/2025

27/10/2025

26/10/2025

24/10/2025

23/10/2025

23/10/2025

22/10/2025

21/10/2025

21/10/2025

19/10/2025

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet

Kategorie