31/12/2025
Blížíme se mílovými kroky do minulosti. Do totality. Nedopadne to dobře.👎👎👎👎👎
Komentář Petra Druláka
Případ Baud: bruselské sankce proti evropským disidentům
Ministři zahraničí EU na své prosincové radě zplodili monstrum. Na sankční seznam přidali dva evropské občany, jejichž jediným proviněním je to, že o válce na Ukrajině říkají jiné věci, než které chce Brusel slyšet. Zato jim byl zmrazen majetek a zakázán pohyb po EU. Jedním z nich je švýcarský plukovník ve výslužbě Jacques Baud. https://standard.sk/519053/zelenskyj-vymenil-mier-s-ruskom-za-podporu-od-nato-a-eu-zapad-ho-zradil
Jeho vždy přesné analýzy se opírají o hlubokou znalost Ukrajiny a dlouholetou zkušenost analytika švýcarské zpravodajské služby a spolupracovníka NATO.
Čeho se podle našich ministrů plukovník Baud dopustil? Odcitujme bruselské obvinění v jeho úplnosti (Rozhodnutí rady SZBP 2025/2572):
„je pravidelným hostem proruských televizních a rozhlasových pořadů. Je hlásnou troubou proruské propagandy a vytváří konspirační teorie, například obviňuje Ukrajinu z organizace vlastní invaze za účelem vstupu do NATO. Jacques Baud je tudíž odpovědný za činnosti nebo politiky přičitatelné vládě Ruské federace, které oslabují či ohrožují stabilitu nebo bezpečnost ve třetí zemi (Ukrajině), nebo je provádí či podporuje, a to prostřednictvím zapojení do využívání manipulace s informacemi a vměšování.“
Každý, kdo Bauda sleduje, ví, že Ukrajinu neobviňuje z organizace invaze. Ale občas cituje Olega Arestoviče, který v roce 2019 ve funkci vojenského poradce prezidenta Zelenského prohlásil, že Ukrajina musí do NATO a že cenou za vstup bude velká válka s Ruskem. https://www.youtube.com/watch?v=1xNHmHpERH8
Sám Baud spíše tvrdí, že se Ukrajina nechala Západem do války vmanipulovat. Ale i kdyby říkal, že Ukrajina válku vyvolala, neporušoval by tím žádné zákony či jiné normy; kromě těch, které si schválil kyjevský autoritářský režim. Navíc se jedná o tezi do debaty, kterou je nutno o probíhající válce vést.
Všimněme si, že bruselský dokument se neodvažuje Bauda obvinit z jakékoliv přímé spolupráce s Ruskem. Vyčítají mu vystupování v médiích. Nejedná se sice o média ruská, nýbrž „proruská“, což je nálepka používaná pro západní média, která nepropadla povinné rusofobii. Dodejme, že ani vystupování v ruských médiích není zatím zločinem ani přestupkem. Baudovi ani není vyčítána spolupráce s ruskou vládou, ale podpora „činnosti nebo politiky přičitatelné vládě Ruské federace, které oslabují“ Ukrajinu. Tedy svými mediálními vystoupeními podporuje něco, o čem ministři sice neví, zda Rusko činí, ale dá se to Rusku přičíst.
Nic víc skutečně v bruselském dokumentu k této věci nenajdeme. A na tomto základě je dnes zbaven svobody pohybu mimo Švýcarsko a přístupu k vlastnímu majetku včetně například bankovního účtu, pokud je veden u banky ze země EU. Dokument, který sankce definuje, velkomyslně dává členským státům možnost „za podmínek, které považují za vhodné“, některé zmrazené prostředky uvolnit „pro uspokojení základních potřeb … včetně úhrad za potraviny, plateb nájemného nebo splácení hypoték, plateb za léky a lékařskou péči, plateb daní, pojistného a poplatků za veřejné služby“. Tedy pokud by měl Baud tu smůlu, že by si veškeré peníze uložil u evropské banky, bude muset napjatě čekat, zda se mu dostane milosti zajistit si z vlastních peněz, že neumře hladem, nevyhodí ho z bytu či neuvězní pro neplacení daní.
Jak je možné, že někdo, kdo neporušil žádný zákon, se úředním rozhodnutím dostane do takové situace? Jako vše v EU i toto rozhodnutí má zdání legality. Prosincové rozhodnutí se opírá o rozhodnutí z loňského října, které se snaží bránit EU a Ukrajinu před záškodnickými aktivitami (Rozhodnutí rady SZBP 2024/2643). Jeho terčem mají být ti, kdo v ruských službách: oslabují demokratické politické procesy (narušování voleb, svržení ústavního pořádku), plánují násilné demonstrace, zastrašují a umlčují osoby kritické vůči Rusku, podílejí se na koordinované manipulaci s informacemi a vměšování, plánují útoky na instituce, ekonomiku a veřejné služby (včetně neoprávněného vstupu na území členského státu nebo zasahování do kritické infrastruktury), plánují účelové využívání migrantů, využívají ozbrojeného konfliktu k nezákonnému využívání přírodních zdrojů a konečně podněcují nebo usnadňují ozbrojený konflikt na Ukrajině.
Ponechme stranou, že pokud slovo Rusko nahradíme slovem EU, získáváme výstižnou typologii evropského působení posledních tří let. Marně však budeme hledat, čeho z toho všeho se měl dopustit Jacques Baud. Vyčítají mu „konspirace“, tomu se asi nejvíce blíží „koordinovaná manipulace s informacemi“. Jak a kým měl být Baud koordinován, se však nedozvíme ani my ani on sám. S jistotou však můžeme říci, že informace, které poskytuje jsou fakticky přesné a plní důležitou veřejnou službu spočívající v informované debatě o politicky naléhavé otázce.
K bizarnostem prosincového rozhodnutí patří i to, že se v úvodní části odvolává nejen na výše popsané rozhodnutí z loňského října, ale také na červencové prohlášení vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Potom co se Kaja Kallasová v létě vrátila ze své katastrofální cesty do Číny, kde ji čínský ministr zahraničí poučil o tom, co se sluší a nesluší čekat od globálních partnerů, vybíjela se v Bruselu na ruském otloukánkovi. Rusko prý koordinovaně a dlouhodobě vede hybridní kampaně, které podkopávají demokratické základy EU a jejích členů.
Na samotném výlevu Kallasové nic neobvyklého není, podobné nesmysly slyšíme od evropské elity pořád. Za vším, co se jim nehodí, hledají ruskou ruku: od Trumpa, přes opoziční kritiku po protesty zemědělců. Rozdíl mezi demokratickou debatou a ruskou hybridní kampaní se v jejich pojetí zcela stírá. Ale je podstatné, že se tyto nesmysly dostávají do motivační části sankčního dokumentu. Každý, kdo je veřejně označen za proruského, se tím dostává do sankčního hledáčku.
Jacques Baud není sám. Francie prosadila na sankční seznam svého občana Xaviera Moreaua. Už řadu let žije v Rusku, má i jeho občanství a vystupuje v ruských a dalších médiích. Na seznam se také dostal Američan John Mark Dougan, také žije s ruským občanstvím v Rusku a údajně spolupracuje s vojenskou rozvědkou na šíření falešných zpráv. Pokud to odpovídá skutečnosti, dělá pro svoji novou vlast totéž, co elita západního novinářského mainstreamu pro tu svoji.
Sankce rovněž dopadly na Dianu Pančenko. Prominentní ukrajinskou novinářku ověnčenou tituly novinářka roku (2020) či sedmá nejvlivnější žena Ukrajiny (2021). Měla tu smůlu, že se jako nezávislá reportérka ještě před válkou dostala do křížku s režimem, když zavíral média, v nichž působila; což tehdy v Bruselu ještě kritizovali. Po ruské invazi, kterou odsoudila, si dovolila tvrdit, že špatný mír je lepší než dobrá válka. Nakonec byla nucena ze země uprchnout. Naši ministři ji vyčítají, že „manipuluje informace, aby vykreslila ukrajinské orgány jako ‚nacisty‘, a obviňuje je ze zrady vlastního lidu, přičemž ospravedlňuje ruskou vojenskou agresi a zločiny“. Odvolávají se na v jejich očích nejspíše ultimátní autoritu: její příspěvky „Ukrajinská bezpečnostní služba (SBU) popsala jako propagandu ospravedlňující válečné zločiny“. Jistě, kdo jiný, než ukrajinští zpravodajci by měl rozhodovat o novinářích na bruselských černých seznamech.
Na seznamu je také několik respektovaných ruských odborníků a akademiků: ředitel Institutu mezinárodních vztahů na MGIMO Andrej Sušencov, zástupce ředitele Centra pro komplexní evropská a mezinárodní studia na Vysoké škole ekonomické Dmitrij Suslov, šéfredaktor akademického časopisu Russia in Global Affairs Fjodor Lukjanov, či Andrej Bystritskij a Ivan Timofějev, kteří jsou výraznými tvářemi Valdajského klubu.
Svým způsobem je v perverzním zájmu evropské věrchušky, aby se ruští intelektuálové po Evropě moc nepotulovali. Jsou to většinou kriticky uvažující lidé, kteří moc nevěří tomu, co jejich vlastní vláda či prezident Trump říkají o evropském úpadku. Často v sobě chovají pozitivní obraz Evropy z doby svého mládí, což Bruselu stále dává určitý ideový vliv v části ruské elity. Kdo ví, co by se s tímto obrazem a vlivem stalo po jejich návštěvě Londýna, Paříže či Berlína. Jinak je samozřejmě neskutečně trapné, že Brusel trestá respektované zahraniční odborníky za to, že v médiích své země obhajují a vysvětlují politiku své vlády.
Ale zatímco evropské sankce vůči těmto Rusům a Ukrajince jsou nespravedlivé a nedůstojné, zmražení majetku a zákaz vstupu mířící na Švýcara a Francouze jsou zločinem. V právním státu, o němž v Bruselu tak rádi mluví, platí, že pokud je občan podezřelý z porušení zákona a hrozí mu trest, stát nejdříve vyšetřuje a pak dá podezřelému možnost obhájit se před nezávislým soudem, který nakonec rozhodne o trestu.
V Bruselu vytvořili institucionální monstrum, které umožňuje občana odříznout od majetku a svobody pohybu bez porušení zákona, bez vyšetřování, bez soudu, rozhodnutím ministrů zahraničních věcí na základě podnětů zpravodajských služeb, nevládek či aktivistických úředníků. Co vypovídá o právním státu ve Francii, když její ministr zahraničí s uspokojením oznamuje, že přes Brusel nechal zmrazit majetek občanovi své země, který neporušil její zákony?
Připomeňme, že politickou odpovědnost za toto rozhodnutí nese každý ze sedmadvaceti ministrů. O sankcích se rozhoduje jednomyslně, pokud by byť jen jeden byl proti, nelze je uvalit. Prosincové rozhodnutí schválili i ministři Blanár a Szijjarto. Odsouhlasili sankce proti Baudovi uvalené za to, že neříká nic jiného, než co tvrdí jejich vlády. Věřme, že nebyli řádně informovaní. Věřme, že za šest měsíců, až budou o sankcích opět rozhodovat, využijí možnosti na reparát. Třeba jim u toho pomůže i nový český ministr zahraničí ze strany, která se vehementně hlásí ke svobodě projevu.
