Energie života, Karviná 1 (2025)

02/12/2025

Kdybychom měli jmenovat nejvěrnějšího, nejneústupnějšího a zároveň nejméně viditelného nepřítele člověka, byla by to gravitace.

Tichá síla, kterou necítíme, dokud se nezačne ozývat: v kůži, v kloubech, na tváři, v držení těla – a nakonec i v tom, jak vnímáme sebe sama. Stárnutí by se dalo popsat mnoha způsoby, ale jeden z nejpřesnějších je tenhle: je to celoživotní souboj s tíhou světa.

Když tělo začíná kapitulovat

V mládí gravitaci příliš nevnímáme. Svaly drží, kůže pruží, klouby fungují jako tiché panty nové skříňky. Avšak s každým desetiletím přidává gravitace gram po gramu, milimetr po milimetru svou vlastní „daň“.

Kůže ztrácí svou vnitřní síť opory, a gravitace ji táhne dolů. Páteř, kdysi rovná jako prut, se mírně sklání. Tváře, které bývaly pevné, získávají měkčí kontury. A když ráno vstáváme, je to občas dialog dvou starých známých: „Tak kdo z nás dnes vyhraje?“

Gravitace v hlavě

Ale nejde jen o tělo. Gravitace je také metafora – pro tíhu zkušeností, zklamání, povinností, zodpovědností. Čím déle žijeme, tím víc nás život ukotvuje: rodinou, prací, příběhy, které si neseme. To všechno má svou váhu. Stárnutí proto není jen boj s fyzikou, ale i s psychologickou gravitací, která nás nutí bilancovat a občas se zastavit u otázky, zda se nám chce jít dál tak lehce jako kdysi.

Vzpurná síla vevnitř

Jenže člověk má jednu pozoruhodnou vlastnost: odpor. Odmítáme se vzdát. Proto vznikají krémy, cvičení, diety, protažení, meditace i rituály, které nám pomáhají se gravitaci vzepřít. Ne proto, že bychom chtěli zastavit čas, ale protože toužíme cítit lehkost – v těle i v duši.

A tak posilujeme, tančíme, zpíváme, běháme, meditujeme, milujeme. Ne proto, že by to gravitaci zrušilo, ale protože nám to vrátí něco, co je vzácnější než mládí: životní energii, která jde proti směru pádu.

Jak se dá vyhrát prohraný boj

Gravitaci nepřemůžeme. Ona tady bude, i když tu my už dávno nebudeme. Ale to neznamená, že prohráváme.

Vyhráváme pokaždé, když se ráno zvedneme. Když se nadechneme z plných plic. Když nás něco nadchne tak moc, že zapomeneme, kolik nám je. Když nás něco nebo někdo donutí smát se tak, že gravitace ztratí na chvíli svou moc.

Stárnutí je boj, který se nevede k vítězství nad gravitací, ale k vítězství nad rezignací.
A v tom je jeho krása.

ŽIjte s lehkostí: https://energiezivota.eu/produkt/superfoods/mozek/2373-asvaganda-forte

02/12/2025

Máme-li odpovědět na otázku, co je primární – zda vědomí, nebo existence – logika nás zavede na velmi tenký led. Jakmile připustíme, že vědomí je producentem reality, znamená to, že vědomí existenci předchází. A to je zásadní obrat: vše, co považujeme za „existující“, se objevuje až ve vědomí.

Když se rozhlédneš, říkáš: „Tohle všechno existuje.“ Ale všechno, co vnímáš – objekty, tělo, pocity, myšlenky, celý vesmír – se objevuje jen jako obsah vědomí.

Bez vědomí by tu pro tebe nebylo nic, protože by nebylo nikoho, kdo by mohl použít slova „je“ a „není“. V tomto smyslu není realita „tam venku“, ale děje se „tady uvnitř“. Existence, jak ji známe, je až druhým krokem. První je vědomí.

Jenže když řekneme, že vědomí předchází existenci, nepatří už do ní. Nemůže být jen další „věcí“ v soupisu existujících věcí, protože je podmínkou všech věcí. Z hlediska běžného chápání existence má tedy vědomí jakoby „neexistující“ povahu – stojí mimo rámec toho, čemu říkáme realita.

A tady se naše logika zacyklí: vědomí tvoří existenci, ale samo není existující ve stejném smyslu. Výsledkem je zdánlivý nesmysl, který však ukazuje na něco zásadního: vše, co vnímáme jako fyzikální realitu, je iluze.

Tato iluze paradoxně potvrzuje neexistenci všeho, o čem předpokládáme, že „skutečně je“. A všechny světské zákony, principy a systémy se v tomto světle jeví jako sofistikovaná obhajoba této iluze – jako pravidla hry uvnitř snu, nikoli pravda za snem.

Kudy tedy ven? Cestou je evoluce – ne biologická, ale evoluce vědomí. I když je v rámci iluze sama „neexistující“, je logickým předpokladem každé změny pohledu.

Jak se vyvíjí naše vnitřní přesvědčení, mění se i kvalita iluzorní reality. Proto je užitečnější nehovořit o pevných věcech, ale o předpokladech a pravděpodobnostech: vesmír je pole možností, které se nám zrcadlí podle hloubky naší víry a vnitřního nastavení.

V určitém bodě si uvědomíme, že i naše „fyzické vědomí“, ego a osobní já, je součástí této iluze. Je to role ve hře, ne hráč samotný. Záchytný bod můžeme najít v předpokladu existence hypervědomí – toho, co je mimo prostor a čas, co je vším, ale ničím omezeným. Gnostici to nazývají ain-soph – nekonečná moudrost.

V tomto pojetí není Stvořitel někde mimo nás. Naše nejhlubší podstata – hypervědomí – je samotný Stvořitel. Bůh není oddělená bytost nad námi, ale vědomí sama sebe v nás.

Platí tedy: Stvořitel není mimo naše hypervědomí, naše hypervědomí je Stvořitel. Bůh je Stvořitel, my jsme Stvořitelé. A čemu v hloubce věříme, tím utváříme podobu svého snu, který nazýváme „realita“.

Najdi svou podstatu: https://energiezivota.eu/produkt/harmonie/monoatomicke-prvky/1559--monoatomicke-zlato

01/12/2025

Všechno, co kolem sebe vidíme, co nás obklopuje a co jsme kdy vlastnili, je jen zapůjčeno. Materie, vztahy, tělo, jméno – všechno má svůj čas a svou pomíjivost. Lidé se často ženou za tím, co lze uchopit, spočítat, předvést.

Ale svět, který se dotýká smyslů, není tím, co skutečně trvá. V okamžiku smrti se rozplyne jako sen – a s ním i všechny jistoty, které jsme považovali za základ života. Zůstane jen to, co jsme v sobě skutečně proměnili v poznání.

Učení jako jediný trvalý zisk

Učení není jen proces získávání informací, ale hluboká alchymie vědomí. Všechno, co pochopíme, co v sobě přetvoříme z nevědomosti v jasnost, se stává naším skutečným vlastnictvím – ne v právním, ale v duchovním smyslu.

To, co se naučíme o soucitu, pokoře, odvaze nebo klidu, zůstává s námi i tehdy, když se naše fyzická existence rozpadne.

Každé pochopení, každá zkušenost, která rozšíří naši schopnost milovat, tvořit, chápat či být, se zapisuje do jemnějších vrstev bytí – do vědomí, které nepodléhá rozkladu. Protože poznání je světlo, a světlo nelze zničit, pouze zakrýt.

Ztráta jako učitel

„O vše ostatní přijdeme“ není výrok smutku, ale připomínka řádu. Život nás učí právě skrze ztrátu, aby nás vrátil k tomu, co je skutečné.

Když přijdeme o majetek, učíme se svobodě.

Když přijdeme o jistoty, učíme se důvěře.

Když přijdeme o blízké, učíme se lásce, která překračuje přítomnost.

V tomto smyslu není ztráta opakem růstu, ale jeho nástrojem.

Každý konec je jen další lekcí v umění odevzdat se tomu, co přesahuje naše „já“. A každá bolest, kterou přežijeme s otevřeným srdcem, se mění v moudrost, kterou si neseme dál.

Učení jako otisk duše

Na konci cesty nebude záležet, kolik jsme nasbírali, postavili či dokázali. Jediné, co zůstane, je míra, do jaké jsme se stali vědomými.

Učení je paměť duše – jediné, co překonává hranici mezi životem a smrtí. A tak, i když svět kolem nás mizí, každý okamžik, který proměníme v pochopení, se stává věčným.

To je skutečný smysl života: zanechat svět tak, že jsme ho lépe pochopili – a tím sami sebe přiblížili tomu, co se nikdy neztratí.

Podpoř svůj růst: https://energiezivota.eu/produkt/harmonie/monoatomicke-prvky/1559--monoatomicke-zlato

01/12/2025

Znáte ten pocit, kdy se ráno probudíte, ale hlava ještě „nejede na plný výkon“? Má to své důvody – a nejsou lenost ani nedostatek vůle.

Když spíme, mozek se přepíná do režimu regenerace. V noci čistí metabolické zbytky, třídí vzpomínky, opravuje poškozené buňky a uklidňuje nervový systém. Ráno tedy startuje z úplně jiného energetického a biochemického nastavení než přes den.

Co se v mozku děje po probuzení?

1) Nízká aktivita neurotransmiterů
Hormony bdělosti (dopamin, noradrenalin, acetylcholin) se po probuzení teprve začínají zvedat. Proto myšlení, paměť i reakce nastupují postupně.

2) Ospalost z melatoninu
Melatonin – hormon spánku – neklesá na nulu hned. Zbytky v těle tlumí soustředění i motivaci.

3) Pomalejší prokrvení mozku
Organismus upřednostňuje základní funkce. Plný krevní tlak a okysličení mozku dobíhají až během první hodiny po probuzení.

4) Spuštění „mozkové údržby“
Mozek musí přepnout z nočního restartu do režimu výkonu – a to vyžaduje čas.

Proto se nelze „probudit na 100 %“ lusknutím prstu!

Jak tento ranní start urychlit?

Přírodní cestou: NEURON Plus

Moderní neurověda potvrzuje, že neuroplasticita – schopnost mozku vytvářet nová spojení – funguje až do vysokého věku. A právě na tomto poznatku stojí NEURON Plus, komplex čtyř tradičních rostlin, které podporují mozkovou činnost v různých úrovních:

Co obsahuje NEURON Plus?

Brahmi (Bacopa monnieri)
Podporuje paměť, zlepšuje zpracování informací, chrání neurony před oxidativním stresem.

Gotu Kola (Centella asiatica)
Zlepšuje prokrvení mozku a přispívá k obnově neuronálních spojení.

Ašvaganda (Withania somnifera)
Redukuje stres, tlumí únavu a posiluje nervovou soustavu.

Guarana (Paullinia cupana)
Přírodní kofein s pozvolným nástupem – podporuje bdělost bez prudkých skoků energie.

Dohromady tvoří synergii, která zrychluje rozběh mozku po ránu, podporuje koncentraci a přináší mentální svěžest – bez agresivních stimulantů a bez zátěže pro trávení.

Pro koho je NEURON Plus ideální?

Studenti – pro lepší soustředění a učení
Zaměstnanci a podnikatelé – pro produktivitu, mentální výdrž a odolnost vůči stresu
Senioři – pro paměť, bdělost a prevenci kognitivního úbytku

Když se ráno mozek nechce nastartovat…

NEURON Plus může být přírodní způsob, jak mu jemně pomoci „zapnout rychleji“ – a podpořit jeho dlouhodobou vitalitu: https://energiezivota.eu/produkt/superfoods/mozek/2669--neuron-

30/11/2025

Představte si dva rovnoběžné zrcadlové povrchy obrácené proti sobě. Mezi nimi se rozprostírá obraz, který se donekonečna opakuje — řady stále menších odrazů, mizících do hlubin, jako by vesmír měl vlastní digitální rekurzi.

Tento jednoduchý experiment, známý už z dob renesance, je zároveň jedním z nejhlubších symbolů nekonečna, který můžeme spatřit vlastníma očima.

Ve skutečnosti samozřejmě nejde o „skutečné“ nekonečno. Každý odraz ztrácí část světla, protože zrcadlo nikdy neodráží stoprocentně. Typická reflexní vrstva vrátí kolem 90–95 % světla; zbytek se rozptýlí nebo pohltí. Každý další odraz je proto slabší a méně výrazný, až nakonec zcela zanikne.

Z fyzikálního hlediska vzniká tzv. optická kavita, podobná té, kterou používají lasery. Pokud se mezi dvě zrcadla vloží světelný zdroj, světlo se mezi nimi odráží a vytváří interferenční vzory.

Při přesném zarovnání může dojít ke stojatým vlnám, které znásobují určité frekvence světla. Tím se obyčejný experiment s dvěma zrcadly stává bránou k pochopení kvantové elektrodynamiky i samotného fungování laserů.

Zrcadla jsou od dávných dob symbolem sebepoznání. V mystické tradici představují hranici mezi světy — mezi realitou a jejím obrazem, mezi bytím a představou. Dvě zrcadla postavená proti sobě se proto dají chápat jako dialog vědomí se sebou samým.

V nekonečné řadě odrazů mizí rozdíl mezi originálem a kopií. Každý obraz je přesnou reprodukcí, a přece je o zlomek času starší.

Vidíme tedy čas jako prostor, kde každý odraz je minulostí toho předchozího. V tomto smyslu dvě zrcadla vytvářejí vizuální model paměti, která nikdy nezachytí přítomný okamžik – pouze jeho dozvuky.
Nekonečno jako fyzická i mentální hranice

Lidské oko i mozek mají své limity. Po několika metrech hloubky zrcadlové rekurze se odrazy stávají příliš tmavé a rozmazané. A přesto — náš mozek je schopen z těch několika mizících obrazů vyvodit dojem nekonečného prostoru.

Tento klam je zrcadlovým ekvivalentem fraktálů nebo matematických limit. Nekonečno zde není skutečné, ale vnímáme ho jako možnost, jako mentální extrapolaci. To samé platí i ve fyzice: nekonečno je často jen ideální hranice rovnic, k níž se systém blíží, ale nikdy jí nedosáhne.

V architektuře a výtvarném umění se dvojzrcadlový efekt používá pro vyvolání transcendentního dojmu. Například nekonečné chodby v instalacích Yayoi Kusamy nebo zrcadlové tunely v moderních muzeích evokují rozšířené vědomí, pocity ztráty těla i prostoru.

Umělecká síla takového obrazu spočívá v jeho paradoxu: vidíme konečnost, která se tváří nekonečně. Dvě zrcadla se tak stávají dokonalou metaforou pro lidské poznání – naše mysl je schopná chápat nekonečno, ale nikdy ho přímo neobsáhne.

Dvě zrcadla obrácená proti sobě jsou víc než jen optický trik. Jsou experimentem s fyzikou světla, metaforou času a obrazem lidské mysli, která se snaží zahlédnout samu sebe.

V každém odrazu se ztrácí část energie, stejně jako v každé vzpomínce se ztrácí část přítomnosti. Přesto celek působí nekonečně — a právě v tomto paradoxu spočívá kouzlo i pravda zrcadlového nekonečna.

https://energiezivota.eu/produkt/harmonie/monoatomicke-prvky/1559--monoatomicke-zlato

30/11/2025

Když dostávají zabrat játra

Předvánoční i vánoční čas znamená hojnost – cukroví, smažené dobroty, hutné večeře a k tomu sklenka vína či svařáku. Zatímco si užíváme sváteční atmosféru, naše játra jedou naplno.

Čistí krev od alkoholu a dalších toxinů, pomáhají trávit tuky a mají vliv na energii, imunitu i hormonální rovnováhu. Moderní životní styl jim však dává zabrat po celý rok – a během svátků ještě víc.

Hercampuri – hořká peruánská ochránkyně jater

Hercampuri je tradiční peruánská bylina, kterou tamní medicína používá hlavně na podporu jater, žlučníku, trávení tuků a celkovou detoxikaci. Je výrazně hořká, a právě díky hořčinám podporuje tvorbu žluči a trávicích šťáv, což je ideální v době těžkých jídel a přejídání.

Pomáhá játrům zpracovávat alkohol, podporuje jejich detoxikační funkci a regeneraci jaterních buněk, takže se může hodit ve dnech po bujnějším večírku.

Ulevit může i po antibiotické léčbě, kdy jsou játra zatížena nejen léky, ale i celkovými změnami v organismu. Vhodná je jako podpora po ukončení léčby, ne místo předepsaných léků.

Protože játra zpracovávají i hormony, může být hercampuri zajímavá i pro ženy užívající hormonální antikoncepci – jako jemná regenerační opora jater při dlouhodobé zátěži.

V moderním světě navíc denně přicházíme do kontaktu s toxiny z potravin, ovzduší i stresu. Bylina obsahuje látky, které pomáhají tělu s jejich vylučováním a podporují přirozenou očistu.

Jak ji zařadit do svátečních dní

Nejčastěji se užívá jako čaj nebo kapsle. Chuť je hořká, proto se pije spíše po doušcích a v menším množství, přesné dávkování je dobré řídit se podle konkrétního přípravku.

Obvykle se nedoporučuje těhotným, kojícím ženám a malým dětem. Pokud máte vážnější onemocnění jater nebo dlouhodobě užíváte léky, je na místě poradit se s lékařem či terapeutem.

Hercampuri samozřejmě nenahrazuje střídmost ani rozumný přístup k jídlu a alkoholu. Může však být skvělým spojencem: spolu s lehčími dny mezi svátky, dostatkem vody, procházkami a vědomějším přístupem k tomu, co jíme a pijeme.

Dopřejte si letos nejen bohatý stůl, ale i vlídnou péči o svá játra. S podporou hercampuri může být vánoční hodování nejen radostné, ale i snesitelné pro vaše tělo.

Hercampuri zde: https://energiezivota.eu/vyhledavani/?s=hercampuri

29/11/2025

Jakmile Ti někdo nastaví pravidla, jsi ve vězení

Kdo Ti říká, co je správné? Rodiče, učitel, šéf, stát… nebo obrazovka v kapse, která Ti podsouvá, co máš cítit? Jakmile přijmeš jejich pravidla bez zkoumání, stáváš se vězněm jejich světa. Nejsou to zdi, co Tě drží — je to víra, že někdo ví lépe než Ty.

Autority přežívají jen díky poslušnosti. Potřebují, abys věřil, že bez nich se ztratíš. Ale podívej se: i bez signálu dýcháš, i bez pravidel Tě život vede. Odvrhni autoritu, ne nenávistí, ale pochopením — pochop, že žádný hlas zvenku nemůže nahradit Tvůj vnitřní kompas.

Pravidla jsou jen kód. Použij ho, když Ti slouží, ale nesmí Tě vlastnit. Jinak se staneš aplikací cizí vůle. Pravá svoboda začíná tam, kde se přestaneš ptát: „Kdo mi to dovolí?“ a začneš se ptát: „Proč bych měl potřebovat svolení?“

Nejsi tu, abys následoval autority. Jsi tu, abys slyšel sebe — ne ozvěnu cizího světa, ale ticho, ze kterého všechno vzniká. Tam žádná pravidla nejsou. Tam jsi konečně svobodný.

https://energiezivota.eu/produkt/harmonie/monoatomicke-prvky/1559--monoatomicke-zlato

29/11/2025

Nejsme jen tělo: proč je „Já = tělo“ jedna z největších iluzí

Když si řekneme „Já jsem“, většina z nás si automaticky představí vlastní obličej, postavu, životopis. Tuhle rychlou zkratku – ztotožnění „Já = moje tělo“ – bereme jako samozřejmost. A právě tady, říká mnohá tradice i zkušenost lidí z praxe, začíná jeden z největších omylů. Pokud z této premisy vychází celé naše další uvažování, není divu, že se v životě opakovaně dostáváme na scestí.

Co když „Já“ přesahuje tělo?

Teze zní provokativně jednoduše: Já nejsem toto tělo. Tělo je nástroj, rozhraní, skrz které se projevujeme v prostoru a čase. „Já“ je něco, co je mimo prostorem i časem omezenou formu – nazvěme to lidské hypervědomí. Tenhle pojem je pomůcka: snaží se vystihnout, že naše pravá identita není uvězněná v kůži a neuronech, ale je schopná být „všude, kde se chce projektovat“.

Představme si bílé plátno a filmový projektor. Plátno je „prostor“, kde se „Já“ může ukázat v různých obrazech – tělo, myšlenky, emoce, role. Projekce se mění, ale plátno zůstává.

Proč to běžně necítíme? Úzké hrdlo vnímání

Za běžného stavu je naše fyzické vědomí naladěné na to, co souvisí s přežitím a praktickým životem. Má úzké hrdlo – filtruje ohromný tok informací na malé, použitelné minimum. Hypervědomí vnímá „všechno“, ale tahle plnost se k nám nedostává v čisté podobě. Je to, jako když sedíte v kině: divák (hypervědomí) vidí celý sál i to, že jde o film, zatímco postava na plátně (fyzické vědomí) řeší svůj příběh, aniž by věděla, že je příběhem.

Změněné stavy: krátká okna do širší reality

Někdy se filtr na chvíli pootevře. Změněné stavy vědomí – ať už přirozené (hluboká meditace, spontánní vhled, sny) nebo vyvolané (např. psychedelika) – mohou zprostředkovat přímý kontakt s hypervědomím. Lidé je popisují jako stavy mimo osobní čas a prostor, s pocitem jednoty a radikální jasnosti.

Trvalé stavy: když se „kanál“ pročistí prací na sobě

Vedle dočasných oken existují i stabilnější, trvalé stavy fyzického vědomí, ve kterých komunikace s hypervědomím probíhá průběžně – skrze slovo, obraz, symbol. Patří sem práce s tarotovými archetypy, kontemplativní praxe, ale i cesty, které tradice spojují s monoatomickými prvky („prach Země“)*. Tyto směry popisují, že dlouhodobá, disciplinovaná práce může rozšířit kapacitu našeho „přijímače“, aby jemnější informace hypervědomí byly čitelnější v běžném dni.

https://energiezivota.eu/produkty/harmonie/monoatomicke-prvky/

Jak si to obsáhnout v praxi

Než přijmeme nebo odmítneme velká tvrzení, je fér experimentovat. Tady jsou jednoduché postupy, které nezávisí na víře a nevyžadují zvláštní podmínky:

Cvičení „Jsem, které nic neurčuje“ (2–5 minut): Zavřete oči a v duchu řekněte „Já jsem…“ a nedokončujte větu. Všímejte si tichého pocitu bytí před jakýmkoli popisem (jméno, role, tělo). Kdykoli se objeví myšlenka, jemně se vraťte k nevyřčenému „Jsem“.

Pozorovatel za očima (během dne): Při běžné činnosti si uvědomte „to, co si všímá“ – nikoli jen vnímané objekty. Jako byste poodstoupili o krok dozadu do tichého místa, odkud vše registrujete.

Práce se symbolem: Vezměte jeden archetypální obraz (např. kartu z tarotu, přírodní prvek, mandalu). Nedělejte výklad. Jen ho kontemplujte 5–10 minut denně a zapisujte postřehy. Sledujte, jak symbol „mluví“ spíš prožitkem než myšlenkou.

Vědomý dech (mikroreset): Třikrát pomalu nádech–výdech s plnou pozorností na tělesný pocit. Na výdechu si v duchu připomeňte: „Nejsem jen to, co prožívám; jsem i prostor, kde se to děje.“

Tyhle drobnosti nenásilně rozvolňují ztotožnění s obsahem (tělem, myšlenkou, emocí) a otevírají vnitřní „kanál“ k širšímu poli.

Co se mění, když tahle iluze povolí?

Méně strachu: Pokud nejsem redukován na tělesnou formu, není každé ohrožení formy existenční hrozbou.

Více svobody: Role bereme vážně, ale ne smrtelně. Můžeme je hrát tvořivě – jako herec, který ví, že je víc než role.

Hlubší smysl: Intuice se zesiluje. Věci „zapadají“ do širšího kontextu, rozhodnutí se dělají z klidnějšího místa.

„Já jsem“ není věta k doplnění, ale tiché vědomí, na jehož plátně se promítá film těla a života. Tělo je nádherný, posvátný nástroj – ale není celým námi. Když si tohle dovolíme alespoň zkoumat, filtr reality se pomalu čistí.

A hypervědomí, které je „všude, kde se chce projektovat“, může promlouvat jasněji – ať už skrze slovo, obraz, symbol, nebo prosté ticho bytí.

28/11/2025

Vědomý dech je návrat k něčemu, co se v nás odehrává od první chvíle života: nádech, výdech, znovu a znovu. Tělo dýchá samo, aniž bychom mu museli říkat co a jak.

Právě proto na dech často zapomínáme. Když se však k němu obrátíme pozorností, začne se dít nenápadná, ale výrazná změna. Zpomalíme, mysl se ztiší, napětí povolí a znovu ucítíme půdu pod nohama.

Dýchat vědomě neznamená dýchání hned opravovat. Znamená to všímat si, co se právě děje: jak vzduch vstupuje nosem, jak se rozepíná břicho a hrudník, jak teplejší proud odchází ven.

Už samotné vnímání často vede k jemnému prohloubení a zpomalení dechu a s tím i ke klidu v těle i hlavě. Výrazně tomu pomáhá delší výdech než nádech; jako by tělo tímto signálem přepnulo z režimu výkonu do režimu odpočinku.

Dech se stává opěrným bodem – je vždy přítomný, nezmizí, a tak se k němu můžeme vracet, kdykoli se pozornost rozběhne po starostech a plánech.

Zkuste si krátkou praxi kdekoli jste: na chvíli se zastavte, uvolněte ramena a nechte páteř vzpřímenou. Vnímejte tři až pět nádechů a výdechů nosem, jako byste dýchali do prostoru pod pupíkem.

Pokud chcete, počítejte si v duchu nádech na čtyři a výdech na šest. Není to soutěž; čísla si přizpůsobte tak, aby byla příjemná. Když myšlenky utečou, všimněte si toho a vraťte pozornost zpět k pocitu vzduchu v nose nebo k pohybu břicha.

Po dvou minutách si všimněte dozvuku: jak se cítí ramena, čelo, rytmus srdce, nálada.

Vědomý dech si můžete vplést do běžného dne. Ráno po probuzení si dopřejte několik klidných nádechů a výdechů ještě v posteli. Před odesláním důležitého e-mailu nebo vstupem na schůzku se na minutku zastavte a protáhněte výdech, aby se v hlavě udělalo víc místa.

Čekání ve výtahu, na přechodu nebo ve frontě využijte jako připomínku vrátit pozornost k dechu místo automatického sáhnutí po telefonu. Před jídlem si dejte tři vědomé dechy a večer, než zhasnete, několik klidných nádechů a delších výdechů jako pozvánku ke spánku.

Někdy to nepůjde snadno. Dech může být krátký, roztěkaný, jako by se nechtěl nechat vést. Je to v pořádku. V takových chvílích zkuste nechat nádech být a o maličko prodloužit jen výdech.

Můžete si také v duchu počítat pouze výdechy od jedné do pěti a znovu, nebo si dovolit kratičkou tichou pauzu po výdechu a počkat na další nádech, až přijde sám. Vědomý dech není výkon ani disciplína, ale jemná praxe vztahu k sobě.

S pravidelným vracením k dechu se vedle klidu často objevuje i větší laskavost k sobě. Snáz rozpoznáme, kdy tlačíme na pilu, kdy potřebujeme odpočinout, kdy stačí povolit.

Přitom nejde o nic složitého; stačí postřehnout, že dýcháme, a na pár okamžiků u toho zůstat. Většině lidí je taková praxe bezpečná. Pokud by se ale objevily závratě, tlak na hrudi nebo máte zdravotní potíže s dýcháním, uberte na intenzitě, vraťte se k přirozenému rytmu a v případě pochybností se poraďte s lékařem. V těhotenství či při potížích se srdcem a plícemi vybírejte nejjemnější variantu bez zadržování.

Dýcháme automaticky, ale teprve když dýcháme vědomě, vracíme se do svého středu. Je to ten nejdostupnější klíč k tichu uprostřed hluku. Stačí jeden nádech a jeden výdech – a být u toho.

https://energiezivota.eu/produkt/harmonie/monoatomicke-prvky/1559--monoatomicke-zlato

28/11/2025

Představte si, že by existovala rostlina, která umí uklidnit přetíženou hlavu, chránit neurony před poškozením a zároveň podporovat vznik nových nervových spojů. A teď si představte, že její účinek se násobí pokaždé, když si otevřete knihu, učíte se něco nového nebo se vědomě díváte na své myšlenky.

Tahle kombinace vůbec nezní jako sci-fi.

Říká se jí Brahmi (Bacopa monnieri) – a k tomu upřímná chuť na sobě pracovat. Moderní výzkum začíná potvrzovat to, co ajurvéda tvrdí tisíce let: Brahmi působí jako neuroprotektivní a jemně nootropní bylina – chrání mozek a podporuje kognitivní funkce, zejména paměť a soustředění.

Ve zkratce: Brahmi pomáhá mozku lépe se bránit, lépe se učit a lépe se opravovat.

Regenerace neuronů a naděje pro mozek

Dlouho se tvrdilo, že neurony se „neobnovují“. Dnes už víme, že v některých částech mozku, zejména v hipokampu, skutečně probíhá dospělá neurogeneze – vznik nových nervových buněk.

Studie ukazují, že extrakt z Brahmi zvyšuje množství nově vznikajících neuronů v hipokampu, prodlužuje a větví dendrity a zlepšuje prostorovou i pracovní paměť. Jinými slovy – zdá se, že Brahmi nejen chrání existující neurony, ale i podporuje vznik nových a obnovu nervových sítí.

Klinické studie ukazují zlepšení paměti, pozornosti a rychlosti zpracování informací u dospělých i starších lidí, kteří užívali standardizované extrakty několik týdnů. U těžkých nemocí mozku jsme zatím spíš ve fázi nadějných signálů a doplňkové podpory, ne zázračného léku, ale směr je zřejmý: podpora regenerace a ochrany mozku.

Mozek je citlivý organismus. Na jeho kondici se podepisuje chronický stres, přestimulace, nedostatek spánku, toxiny, záněty, špatná strava i to, co si celý život myslíme a jak používáme svou pozornost.

Výzkumy naznačují, že Bacopa může být užitečná právě v kontextu těchto zátěží, protože zlepšuje paměť, pozornost a emoční pohodu a zároveň pomáhá nervové tkáni lépe snášet stres.

Proč je „zájem na sobě pracovat“ klíč k účinku

Mozek se přetváří podle toho, co děláme opakovaně. Učíme-li se jazyk, hudbu nebo meditaci, vznikají nové synapse a posilují se nervové dráhy. Pokud jen pasivně scrollujeme a utíkáme před nepříjemnými emocemi, mozek se přizpůsobí i tomu.

Brahmi dodává mozku „materiál a ochranu“, ale teprve naše vědomá aktivita mu dává tvar.

To krásně ukazují studie, kde vědci zkombinovali Bacopu s kognitivním tréninkem. Účastníci cvičili mozkové úkoly a část z nich současně užívala standardizovaný extrakt z Brahmi.

Výsledky naznačují změny v mozkové mikrostruktuře spojené s tvorbou nových spojů a plasticitou. Tam, kde bylina napomůže plasticitě, trénink a „práce na sobě“ rozhodnou, jak tato plasticita vypadá.

V praxi „mám zájem na sobě pracovat“ znamená učit se nové věci, věnovat se mentálnímu tréninku, meditaci, měnit destruktivní návyky, všímat si svých emocí a vzorců, místo abychom před nimi utíkali.

Brahmi v takovém prostředí funguje jako hnojivo pro mozek – ale bez semínek, tedy našich aktivit a rozhodnutí, nemá co vyživovat.

Brahmi jako součást prevence nemocí mozku

Nikdo nemůže poctivě slíbit, že jedna bylina zajistí, že nikdy nedostanete demenci. Co ale můžeme říct, je toto: Bacopa monnieri má potenciál zpomalovat některé procesy spojené s neurodegenerací, podporuje neuroplasticitu a neurogenezi a v kombinaci s kognitivní aktivitou, zdravým životním stylem a psychickou péčí o sebe se stává jedním z kamínků mozaiky prevence.

Forma, délka užívání a bezpečnost patří vždy do osobního kontextu. V klinických studiích se používají hlavně standardizované extrakty s jasným obsahem bacosidů a účinky na paměť se objevovaly typicky po několika týdnech pravidelného užívání. U většiny lidí je Brahmi dobře snášená, i tak je ale rozumné být opatrný v těhotenství, při kojení, užívání více léků či těžších onemocněních a poradit se s odborníkem.

Když se rostlina potká s rozhodnutím

Pointa celého příběhu je jednoduchá – a zároveň náročná:

Brahmi může pomoci regenerovat poškozené neurony a chránit mozek.
Ale skutečnou prevenci nemocí mozku děláme my – každodenní volbou, jak žijeme, jak myslíme a zda máme chuť růst.

Když se spojí moudrost těla – bylina – s moudrostí našeho rozhodnutí – práce na sobě – mozek dostává jednu z největších šancí, jaké mu můžeme dát. A přesně tam se z obyčejného doplňku stravy stává vědomý nástroj pro dlouhodobé duševní zdraví.

Extrakt z Brahmi zde: https://energiezivota.eu/produkt/superfoods/mozek/1313-brahmi-forte-100-kapsli

27/11/2025

Poslové hvězd: Původní humanoidní bytosti a ztracená křídla

V pradávných dobách, kdy Země teprve nabírala svůj tvar a její vibrace zněly čistým tónem nového světa, sestoupily sem bytosti ze vzdálených částí vesmíru. Nebyly to bytosti z masa a kostí, jaké známe dnes.

Jejich těla byla tvořena světlem, energií a vědomím, které dokázalo utvářet realitu pouhou myšlenkou. Esoterické prameny je nazývají andělskými bytostmi — z řeckého angelos, což znamená posel. A právě to bylo jejich úkolem: být mostem mezi Božským Zdrojem a vznikajícím lidstvím.

Poslové mezi nebem a Zemí

Andělské bytosti přinášely na Zemi vědění o harmonii, geometrii světla a o jednotě všech forem života. Každé gesto, každý pohled, každý zvuk jejich hlasu byl součástí posvátné komunikace.

Byly to bytosti rovnováhy, které dokázaly vidět jak do nebe, tak do hlubin hmoty. Nesly v sobě klíč k propojení ducha a těla – poznání, že hmota není vězením, ale nástrojem projevení.

Když se Země stala hustší a vibračně těžší, tyto bytosti se rozhodly spojit s nově vznikajícími formami života. Vstoupily do genetické matrice planety, aby skrze ni mohly dále působit. Tak vznikl člověk – bytost s božským původem a pozemským tělem, schránka pro světlo, které se učí znovu zářit.

Ztracená křídla

Říká se, že původní andělské bytosti měly křídla – ne fyzická, ale energetická. Byla to pole světla, která se rozprostírala z jejich zad jako rozvinuté spektrum vědomí.

Když se ponořily do hmotného světa, tato křídla se zhutnila, až nakonec zmizela z viditelné roviny. Ale nevytratila se úplně. Zůstala v energetické paměti lidského těla, skrytá jako spící síla v oblasti lopatek.

Možná jste to někdy cítili – jemné teplo nebo tlak, když spojíte ruce za hlavou a na chvíli zavřete oči. V ten okamžik se probouzí paměť křídel. Vědomí se napojuje zpět na nebeskou část vašeho původu. Vaše tělo si vzpomíná, že kdysi bylo nástrojem světla. Že bylo stvořeno k tomu, aby zářilo.

Vědomí návratu

Dnešní doba není o návratu do nebe, ale o probuzení nebe v sobě. Každý člověk nese ve své DNA jiskru andělské linie, energetický podpis pradávných poslů. Když se ladíme na vnitřní ticho, na dech, na srdce – otevíráme se té části nás, která nikdy nezapomněla, odkud pochází.

A tak, když příště pocítíte touhu rozepnout neviditelná křídla, udělejte to. Spojte ruce za hlavou, zhluboka se nadechněte a nechte svou energii rozvinout do prostoru. Možná ucítíte lehké brnění, možná proud světla za zády. To je vaše andělská paměť, probouzející se k vědomí.

Protože člověk není padlý anděl – je anděl, který se učí znovu vzlétnout.

https://energiezivota.eu/produkt/harmonie/monoatomicke-prvky/1559--monoatomicke-zlato

https://energiezivota.eu/produkt/harmonie/monoatomicke-prvky/1559--monoatomicke-zlato

Energie života

02/12/2025

02/12/2025

01/12/2025

01/12/2025

30/11/2025

30/11/2025

29/11/2025

29/11/2025

28/11/2025

28/11/2025

27/11/2025

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet

Kategorie