Kamil Sch - Ve spojení

30/01/2024

ROZVOJ A TERAPIE V KONTAKTU S KOŇMI

Myslím si, a někdo to i kdysi řekl, že jakousi branou k sebepoznání a pochopení našeho propojení nejen s přírodou ale i CELKEM nám byly „podstrčeni“ KOČKY, PSI a KONĚ. Můžeme se od nich učit a oni nám nabízí, díky schopnosti blízkého soužití s člověkem, opravdu hodně. No a mě si přitáhly hlavně ty koně (kočky a psy přináší zas jiné principy…).

Abych byl tedy trochu konkrétnější, o čem to tu vlastně píšu, uvedu pár ověřených vlivů koně na psychické problémy člověka přes zrcadlení a zpětné vazby, díky kterým je můžeme pojmenovat a nacházet pak jejich zdroje. Koně vzhledem k jejich trvalé přítomnosti a neschopnosti být jaksi neupřímný reagují přímo a čistě. Navíc z vlastního pozorování vím, že koně a hlavně ty dominantní umí výborně taktizovat – tedy stavět ostatní do méně výhodné pozice vůči sobě - a tím nutí okolí, tedy i člověka být neustále pozorný a přítomný. V neposlední řadě se snaží neustále a v různé intenzitě komunikovat. Díky pozornému přístupu se člověk může dozvědět o sobě opravdu hodně.

Přirozeně nejvíce vystupuje král problémů, mistr STRACH. Ten totiž najdeme vlastně za vším co má na naši psychiku negativní vliv. Jde jak o ten primární strach z velkého zvířete - tedy z neznáma - hlavně u „nekoňáků“ a zde se nabízí třeba práce s HRANICÍ, tak i o skryté strachy v podvědomí, které se vůbec koně netýkají, ale v jeho přítomnosti se v určitých situacích amplifikují – zesilují. Je tím např. strach z rozhodnutí či z nedostatečnosti – můj důvěrný známý 😏. Jelikož se tyhle kvality projevují formou emocí a ovlivňují tak naše jednání, postoje atd. jsme pro koně velice rychle čitelní.

V podstatě všechny další podmnožiny psychických zátěží, které se v jejich komunikaci vyjevují, a je možné na nich pracovat – sebehodnota, vztahové problémy, egoismus aj. jsou jen konkretizovanými výsledky nějakého primárního strachu. Koně velice rychle reflektují náš vnitřní stav - nervozitu a napětí, nesoustředěnost a nepřítomnost, smutek nebo radost… Ze všeho nejvíce totiž milují a preferují stav KLIDU. Tam je jim nejlépe a proto ho aktivně hledají i u nás tím, že na rušivé „energie“ nějak reagují. V podstatě jako by neustále opakovaly: „UKAŽ MI SVŮJ KLID A HARMONII A JÁ TI UKÁŽU TEN SVŮJ“.

Nemyslím si o sobě, že jsem nějaký velký Koňák a vševěd, nemám zkušenosti z akademické drezury či jiných soutěží ve vyšší přiježděnosti. Prošel jsem si ale se vší zvídavostí a všímavostí rozmanitou cestu od počátků vodiče a průvodce na turistických jízdárnách přes práci s „chlaďasy“ v lese, rajtování dostiháků v práci, skákání parkuru, a také asistence u porodů i úhynu… Většinou si mě přitahovaly tzv. „problémový“ koně a vždy po nějakém čase z nich byly parťáci i pro dítě. Dříve jsem to neuměl pojmenovat čím to vlastně je, ale pak jsem pochopil, že je to mým klidem a jakousi autentičností, která se u mě začala projevovat právě díky tomu, že jsem mohl a můžu být s nimi.

Zdá se mi, a sám si již dlouho ověřuji, že to k čemu nás koně vedou, je opravdovost - moje oblíbená RYZOST (čistota mysli). Navíc je v tom i vedení k tomu co bych nazval hluboká či komplexní odpovědnost – tedy za sebe i okolí a vesmír ;). Bohužel si to stále mnoho majitelů a lidí neuvědomuje a žijí se svými zvířecími miláčky v jakémsi trvalém nedorozumění až boji. To však nemíním jako výčitku ale naopak jako výzvu k touze po pochopení a změně.
Ke všemu je však nutná ochotná sebereflexe a přijetí té informace, i když se našemu EGU vůbec nelíbí 😁
Moc rád to s vámi proberu, bude-li zájem – tak se třeba uvidíme – ozvěte se, stavte se.
KS
Ve spojení

14/01/2024

Lidé a koně - seberozvoj a ježdění

Tak už se to děje a pomalými, ale jasnými kroky se přibližuji k tomu co je mým záměrem už velmi dlouho. Propojení koní se sebepoznáním a terapií.

Děje se to, a je to zdá se dobré. V loňském roce jsem začal s něčím, co by se dalo možné nazvat „Sebepoznání a terapie koněm“. A možná jinak - ještě nevím. Každopádně se to daří a po lekci pak vzniká intenzivní a příjemné pole, ve kterém na jedné straně vstřebáváme poznatky a na druhé se těšíme na ty příští.

Jedná se o den na ranči (cca 10-16:00) s dopoledním blokem se školním koníkem či kobylkou + nějakým teoretickým povídáním při pobytu se stádem a pozorováním interakcí. Pak je oběd a po něm odpolední blok s mým PIMem (více o PIMovy jsem popsal v článku V DUCHU KONÍ. Ve druhé půlce) - příp. znovu se školním koníkem. Druhá část dne může byt na přání třeba jen rozhovorem ať v přítomnosti koní či bez. Vše je otevřené konkrétní situaci a potřebě.

Náplň je individualizována potřebám klienta. Tedy od přání, učit se jezdit a pracovat s koněm, nebo potřeby učení se sebereflexe hledání konkrétního bloku či problému klienta, odkrývání podvědomých strachů a práce s nimi, vnímat a cítit sebe a koně jako celek, vnímat přítomnost… Vše naprosto propojené a proto i těžko oddělitelné. Koně s námi totiž komunikují neustále formou zpětné vazby, osvobozené od hodnocení či úmyslu a je na člověku co si vybere a čemu se pokusí rozumět.

Ještě uvedu, že nejsem klasický trenér a v případě, že jste zkušení jezdci a majitelé koní mohu vám nabídnout hlavně pomoc při snaze porozumět vašemu koni a vám samotným, tedy narovnat či prohloubit váš vztah. Přirozeně také předat své skromné zkušenosti s tím co mě osobně funguje a jak. (více o mé cestě s koňmi v čl. V DUCHU KONÍ. )

Za sebe nabízím to co mi právě koně na naší asi 17tileté společné cestě předaly obohacené asi 6tiletým studiem i praxí v oblasti osobního rozvoje šamanismu a psychoterapie. Je to zkráceně trpělivost, pokora, porozumění, nový úhel pohledu a také pevnost nebo práce s hranicí. Osobně koně (a také psi a kočky) vnímám jako lidem otevřenou bránu do nevědomí ukrývající se v přírodě a v celém vesmíru. Je to svět ze kterého jsme přišli, jehož jsme stále součástí a z něhož jsme se nějak nedopatřením odpojili.

Komu tohle připadá jako divný kecy, není tím, kdo by o mé služby stál. Všichni ostatní vnímaví a toužící po kontaktu s těmito tvory, po hlubším sebepoznání prostřednictvím koní či jen objevovat něco nového jsou vítáni.

Děkuji a těším se na další tvoření.
KS

14/01/2024

Před dalším pokračováním trocha opakování aby vše navazovalo...

V DUCHU KONÍ (update)
Přesto, že tento příběh začal už v mém mládí někdy v letech 1990 kdy jsem pracoval ve stájích, jezdil koně v práci včetně dostihových, měl dva vlastní koně a trochu i závodil, začnu až v nedávném zlomovém roce. Tím byl konec roku 2019.
Tedy začátkem té slavné „hry na bacily“ jsem se díky tomuto impulzu rozhodl odejít z kanceláří a vrátit se po letech ke koním. Konečně mi plně došlo to dlouholeté sebezapření, jenž se projevovalo v pocitech až nesmyslnosti bytí. Návrat do stájí, byť jako kydač a práce všeho druhu jsem už od začátku vnímal jako tu pravou cestu mého osobního mýtu. Každý kontakt s koňmi, jako i vodění pucování apod. jsem prožíval a dodnes prožívám velice intenzivně. Postupně jsem získával důvěru majitelů a jezdil i jejich koně.

Jako někdo kdo prošel několika lety intenzivního studia psychologie C. G. Junga, Procesové psychoterapie, Mindfilness nebo šamanismu, jsem měl již dostatek vybavení k tomu, abych nastalé procesy pozoroval a vnímal a to včetně dějů na pozadí. Díky tomu jsem začal objevovat, dříve jen tušený, ale vskutku obrovský potenciál koní, jako prostředníků a velkých učitelů na cestě v sebeodhalování, k pochopení přítomnosti, skutečnosti, podstaty empatie a mnoho dalšího skrytého v nevědomí. Přes 4 roky mě tedy dech beroucího objevování zpracovává, tvaruje a někdy i vyčerpává a znovu dobíjí. A hned v té první stáji byl jeden pro mě fascinující Frýs, který ke mně doslova mluvil a já tehdy požádal vesmír o nějakého podobného parťáka.

Rok 2022 byl pak přelomový. Ve stáji ve Svárově byl koník, kterého se dost lidí bálo. Když jsem tam začínal pracovat, hned mě upozornili, že kope, kouše a do boxu mu raději nelezeme. Je to Maďar a jmenuje se PIMasz což je v překladu drzý :) Zkrátka mazel. Skutečně to s ním nebylo snadné a jeho agresi jsem pociťoval den co den. Přiznám se, že jsem si přál, aby ho prodali nebo tak něco. Prostě mi tu vadil. A to je přesně situace, která vyžaduje užití nezaujatého pozorovatele. Dík tomu jsem o něm začal přemýšlet jinak. Proč tu je co mě má naučit…?

To byl bod zlomu v našem vztahu. Místo vyhýbání se mu jsem začal kontakt s ním brát jako výzvu a vyhledávat ho. Brzy mi došlo, že ho mám opravdu rád a začalo se vše měnit. Za necelý půlrok mě při naší práci naučil tolik, že bych to nedal za rok intenzivní psychoterapie. Konkrétně mi pomohl hlavně v práci se strachem a sebevědomím. Výsledky se projevily postupně na obou stranách - je to teď úplně jiný kůň a já o dost jiný Kamil. Začal jsem být vnitřně přesvědčený, že on je tu pro mě a já pro něj a že vesmír to už ví dávno. A byla to pravda – vesmíru se nejde postavit do cesty, a tak jsem ho nakonec od majitelky, která náš vztah viděla, dostal do vlastnictví i fakticky. A musím říct, že se to dělo neuvěřitelně samo.

Přiznám se, že jsem rozumově vlastního koně vlastně nechtěl, ale přišlo to takovou cestou, že strachy a varovné myšlenky prostě neměly šanci. Není to pochopitelně nijak jednoduché. Starostí a práce je o dost více, ale je to naplňující vztah vedoucí mě na cestě v DUCHU KONÍ.

19/09/2023

TRIÁDA CTNOSTÍ – ARCHETYPY LIDSTVÍ.
Tohle se mi přeskládává v hlavě už dlouho a dnešní nespaní a „secvaknutí puzzlí“ mě vykopalo k PC abych to napsal.

Podle mě jsou na světě, a možná v celém multivesmíru – ano pozor bude to velký – 3 základní pilíře lidství. Jsou to pradávné archetypy známé a uctívané starými kulturami. Bohužel místo jejich rozkvětu a kultivace došlo k ponížení až zesměšnění, ztrátě smyslu i zapomenutí.

Jsou jimi 3 takzvané základní CTNOSTI. Jestli vás po jejich přečtení postihne pobavená nálada či dokonce úšklebek, je to přesně tak jak píši.

Jde o universální kvality a jsou jimi STATEČNOST, ČEST a RYZOST (čistota).

Jejich psychická síla a správná funkčnost je pouze ve společné součinnosti jakési triády a samostatně či ve dvojici vedou vždy k záhubě. Tato cesta může trvat na společenské rovině i tisíciletí, jak se ukazuje nyní. Jelikož jejich význam je velice pokroucen a znehodnocen fungují nevědomě, tedy ze stínu a páchají se jejich prostřednictvím velké škody. Pokusím se jednotlivé významy postupně popsat a nakonec i význam fungování celku. Je ale možné, že to k plnému pochopení nemusí stačit. Myslím tím mé chabé popisovací dovednosti a i možnou absenci citu a vnímání těch, které vyruší má dyslexie. Předem se tedy omlouvám.

Jelikož navázána na lidskou psýché musí triáda ctností fungovat zároveň – jakoby v neustálé cirkulaci, zvolím čistě z osobních pocitů jako první třeba STATEČNOST.

STATEČNOST je hybným motorem člověka – jeho psychiky. Iniciátorem tvoření a kreativity. Je to jedinečný nástroj na práce se strachy všeho druhu. Je tedy mečem triády a právě proto bývá a je velice nebezpečná v osamocené pozici. Tehdy se její význam drasticky mění (majetek, moc, psychopatie…). Meč bývá doménou extrovertů, a proto páchá škody na vnějším světě. Kromě toho se statečnost stala pro mnohé výrazem k pousmání, neboť její skutečná podoba se téměř vytratila.

ČEST, je archetypem sebereflexe, pokory a uznání. vyvolává dialog a pochopení. Zdůrazním, že toto funguje opět dobře jen v součinnosti s triádou. ČEST je štítem a je schopna úkrouku stranou i v zad. V osamocení je doménou introvertů a způsobuje, jak již jistě tušíte, stagnaci a rozklad vnitřní. Její role v dnešním světě je na tom ještě hůře. Je totiž často srovnávána s blbostí a hloupostí. Umožňuje tedy člověku hledět sobě do tváře, což je ve světle vědomý nekonečným darem, ale ve spojitosti se stínem velice nevítaným faktem.

RYZOST – tedy čistota záměru a srdce, je v globálním vědomí prakticky zapomenuta. I její popis je jak nyní cítím poněkud neuchopitelný. Je to jakési centrum triády. Je to zastavení, nečinnost (vybavuje se mi výraz wu-wei). Je to schopnost nalézat poklady a očistit vše od nánosů. Je to jediná kvalita schopná odhalit skutečnost (chceš-li pravdu) nezahalenou. Sama osamocená – ani nevím. Nejspíš je doménou mnichů v horách co opustily běžný svět. U práce s koňmi používáme něco, čemu se říká Pauza. Myslím, že to vystihuje.

Co se týká funkčnosti vždy dvou ctností bez jedné, si může promyslet a procítit každý zájemce a badatel, sám. Já došel vždy k blízké či vzdálenější marnosti.

DOHROMADY se mi tedy jeví funkce triády jako dokonalý navigační systém. STATEČNOST pohání kupředu a zpracovává strachy. V tom jí vydatně pomáhá svou sebereflexí ČEST, aby každý krok byl pokorný, sladěný se sebou samým i okolím. Nikoli nakonec, ale stále přítomna je RYZOST, aby odkrývala kal a sebeklam a očistila záměr. Mám pocit, že je postavena tato trojice tak dokonale, jakoby byla výtvorem samotného vědomí a možná klíčem ke všemu co člověk potřebuje na cestě poznání.

Myslím, že všechny tyto ctnosti je dobré učit vnímat a rozumět jim již malé děti, protože později je to poměrně náročné. Smysl to však má podle mě vždy. Nějak jsem to uviděl jako celek a zdá s mi, že je to navigace na cestu k té lásce a čistému tvoření co všichni tak hledají. No možná se pletu a vidíte to jinak – to už je ale cesta vaše. Já jen předávám co jsem viděl a děkuji pohádkám a příběhům, že tyto kvality v různé podobě uchovávají.

KS

29/04/2023

*Boží vůle vs Svoboda podle Lucifera*

Co je to vlastně Boží vůle, nebo taky řízení osudu? Dříve se říkalo, že Bůh to tak chtěl a dnes se používá třeba „má/mělo to tak být, je to osud“ nebo „vesmír to tak chce“, … aj. V Markétě Lazarové se Kozlík sám přiznává, po nepodařeném útoku na hejtmana, že s ním nebyla Boží vůle. A to je přesně to ono! Dalo by se to nazvat třeba stav oddělení. V jedné písni od Kurtizán z 25 av. Je text „dávno vím že nejde proti větru ch….c…át! A já dodávám, „jde ale má to následky“ ;).

Asi nejlépe jsem tohle téma viděl zpracované v seriálu Lucifer (ano také si někdy dám dobrý a někým, komu opravdu věřím, doporučený seriál 😈). Kromě mnoha skvěle propracovaných psychospirituálních témat (přijetí otce, matky …sebe …a mnoho dalších), je zde Lucifer jako archetyp nesmiřitelnosti s Božím (otcovým) plánem a cítí se zneužit a manipulován. Bohužel všechny jeho snahy o vymanění se končí zjištěním, že je stále součástí plánu, a to nedobrovolně. Je tedy sám symbolem Luciferské touhy po iluzorní svobodě. Té touhy, která člověka od počátku, kdy mu byla dána prostřednictvím myšlení tzv. svobodná vůle, vede na scestí - do „pekla“ – pod jeho nadvládu. Pochopitelně ďáblova role je a vždy bude součástí „plánu“ a je naprosto nezbytná – je totiž právě součástí svobodné vůle.

Jenže co je tedy Bůh, co je vesmír nebo TAO? Nejspíš je to vše co nás obklopuje, ale v první řadě jsme to mi sami! No jestli teď kecám, tak to další už nemá cenu číst – no a možná kecám od začátku, ale tady je ten bod zlomu kvůli kterému jsem to celé nakecal. Jestliže jsem tedy součástí Boha, byla by vzpoura proti jeho plánu vzpourou proti sobě samému! A tak se zdá, že ten zásadní paradox je v samotném pochopení toho, co je svoboda. Abych to sám pochopil, rozlišuji si svobodu ducha a to jak ji vnímá komplex myšlení, tedy ego. Svoboda ducha je ve dobrovolné spojení se všemi a vším a to sebou nese podstatu odpovědnosti (k sobě i vesmíru), zatímco svoboda ega je odpojující často nezodpovědná a tedy Luciferská. Egu se totiž zdá, že přijmout boží plán je podvolení se a proto je to pro mnohé nepřekonatelné. Většinou totiž nevidí, že je to v první řadě přijetí sebe a své podstaty. Dalším problémem ega je i sama svobodná vůle. Zdá se totiž, že přijetím své podstaty – Boha, ji ztrácí. To je Luciferovo prokletí i boží dar. 😈

27/11/2022

02/10/2022

The Film follows an 8-day ‘Equinisity’ retreat with animals and nature.https://www.equinisityretreats.com/EQUUS INTERNATIONAL FILM FESTIVAL - BEST DOCUMENTAR...

30/12/2021

Nejtěžší chvíle jsou ty, ve kterých člověk spatří sám sebe takového, jaký je. Jsou však výchozím bodem k léčení mysli, těla i duše. Dnes se více než jindy ukazuje, že strach z vlastní skutečnosti vede k zániku, zatím co její přijetí k odpovědnosti a svobodě.

Provádím tedy psycho-spirituální terapie sebepoznání s těmy, kteří jsou ochotni měnit sebe - a tím i svět!

kamil88.webnode.cz

Nejtěžší chvíle jsou ty, ve kterých člověk spatří sám sebe takového, jaký je. Jsou však výchozím bodem k léčení mysli, těla i duše. Dnes se více než jindy ukazuje, že strach z vlastní skutečnosti vede k zániku, zatím co její přijetí k odpovědnosti a svobodě. Provád....

13/11/2021

Tak se dívám do "šuplíku" a vidím že jsem si do něho psal :)
tak tedy šup s tím ven - na světlo ☀️

Poslední dobou mám stále silnější pocit že vyjevování našich osobních názorů "pravd" a postojů, má více rozdělující efekt, než že by to vedlo k nějakému ucelujícímu a propojujícímu efektu. Zdá se mi že pravda jako taková je tou nejukrytější komoditou světa a její n...

05/11/2021

Trochu o mě... 😎

A tak jsem byl inspirován k napsání něčeho - alespoň mála - o sobě samém. Vlastně to nemusí být vůbec jen o mě. Tím pochopitelně mířím k propojenosti našich životů a k tomu, že právě v příběhu druhých často nacházíme své vlastní fragmenty i celé statě. I proto je vyjevení byť jen části svých příběhu dobrým krokem k ucelování obecných archetypů lidství.

Tedy do tohoto fyzického těla jsem se vnořil někdy v roce 1972 a započal cestu sebepoznání. Pochopitelně jsem o tom neměl nejmenší tušení, a přesto mě už v dětství fascinovaly otázky „co já to vlastně jsem a proč“. Už ve škole základní jsem díky jakési jinakosti – tedy takovému pocitu, nabyl téměř přesvědčení, že nepocházím z této planety. To se pochopitelně setkávalo s otázkou „nojo ale proč? Co je tedy smyslem toho?“ Odpověď tehdy přicházela v podobě prvotního spasitelského komplexu. „Musím tenhle svět asi zachránit – to je jasný!“ Následovaly projekce do nejrůznějších super hrdinů – archetypů naší doby, tréning schopností rytířů Jedy a podobně. V očích rodičů i okolí jsem se pochopitelně stával ještě větším ufonem, a tím si svou roli upevňoval po celou základní školu. Zní to nejspíš legračně, ale právě v tomto období přichází ty nejdůležitější informace pro rozkvétající mladé bytosti, a je tedy nanejvýš důležité je alespoň zpětně načíst, neboť se jim v daném čase nevěnovala pozornost žádná.

Přes střední školu se díky změně prostředí a setkání s novými lidmi mnohé upozadilo a transformovalo, takže ze supermana se stal front man kapely, a ego se pomalu vracelo k vývoji obyčejného pozemšťana. To pokračovalo i v práci grafika reklamních agentur a v běhu rodinného života. Zpětný pohled na toto období je pohled na někoho, kdo se zoufale snaží zařadit, a je neustále vyřazován, a kdo skrze velké úsilí roztáčí lopatky větrného mlýna, ale vítr tím nerozfouká.

A bylo třeba dna k odražení. Podobě jako jedinec na špatné cestě, je i celé společenství lidí dovedeno k prahu samotného přežití aby otevřelo nové dveře. Mým prahem byl rozvod a nové dveře se mi doslova otevřely knihy. Díky Stanislavu Grofovy jsem byl nejprve vystřelen do vesmíru - nejspíš v raketě s nadsvětelným motorem, abych se pak ukotvil v psychologii i filozofii C. G. Junga a dalších vidoucích autorů. Konečně mi něco dávalo smysl. Představuji si tak asi objevení svatého grálu, který je nevyčerpatelný a je objevován znovu a znovu s každým posunem vhledem a porozuměním. Postupně, v procesu toho čemu se říká třeba probouzení, se začaly vracet pocity mimozemšťanství i spasitelský komplex. To už bylo ale vše jinak. Díky Mindfulness a schopnosti sebereflexe jsem získal moznost s každou touto novou kvalitou směřovat k nalezení pravého potenciálu, a tedy už neuvíznout v bahně nevědomí. Ne vždy jde vše dobře, ale byl to proces velké změny, který mě přivedl nějak samočinně k vizi práce s lidmi jako facilitátor, terapeut či průvodce osobního růstu. Asi před 3-4 lety jsem objevil psychoterapeutický přístup jménem Procesově orientovaná práce a našel v něm vše, co svět v tomto oboru asi může nabídnout. Pracovat ve smyslu plně přítomného a zároveň vše obsahujícího procesu je zážitek rovný objevné cestě do tajů vesmíru a zpět!

A co nám asi přináší spasitelský syndrom ve své osvícené verzi? Proces měnit či spasit svět totiž začíná uvnitř každého z nás, a tak je téměř vesmírným počinem provézt nebo jen napomoci v cestě jediné bytosti, která se svobodně rozhodla otevřít nové dveře a tou svou vlastní cestou se vydat. To mě naplňuje!

A tak jsem byl inspirován k napsání něčeho - alespoň mála - o sobě samém. Vlastně to nemusí být vůbec jen o mě. Tím pochopitelně mířím k propojenosti našich životů a k tomu, že právě v příběhu druhých často nacházíme své vlastní fragmenty i celé statě. I proto je ...

05/06/2021

TERAPEUTICKÉ PROCHÁZKY
Ve dnech kdy je lépe pobývat venku na vzduchu a v propojení, nabízím terapeutické a rozvojové procházky či posezení v přírodě, příp. i u KONÍ. V tomto propojení můžeme pracovat na rozvoji vědomí, poznávání skrytých procesů, nebo nacházet vhledy do konkrétních potíží. Případně prozkoumat to jak se vztahovat se současným stavem změny a jak se zorientovat v potřebách na které změna působí...

Místo procházky doporučím nebo si nechám doporučit 😉
Zájemci prosím do sz. nebo na kamilsch.cz Kontakt.