Škola sebepoznání Kláry Bártové

20/03/2018

Milé dámy,
život je cesta, cesta je cíl. Dlouho jsem o sobě nedala vědět, ale důvod je prostý. Znáte to: “Když sociální sítě mlčí, ten opravdový život tam venku jede na plné obrátky.”
Poslední půl rok, možná rok, jsem si dovolila trošku víc žít a méně pracovat. Věnovala jsem se svému novému vztahu, své dceři a nechala se zaměstnat ve velké zahraniční společnosti.
Život je změna, řekla jsem si. Možná jsem opravdu potřebovala vstoupit znovu do “téže” řeky, jako před lety, abych si uvědomila, že toto není má cesta.
Má cesta jste vy. Baví mě s vámi pracovat, povídat si, pomáhat vám...
Děkuji, že váš zájem o mé služby neutichá, že se stále ozýváte, protože jen tak mi došlo, že jsem možná zbrkle opustila něco, v čem jsem byla dobrá a co mělo svůj velký význam.
Přítel se mě poté, co jsem mu oznámila, že se chci opět plně věnovat svým klientkám, zeptal: “Nezapomněla jsi to za ten půl rok?”
A já nezaváhala ani vteřinu s odpovědí. Jak můžete zapomenout něco, co je vám vlastní, co vám jde úplně samo, co vás baví, co děláte srdcem a pro co jste se narodila?
To nejde :-).
Proto, kdo hledáte tak trochu jinou koučku, která se neohádí jen diplomy a nepožaduje astronomické částky ve své sterilní kanceláři, jsem tu.
Získáte individuální přístup zcela ušitý na míru vašim potřebám. Od strohého business koučinku jako odborné disciplíny (chcete-li - umím to), až po přátelské popovídání s maximálním porozuměním.
Rozhodně už ale na nic nemusíte být sama!

02/11/2017

Je překrásně dnes venku, ale navzdory tomu, že svítí slunce a příroda doslova čaruje, mám nostalgickou náladu.
Není mi dvacet a už vím, jak "chutná" ztráta. Jak bolí beznaděj. Vím, jaké to je, když se musíte smířit s tím, že milovaná bytost je navždy pryč. Smířit se s tím, co všechno jste jí nestihli říct a po malých krůčcích se naučit žít dál. Dál bez ní, bez jejího hlasu, dotyků...
Pomáhá vědomí toho, že dokud budu žít já a ti, kteří ji měli rádi a vzpomínají na ni s láskou, bude tu stále - jen v jiné formě. Milé vzpomínky budou hřát jako ta nejhebčí šála, do které se dá zachumlat a cítit se v bezpečí.
Z tohoto důvodu neuznávám hřbitovy. Proč má být smrt depresivní? Proč ji má doprovázet studená kamenná deska, kříž a chrizantémy?
Ne. Milovaná bytost - její duše je pryč, jinde, v bezpečí, tam kde nic nebolí a nejsou starosti. My, co jsme tu zůstali a máme ještě nějaké úkoly, si její otisk neseme v sobě dál.
Nepotřebuju stát v dušičkových kolonách a prát se v květinářství o poslední věnec. Zapálím si svíčku doma během roku kdykoliv chci, podívám se na jednu z mnoha fotek a vzpomínám. V dobrém.
Přemýšlím, jak mě osoba, vedle které jsem měla tu čest nějaký čas žít, obohatila, co mě naučila. Jak mohu ten odkaz dál využít a posílit, aby stejně tak mohl být předán i mnou.
Věřím, že to něco, co neumíme pojmenovat, říkejme tomu třeba duše, nezaniká a znovu se vrací. Do jiného těla, zcela bez vzpomínek, aby byla znovu vystavena podobným zkouškám, ve kterých minule selhala. Proto je téměř jisté, že se s těmi, kteří mě opustili, zase jednou setkám. Bohužel si nebudeme nic pamatovat, ale stane se to...
Ponaučení, které nám smrt dává, je uvědomění si, že bychom měli umět odpouštět, a že jakákoliv zlá energie, kterou vůči někomu vyšleme se nám vrátí jako bumerang a třeba ještě v horší formě. Proto se k sobě chovejme hezky a s láskou a pochopením. Život je velmi křehký a člověk nikdy neví, která slova už nikdy nestihne říct...

17/10/2017

Dalších z mých klientek, která souhlasila s rozhovorem :-).
Markéta, která změnila svůj život od základů, získala zpět zdraví, lásku, naplnění a navíc finanční jistotu, která přináší jistou míru svobody i těm z nás, kteří jsou nemateriálně ladění...

21/09/2017

Milé dámy, jak se máte? Nepropadáte mi nějakým chmurách, co se nám ochladilo a sluníčko už tolik nesvítí? Jestli jo, tak se na to vyprdněte :-). Na každém ročním období je něco krásného. No fakt! A stav vaší mysli a energie, kterou vysíláte kolem sebe, se vám mnohonásobně vrátí. Stojí za to, si ji uchovat.
Já si dnes opět potvrdila, že práce, kterou dělám, je skvělá, a to proto, že vy jste skvělé.
Sdílím jednu zpětnou vazbu od mé milé klientky Katky, která mě dnes po ránu pohladila po duši.

08/09/2017

LENNA/September 2017...vychází příští týden ve čtvrtek :-).

22/08/2017

Milé dámy, dnes vám přináším pravdivý příběh, který brzy bude mít svoji knižní podobu...čtěte a obdivujte Ester, protože ona si to opravdu zaslouží :-).

21/08/2017

16/08/2017

V novém čísle slovenského lifestylového měsíčníku LENNA čtyřstránkový rozhovor se mnou :-). Bude mi neobyčejnou ctí...

11/08/2017

Milé dámy, často se mě na to ptáte, tak pro ty, co se mnou ještě nepracovaly, ceník :-).
Od 21.8 jsem již plně k dispozici a přijímám objednávky na září.
Těším se na vás!

09/08/2017

Mile damy, i v prazdninovem rytmu stale koucuju, pomaham vam a vy mne. V kazdem tematu, ktere s vami resim se vicemene najdu, ale mlcim. O mne pri koucovani nejde. Jde samozrejme o vas.
Neodpustim si ale poznatek z jednoho dnesniho setkani.
Uspesna podnikatelka, krasna zena, maminka a tak trochu carodejka, v tom nejlepsim slova smyslu, resila, aniz by to uplne tusila, jak se nestydet za svoji dokonalost. Resila, jak vybalancovat sve tak rozdilne zivotni role, skloubit je a byt dobrou partnerkou svemu muzi.
Jsem moc rada, ze jsme nakonec dospely k nazoru, ze opravdovy muz oceni uspesnou zenu. Neni nutne popirat sve ja.
A pro ty zakomplexovane jedince masirujici si sva ega na zenskych primitiveccich, pro ty proste neni v nasem svete misto :-).

17/07/2017

Právě jsem nasypala do smetanového Pribináčku Granko, moje malá zatoužila po jeho čokoládové verzi, kterou jako na potvoru zrovna doma nemám. Vzpomněla jsem si, jak jsme si jako děti dělaly z hnusných žlutých Termixů ty hnědé, které zrovna nebyly nikde k mání. Prázdniny. Zákeřně zpomalený čas, který nutí ke vzpomínkám.
Já vlastně neměla prázdniny ráda nikdy. Jako dítě mě štvalo, že nás násilně vyhnali z lavic, a už od prvního červencového dne si chystala tašku na září. Do zlbnutí jsem si tak alespoň na školu hrála a brala to skutečně z gruntu. Napsala jsem třeba i třicet diktátů do třiceti sešitů různým písmem s různými chybami, abych je potom mohla během pár minut autoritativně červenou fixou opravit. Tím nejlepším dárkem pro mě v té době byl učitelský zápisník, úplně stejný, jaký používali opravdoví učitelé. Podle něj jsem své fiktivní žáky zkoušela a vepisovala spravedlivé známky. Výklad jsem se učila nazpaměť třeba celý den, abych ho potom bezchybně přednesla skupině plyšáků, kteří samozřejmě vůbec nevyrušovali, protože anomálně prahli po vědění. V mé škole jsem byla oblíbená úča, kterou zkrátka každého bavilo poslouchat. Chudáci.
S pozvolným nástupem puberty, kdy jsem si poprvé obtáhla oči černou tužkou zvanou vajgl, kterou jsme s holkama našly na skládce za vesnicí a málem se o ni popraly, jsem pochopila, že jsou i jiné věci na světě, než samé jedničky.
Opět jsem sice neměla prázdniny ráda, ale teď už ne proto, že učebnice leží ladem, ale proto, že se nemám kam a pro koho parádit. Od prvního červencového dne jsem tak měla nachystaný outfit, který vynesu prvního září a všechny omráčím svým obyčejně neobyčejným image alá Brenda Walshová.
Tak přesně tohle mi naskočí při vzpomínce na mé dětství a letní prázdninový čas jako první. Na druhý pokus toho už je víc.
Je to vůně letní bouřky, kterou pozorujeme ze studených kamenných schodů staré chalupy v Českém ráji, zatímco babička peče na kamnech sejkory. Nikdy mi nechutnaly, ale teď bych si je moc ráda dala.
Jsou to plavky načichlé žabincem z obecní hasičské nádrže, kde jsme byly jako děti namočené od rána do noci. Byla plná pulců, sinic a slizkých řas, ale my měli velkou černou duši z traktoru a nic nás od zábavy s ní nemohlo odradit. Koupali jsme se nejraději nazí a s námi stejně tak už téměř dospělý polodementní, leč neškodný Fero, který rozhodně už tehdy nemohl nechat svojí výbavou žádný dozor ženského pohlaví na břehu bez uzardění. To jsem ale jako malá vůbec nevnímala a neřešila. Byl ještě socik a dost věcí se tehdy tak nějak neřešilo.
Je to spaní na zahradě ve stanu, žlutá limonáda ve skleněné láhvi a slané kmínové tyčky. Obracení sena, šipkovaná, špekáčky na ohni, ze kterých tekl opravdový omastek a světlušky.
Je to první letňák, kde jsem tu první pusu nakonec nedostala, za to ale přišla první pěkně silná výchovná facka mezi dveřmi po následném pozdním návratu. Je to první dovolená na Vysočině Mazdou 323F, která jela i 130 a celá rodina jsme měli pocit, že máme nejnovější Porsche. První originální VHS, první originální CD a první…
Jo, prázdniny byly fajn a ne že ne.
A jak to máte vy?