08/12/2023
Z praktického života
Jednoho večera jsme cestovali autem s naší fenkou Sheilou. Asi po půl hodině začala hodně pískat, což vždy znamená, že něco urgentně potřebuje. „Chce asi kadit“, řekla jsem. „Musíme zastavit.“ Byla už tma a přijížděli jsme akorát k Libochovicím. Tlak Sheily sílil a opravdu potřebovala rychle ven. Zastavili jsme tedy ihned u nějaké průmyslové zóny, kde bylo osvětlení. Vzala jsem ji na vodítko a utíkala s ní na kousek trávy, kde se začala točit dokola. Pytlík jsem měla samozřejmě v kapse. Náhle se vynořila rozzuřená starší dáma a řekla nepříjemným hlasem: “Tady se nesmí parkovat!“ Byla jsem vcelku v klidu, věděla jsem, že se paní bojí o své místo ostrahářky a tak plní příkazy dle pracovní smlouvy. „My neparkujeme, máme tady problém, za pár min odjedeme.“ „Tady se nesmí stát!“ Zařvala na mě ta straší dáma a já pochopila, že lidskost už v ní není žádná, pouze robot plnící příkazy. Byl večer, byla jsem moc unavená na konflikt. Sheilinka přestala ale kadit z toho stresu a šla řešit situaci, začala štěkat. Dáma už byla značně rozzuřená a mně se chtělo řvát: “Ku…, nevidíš, že ten pes se potřebuje vys…, stačí mu minuta, dvě a vypadneme.“ Místo toho jsem vzala Sheilu, odešla beze slova, šla s ní temnou hlavní ulicí dále se smutkem v srdci. Muži jsem řekla, že paní je nepříčetná, že musí okamžitě odjet a počkat na nás někde, kde bude moci stát. Takováto situace není první a bohužel ani poslední. Mohla bych zde psát o době před pár lety, ale nemá to smysl. Lidé se projevují ve své pravé podstatě. Ztrácí se lidskost z některých duší, stávají se chodícími naplňovači pokynů, bezcitné stroje, které nevnímají situaci, necítí, nechtějí se ptát. Společnost se rozděluje. Jistě jste si všimli téhož. Otázka tedy pro vás? Na které stojíte straně? Zůstalo vám srdce v hrudi, které vnímá? Pláčete? Máte splín a také radost? Tak to jste na straně lidskosti a mně se ulevuje, protože tu nejsem sama. Díky. Celesta
pozn. Fotka je z Caffé della Porta v Libochovicích, moc hodní lidé tam pracují