10/11/2025
Proč otevírat téma terapie právě s rodiči?
Protože vyrůstali v časech, kdy se pocity „drží na uzdě“ a pomoc se nevyhledává. Neznamená to, že jim na zdraví nezáleží, spíš nedostali slovník a nástroje. Mají vlastní touhy a bolesti, které nikdy nedostaly bezpečný prostor. Opatrná konverzace může být první krok.
Co tím můžeme nabídnout:
📌 normalizaci: starat se o duševní zdraví je stejně přirozené jako chodit k zubaři,
📌 úlevu: není nutné vše zvládat sami, existuje odborná, laskavá pomoc,
📌 propojení: když na sobě pracujeme, mění se i naše vztahy doma.
Jak začít nenásilně:
📌 „Mami/tati, začala jsem chodit na terapie a dělá mi to dobře. Kdybys někdy chtěl/a vědět, jak to probíhá, řeknu ti.“
📌 „Všiml/a jsem si, že toho poslední dobou máš hodně. Napadlo mě, jestli by ti nepomohlo mít místo, kde můžeš mluvit úplně svobodně.“
📌 „U nás doma se o emocích moc nemluvilo. Učím se to teď a pomáhá mi to. Kdybys chtěl/a, můžeme se učit spolu.“
Tipy, aby rozhovor zůstal bezpečný:
📌 mluvte o sobě a své zkušenosti, neobviňujte,
📌 uznejte jejich pohled: „Chápu, že za vás se to tak neřešilo,“
📌 nabídněte možnosti a netlačte: „Když budeš chtít, pošlu ti kontakt. Rozhodnutí je na tobě.“
Odpor je normální. Jasně vyjádřená hranice a trpělivost ale dokážou zasít semínko změny. A pokud potřebujete podporu dřív než je jejich „ano“, opřete se o vlastní terapii, ta vám pomůže regulovat nervový systém, mluvit o potřebách a vést těžké rozhovory s respektem k sobě i druhému. 🌿
Chcete vědět, jak terapie vypadá v praxi nebo jak najít vhodného odborníka? Mrkněte na odkaz v bio.
