Mgr. Martina Šimanová - vztahová a regresní terapeutka

Domů
česko
Obratan
Mgr. Martina Šimanová - vztahová a regresní terapeutka

Mezilidské vztahy, partnerství, rodičovství, mentoring, osobní rozvoj a témata s tím spojená. Psychosomatika. Idiopatie. Práce se vzpomínkami a regresní terapie.

Od roku 2016 vedu poradnu pro ženy i muže se zaměřením na mezilidské vztahy, partnerství, rodičovství a témata s tím spojená. Celostní znamená, že se ke mně dostávají i klienti s fyzickým problémem a hledáme příčiny v psychice a v podvědomí. Užitečný je i pro studenty, manažery a podnikatele, aby se na cestě neztratili. Čas od času zachraňuji manželství nejen milionářům. Od roku 2024 rozšiřuji svou nabídku o regresní terapie, které jsou velmi účinné a pod mým vedením bezpečné. Přináší úlevu, pochopení příčin a následků, rozpouští traumata, zlepšují mezilidské vztahy. https://www.facebook.com/CelostniMentoring/

28/11/2025

Nepomůže a pak kritizuje.
Muži jsou různí. V různých rovinách vědomí se jinak chovají. Odráží prostředí, ve kterém vyrostli, stejně jako ženy. Mají svůj limit, dokud dokáží pomoci a kde jejich možnosti končí.

Pohádky o princi na bílém koni umí zmást nejednu mysl, že někdo jiný za nás splní naše úkoly. Osvobodí nás. Udělá nás šťastnou. Postará se o naše emoce a pohodlí a my nebudeme muset dělat nic. V životě jsou však oblasti, kde nám muži nepomohou. Vybojovat vlastní emoční svodobu a emoční nezávislost. Tam musíme bádat samy.

Partnerství provokuje naše nitro. Vytahuje na povrch přehlížené, nechtěné stránky nás samotných. Konfrontuje nás s nimi. Ne vždy je partner přímo vinen. Možná jen vytáhl na povrch něco, co chtělo ven.

V moment, kdy prohlédneme do příčin našeho chování, reakcí a vyžadování, otevře se prostor nových možností. Zmizí tlak, přijde úleva. Pochopíme, co se nám to dělo a proč. Přestaneme hrnout energii tam, kde není potřeba. Využijeme ji pro sebe.

Snažíte-li se z partnera dostat to, po čem toužíte, zeptejte se sami sebe: "Je schopný mi to dát? Nebo se dokáži zařídit jinak?"

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

25/11/2025

"Doufám, že z něj vyroste super kluk."
Proč by nevyrostl? Nad čím pochybuješ? V čem si nejsi jistá/ý? Vyroste přesně takový, jaké podmínky mu připravíš.

Dětičky jsou jako houbičky. Nasávají ze svého okolí všechno, co vidí, slyší, cítí. Nejvíce naslouchají, když máme pocit, že jsou mimo dosah. Nenápadně prověřují, zda-li rodiče žijí tak, jak říkají. Utváří si tím vlastní způsob chování. Pátrají, kudy vede cesta. V budoucnu vše, co nasají, ovlivní jejich kroky ve výběru zájmů, přátel, partnera, práce.

Jednoho dne vám dítě přivede podobu vás samotných. Máte z toho radost nebo se bojíte a doufáte? Chápeme-li kauzalitu, nepotřebujeme doufat. Víme, jaký vliv máme. Stejně tak víme, kde náš dosah končí a začíná osobní příběh dítěte.

Trucujete, vztekáte se, nadáváte, f**kujete, flámujete, chlastáte, kouříte a pak doufáte. Pokud už teď cítíš nejistotu, poohlédni se o svých zlozvycích. Možná v nich najdeš přesně to, čeho se ve svém nitru obáváš.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

21/11/2025

Zamilovala jsem se...
Příběh z poradny, regresní terapie 👇
"Zamilovala jsem se do muže. Není to společensky vhodné. Jsem šťastně vdaná. Mám děti. Svého muže miluji a vím, že spolu máme být. Ale zbláznily se mi hormony. Ten pocit mě dohání až k šílenství."

Jak jste se seznámili?
"Poprvé jsme se slyšeli po telefonu. Domlouvali jsme organizační záležitosti. Rozvibrovaly se mi všechny buňky v těle. Probudila se síla, se kterou si doteď nevím rady. Je silnější než já. Než cokoli, co jsem doteď poznala. Je jí moc. Neumím ji ovládnout. Prýští ze mě na všechny strany, vypouští mě. Pomalu mě zabíjí. Zkoušela jsem všemožné techniky na odmilování, ale nic nefunguje. Naopak ten cit stále sílí."

Jaký byl váš první dotek?
"Když jsme se poprvé dotkli, přiložil mi dlaň na rameno. Na vteřinu. Ten jemný dotek byl jako náraz dvou skleněných nádob, které se v tom okamžiku roztříštily na tisíce kousků. Zastavil se čas. Střepy odpadly a v té tmě zůstaly jen dvě nádherné duše stejné barvy, velikosti. Čisté, svobodné, šťastné. Bez starostí, předsudků. Všude ticho, tma a my. Jakoby se odkryla láska, která v nás dřímala věčnost."

Viděli jste se pak ještě?
"Potkali jsme se po pár týdnech. Mluvili jsme spolu několik hodin a nemohli se rozloučit. Bylo tolik společných témat a stejných zájmů. Věnuje se stejnému oboru. Nešlo vše stihnout. Domluvili jsme se v budoucnu na další setkání. Od té doby se smažím v pekle. Je mi vedro, potím se, špatně se mi dýchá. Čas neplyne. Už bych s ním chtěla zase být. Mluvit s ním. Bolí to. Nějak cítím, že v tom čekání se skrývá moje lekce. Nějaký test."

Čím na tebe působí? Co ti vytahuje na povrch?
"Má na mě přímý vliv. To cítím. Je klidný, hloubavý. Vytahuje mi na povrch tu mojí střeštěnost, zbrklost, paniku, mladické emoce, které v naší profesi nejsou potřeba a ani v našich životech. Konfrontuje mě s nimi tváří v tvář."

Co Vás poutá dohromady?
"Ta křehkost. Oba máme velmi křehké jádro. Pracujeme opatrně, svědomitě. S respektem k sobě i druhým. Víme, jakou zodpovědnost přináší moc nad druhými. Naše práce je zároveň náš životním styl. Není mnoho takových. Možná je prvním, kterého jsem potkala."

Pozvi k sobě tu střeštěnost, zbrklost a paniku. Co tě učí? Co mají společného?
"Prýští mi energii. Rozptylují mě. Odvádí pozornost. Vypouští ze mě život. Vyplýtvám se. A pak mi schází jinde. Jsem nepozorná. Dělám chyby. Zalije se mi mozek a nejsem schopná fungovat. Čekám, až paralýza přejde. Stojí to spoustu času. Jsem naštvaná a mám pocit selhání. Chybí mi směr."

Jaký je tvůj směr? Kam právě teď směřuješ?
"Učím se rovnováhu. Rozpoznávám, kde je mě potřeba a kde ne. Pouštím spoustu věcí. Vnímám, že už není třeba dávat tolik jako kdysi. Už něco mám. Mám na čem stavět. Můžu si vybírat, do čeho investuji svou pozornost."

Co tě ty emoce učily?
"Pomáhaly mi překonat strach a ostych v začátcích. Byly ochranou před nárazy a nepřijetím. Zbrklost a panika byla toho následkem. Působila jsem naivně. Pak mi lidé ledacos odpustili, když jsem šlápla vedle."

Jsou ještě teď potřeba?
" Ne."

Konfrontujeme se s emocemi. Vypouštíme tlak. Tělesná schránka se hroutí a rodí se nová osobnost. Je silnější, zkušenější, pevnější ve svých krocích. Emoce odcházejí.

Jaké největší poučení ti ten muž přišel ukázat?
"Že v dalším levelu už není prostor na paniku. Pracujeme uvolněně, sebejistě, pečlivě. Chyba není přípustná. Je to velká úleva."

Jak se teď cítíš, když před ním stojíš?
"Wow. Úplně jinak. Už nejsem tak nervózní, zamilovaná puberťačka. Jsem vyšší, dospělejší. Stojí přede mnou jako maják. Usmívá se. Objímáme se, děkuji a loučím se s ním. Energie už mi neprýští. Je ve mně. Po bouři, klidná. Chce se mi spát. To je úleva.

Budeme potkávat lepší, zajímavější, zkušenější lidi. Avšak je to jen první dojem. Iluze toho, po čem toužíme. Nenechme se zmást. Potkáváme se, abychom se od sebe učili. Ne každý človíček, je náš životní partner. Lidé v sobě nosí mnohá poselství. Denně nás učí skrze emoce, které v nás vyvolávají. Můžeme podlehnout a lekci si tak prodloužit nebo je pochopit. Pochopení vede k uvolnění a uvolnění k uzdravení.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖🌍🌻

Další příběhy najdete na www.simanova.cz

18/11/2025

Spokojenost je souhrnou potřeb těla a duše.
Duše je výkonnější než tělo. Má spoustu nápadů a energie. Žije v nekonečném prostoru, kde je všechno možné a limity neexistují. Není limitovaná destrukcí.

Lidské tělo má svůj čas. Potřebuje jíst, zpracovávat, vylučovat, fungovat. Orientuje se, kde se nachází a co všechno potřebuje ke svému přežití, reprodukci, zachování života.

Jsou-li tělo a duše v rovnováze, skvěle fungují, doplňují se. Tělo má dostatek energie a dušička je šťastná.

Dojde-li k dlouhodobému výkyvu, jeden či druhý se postupem času začne bránit. Pokud je duše rychlejší než tělo, cítíme, jak nestíháme. Máme spoustu práce, nápadů, málo času. Večer v klidu však nemůžeme usnout. Tělu ke spánku chybí uvolnění. Dušička mu nedá spát. Něco se jí nelíbí. Chybí jí klid, který tak usilovně hledá.

V druhém případě se dušičce do života nechce. Zaostává za tělem. To má pořád hlad, chce se mu spát a nevidí důvod ráno vstávat z postele. Dříve či později na nás tělo houkne skrze bolest, nemoc, nevrlost, špatnou náladu. Ono ví, a přečte si, s čím dušička přišla. Ví, kudy vede cesta. A bude chtít být vyslyšeno.

Máme tady svůj plán. Cítíme ho. Toužíme po pocitu naplnění, že to tu za něco stálo. Máme ke své duši adekvátní tělo. Není-li jedna z částí šťastná, co ji ve štěstí překáží?

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖🌍🌻

13/11/2025

Už jsem tady jednou byla.
Příběh z poradny, regresní terapie 👇🏼
"Nerozumím lidem. Tomu, co tu řeší. Co považuji za problémy. Čemu věnuji tolik energie. Přehrabují se v těch svých žumpách a ani je nenapadne zvednout hlavu. Nadechnout se. Prohlédnout si to tady. Jak je tady krásně."

Jak se cítíš, když takové lidi vidíš?
"Je mi z toho smutno. Šimrá mě za nosem. Jako kdyby se mi chtělo plakat."

Co je za tím nosem schováno? Co už tvoje oči jednou viděly?
"Už je to hodně dávno. Už jsem tu jednou žila. Viděla jsem ty lidi tady kolem sebe. Ale byli ještě hloupější než teď. Zabednění. Utvrzení v sobě. Slepí. Neochotní spolupracovat. Byli tvrdě bez zájmu vědět. Hleděli si svého talíře."

Jak se ti mezi nimi žilo?
"Úzko. Smutně. Svázaně. Přála jsem si, aby alespoň na chvilku viděli, co vidím já. A přestali se trápit."

Dokážeš si ty lidi navnímat? Co byli tehdy zač?
"Byla to moje rodina. Má v sobě stejnou tíhu, jako ta současná. Vidím je všechny až po několik generací zpátky. Můj celý rod."

Je v tvém rodě někdo, kdo ti chce něco říci?
"Hlásí se jedna žena."

Nech ji vyjít z řady. Kdo je to?
"Jsem to... já? Usmívám se na sebe. Já už jsem v tomhle rodě jednou žila!"

Jak se k tobě chová tvá minulá já?
"Prohlíží se mě moudrýma očima. Zkoumá mě, jak jsem se změnila. Je na mě hrdá. Je šťastná za všechno, na co všechno už jsem přišla. Tolik si to přála, ale limitovala jí doba. Lidé tehdy nevěděli tolik, jako teď."

Co to přišla říct?
"Jdeš správně. Pokračuj. Lidé tě potřebují stejně jako ty je. Nejsi blázen, jen jsi tu pro někoho příliš brzy. Ale jeho čas pochopení přijde. Tvoř, co umíš. Vedeš si skvěle."........
A tak badáme a hledáme další souvislosti. Každá dušička si žije podle vlastní úrovně vědomí. Má svůj vývoj, čas i tempo. I zabednění lidé si prochází vývojem. Jsou součástí našeho příběhu.

Objevení našeho talentu je zdrojem vnitřní síly. Najdi ji. Odloupej ty vrstvy, které ti v objevení brání. Čeká tam na tebe.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖🌍🌻

11/11/2025

Máma je moje první holka. Táta je můj první kluk.

Rodiče jsou první pár, který děťátko pozoruje v reálném čase. Učí se, jak se mazlí, mluví, pracuje i řeší konflikty. Stanovují mu normu, kterou v dospělosti přirozeně vycítí a bude se v ní cítit "jako doma".

Představte si na chviličku, že si Váš potomek jednou přivede protějšek podle Vás. Je vám ta představa příjemná? Těšíte se nebo se děsíte?

Děti jsou perfektními pozorovateli. Zvláště v období, kdy nemluví. Mají natažené anténky. Hledají a vyhodnocují zachycené informace. Ověřují v praxi, zda-li máma s tátou dělají, co říkají. Postupně objevují, co jim dává smysl.

Podvědomě vědí, že jednou si vytvoří svůj vlastní styl a názor, do kterého přivedou své potomky. Mají spoustu práce, než opustí hnízdo. My jim můžeme dát důvěru, prostor, směr a čas.

Tráví spoustu času ve vnitřním světě. Navenek tak mohou působit, že se flákají, nic nedělají, nerozumí. Nicméně jejich tělo jede na plné obrátky. Potřebují i odpočívat. Mění se z malého děťátka v dospělce, který už nehýří energií pro potěšení druhých. Jejich úkolem je, se oddělit. Období dospívání je pro nás to nejpřísnější vysvědčení, jak jsme si celou dobu vedli.

I když nerozumí, co se mu/jí děje, stále cítí a prožívá emoce. Učí se s nimi pracovat. Pochopit je a získat zkušenosti pro opakované situace.

Pokud dítě opakovaně neposlouchá/trucuje a nás to rozčiluje, vytahuje nám na povrch naše vlastní bolístky. Nespravedlnosti, co jsme my nemohli. I my můžeme takové období využít pro svůj růst. Stočit pozornost do sebe. Pofoukat si svá zranění. Odpustit rodičům. Najít nový směr v nové éře.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

06/11/2025

"Prosím, už mi neubližuj."
Naše nitro je křehké. Vysoce citlivé. Nasává a vyhodnocuje, kdy je bezpečno a kdy ne. Přirozeně. Kryje nám záda. Učí nás obezřetnosti, citlivosti, empatii, smyslu pro celek.

V čase sbírání zkušeností je nitro oploštělé a tolerantní. Nasává do sebe dostatek dat k rozhodnutí, kudy dál. V okamžiku, kdy si je jisté, pošle řídící jednotce signál, už to stačilo. V ten moment nás konfrontuje sami se sebou. Vymýšlí, jak dát okolí najevo, že je čas na změnu.

Naše mysl má schopnost paušalizovat a škatulkovat. Šetří tím operační paměť i cennou energii. Jednou to bylo tak, bude to tak navždy. Jak by bylo krásně v takovém světě, kde mají všichni jasno. Každý den bychom věděli, co od koho očekávat.

Nicméně v přírodě je jedinou konstantou to, že se všechno mění. Neustále se poznáváme. Učíme se lépe pojmenovávat vjemy a pocity. Kolikrát stačí jen chybka v názvosloví a konflikt je na světě. "To ti přeci nikdy nevadilo!?" No, vadilo. Ale slova proto nebyla.

Stejně jako hmyz a jiní živočichové, i člověk komunikuje vícero komunikačními kanály (pachy, vibrace, emoce, atp.). Jen člověk podlehl iluzi, že slova jsou přesná. Pozapomněl na odchylku jejich používání.

Kolikrát se jen neshodneme s dětmi, protože mluví o jiném předmětu než myslí. A dospělý se od detiček zase tolik neliší. Má jen více slovní zasoby a zkušeností, ale dokáže zabloudit úplně stejně.

Nezlobte na druhého, že zrovna říká nesmysly. Možná se v tu chvíli učí mluvit o věcech jako nikdy předtím. Dopřejte si čas a velkorysost. Vztek poukazuje na nedorozumění.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖🌍🌻

04/11/2025

Partner není můj duchovní učitel
Prožíváme, cítíme, vnímáme. Plníme plán duše. Hledáme rovnováhu mezi nekonečnem a životem tady na Zemi. Naše tělo denně produkuje miliardy molekul ovlivňující naši náladu i další kroky. Přes emoce z okolního světa se snažíme porozumět tomu vnitřnímu. Učíme se skrze příjemné i nepříjemné. A jak už to tak v historii bývá, za tím nepříjemným hledáme viníky.

Každý jsme jedinečný. Spojují nás ty osobní bouřky, kterými si musíme projít, abychom pochopili. I náš partner má své osobní výzvy. A chtít po něm vyřešit naše bolístky, je pěknou spirálou do pekla.

Co nám přijde zajímavé, druzí přejdou bez povšimnutí. Co v nás burcuje nadšení, jiné nechá zcela chladné. Informace a zážitky k překlenutí náročného období máme všude kolem nás. Partner mezi nimi obvykle nebývá. Není fér po něm chtít vyřešit naše úzkosti a už vubec ne vyčítat, že se mu to nedaří.

Partner je součástí naší cesty, ale není náš duchovní učitel. Nedokáže nás poslat směrem, kterým požadujeme. Ani když na něj budeme tlačit. Tlak zvyšuje tlak a prohlubuje úzkost. Dříve či později se oba ocitnou v koutě s pochybami, zda je pro ně ten pravý.

Ve chvíli, kdy chceme druhého strhnout na naši cestu, svádíme ho z té jeho. Přirozeně tak může cítit vztek, vzdor, nenávist. Začne se nám vyhýbat.

Partnerství je o dvou rozdílných světech, které mezi sebou vzájemně sdílí, inspirují se, vypomáhají si v oblastech, kde ten druhý nestačí. Budeme-li bránit druhému růst a objevovat, ve výsledku ublížíme jen sami sobě. Osobní emoce jsou naše osobní výzva s řešením na dosah ruky.

Rozviň svůj talent. Najdi způsob, jak ho uplatnit tady na Zemi. Jinak se nám ztratíš, a to by byla škoda.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

30/10/2025

Práci s dětmi se věnuji, kam až paměť sahá. Vyhledávají mě rodiče, kteří opravdu hledají pomoc, jsou úžasně vřelí a milující. Slaví s dětmi každý jejich úspěch a když nevědí, zeptají se.

"Povídání mi pomohlo v tom, že hooooodně se mi daří, mám samé jedničky a umím se na vše naučit sám, což je pro mě velký pokrok a to nemluvím o tom, jak když se se mnou někdo pohádá, tak mu to řeknu zpátky a hnedka zmlkne 😀 Pomohlo mi to lépe pochopit, proč se moji kamarádi někdy chovají tak, jak se chovají. Díky tomu si víc uvědomuju, jak mluvím s ostatními a jak to na ně působí. Naučil jsem se lépe vyjadřovat, co cítím, místo toho, abych to v sobě držel. Pomohlo mi to, abych se cítil klidněji když se něco nedaří. Díky povídání s psycholožkou vím, že je v pořádku říct si o pomoc. Pomohlo mi to víc si věřit a nebát se říct svůj názor." (Tobiáš, 12 let)

Co víc si přát 💖🌍🌻

28/10/2025

Co ti plní kapacitu?
Není čas se bát. Není čas panikařit. Není čas být ve stresu. Události se dějí, jak se dějí bez ohledu na naši připravenost či časové možnosti. Záleží na nás, jak se k nim postavíme.

Stres, panika, strach z toho, co by se mohlo stát odvádí pozornost a ubírá síly, které jsou v tu chvíli potřeba jinde. Cítíme-li se přehlcení, je na čase upustit a dát tak prostor novému. Kolikrát stačí upustit jen přebytečné emoce a náhle máme času dost. Je škoda si nechat ujít příležitosti jen proto, že nám schází kapacita. Času máme akorát, jen nám ho možná cosi zakrývá. S každým nádechem můžeme začít znovu. Tak mnoho sil a inspirace.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

23/10/2025

Příběh z poradny, regresní terapie 👇🏼
"Potřebuji tě. Čekám na tebe. až přijdeš domů. Bez tebe je mi zle. Úzko. Jsem plná strachu. Paralyzováná. Nedokážu nic dělat. Bojím, že to bez tebe nezvládnu. Jenže pak přijdeš a ve mně se probudí vztek a nenávist. Dělám dusno, scény. Neumím si s tím poradit. Ve chvíli, kdy odejdeš, zase jen smutně čekám, až se vrátíš."

Co tě tolik mrzí?
"Že když už jsme spolu, necítím lásku, ale nenávist. Vztek, vzdor, prudkost. Mám výčitky už když křičím. Vím, že je to špatně, ale je to silnější než já."

Co se ti dere na povrch?
" Že to není fér! On si může dělat, co chce. Je pánem svého času. Může si spát, kdy chce. Jít, kam chce. Realizovat se. Vzdělávat. Zatím co já čekám doma s dětmi. Přijde mi to strašně nefér."

Kde tě teď bolí?
"V podbřišku. Štípe to. Svírá mě bolest, jak se mi tohle mohlo stát."

Co je v tom podbřišku uloženo?
"Že v péči o rodinu nestíhám svůj život. Tvořím příběhy druhých, ale svůj nestíhám. Jakobych byla jen nástroj k použití."

Čí je to ve skutečnosti vina?
"Je to moje vina. Vlastně jsem ze svých potřeb udělala nesplnitelný úkol. Nafoukla je do obřích rozměrů, že by na to ani celý den nestačil. Utopila jsem se v potřebách druhých, kdy i maličkost se zdála jako velký problém. Když už byl chvilku klid, jen jsem se trápila a život mi utíkal před očima."

Co teď můžeš udělat jinak? Kde můžeš ušetřit čas a energii?
"Můžu se méně stresovat. Sjednotit všechny své zájmy i povinnosti na stejnou úroveň. To je velká úleva. Najednou jsem v tom plánu zase já. (směje se) Nemusím se rozdat do konce a pak strádat. Už vím, že to půjde jinak."

A co dneska, až přijde chlap domů? Co uděláš?
"No to bude velký. Asi se mu hlavně omluvím a popovídáme si. Přeci jen děti a domácnost jsou moje starost. Není fér po něm chtít, aby dělal ke všemu ještě moji práci, abych se mohla realizovat. Bylo to náročné období, ale už je to pryč. Už se můžu nadechnout a ucítí to i moje rodina."

Jak se teď cítíš?
"Vděčně, volně, provinile za všechno, co se stalo."

Provádíme odpuštění. Prohlubuje se úleva. Přichází pocit radosti, vděčnosti i zodpovědnosti za to, co bude třeba udělat.

Žádné emoce nejsou zbytečné. Jsou to signály a čím jsou silnější, tím více zvoní na poplach. Druhý je za nás jen s těží vyřeší. Nakonec ta pravá úleva bydlí v našem pochopení.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

21/10/2025

"To je úžasné pozorovat, jak k tobě přichází lidi se svěšnou hlavou a odchází s úsměvem do nebe." Je to tak.

Odhalíme-li, co nám úsměvu brání, přirozeně se objeví. Bojíme se toho, čemu nerozumíme. A porozumění dělá divy.

Duše jsou od přírody šťastné. Mají dobrou náladu, spoustu nápadů, dostatek energie dokázat vše, co je napadne. Jinak by je to ani nenapadlo. Za život si nasbírají dechberoucí zážitky, s jejiž pachutí se pak potýkají.

Ve chvíli, kdy pochopí, co se jim to stalo a proč, může se zážitek proměnit v silnou zkušenost, díky které povyrostou. Slabina se stane zdrojem síly.

Žádné zničehonic není. Vše se děje za nějakým účelem. Hledá to v nás ryzí podstatu. Naplňujeme-li svůj účel, cítíme radost. Z drobných radostí můžeme a poskládat celý život. Postupně se naučíme chodit od radosti k radosti. Neúspěch bude jen další položkou "tudy ne". Nabydeme klid, ať už se stáčí plány kudy chtějí. Všechna naše přání se stanou. Jen možná budou vypadat malinko jinak, než jsme si představovali.

S uvědoměním, že je vše, jak má, přijde obrovská úleva, smíření, padnou zbraně. Zastaví se tok plýtvané energie. Odpočineme si a nebereme druhý dech. A k odpočinku jsou chladné dny ideální.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Adresa

Obratan
39412

Telefon

+420720411077

Internetová stránka

http://www.lekoveda.cz/, http://bit.ly/pribehyzregrese, http://simanova.cz/

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Mgr. Martina Šimanová - vztahová a regresní terapeutka zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.