09/01/2026
Jsou dny, kdy ke koním přijíždím unavená.
Po probdělé noci. Po starostech. Po dnech mámy na mateřské.
A právě tehdy si znovu uvědomuji, jak moc nás tělo učí pravdivosti.
Tělo neodpovídá jen na techniku.
Odpovídá i na přítomnost. Na to, jestli opravdu jsem tady.
Možná i proto pracuji tak, jak pracuji.
Bez potřeby "něco dokázat". Bez výkonu. Bez tlaku.
Protože tělo, koňské i lidské, se uvolní ve chvíli, kdy se cítí v bezpečí.
A někdy to největší, co můžeme nabídnout, není více úsilí. Ale méně očekávání.
Při ošetření tohoto koně jsem nabídla bezpečí, uvolnění, zároveň jsem respektovala jeho fyzický stav. Odměnou mi byla důvěra, uvolnění a na konci viděla změnu i majitelka.
Lesklá srst a tělo, které najednou vypadalo "kompaktnější".
To je realita mé práce.
Ne dokonalá, ale skutečná 🙂🙌