20/03/2026
Uf...už to muselo ven!
Aneb proč si všichni pod pojmem sportovní fyzioterapie vždycky představí akorát tejpování, masáž pistolí, fasciálními noži a dalšími "fancy" nástroji nebo cvičení na bosu a nejlépe s omotáním hned několika gumiček najednou?
No, protože takto bohužel u nás sportovní fyzioterapie ve většině případů vypadá.
Jasně, masáže, tejpování a další mohou být podpůrnými technikami, které lze využít v rámci regenerace, ale sakra, neměl by to být ten hlavní pilíř sportovní fyzioterapie.
A přitom to nejdůležitější často úplně chybí ➡️ objektivní práce s daty. Sportovní fyzioterapie by měla stát na měření, testování a průběžném sledování stavu sportovce.
V rámci sportovní terapie bychom si měli průběžně zjišťovat, jaká je reálná svalová síla, příladně její asymetrie, rozsahy pohybu, tolerance zátěže a další.
Měli bychom pracovat s funkčními testy, dynamometrií, případně dalšími nástroji, které nám dají jasná čísla, ne pouze dojmy. No a na základě toho pak upravovat plán, dávkování zátěže i samotný trénink.
Protože bez objektivizace se z fyzioterapie snadno stává jen pocitová služba místo cíleného, systematického procesu.
Jak už to ale máme ve zvyku, tak jsme si tu sportovní fyzioterapii zase trochu "počeštili". Narvali jsme do ní co nejvíce našich metod, protože neuromuskulární kontrola a hluboký stabilizační systém, narvali jsme klientovi do ruky gumičku a pod nohy balanční čočku, protože senzomotorika samozřejmě, no a na závěr tam šoupnem manuálku, protože uvolnění blokád a přetížených struktur.
Ne, takhle by to opravdu nemělo být. Chápu, že to některým sportovcům vyhovuje, protože fyzioterapii berou spíš jako pasivní formu regenerace a nebo pořádně neví, jak by to ve skutečnosti mělo vypadat.
Vy už to ale teď víte, tak se prosím, nenechejte oklamat 🙌.