15/03/2026
🇺🇬Na pozvání Ministerstva zdravotnictví Ugandy jsem strávil velmi intenzivní týden v jedné veřejné porodnici v hlavním městě Kampala. Jde zřejmě o největší porodnické pracoviště v Africe. A protože první dojmy jsou nejlepší, sepisuji pár postřehů ještě po cestě v letadle domů:
„Bůh bydlí v Česku“ – takhle reagovali Uganďani na všechny informace o naší Porodnice FNO 😊
Obdivně kroutili hlavami nad našimi porodními pokoji pro jednu rodičku, nad porodními vanami, gauči a nesmírně je pobavily žebřiny. Upřímně a velmi mile se smáli, když slyšeli, jak malé máme v Česku porodnice a kolik lidí v nich na druhou stranu pracuje. Obdivovali, jaké metody řešení poporodního krvácení máme k dispozici a co všechno jsme schopni udělat. Výsledky porodní péče v Česku byly pro ně jako z říše snů. O vše jevili nesmírný zájem a jejich touha po učení byla veliká.
Jejich pohled vychází z perspektivy prostředí, ve kterém pracují:
V nemocnici Kawempe proběhne ročně +/- 2️⃣0️⃣ 0️⃣0️⃣0️⃣ porodů a na komplikace těhotenství a porodu zemře více než 100-150 žen a několik set novorozenců se narodí buď mrtvých, nebo zemřou po porodu. Většinou jsou to ženy, které už „nestihly“ do nemocnice přijet včas a v takové kondici, aby mohly být zachráněny. U dětí jde často o předčasné porody. Nejde o nízkou kvalitu lékařů a porodních asistentek, jde o podmínky, v jakých ugandské ženy žijí, jaké péče se jim dostává v těhotenství, jakou mají výživu, v jakých podmínkách rodí a jaké jsou možnosti transportu žen s komplikacemi. Polovina všech porodů v Kawempe proběhne císařským řezem, ale velmi často jde o ženy, které byly odeslány pro těžké komplikace z jiných pracovišť.
🐝Porodní sál ze všeho nejvíc připomíná včelí úl. Porodní pokoje jsou čtyři, ale na každém z nich je 8️⃣ obyčejných postelí, mezi kterými není ani závěs. I samotný „pokoj“ je od chodby oddělen jen závěsem. V místnosti je v každém okamžiku minimálně 20 lidí i více – rodičky, porodní asistentky, příbuzní, lékaři, studenti…
Soukromí? Nula.
Ženy rodí v podstatě samy, manželé na sále nebyli, ženy měly u sebe občas nějaké jiné příbuzné ženy nebo známé.
Poporodní „pokoje“ měly více než 3️⃣0️⃣ lůžek a byla to spíše taková hala s okny všude dokola a docela hezkým výhledem do okolí.
Na operačních sálech se pracovalo téměř nepřetržitě, denně proběhlo více než 2️⃣5️⃣ císařských řezů a mnoho dalších operací - mimoděložních těhotenství, myomů atd.
Můžeme se něčemu přiučit my❓
Z technické medicíny zcela jistě nic, ale z mentálního nastavení ano. Nejvíce mě zaujalo naprosto automatické přesvědčení veškerého personálu, že dítě má být s matkou, ať se děje, co se děje. Je to něco, o čem se vůbec nediskutuje. Prostě to tak má být. A tak když jsme museli s některou rodičkou pro silné krvácení po porodu urgentně na operační sál, někdo z personálu chytnul dítě a běžel s námi. Na operačním sále ho buď držel u sebe nebo jej položil do postýlky v rohu operačního sálu, a jakmile se pacientka začala budit, hned jí dítě dávali na prsa a z operačního sálu už vyjížděli spolu.
Všechny děti byly u matek v posteli. Rodičky se vlastně nezajímaly o nic jiného než o přikládání dítěte k prsu. Pořád se s dětmi mazlily, upravovaly je, houpaly, hladily. V každé volné chvíli.🤱🏾
Z několikadenní návštěvy se nedá mnoho usoudit, ale vztah mezi zdravotníky a pacienty se mi jevil jako upřímný, otevřený, důvěrný a velmi lidský – zdálo se mi, že pacienti mají ke zdravotníkům respekt a děkovali jim za pomoc, záchranu, nasazení…Stejně to bylo směrem naopak, i tu nejchudší pacientku vždy někdo držel za ruku, povídal si s ní…
👨🏾⚕️Zajímavé bylo „ranní hlášení“ personálu – velmi formální, detailní, dlouhé (1,5 hodiny), přísné, s okamžitým rozborem neobvyklých situací. Když mladí lékaři něco nevěděli, dostali pořádně za uši, na druhé straně se děkovalo všem za práci, za službu, za vzájemnou podporu. Tleskalo se. Vzájemný respekt mezi PA a lékaři byl naprosto zjevný. Modlitba a děkování Bohu za nový den a za všechny pacienty na začátku i na konci hlášení byla důležitou součástí schůzky a k jejímu vedení se přihlásil vždy nějaký dobrovolník z řad personálu.
🌍Jinými slovy – porodnictví má tisíce podob. Velmi záleží na kultuře, postavení ženy ve společnosti, tradicích, zvycích a také bohatosti země. Každý systém má v sobě hezké i méně hezké prvky. I v sebedokonalejším systému je vždy co zlepšovat. Važme si našich podmínek i úspěchů, ale nezapomínejme, že bez vzájemné důvěry a lidského kontaktu není medicína kompletní.
Hezký nedělní večer všem, Ondřej Šimetka
