16/10/2025
Franz Kafka, narozen v Praze, se nikdy neoženil a neměl děti, chodil rok před smrtí kolem parku Steglitz v Berlíně.
Psal se rok 1923.
V parku potkal malou holčičku, která plakala, protože ztratila panenku.
Kafka reaguje rychle ve snaze utišit smutek a říká, že panenka se neztratila, ale jela na výlet, omlouvá se, že holčičku opustila, ale dokonce jí nechal dopis, ale zapomněl doma.
Pokud ho potká druhý den, rád ho k ní doveze.
Holčička byla tak překvapená, že zapomněla plakat a překvapivě souhlasila.
Kafka po návratu domů začíná hned psát se stejným zánětem a soustředěním, jaké vkládá do svých mistrovských děl.
Snaží se dělat co nejlépe a druhý den opravdu čte dopis dívce.
Panenka v ní vysvětluje, že jí nechtěla ublížit, ale chtěla vidět svět a poznat nové lidi, nechce, aby holčička truchlila, takže každý den bude psát dopisy.
Je to neuvěřitelné, ale Kafka opravdu každý den nosí malé holčičce nová písmenka pro panenky, která na svých cestách zažívá úžasná dobrodružství.
I přes potíže způsobené tuberkulózou a chaosem světa kolem něj píše Kafka tři týdny dopisy.
Do každého vkládá vše, co může, jako v literatuře, aby dívku připravila na okamžik, kdy se s ní panenka nadobro rozloučí.
Konečně popisuje zásnuby, obrovskou svatbu a krásného ženicha, jehož panenka miluje, a přestože svou starou přítelkyni velmi miluje, vysvětluje jí, že se nemůže vrátit.
Holčička už ale není smutná, listy ji ohromí a ohromí, díky nim se její smutek zcela rozplyne slovy fantastických příběhů.
Kafka na konci života kupuje holčičce novou panenku, která se nepodobá jejímu starému s vysvětlením, že ji cesty změnily.
Mladá žena po letech najde v útrobách panenky malý lístek napsaný Kafkovou rukou, který říká:
′′ Vše, co milujete, bude pravděpodobně ztraceno, ale láska vám to nakonec vrátí jiným způsobem."
