Ošetřovatelky

Ošetřovatelky Ošetřovatelská péče jako praktická aplikace ošetřovatelských poznatků bere v úvahu základní lidské fyziologické, psychosociální a spirituální potřeby

Trvale zavřené.
21/11/2021

Čas neúprosně utíká a život odečítá roky každému z nás.
Jsme děti, pak kluci, holky, dospělí a znenadání staří.
Doufejme, že v historii každé rodiny přijde čas, kdy se tyto věkové doby potkávají, překrývají a tehdy se ti, kteří byli někdy děti, stávají rodiči svých rodičů.
Přijde doba, kdy rodiče už nejsou tak bystří, pohybují se jako v mlze. Oni pak potřebují vaši pomoc, abyste je podrželi a mohli se na vás spolehnout. Ano, přesně tak, jak oni drželi vás, když jste byli malí a bál jste se být sami.
Postupně jim nestačí dech, sotva se dostanou ze svého místa. Každé dveře se těžce otvírají, každá chodba je příliš dlouhá, každý obchod je moc daleko a každé písmenko v knize je příliš malé.
Přestože byli předtím ochotní a pracovití, dnes nemohou nosit své oblečení a nepamatují si své léky.
A my, jako děti, nemůžeme dělat nic jiného. Prostě přijímáme, že jsme zodpovědní za jejich život. Že život, který nás stvořil, teď závisí na našem životě.
Možná, že je starý otec a matka jeho poslední učení, který nás má ukončit, že život se točí v kruhu. Možnost vrátit péči a lásku, kterou nám po desetiletí poskytovali.
Šťastné jsou děti, které jsou rodiče svých rodičů před svou smrtí, a nešťastné ty, kteří se objevují jen na pohřbu a nemluví s nimi každý den.
Na tuto roli rodičů svých rodičů nejsou žádné kurzy ani tréninky. Každý musí najít tuto roli ve svém srdci, pokud jejich srdce není kámen.
Každý rodič si zaslouží slyšet na konci: "Jsem tu s tebou, táto, mámo!"

20/03/2020

Lidstvo dostalo přesně takovou chorobu, jakou potřebovalo ..

Přestávali jsme si vážit zdraví a proto jsme dostali takovou chorobu, abychom si uvědomili , že na něm úplne nejvíc záleží.. 🤕🤒

Přestávali jsme si vážit přírody a proto jsme dostali takovou chorobu, aby byl pobyt v ní pro nás tak vzácny..🏞️🏔️🏝️

Přestali jsme umět fungovat v rodinách a proto nás tato choroba zavřela do našich domovů , abychom se jako rodina opět naučili fungovat..👨‍👩‍👧‍👦

Přestávali jsme si vážit starých a nemocných a proto jsme dostali tuhle chorobu, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní..🧓👴

Přestávali jsme si vážit zdravotníků a lekárniků, a proto jsme dostali tuhle chorobu, abychom zjistili , jak jsou nepostrádatelní..👩‍⚕️

Přestávali jsme mít úctu vůči učitelům a proto nám tato choroba zavřela školy, aby si to rodiče mohli sami vyzkoušet ..🤓

Mysleli jsme, že si můžeme koupit všechno, být kdekoli a s kýmkoli chceme a proto jsme dostali takovou chorobu, abychom si uvědomili , že to všet neni samozřejmost ..🤑

Náš volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato choroba zavřela , abychom pochopili, že štěstí si nemůžeme koupit..💶

Zaměřovali jsme hodně pozornosti na náš vzhled a porovnávali se, proto nám tato choroba zakryla tváře , abychom pochopili, že tam netkví naše krása..😷

Mysleli jsme si, že jsme páni na téhle zemi a proto jsme dostali tuto chorobu, aby nás něco miniaturní co ani není vidět dokázalo skrotit, dát nám příručku a trochu pokory.. 🌏🌍🌎

Tato choroba nám hodně bere, ale zároveň nám dává možnost se toho tak strašně moc naučit a pochopit co je v životě nejdůležitější.

Dostali jsme chorobu ušitou na míru.. Asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali..

14/01/2013

Skvělé povolání. Náročné, ale pocit nad zotaveným pacientem je nenahraditelný. Když se na to ale někdy podívám z druhé stránky, je to také povolání, které u nás mohou vážně vykonávat snad jen blázni. Hodně toho bylo napsáno o lékařích, ale co zdravotní sestra? Tiše zírající na výplatní pásku, kde zjišťuje, že její plat je dávno pod hranicí, pod kterou si řekla, že rozhodně nikdy nepůjde?


Skvělé povolání. Náročné, ale pocit nad zotaveným pacientem je nenahraditelný. Když se na to ale někdy podívám z druhé stránky, je to také povolání, které u nás mohou vážně vykonávat snad jen blázni. Hodně toho bylo napsáno o lékařích, ale co zdravotní sestra? Tiše zírající na výplatní pásku, kde zjišťuje, že její plat je dávno pod hranicí, pod kterou si řekla, že rozhodně nikdy nepůjde?

Pomohlo by sestrám, kdyby se také vzbouřily a šly stávkovat? Jen si zkuste představit, co by se stalo, kdyby se sestry dokázaly semknout a vážně jednou nepřijít. Nepřijít do ambulance, na standardní nemocniční oddělení, na operační sál, na oddělení následné péče… Co by si tam lékaři sami počnuli? Jsem přesvědčená, že to samé, jako kdyby tomu bylo opačně… Nebo snad roli nelékařských pracovníků přeceňuji?

Dovolte mi ale jistou vážnost tomuto povolání přisoudit. Už jen pro to celoživotní úsilí, udržet si post bláznovství a objíždět ve svém volném čase, na vlastní náklady semináře a školení, pro připsání kreditů, bez kterých se neobejdete. „Ikdyž sestra plní jen to, co jí lékař nakuká“. Získávejte pak důvěru nejistých pacientů, kteří den před nástupem do nemocnice pečlivě studovali na internetu o problému, který je provází a vy jim pak ani nemůžete dát z vlastní iniciativy paracetamol. Pohled veřejnosti na naše povolání vůbec stojí za „to“. Vždyť sestry stejně jen vysedávají a pijí kávu (pozn.: ano, sestry kávu opravdu pijí. A to z důvodu, který možná znáte sami – bez kofeinu se totiž ten koloběh přežít nedá. Bohužel jen na to vysedávání vážně nemají čas), navíc – promiňte mi ten výraz - utřít zadek prý umí každý. Je ovšem s podivem, že ne každý to dělá. A už jsme zase u těch peněz. Ano, udělat to umí každý. Jenže kdyby šlo jen o to... Kde je ona zodpovědnost, která mě může dostat do vězení (protože lidský faktor je stále jen lidský faktor). Kde jsou všechny kvalifikace, které k výkonu povolání musím získat (pokud dnes chcete být zdravotní sestrou, vaše cesty povedou jedině na VŠ). Dávat si pozor na analoga léků a jejich správnou dávku… O aplikaci léků a výkonech raději nehovořit. Možnosti jak poškodit pacienta a následné tresty jsou nespočitatelné. A bude hůř. Za velkou louží stojí prý před nemocnicemi právníci, tzv. naháněči, kteří se vás při odchodu z nemocnice ptají, zda jste byl s péčí spokojen a pokud ne, rádi vás při sporu zastoupí.

Dostáváme se ke slovíčkaření a trávení většiny pracovní doby nad papírováním. Protože co není zapsáno, jako by se nestalo. Rozumím samozřejmě tomu, proč je nutné věci dokumentovat, ale takzvaně všeho moc škodí. Každý tomu ovšem říká jinak. Někdo dokonce zkvalitňování péče. Já často bohužel „Nezlobte se, paní Nováková, ale já musím jít.“ Jako v jiných rezortech, i zde se musí šetřit. A jak to potom například vypadá na standardním interním oddělení? Noční službu u 28 pacientů (rozuměj klientů) slouží jedna sestra a má „k dispozici“, spolu s vedlejším oddělením, jednoho sanitáře, který ji má např. pomoc imobilní klienty polohovat (á 3h). Při myšlence, že starší, dezorientovaný pacient při cestě na toaletu upadne na zem, napadá mou mysl pouze jedno řešení: přikrýt (neměla bych ze zákona zvedat břímě těžší, tuším, 15kg) a jít pokračovat v psaní! Ano, toto je extrémní (ale pravdivý) příklad, ale především i jeden z důvodů, který přispívá k odchodu zdravotníků do jiných oborů. Protože bohužel ve fabrice na třísměnný provoz je pracovník ohodnocen stejně, né-li lépe, že by někoho mohl poškodit a být následně stíhán mu zrovna nehrozí. Předpokládám, že práci si domu moc nenosí a velkou psychickou zátěž toto povolání asi taky neobnáší. Dobrá, oteklé nohy budeme mít možná stejně. Každopádně jak jsem psala v úvodu – povolání zdravotní sestry u nás může vykonávat jenom blázen.

Dětství je chvíle, mládí je chvíle, dospělost je chvíle a stáří je součtem těch chvil.
12/01/2013

Dětství je chvíle, mládí je chvíle, dospělost je chvíle a stáří je součtem těch chvil.

12/01/2013

Ošetřovatelka musí být vybavena chlapskou silou a nadlidskou trpělivosti.Je spojovacím článkem mezi lékařem a sestrou. Je poslední v řetězci týmu, ale první kdo přijde do styku s pacientem.První kdo vnímá jejich pocity, strachy a obavy a záleží na každé z nás, zda se bude ten či onen pacient cítit bezpečně a klidný.Jsme první, kdo je u pacienta, když je mu zle, když má bolesti nebo jej čeká náročné vyšetření.Jsme první u pacienta, když opouští tento svět.Pak záleží na každé z nás, jak se bude cítit a jaký jeho ochod bude.To všechno děláme s úsměvem na tváři, přestože máme své starosti, povinnosti v rodině, bolí nás celý člověk z toho, jak manipulujeme s pacienty, nohy z toho, jak neustále běháme sem a tam.Leckdo by mohl namítnout, že kdybychom zabraly v páté třídě, seděly bychom někde za stolem a dávali razítka.Ale kdo by tu práci dělal?Zase by musel být někdo, kdo by nás zastoupil. Z toho je patrno, že jsme nepostradatelné.Přesto mám pocit, že jsme neviditelné.

Adresa

Ostrava

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Ošetřovatelky zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Praxe

Pošlete zprávu Ošetřovatelky:

Sdílet

Share on Facebook Share on Twitter Share on LinkedIn
Share on Pinterest Share on Reddit Share via Email
Share on WhatsApp Share on Instagram Share on Telegram