28/02/2026
⁉️🔜🕛 ČAS SE POSUNOUT DÁL.
Nejsem na sítích aktivní. Byť bych měla materiálu na několik profilů a myslím, že dost zajímavých... avšak není kapacita, není čas a... není potřeba... tyhle myšlenky už si ale žádají sepsat. SPOILER ALERT - rozuzlení až na samotném konci, tudíž - jen pro vášnivé a zvědavé čtenáře!
Od narození Tobiase jsem pracovala třeba způsobem:
👉 nakojit - odevzdat - odvést terapii - přebrat - nakojit
👉 při kojení a usínání tel v ruce a řešení termínů, emailů, krizových zpráv.., neustálý time a baby management v hlavě
👉 nemám hlídání - klient i přesto prosí - Tobín do kočáru - lesní terapie
👉 jedna kamarádka hodinu jezdí s kočárem - já jedna terapie - přebírá druhá kamarádka, dává Tobínka do nosítka - já druhá terapie
👉 čas u prarodičů x místo odpočinku několik onlinů za sebou (vůbec nepíšu o přednáškách a prací spojenou s VOŠ a další...)
🫶 jak rostl a začal trávit víc času s tátou, mně rostla poptávka, plus další pracovní spolupráce, takže můj běžný den vypadá třeba takto:
👉 Jonathanka do školy, procházka, jedna terapie za přítomnosti batolete, polední rutina, vyzvednutí Jonyho, odevzdání Tobího, Jonýho na fotbal, online terapie v autě u fotbalového hřiště, vyzvednutí Tobího, večerní rutina... nebo takto:
👉 dopolední pohoda, odevzdat Tobího, cesta do Prahy, odučit v Praze, večer se vrátit, vyzvednout Tobího... nebo taková pracovní neděle
👉 brzy ráno odevzdat Tobína, dvě terapie, oběd, procházka do školy, odučit 5 hod dálkaře, procházka ze školy a večer do osmi ještě párovka...
🫶 a mohla bych psát a psát a psát... (protože mezi tím vším se děje Život a nekonečné kolo vaření, uklízení, praní, převozů, řešení malých i velkých věcí...) a proč to píšu?
🫶 Protože si myslím, že kdo mě trochu poznal, ví, že moje práce je velmi zásadní součást mého života. Že se za každou cenu - a aktuálně zjišťuji, že za příliš velkou - snažím fakt vycházet vstříc. V podstatě, když nejsem s dětmi, 95% času pracuji...
🫶 Za poslední půl-rok pomalu přehodnocuji cílovku a okolí poměrně rychle a pro mě až překvapivě fluentně reaguje.
🫶 Velkým otazníkem pro mě už delší dobu představovala ta moje kdysi primární a srdcová cílová skupina dospívajících...
🫶 Už dlouhodobě jsem pociťovala, že s veškerou láskou k nim, přestávám mít na teenagerovská témata v tomhle životním období tu potřebnou dávku porozumění a trpělivosti a čím víc jsem si to srovnávala v hlavě a právě přeorientovávala pozornost, tím víc znamení mi chodilo...
🫶 Ta poslední dvě? Ta finální?
👉 V posledních 14 dnech jsem 2x šla za své hranice a byť jsem cítila, že se mi nechce, dvě maminky s dospívajícími dcerami a srdcervoucími příběhy, jak je nikde nechtějí vzít, jak jsou dlouhé čekačky a jak moc jsem jim sympatická.., prolomily ty moje rádoby pevně nastavené mantinely a já je - byť jsem si řekla, že už to dělat nebudu - pozvala na úvodní konzultaci v mém osobním a volném čase vyhrazeném pro Tobiase...
👉 Zvrat? No jéje. Ani jedna z nich mi totiž za tenhle vzácný čas a energii nezaplatila.
👉 Ta první mě regulérně vyghostovala. Nezareagovala na kontakty, které jsem jí slíbila a poslala. Na přání, ať najdou někoho, kdo jim pomůže (zakázka překračovala mé kompetence) a dají vědět, kdo má volnou kapacitu. Ani na poslaný qr kód.
👉 Druhá šla ještě dál a já byla osočena z toho, že nemohla tušit, že nejsem klinický psycholog dělající na pojišťovnu :))))) (byť jsem jí toto důrazně sdělovala už při první telefonickém kontaktu, kdy po mně primárně chtěla sepsat posudek - rovnou jsem jí vysvětlovala, že ten jí napsat já nemohu a kde jsou a nejsou mé kompetence), zároveň každý, kdo ke mně přijde, na prvním setkání podepisuje informovaný souhlas, kde jsou všechny tyto informace samozřejmě sepsány...
🫶 Tudíž. Děkuji ti, Vesmíre, že jsi vyslyšel poměrně rychle mou prosbu a dal mi jasně najevo, že je čas vděčně poděkovat všem těm mnoha milým dospívajícím, jež jsem měla tu čest za především první roky své praxe doprovázet...
🫶 A je čas se skutečně posunout dál. Je čas si začít trošku přísněji vybírat, do čeho budu investovat svou energii, protože byť to možná na první pohled není zřejmé, on ten terapeutický proces není jen o té hodině v křesle...
🫶 Nevztekám se. Nestěžuji si! Tohle povídání je spíš takovou reflexí a možná potřebou pustit ven trošku mála z toho, co všechno my běžně ve svých praxích zažíváme a kde všude je nekonečný prostor se neustále učit. :-)
⁉️ Tak schválně, kdo to dočetl? 😁
