27/11/2017
Meditace Nádabrahma a švestkové knedlíky
Všechno je jednou poprvé. Nedávno jsem zažila poprvé meditaci zvanou Nádabrahma. Je to krásná meditace z Oshovy dílny inspirovaná původní tibetskou meditací.
Já tuhle meditaci vnímám tak, že je o rovnováze. Rovnováze možná čehokoliv. Pro mne je to rovnováha mezi dáváním a braním.
Meditace má čtyři části, při první se sedí v lotosovém sedu se zkříženýma nohama a mručí. Vážně, mručí se….při tom je třeba soustředit se na to, aby vibrace z mručení byly cítit v celé hlavě, ideálně v celém těle. V druhé fázi se nadále sedí a přitom se dělají sedm a půl minuty kruhové pohyby rukama od těla s dlaněmi nahoru. Třetí fáze je stejná jako druhá, jen ty pohyby rukou jdou k tělu a dlaně dolů. Čtvrtá fáze je meditace vleže.
Základem takovéto meditace podle mne je to, aby se člověk přeladil na jiné prožitky než jaké normálně má, na jiné frekvence a jiné světy. Všechny myšlenky pryč! Hlavo odpočívej !! To je pro mne a myslím i jiné Evropany kámen úrazu.
Myšlenky jsou jako jezinky v pohádce o Smolíčkovi neodbytné a používají různé finty. Není to ale o tom, nadávat si a zlobit se na sebe, že mi zase myšleny ulétly k povinnostem, strachům, „musům“ a „mělabychům“…. A také: „Hlavně nesmím zapomenout koupit tvaroh na švestkové knedlíky, aby se mi nezkazily ty švestky od mámy.“ Řeším to tak, že své myšlenky pochválím za to, jak jsou pěkně pracovité a odložím je pryč.
První mručící fáze meditace je dlouhá půl hodiny. Ze začátku jsem byla zcela zaujatá vyráběním správného mručivého zvuku, tak abych následně neztratila hlas, nekašlala…Každý začátek je těžký! Při druhém pokusu, následující den, jsem již se zvládnutou technologií mručení se mohla věnovat vlastnímu meditačnímu procesu.
Chvilku jsem se cítila jako tibetský mnich, který ve svém červeném rouchu sedí na vrcholu hory někde v Tibetu a medituje svoji každodenní mručivou meditaci. Ze svojí vysokohorské perspektivy shlíží dolů a cítí vnitřní klid. Super pocit, hodně odlišný od našeho každodenního údolního hemžení. Je příjemné něco takového procítit, prožít vlastně úplně opačný extrém každodenního života. Druhý obraz, který se mi objevil, byla stará cihlová rozpadající se zeď. Rozpadala se od základů postupně na prach. Druhý den jsem doufala, že opět přijde známý vznešený mnich a rozpadající se zeď bortících se již nepotřebných myšlenkových struktur. Realita byla velmi uzemňující. V meditaci se mi objevil roztržený igeliťák, ze kterého se sypala strouhanka. Také bortící se struktura 😊
Ve druhé fázi dávání a braní se mi objevilo spousta situací , kdy dávám někomu něco, lásku, čas, peníze, pozornost, jídlo a já nevím co ještě. Obrácená situace – já dostávám- byla o poznání chudší. Proč asi? Je to o mém vnímání situací, lidí, toho, co si dovolím? Chci být důležitá, potřebná možná i nepostradatelná?
A jak to máte vy ?
