Mgr. Eva Soukup - Nenásilná komunikace, Plzen (2026)

08/02/2026

Zakažme dětem mobily! Ale opravdu to pomůže? 🤔

Téma regulace sítí a zákazu mobilů teď rezonuje všude, ale nějak mi v té diskuzi chybí jedna podstatná věc - hledání skutečných (hlubších) příčin.

Z mé osobní i profesní zkušenosti je jedním z nejdůležitějších preventivních faktorů závislostního (a jiného sociálně patologického) chování VZTAH.

Když dítě necítí jistotu přijetí a nemá s rodiči pevné pouto, sahá po náhražkách - obrazovkách a/nebo skupinách vrstevníků, kde se snaží zažít pocit, že někam patří.

Vztahy s dospělými (nejen s rodiči!) v dětství také určují sebehodnotu dítěte, to, jak vnímá samo sebe a jak si tvoří vztah k sobě. A také je vzorem a trenažérem pro další vztahy. 👥

Dítě nepotřebuje dozorce, který kontroluje a trestá. Potřebuje přítomného a podporujícího dospělého - přístav, kde může spočinout a uvolnit se; místo, kde není souzeno, kde se může dosytit láskou a blízkostí; člověka, kterému může říct všechno a neohrozí to jejich vztah.

Aby se mohlo dítě uvolnit a moct být dítětem (nesnažit se řídit a přebírat odpovědnost za věci, které mu nepřísluší) potřebuje také zažívat, že dospělí jsou skutečně zralí, stabilní a předvídatelní.💗

🧩 Pravidla kolem technologií mají smysl – ale fungují dlouhodobě jen tehdy, když stojí na pevném a zdravém vztahu.
❗️Zákazy bez takového vztahu často jen prohloubí vzdor nebo únik, tedy přesně to, před čím děti chceme chránit.
🌱Vybudovaný vztah, postavený na důvěře a přijetí, pak nejvíc oceníte v dospívání dítěte, kdy se stává záchrannou sítí před následováním vrstevníků v oblastech, kterých se zpravidla rodiče nejvíc obávají.

Protože většina z nás takový vztah s rodiči nezažila, je pro nás těžké budovat ho s vlastními dětmi.
Pokud chcete tohle téma více prozkoumat a lépe pro sebe uchopit, zvu vás na ucelený víkendový workshop - už za 14 dní v Plzni. 🗓️
Pro více informací napište do komentáře "výchova". 💬

04/02/2026

Vzorce z dětství, které nám brání být dobrými rodiči

Čím dál více se mě klienti a účastníci seminářů ptají, proč je vlastně tak těžké vztahovat se k dětem tak, jak bychom si přáli - když všechno už víme a chceme to tak dělat...

Možná to znáte: dítě křičí → ve vás se spustí autopilot a říkáte slova, která jste slyšeli jako malí („přestaň“, „nepřeháněj“, „takhle tě nikdo nebude mít rád“) a která jste nikdy nechtěli opakovat. Nebo naopak ustupujete, jen aby byl klid a dítě nebylo "nešťastné" a nepředávali jsme svá traumata dál...
Vůbec to neznamená, že jste „špatní rodiče“, ale že se ozývají staré programy.

🚫 Co si často z dětství neseme:
- Musím být hodná/ý a nezatěžovat ostatní.
- Emoce jsou nepřítel, hlavně nesmím brečet nebo se vztekat.
- Lásku si musím zasloužit.
- Konflikt = nebezpečí.

💔 Jak se to pak projeví v našem rodičovství:
- budeme tvrdí, bez empatie, racionalizujeme si, že autoritativní výchova je nutná, aby nám děti nepřerostly přes hlavu...
- nebo necítíme své hranice, dítě přebírá vedení, jsme zoufalí, že si s dětmi nevíme rady

🌱 Co s tím:
Dlouhodobě pomáhá práce s vlastními zraněními, bezpečná podpora a učení se nástrojům, jak tu být pro dítě - s laskavostí, ale zároveň ve své síle.

Chcete podpořit ve svém rodičovství? Zvu vás na ucelený víkendový workshop - už v únoru v Plzni. 🗓️
Pro více informací napište do komentáře "výchova". 💬

🤔 Jaká věta z dětství se vám nejčastěji ozývá v hlavě, když vaše děti "zlobí"?

01/02/2026

„Dost dobrý“ rodič neznamená „dokonalý“ 💛

Znáte to? Snažíme se být trpěliví, klidní, laskaví… a pak přijde ranní shon, rozlité kakao, sourozenecká hádka a my se přistihneme, jak zvyšujeme hlas, vyhrožujeme nebo dokonce trestáme. Pak si to v hlavě přehráváme a máme pocit, že jsme to celé pokazili a že jako rodiče selháváme. 😔

Dítě potřebuje jistotu pevného vztahu - napojení, laskavé vedení a předvídatelnost. Nepotřeuje dokonalého rodiče, který nikdy nedělá chyby, ale rodiče, o kterého se může opřít. I když se nezachováme "dobře", podstatné je, že dokážeme uznat chybu, říct, že je nám to líto - zkrátka přijmout svoji část odpovědnosti.

A jak si pomoct od výčitek a sebe-obviňování? Důležité je pochopení celé situace i vlastních reakcí (o tom jsem psala nedávno). Dnes ale mám pro vás takovou malou vychytávku. ☺️

💡Náš mozek má tendenci přeceňovat to negativní a brát to dobré jako samozřejmost.
Zkuste si krátké cvičení:
✅ Napište si 3 pozitivní momenty v interakci s dítětem, kdy jste udělali něco, za co jste rádi (úsměv, pohlazení, naslouchání, nachystaná svačina, společný vtípek…).
✅ Napište si 1 nepovedený moment a ten se pokuste napravit, například krátkým do-napojením (omluva, potulení, nabídka pomoci apod.)
Toto cvičení, pokud si z něj uděláte rutinu, vám pomůže nahlížet na sebe v roli rodiče s větší laskavostí. ❤️

Chcete podpořit ve svém rodičovství? Zvu vás na ucelený víkendový workshop - už v únoru v Plzni. 🗓️
Pro více informací napište do komentáře "výchova". 💬

29/01/2026

První téma série POKEC je venku! 🎉

Nechcete pro své děti výchovu, kterou jste sami prošli, ale nemáte jistotu, jak jinak?
Možná máte hodně načteno, ale v praxi se to nějak nedaří...
Snažíte se být laskaví, držíte, ale pak vám ujedou nervy?

A k tomu všudypřítomný tlak společnosti, že dítě rozmazlíte, když mu nedáte na zadek.

Zveme vás na povídání o tom, zda skutečně musíme volit mezi laskavostí a hranicemi, mezi "nechat si vše líbit" a trestáním dítěte...

Falešné dilema, se kterým se neustále setkáváme, zní: VOLNÁ, NEBO AUTORITATIVNÍ VÝCHOVA
My ale víme, že existuje i třetí cesta. 🥰

Pojďme toto téma probrat do hloubky. Těšíme se na vaše otázky a zkušenosti! 💛

🗓️ Kdy: 19. 2. v 18 hod.
⏱ Délka: 60–90 minut
📍 Kde: on-line na Zoomu
🎧 Záznam pouze pro předem přihlášené – chceme udržet bezpečný a intimní prostor pro sdílení.
👥 Možnost dál sdílet v uzavřené facebookové skupině
💸 ZDARMA

Odkaz na přihlášení najdete v prvním komentáři. 🔗

27/01/2026

Puberťák nezačne fungovat, když přitlačíme. Pokud vedete děti k poslušnosti, v pubertě zpravidla přicházejí potíže.

„Je celý den zavřený v pokoji, doma nepomůže, ve škole skoro propadá.“
Takhle začala konzultace s rodiči patnáctiletého Jakuba (jméno změněné).
Maminka je vyčerpaná a cítí, že Kubu ztrácí. Otec je rezignovaný, naštvaný, vidí chybu v synovi, snaží se ho výhružkami a tresty donutit fungovat. Doma mají ještě batole. Maminka si vyčítá, že po narození mladšího syna vztah s Jakubem přestala budovat – byla ráda, že si „zalezl“ nebo šel za kamarády. Neví, co má dělat, snaží se být na Kubu milá, ale pak vybuchne a pohádají se.
Představujeme si, co asi prožívá Kuba: osamělost, touha po vlastním prostoru, pocit, že do rodiny nezapadá.

🌱Cestou k nápravě je vztah, vědomá přítomnost bez tlaku. Kuba ale vše odmítá - nechce s mámou mluvit, vzdoruje veškerým snahám o kontakt.
Hledáme, čeho se chytit… Po vyzvedávání z kroužku spolu začnou chodit do „mekáče“. Zpočátku mlčí, Kuba si nesundává kapuci. Postupně prohodí pár vět, pomalu pouštní maminku do svého světa, ukazuje jí, co hraje, s kým tráví čas. „Nechci“ občas vystřídá „tak jo“. 💛
Když Kuba zjistí, že to není hra a matčin zájem je skutečný, přichází i těžší část – výčitky, emoce, naštvání i lítost. Pro maminku je to velmi náročné, ale vidí smysl v tom to "ustát".
Po třičtvrtě roce už spolu víc mluví, doma mají pár pravidel, atmosféra je uvolněnější. Není to ideální, ale posun je obrovský.

💡Když něco změní rodič, mohou se dít změny i u dítěte. Zvlášť v pubertě platí: změna musí začít u nás. 🫶

Ideální je se do tohoto bodu vůbec nedostat.
Přijďte se připravit na seminář JAK PŘEŽÍT PUBERTU DĚTÍ. ☺️ Už příští čtvrtek!

Napište do komentáře "puberta" a pošlu vám více informací. Můžete také označit někoho, komu by takový seminář pomohl.

👉 Je pro vás puberta vašich dětí téma?

25/01/2026

Rodiče nemůžou být pro dítě kamarádi. Podíl zodpovědnosti totiž není stejný.

Mnoho rodičů starších dětí si „respektující výchovu“ v pubertě představuje jako kamarádství.

Vybavuji si jednu klientku, která chtěla být se svým šestnáctiletým synem kamarádka...
Nic po něm nechtěla (a když ano, tak on to většinou stejně neudělal), bála se mu něco nedovolit (on se ale stejně neptal) - chtěla být ta pohodová máma, kterou se on chlubí před kámošem... On chodil domů po půlnoci, nechával špinavé nádobí po bytě, nedodržoval snahy o dohodu. V mamince narůstala nespokojenost, vztek a lítost, až to bouchlo – křik, zákazy, které pak ale stejně nedodržela, a tak stále dokola.🔁

Co je tedy základem respektujícího přístupu v době dospívání? Pevný vztah, otevřená komunikace a přijetí dospělé odpovědnosti. 💜

Být rodičem (a v dospívání dětí obzvlášť) je práce na sobě - zvládání vlastních strachů, vyrovnávání se s pocitem viny, uvědomování si vlastních potřeb, ale také schopnost unést nespokojenost dítěte, být pravdivý, předvídatelný/á a ne-dokonalý/á. 🌱

Zvu vás na seminář JAK PŘEŽÍT PUBERTU DĚTÍ už 5. 2. - napište mi do komentáře "puberta" a pošlu vám více informací. 💬
Můžete také označit někoho, komu by takový seminář pomohl. ☺️

22/01/2026

Hledáte, co by vám pomohlo ve vztazích nejen s dětmi?
Chcete si v klidu a do hloubky popovídat o nenásilné komunikaci, rodičovství, mezilidských vztazích i vztahu k sobě?

Pak vás zveme na:
POKEC - povídání o komunikaci a vztazích s lektorkami nenásilné komunikace Helenou Kurzweilovou a Evou Soukup

Pojďme společně objevovat, jaké mentální vzorce si neseme, abychom se mohli rozhodnout, které nám neslouží, a mohli hledat cestu k větší lehkosti, klidu a radosti.
Začínáme už v únoru!

Každé setkání má dané téma, otázky můžete klást předem nebo v průběhu vysílání.

⏱ Délka: 60–90 minut
📍 Kde: on-line na Zoomu
🎧 Záznam pouze pro předem přihlášené – chceme udržet bezpečný a intimní prostor pro sdílení.
👥 Možnost dál sdílet v uzavřené facebookové skupině
💸 ZDARMA

Už příští týden nabídneme první téma, takže nás sledujte. ☺️

💬 Pokud chcete vědět víc už teď, napište do komentáře "POKEC".

Budeme rády, když se přidáte a přinesete své otázky i zkušenosti. 💛

21/01/2026

Puberta klepe na dveře. Jste připraveni? 🙂

Vztah s dítětem nejvíc otestuje puberta.
V pubertě totiž sklízíme, co jsme roky předtím pěstovali: jak spolu mluvíme, jak řešíme konflikty, nakolik se dítě cítí přijímané, jaká máme pravidla a dohody, jestli používáme tresty a výhrůžky... To vše nese plody v pubertě.

👉 Zvu vás na seminář Jak přežít pubertu dětí (a udržet si s nimi dobrý vztah) - už 5. 2. 🗓️

Ujasníte si:
- jak budovat vztah, který vydrží,
- jak projít konflikty,
- jaké potřeby mají dospívající a jak s tím pracovat,
- jak se domlouvat na pravidlech kolem technologií,
- co dělat, když už je „pozdě“.

Nečekejte až přijde puberta, připravte se na ni! ☺️
A pokud už to "hoří", jste samozřejmě také zváni. 😉

Napište „MÁM ZÁJEM“ do komentáře nebo do zprávy a pošlu vám bližší informace. 💬

18/01/2026

Čím víc tlačíme, tím víc dítě uniká ze vztahu. To platí nejen v pubertě.

Přišel za mnou otec sedmnáctiletého syna (říkejme mu třeba Michal). Učitel přistihl Michala ve škole s cigaretou. Vedení školy začalo jednat o jeho vyloučení ze školy, rodiče byli pozváni do ředitelny. Otec se ocitl pod tlakem očekávání, že by měl jednat tvrdě. A tak mu zakázal vídat se s přítelkyní a zabavil mu mobil. Syn se stáhl, přestal téměř komunikovat a jejich vztah se úplně rozpadl. Otec přišel zoufalý a s pocitem bezmoci.

Tohle je docela typický průběh. Mnoho rodičů má zažitý vzorec, že dítě, které "udělá průšvih", musí dostat lekci a že kdyby ho nepotrestali, selhávají ve své výchovné roli. Navíc často naskočí strach, že jako rodiče něco zanedbali, když se dítě chová takhle, a snaží se to rychle "dohnat" - tresty jsou k tomu ale nejméně vhodným nástrojem. ❌
Vztah, který už je samotnou pubertou a předchozími zkušenostmi oslabený, už neunese další trest či jiný způsob jednání z pozice moci. Dítě se odpojí a vlastně se od rodiče úplně vztahově oddělí a rodiče tak ztratí veškerý vliv❗️ Někteří rodiče se snaží pak ještě přitvrdit a někdy donutí přechodně dítě k poslušnosti, ale častěji se jen znásobí vzdor dítěte a začne boj o moc. 💔
Je skvělé, že tento tatínek pochopil, že tudy cesta dál nevede, a že kdyby pokračoval tímto způsobem, syna by ztratil.

✅ Chcete se dozvědět, jak řešit problémy s dospívajícími efektivně a jak mluvit tak, aby vás slyšeli?
Ideálně ještě dřív, než tohle období nastane... 😉

Zvu vás na seminář Jak přežít pubertu dětí. Napište „MÁM ZÁJEM“ do komentáře nebo do zprávy a pošlu bližší informace. 💬

14/01/2026

Dítě v obchodě křičí a válí se na zemi, všichni se dívají a vám se chce utéct...

Navazuji na příspěvek z minulého týdne, kde jsem se více věnovala prožívání rodiče – tentokrát se pojďme podívat na to, jak můžeme pomoct dítěti s jeho emocemi.

Co nepomáhá:
❌ Tlak – dlouhé vysvětlování, výslechy, „proč“ se vzteká apod. Pokud něco vysvětlujeme dítěti, které je zahlcené emocemi, paradoxně situaci ještě zhoršíme, protože k původní frustraci dítěte se ještě přidává pocit "maminka mi nerozumí".
❌ Nejasné hranice – jednou povolit, podruhé zpřísnit; nepředvídatelnost reakcí rodiče.
❌ Odpojení nebo stud – „neřvi“, „nedělej ostudu“ apod. Můžeme tak snadno dítěti předat velmi nebezpečný vzorec, že se má za své prožívání stydět.
❌ Reaktivita dospělého – rodič přilévá olej do ohně vlastní emoční reakcí (křikem, nervozitou...), dítě v něm necítí oporu, takže se ještě více "propadá" do zoufalství.

Co pomáhá:
🌱 Zastavit se – vrátit pozornost k dechu a k tělu, všimnout si vlastních spouštěčů (viz předchozí příspěvek).
🌱 Blízkost bez tlaku – být nablízku; soustředit se na vztah, ne na problém; přítomnost.
🌱 Empatie a znovu-napojení – stručně uznat, co bylo těžké (jsme v tom spolu); je v pořádku plakat a litovat, že něco nevyšlo.
🌱 Prevence – připravené prostředí, informace předem, malé rituály a rutina.

Můžete se pak k tématu vrátit, probrat s dítětem, jak to zvládnout příště lépe - ale až když je opět v klidu a "na příjmu"!

I tímto tématem se zabýváme na uceleném workshopu pro rodiče, který proběhne v únoru.
Napište si o více informací. ☺️
Zbývá posledních 5 VOLNÝCH MÍST!

💬 Jak to máte vy? Co vám při emocích vašeho dítěte pomáhá? Napište do komentářů a inspirujme se navzájem. 💛

11/01/2026

Největší dar pro naše děti? Uzdravit svoje vlastní zranění.

V minulém příspěvku jsem psala o tom, jak reaguje naše "vnitřní dítě", pokud se setká se situací podobnou té, která způsobila v minulosti psychické zranění. Podívejme se tedy na toto téma blíže:

Kňourání, vzdor, výbuchy, „nevděk“… Proč v nás dětské chování tak často spustí silnou emoci, kterou nemáme pod vědomou kontrolou – a jednáme úplně jinak, než bychom si přáli?
Zjednodušeně řečeno: protože se aktivuje nevědomý spouštěč, tedy něco v chování dítěte připomene dávnou, v těle uloženou zkušenost. Ta část nás, která nás kdysi chránila, se snaží chránit i dnes. Dítě pak (nevědomě) opakovaně vyvolává naši reakci.

💛 Žádný rodič nechce dítěti ubližovat. Většina zraňujících reakcí je automatická.

Jak s tím pracovat?

🌱 Každý silný pocit má svůj příběh. Vzorce, které dnes bolí, nám kdysi pomáhaly přežít a udržet si vztah s nejbližšími.
🌱 Paměť těla je rychlejší než mysl. Ve stresu naskočí starý vzorec (kritik), který dřív bránil zakázaným emocím a dnes reaguje i na naše dítě.
🌱 Změna přichází, když zpomalíme. Nejdřív musíme zastavit svou reakci, až potom „vychovávat“.
🌱 Všímat si spouštěče. Co přesně rozsvítilo "kontrolku"? Kde to cítím v těle? Jaký starý příběh se ozval?
🌱 Převyprávět příběh pravdivě pro dnešek. Uznat, proč byl vzorec důležitý, a uvědomit si, že už ho dnes nepotřebuji.
🌱 Podpora. Terapie, konzultace, sdílení s ostatními.

🔁 Cílem není spouštěče „odstranit“ a potlačit, ale změnit naši reakci. Každé jedno zastavení přerušuje automatický cyklus.

Co je váš spouštěč? A jak byste si přáli reagovat? Napište mi do komentáře. 👇

08/01/2026

„Jako matka jsem úplně selhala.“

Přišla za mnou klientka plná studu: „Dala jsem dceři na zadek,“ říká. „Měla záchvat vzteku mezi regály, lehla si na zem a odmítala vstát. Chtěla jsem jí to v klidu vysvětlit, ale ona ječela ještě víc. Lidi koukali. A já… jsem ji zvedla za ruku a naplácala jsem jí. Tohle jsem nikdy svému dítěti nechtěla udělat! Jsem hrozná matka.“ 😢

🔀 V takových chvílích se prolínají dvě roviny, které jsou u každé interakce s dítětem přítomné a je užitečné je umět oddělit:

1) Racionální, rodičovská
Chci dítě něco naučit, držím hranice, pomáhám mu se orientovat ve světě.

2) Naše vnitřní „dětská“ část
Staré zranění, které se kdysi naučilo chránit.
Jak říká Gabor Maté, spouštěč v přítomnosti uvede do chodu emoce, které vznikly možná před desítkami let… To, co vypadá jako reakce na současnou situaci, je ve skutečnosti znovuprožívání minulé emoční zkušenosti. Zjednodušeně řečeno: Čím víc je reakce „hysterická“, tím víc je historická. O spouštěcích více v příštím příspěvku.

U této klientky zřetelně vidíme obě roviny. Na té první chtěla dceru provést silnou emocí. Na té druhé se ozval starý strach, dávný pocit „tohle se nesmí dít, budu zavržená, když se budu takhle chovat“ - tzn. nesmím tohle dopustit ani u svého dítěte. A když se tyhle roviny prolnou, ztrácíme svobodu volby a jedeme na autopilota.

🌱 V některém příštím příspěvku nabídnu postup, jak pomoci dítěti v emocích, ale teď bych vás ráda přiměla k malému zastavení se sebou a pozvala k rozlišení těchto rovin.
Pomoci nám můžou tři otázky:
🧩 Kdo ve mně právě mluví?
🧩 Co teď vlastně chráním - skutečné své dítě, nebo své "vnitřní dítě", svou minulost?
🧩 Jaký je můj skutečný záměr v téhle chvíli?

Když ty dvě roviny uvidíme vedle sebe, získáváme tím prostor pro vědomou reakci - pro ošetření sebe i emocí svého dítěte. ❤️

Jak se ty dvě roviny prolínají u vás? Kdy se ozývá vaše staré zranění? 💬

Mgr. Eva Soukup - Nenásilná komunikace

08/02/2026

04/02/2026

01/02/2026

29/01/2026

27/01/2026

25/01/2026

22/01/2026

21/01/2026

18/01/2026

14/01/2026

11/01/2026

08/01/2026

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet

Kategorie