Marek Dvořák, Prague (2026)

12/02/2026

Péče o zuby a dásně by měla být součástí každodenní rutiny. 🦷✨

Parodontax – zubní pasta + ústní voda pro důkladnou a šetrnou péči, protože zdravé dásně jsou základ pro zdravý a krásný úsměv.

🆘 Rychlá první pomoc při úrazu zubu:
Vyražený zub nikdy nenechat vyschnout.
➡️ zabalit do potravinářské fólie
➡️ nebo vložit do fyziologického roztoku / roztoku k tomu určenému
➡️ případně do mléka
➡️ a co nejrychleji k zubaři – čas hraje roli.

🤝 A protože jde o komerční spolupráci, jako z každé posílám 10 155 Kč na dobrou věc.
Tentokrát na podporu jednoho kolegy zubního lékaře. Více ve stories.
Budu rád, když se přidáte taky. 💙

spoluprace

Zubní pasty Parodontax Posílení a ochrana dásní Fresh Mint, Parodontax Posílení a ochrana dásní Whitening a ústnívody Parodontax jsou kosmetické přípravky.

10/02/2026

Nedávno jsem byl svědkem jedné úplně obyčejné situace na pohotovosti v nejmenované nemocnici.

Mladý pěkný pár čeká na ošetření. Paní má nejspíš infekci močových cest. Když ji sestra zavolá do ordinace, otočí se na partnera a zeptá se, jestli by mohl jít s ní. On samozřejmě vstane a jde.

A přijde věta: „Pouze pacient. Doprovod čeká venku.“

Já na to koukám a v hlavě si říkám:

Ten pán vedle ní není cizí člověk z tramvaje. Je to partner. Člověk, který ji pravděpodobně:
– viděl nahou víckrát než kdokoliv z nás
– slyšel už dost zdravotních detailů
– a možná byl i u toho, když z ní lezlo dítě nebo i jiný mokrý věci (a to už je docela intimní liga 😉)

A jestli jsou manželé, tak u svatby dokonce slavnostně prohlašují, že se znají i po zdravotní stránce. Takže je dost pravděpodobné, že ví, proč jsou na pohotovosti a že ho informace o pálení při čůrání nijak zásadně netraumatizuje.

Zákon na to mimochodem pamatuje:
“Pacient má právo na přítomnost osoby blízké nebo osoby, kterou si sám určí, pokud to nenarušuje poskytování péče…”
(§ 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb.).

A ano – férově – doprovod se nesmí chovat jako k***t. Jakmile ruší, poučuje, komanduje nebo je nepříjemný, opilý, budu první, kdo ho vyhodí nejen z ordinace ale z celé nemocnice…

Ale pokud tam jen tiše stojí, drží za ruku a je oporou, nevím proč by to mělo vadit. Někdy to dokonce pomůže – pacient je klidnější, komunikace je lepší, atmosféra lidská.

Nepíšu to proto, abych někoho kritizoval nebo vyvolával hádky.

Píšu to proto, že medicinu miluju a proto, že věřím, že když k sobě budeme o trochu lidštější bude se tu líp léčit i líp pracovat.

28/01/2026

To, že dítě dostane třídní důtku je někdy vlastně ta nejlepší zpráva.. Věřte, že všichni na záchrance uděláme všechno pro to, aby Vaše dítě mohlo i při sebevětším průšvihu co nejdřív zpátky do školy natolik silné, aby mohlo dostávat třídní důtky… zdroj podcast Doplň šťávu .cz

24/01/2026

Nedýchá, ale pulz hmatám, tak asi dobrý...

🫠 Akorát že vůbec.

Nedávno jsme byli u pána, co zkolaboval přímo na ulici a ochotní svědci mu hned začali pomáhat.

Položili ho na záda a volali záchranku. Paní volala, pán pracoval. Operátkorka jim poradila, aby chlapíkovi zaklonili hlavu, aby se uvolnily dýchací cesty a zjistili, jestli normálně dýchá.

Pokud takovej člověk dýchá normálně, dejte si kafe a počkejte na záchranku, dobře to dopadne.

Pokud nedýchá, nebo jen lape po dechu, je to prů.er a ten člověk má zástavu oběhu.

V telefonu ale bylo slyšet: “on nedejchá, jen tak lape, ale pulz hmatám, tak asi dobrý.”

Tohle je důvod, proč po svědcích nikdy nechceme, aby měřili někomu pulz. Tím, jak se vám v takové situaci zrychlí tepovka a zvýší tlak, pulz nahmatáte skoro vždycky, jen to není pulz pacienta, ale Váš tep, který cítíte ze svých konečků prstů. Svede Vás to na scestí a toho nebožáka by tohle mohlo stát život.

Přijíždíme na místo a už z dálky vidíme, jak chlapík intenzivně stlačuje hrudník, na místě před námi už zastavila naše velká sanitka asi za minutu od volání a záchranáři vyndávají potřebné vybavení, klekám si za hlavu pacienta, intubujeme, resuscitujeme, vrtáme intraosseální vstup k podávání léků přímo do kostní dřeně, přijíždí policie, městská policie, inspektor provozu... A za chvíli se obnovuje oběh.
“Jestli to pán přežije, zachránili jste mu život” říkám těm dvěma svědkům a oběma u toho lehce zvlhnou oči.

Nakládáme pána do sanitky a jedeme do nedaleké nemocnice, kde už nás čeká připravený tým. Pán je na urgentu za 12 minut od vzniku srdeční zástavy už s obnoveným oběhem...

Zachránit život je někdy fakt lehké, nemusíte vědět nic víc než číslo na záchranku, se zbytkem Vám už poradí operátor, my se přetrhneme abychom u Vás byli co nejdřív, přijedeme, přiletíme, pomůžeme... a nesoudíme...

05/01/2026

Better safe than sorry.

V kurzech často učíme lidi, že pokud mají pochybnost, ať raději volají záchranku. Pokud si nejsem jistý, že ten dotyčný dýchá, zahajuju resuscitaci tak, jako by nedýchal... A tady přeneseně - lepší odejít zbytečně, než o pár vteřin pozdě.

První video je natočené pár vteřin předtím, než 40 lidí přišlo o život a dalších zhruba 100 bylo těžce zraněno.
Druhé je z nedávného útoku nožem v hradeckém centru.

Na obou je jedna společná věc.
Lidé začínají reagovat až ve chvíli, kdy vidí reagovat ostatní – hlavně autority. Důvodem je často to, že nechci před okolím vypadat jako hysterka (která utíká z klubu kvůi hořící prskavce...)

U toho prvního videa si lidé natáčejí oheň.
Ne proto, že by jim to bylo jedno.
Ale proto, že máme dnes v sobě často nevědomý dokumentační reflex - to znáte všichni - když nemám trénink na sítích, jako by se nestal.
Telefon je dnes způsob, jak si realitu potvrdit a uložit. To nesoudím, jen konstatuji.

📱 V tu chvíli se mozek snadno přepne do role pozorovatele.
A spousta lidí si neuvědomí, jak rychle se může nebezpečí šířit a že si možná dokumentují svoji vlastní smrt místo toho, aby to aktivně řešili.

U druhého videa lidé začnou utíkat, až když vidí běžet policii.
Jenže policisté neběželi pryč, ale k autu, aby se mohli přesunout a útočníka zadržet jinde.
Dav reaguje na obraz, ne na kontext - “když zdrhá policie, asi je to opravdu průšvih”.

A právě tady přichází to hlavní poučení:

Buďme hysterky. Aspoň trochu a aspoň někdy.
Ne ve smyslu paniky, alle ve smyslu dovolit si odejít dřív, než nám to někdo potvrdí.

🧠 V krizích většina lidí neignoruje riziko schválně.
Snaží se ho pochopit, zařadit, uklidnit se.
A čeká na jasný signál zvenčí.

🧠 Jenže ten signál může přijít pozdě.
V klubu šlo o sekundy.
Na veřejném místě může jít o minuty.

➡️ Co si z toho vzít – prakticky:
• Když se ti něco nezdá, odejdi.
• Nečekej na chování ostatních.

Buďme hysterky. Aspoň trochu a aspoň někdy… 🚑🖤

31/12/2025

2025 končí. Jsem vděčný za každý den toho roku ve zdraví.
Miluju každé ráno, každý nádech, každou šanci znovu začít, každý zážitek, každou zkušenost.

Život není jen o úspěších, které občas ukazujeme na Instagramu.
Je i o tichých dnech, únavě, pochybnostech, ale hlavě obyčejných chvílích, které tolik neukazujeme.
A právě hlavně ty z nás dělají to, kým jsme.

Neměnil bych ani jediný den.

Děkuju. 💫

18/12/2025

Jestli ses dneska mami dívala z nebe, tak věřím, že bys byla pyšná. 🤍

Dneska jsem stál na Hradě a měl tu čest pohovořit s panem prezidentem

Mluvili jsme o tom, že první pomoc u nás pořád bereme jako něco navíc.

Přitom právě první minuty a lidé kolem často rozhodují o tom nejzásadnějším - jestli a jak dotyčný přežije. Žádný stát – ani ten nejlepší – nemůže být všude hned. A připravený, všímavý člověk není selháním systému, ale jeho největší silou.

Pan prezident chtěl opravdu slyšet, jak může ze své role pomoct. Jak dát tomuhle tématu váhu, kontinuitu, odvahu. Jak říct nahlas, že pomáhat je správné a že se lidé nemají bát zasáhnout. Mluvili jsme taky o práci, o záchrance, první pomoci, odpovědnosti, ale i o podcastu Urgent z prostředí .khk a 😅

Bylo to několik hodin klidného, hlubokého a nesmírně lidského setkání se spoustou dalších inspirativních lidí, kteří chtějí, aby naše země byla o kousek lepší a bezpečnější.

Děkuju za tu cestu 🫶🏼

A vám všem děkuju, že mi dáváte smysl po ní jít dál. 🤍

17/12/2025

Jsou momenty, které se vám zaryjí do duše tak hluboko, že už pak nejste stejní.
A právě o Vánocích přicházejí docela často.

Viděl jsem rodiny, které měly u štědrovečerního stolu sedět kompletní… a neseděly.
Cítíte ticho, které někdy bolí víc než jakýkoli výkřik.
Ale viděl jsem i “zázraky” — malé, nenápadné, o které se postaral někdo, kdo měl odvahu udělat první krok.

Vánoce jsou krásné, ale jsou i křehké.
A někdy stačí jediná vteřina, jediný člověk…
a celý svět se přepíše jinak, než kdokoli plánoval.

Proto vám přeju, aby Vaše letošní svátky byly o blízkosti.
O tom, že se máte komu vrátit.
O tom, že se zastavíte, nadechnete… a uvědomíte si, jak moc důležití jsou lidé kolem vás.
Protože ten rozdíl mezi životem a smrtí je často člověk, který stojí vedle vás.

A chci poděkovat i — tenhle prostor měl být určen pro jejich reklamu, ale věnovali mi ho a nechali volnou ruku, zdraví vás a i oni přejí všem klidné a bezpečné svátky.

Přeju vám Vánoce, které budou laskavé.
A pokud přece jen přijde chvíle, kdy půjde o všechno… ať najdete sílu být tím, kdo pomůže.

Hezké a klidné svátky 🎄
Marek

10/12/2025

samozáchrana kašláním při infarktu? Spíš ne 🫣 Při natáčení videa nebylo ublíženo žádné manželce 😅

04/12/2025

Od nás chlapů se občas čeká div světa.
Že podáme silnou ruku, která někoho udrží, když padá.
Že ho vytáhneme z bahna, i když sami sotva stojíme.
Že se postavíme jako štít a všechno vstřebáme.
Bez zaváhání. Bez slabosti. Bez možnosti spadnout.

Ale takhle to nefunguje. Nejsme ze železa, jsme prostě lidi, někdy s duší, která se chvěje tak hluboko, že ji nikdo nevidí.

Když jedeme nebo letíme k výzvě sebevražda, víš, jaká je statistika?
Osm z deseti je chlap.
A nevybírá si tichou, měkkou cestu. Chlap skočí pod vlak. Chlap se oběsí nebo zastřelí.
Drsné, rychlé, definitivní.
Tyhle obrazy si občas nosíme domů.

A pak přijde něco, co je někdy ještě těžší.
Ticho a v něm otázky, na které si nechceš odpovídat:
Bylo to doopravdy dobrovolně?
Nebyl tam signál, který někdo přehlédl?
Nešlo tomu zabránit?
Každý z nás zná někoho, kdo o někoho takhle přišel.

A proto jsem se hrdě přidal ke kampani a – Zvládnout to jinak. Ne sám.
Protože „správný chlap to zvládne sám“ je věta, která zabíjí.
A ticho, do kterého se schováváme, není síla. Je to past.

Muži tvoří 80 % všech sebevražd. Osm z deseti odejde potichu, protože věřili, že mluvit je slabost.

Ale odvaha není mlčet. Odvaha je říct: „Je toho moc.“
Odvaha je otevřít dveře a pustit k sobě pomoc.
Odvaha je zůstat.

Na reknisiopomoc.answear.cz najdeš videa a doporučení, jak poznat, že už je toho moc, jak pracovat se vztekem, jak poznat signály, kterých jsme si nevšimli včas.
A jak se neztratit v tlaku, který má mít podle okolí „správný chlap“ pod kontrolou…

01/12/2025

Včera jsme měli skvělou možnost strávit večer s protagonisty hry a moc jsme si to užili. Tim ale nechci a nebudu flexit, třeba to vůbec neznáte a je to v pořádku, ale dvě myšlenky přesáhly hluboce rámec té soutěže a o to se chci podělit.

Už dřív hledali králové i chuďasové magický elixír, který jim přinese štěstí.

Dnes neděláme nic jiného. Hledáme štěstí v kariéře, v drahých věcech, v tom, jak nás vnímají druzí.

Naháníme ho v pochvalách, ve výkonu, v adrenalinu, ve filtrech na Instagramu.

Jenže tohle všechno je jen kulisa,

Štěstí najdete až ve chvíli, kdy se zastavíte a podíváte se dovnitř.

Do toho, kým jste, ne kým se snažíte být.

Do toho, co Vás skutečně drží nad vodou – lidi, kteří vás milují, chvíle, které jste si odžili, práce, vztahy.

Štěstí není venku.

Je v tom, jak žiješ, jak se k sobě chováš a jaký život si kolem sebe stavíš. A když občas tohle člověk uvědomí, zjistí, že honil něco, co už dávno měl.

Soutěž vyhrála Policistka odhalující zločiny a násilí na dětech. A připomněla téma, které má větší sílu než jakákoliv hra.

“Predátoři” nejsou příšery z ulice. Většinou vypadají jako „hodný strýček“.
Učitel. Trenér. Vedoucí. Vychovatel nebo i kněz.
Lidé, kterým naprosto věříme… a kteří dokážou tu důvěru zneužít.

Pár markantů, jak je poznat:
📍přehnaná pozornost k jednomu konkrétnímu dítěti
📍dárky, tajnosti a věty typu „tohle rodičům neříkej“
📍snaha být s dítětem o samotě
📍postupné posouvání fyzických hranic
📍manipulace („jen já ti rozumím“)
📍normalizace divného chování
❤️a hlavně: jakýkoliv pocit nepříjemna u dítěte je signál

Tohle je message která by měla rezonovat, oblast, ve které bychom se měli vzdělávat. Buďme pro děti bezpečí. A pro predátory problém.
Díky za pozvání, bylo to skvělý!

Marek Dvořák

12/02/2026

10/02/2026

28/01/2026

24/01/2026

05/01/2026

31/12/2025

18/12/2025

17/12/2025

10/12/2025

04/12/2025

01/12/2025

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet

Kategorie