25/10/2025
POVÍDÁNÍ SE SOŇOU
Líbí se mi, jak je to pokaždé jiné 💜
Přesně tak, jak je zrovna potřeba 😊
Pro mě, mého hosta i návštěvníky 💜
Ve středu večer to bylo hodně intimní, pohodové. Dokonce jsme zvolily na sezení příjemnou pohovku, sundaly boty a užily si to takhle hezky intimně a přitom v krásném speciálním Čarovném prostředí Sana's magic shop
Opečované čajem i dobrůtkou.
Vážně doporučuji sem na nějakou akci zajít, protože ta atmosféra a to opečování opravdu magicky léčí už jen samo o sobě 💜
(Bohužel jsem pro tentokrát zapomněla pořídit fotodokumentaci, tak přikládám jen fotky Soni, co mi k povídání poslala. Jednu z jejích fotek ze sebeláskového focení od Jana Bí pak jednu fotku ať vidíte jak může vypadat předsíň u někoho, komu právě přišlo zboží na bezobal v maxi množství a čeká na odnos do skladovacích prostor 😊)
O Bezobalovém Hospodaření jsme vlastně nemluvily vůbec, opravdu nám to sloužilo jen jako odrazový můstek. Každopádně kdo je z Kolovrat či okolí a bezobalové levné trvanlivé potraviny, velmi často v Bio kvalitě, by ho zajímaly, určitě se Soně ozvěte, pošle vám i ceník a aktuální informace o svých zásobách.
My jsme se vydaly tou cestou povídání "bezobalu" o překonávání životních překážek.
Soně před dvěma lety umřel po boji s nádorem na mozku manžel. Běžně o tom nemluví, ale vlastně je lepší, když lidi vědí a jsou schopni aspoň trochu pochopit.
Já Soňu neuvěřitelně obdivuji, protože zatímco já jsem si svůj velký životní přerod - rozvod i odchod z korporátu - sama zvolila, ona do toho přerodu byla hozená po hlavě a na výběr neměla.
Detaily vám povídat nebudu, je to její osobní příběh, ale koho by zajímalo, sejděte se s ní někdy osobně sami. Já jen vyzvihnu pár z mého pohledu důležitých myšlenek, které zazněly a v tématu překonávání životních překážek se hodí jim věnovat pozornost.
BEZOBALU
Některé věci se v životě dějí a nechceme je...
Ale nemíváme na výběr, občas je opravdové požehnání, když se věci dějí "déle", máme šanci je pochopit, smířit se s nimi.
Mnohé z nás ovlivňuje a limituje, když žijeme ve strachu "co tomu řeknou ostatní". Je to naše vnitřní nastavení velmi nás limitující, když vlastně nejsme plně sami sebou v obavě, že bychom nebyli přijímáni.
Každý se v životě musí podívat do očí pravdě, že jsme zde jen na "omezený čas".
Narození i SMRT jsou součástí života 😊
A přijmout "konečnost" života, respektive svého působení v aktuálním fyzickém těle, je něco, co vám může dát ohromnou svobodu vlastně žít šťastněji 💜
Je složité se vyjadřovat k tomu momentu překvapení, zmatení, nevědomosti... "Co bude dál?"
Není vhodné zavírat oči před tím nejhorším scénářem...
Ale také určitě pomáhá chtít a držet si naději 💜
Z mého pohledu je nejlepší lék ČAS 💜
Ten pomůže...
I když já osobně sama za sebe vím, že mě osobně navíc pomáhá "vědět co nejvíce"... Neznámo pro mě není úplně příjemné, ale tohle můžeme mít každý jinak.
Mluvili jsme i o tom, jak je úžasné, když přijde podpora. A je vlastně jedno odkud, občas jsou kolem nás lidé, kteří podpory třeba v nějakém tématu schopní nejsou vůbec, nebo ne jak bychom potřebovali, ale třeba pomůžou zase jindy jinak. I z vlastní zkušenosti vím, jak je to vlastně fascinující občas pozorovat odkud ta podpora přijde a odkud bohužel ne...
Zde bych ovšem ještě ráda zmínila právě tu důležitost aspoň s někým o těch svých životních překážkách mluvit a o tu pomoc a podporu si říci.
A dovolit si "prostě žít", tak jak nejlíp mi to v nějakých těch těžkostech jde. Ale taky se znát a umět se opečovat, tak abychom to zvládli. Takže pokud potřebuji welness víkend s kamarádkou "ať se z toho nezblázním" a "dobiju baterky", tak se vykašlu na názory ostatních a prostě pojedu!
Tohle je hodně opakující se téma obzvláště žen, opečovatelek. Rozdaly bychom se pro druhé... A máme tendence zapomínat na sebe. Jenže tahle cesta dlouhodobě vede akorát tak k vyhoření. Je potřeba opravdu vnímat hlavně sebe a své potřeby, co vše ještě zvládnu, ale kdy už dost... A je mnohem jednodušší dlouhodobě i preventivně více opečovávat samy sebe, tak abychom my měly pořád tu energii dokázat potom opečovávat i druhé dle aktuální potřeby 💜
"Proboha co s tím budeme dělat?"
Ohromně oceňuji, pokud komunikace v páru funguje tak úžasně, že se oba opravdu v klidu dokáží podívat pravdě do očí a bez obav, přikrášlování, obviňování, výčitek, očekávání... Prostě si dokáží o složitostech popovídat. Kdo tohle ve vašem vztahu máte, je to klenot, kterého si važte, protože bohužel vůbec nepatří do aktuálního "normálu" vztahů (kéž bych se v tomhle mýlila).
A pak jsme se dostaly i k té náročné fázi... Už to nejde jinak...
Říkám tomu "dopad na dno". Vypadá to šíleně, ale vlastně se taky ukáže, že je to ohromně úlevné. Už není žádné "ale co kdyby to, to... Zkusím to jinak .. a ještě to...". Prostě jen drsná realita, že už je "tak špatně", že vlastně jiné cesty není.
V tomto příběhu odvoz sanitkou do nemocnice a následně už přesun do paliativní péče.
A je fascinující, jak ten dopad na dno, nutnost akčního řešení a rozhodnutí a v mnoha případech právě řeknutí si o pomoc a předání odborníkům, jak moc to pomůže. Člověku se uleví. Není na to sám, propustí to někam dále, dostaví se klid...
Povídaly jsme si o paliativní péči, o tom jací "andělé" v tomto oboru často pracují, však to sama znám z dobrovolnictví v domů.
Na tohle téma by vám Soňa také dokázala říct mnohé z vlastní zkušenosti.
A ještě pro uzavření musím zmínit i její zkušenost s přírodním pohřbem, který svému muži pomohla se speciální organizací zařídit.
Jsou to pro Soňu dva roky, sama vdova se dvěmi dětmi. Andělská rodina, chce se mi říci. Její pozitivní náhled na svět a zvládání těžkostí je mi ohromnou inspirací a světlem 💜 🕯️
Zmínila ještě jedno heslo, které sama také znám i když s ním mám občas problém 😊
"Dostáváme v životě naloženo jen tolik, kolik máme šanci zvládnout" 💜
Je to drsné, ale zkušenosti mi také opravdu ukazují, že to tak je.
Bohužel z toho plynou občas takové ty lidské hloupé řeči "oběti", srovnávání... Proč zase já? Proč ne on?
Z mého pohledu ty složité lekce nemusí být jen "karmické", protože jste někdy něco, tak se vám to vrací...
Nene, spousta životních lekcí se děje, protože se z nich máte zkrátka něco naučit, pochopit, posunout se dál. Tak nejlépe, jak to aktuálně zvládnete.
A životní lekce o LÁSCE i o SMRTI...
Ty si v nějaké míře prochází každý z nás...
Tak, abychom měli šanci to zvládnout 💜
Možná bych to takhle mohla ukončit...
A přeci...
Některé příběhy se uzavírají, jiné se tím otevírají...
Smrt manžela Soni... Odchod od mého manžela...
Pokračováním těch příběhů je snaha ženy, která zůstala sama s dětmi, se učit věci zvládat...
Uzavřít si minulost... Poučit se z ní...
Žít v přítomnosti...
Tvořit budoucnost...
Ale obě tu narážíme na to uvědomění, časové...
Že jsme samy...
A přitom bychom ten svůj další kus života rády s někým sdílely. Objetí, pochopení, popovídání, podpora, zážitky... 💜
Moc nám oběma přeji, ať se i v tomto ohledu pro nás otevře ve správný čas láskyplná nová kapitola 🙏 💜 🙏
Bylo to krásné povídání...
Moc za něj děkuji Soňo 💜
💜 💜 💜
A v tomto formátu na nějaký čas to bylo povídání poslední... Středu za 14 dní budu věnovat tématu smrti procházkou po našem hřbitově v Kolovratech, na což Facebook akci brzy vytvořím.
Ale co bude dál se teprve uvidí... Nikdo další si se mnou povídání nenaplánoval a vzhledem k malé účasti publika je pro mě placení za pronájem místnosti v mé situaci neudržitelné... Takže se bude muset i formát Leni Čarovných Večerů nějak přetransformovat. Už mi nějaké nápady chodí, tak uvidíme 😊
