25/02/2026
Někteří lidé umí jít s dobou. A jiní tu svou předběhnou: jako Marta. 💃
Ještě za minulého režimu vystudovala vysokou školu s dítětem na rukou, rozvedla se, když nebyla šťastná, a našla si mladšího partnera, se kterým pak strávila celý život. 💕 Na vesnici proslula jako kočičí dáma, počet koček, o který se starala, rostl geometrickou řadou. 🐈
🇪🇸 V pětapadesáti se naučila španělsky (až ji překladatelé prý prosili, aby trochu ubrala, jinak že přijdou o práci) a vydala se na Kubu – do jejíchž barev jsme ladily i květiny na pohřbu. 🌴
🪭 Byla trochu jako její oblíbená Carmen – temperamentní, bojovná a milující. Šla vždy svou vlastní cestou.
Vzorem jí možná byla její vlastní maminka, která kdysi místo do krytu lezla na půdu sledovat bombardování Prahy.. 💥
Dožila na statku, který vlastníma rukama zachránila. I když už jí tělo nesloužilo, v posteli si zpívala a radovala se z každé lodičky, kterou složila s pravnoučaty. 🚢
A co naopak nesnášela? Do deníku si napsala, že "mytí oken a podlahy, nakupování potravin v samoobsluze, jízda v metru, čištění zubů a bot (odjakživa), vstávání před šestou hodinou a návštěva holiče."
Jednou prý chtěla dojít k řece a o samotě přemítat, ale místo toho musela vytřít, zamést a umýt okna. Na konci napsala "myslím, že docela obdivuhodný výkon". 👏
My si to o vás, Marto, myslíme taky. 🤍
Kdo z vás má v okolí také takového člověka - pro kterého by, být dnes mladý, nebyla dnešní doba výzvou, ale příležitostí?
