15/04/2026
Kája byl malý bojovník a smíšek. 👶 Od chvíle, co se naučil smát, se smál na každého a neustále až do svých posledních dní. Někomu je do vínku dáno mnoho měsíců a let, až jim pomalu přebývá; jiným naopak osud nadělí jen malou trošku. ⏳
A přece se s tou troškou dokáží zapsat do srdcí všech, kteří je poznají. 🤍 Když rodiče přijdou o miminko, mnohdy nechtějí obřad, natož řeč – co by do ní přece psali, vždyť děťátko sotva vydalo první zvuky, o jakých úspěších by se v ní mluvilo? 💬
Maminka Káji si to nemyslela. A napsala mu krásnou pohádku na rozloučení. 🧚♀️ A nás tak dojala, že její část se svolením rodičů chceme sdílet i s vámi.
“Za borovými lesy, mezi uhelnými sloji, bylo nebylo jedno království. V něm žil král, královna a malá princezna. 👸 Jednoho dne král s královnou vyřkli přání, aby v jejich veselém království bylo ještě veseleji, v jejich útulném domově ještě útulněji. Sotva tak listí na stromech začalo žloutnout, přivítali na svět malé princátko Káju. 🫅
❕ V šestém měsíci bylo králi a královně jasné, že něco nehraje. Slunce vyhasínalo a království potemnělo. Netrvalo dlouho a zjistili, že nad hradem krouží drak. Velký, trojhlavý drak. 🐲
Zaútočil na toho nejbezbrannějšího z celého království. Na malého Káju. Zkušení alchymisté neváhali a Kájovi namíchali lektvary, které měly draka zneškodnit. 🧪 A skutečně. Jed působil, drak pomalu slábnul. Zeslábnul natolik, až mu Kája ostrým mečem useknul dvě hlavy naráz. 🗡️
Ale jakmile dvě hlavy sťal, tři nové se objevily. Jakmile mu podal další jed, drak nabyl na síle.
Šest dlouhých měsíců trval nerovný boj, než drak statečného bojovníka přemohl a odnesl ho z království pryč do neznáma. 🪽
🏰 Na hradě zavládlo ticho. Sedm dní a sedm nocí slunce nevycházelo, až se konečně objevila teplá zář. Konečně se objevil úsměv na tváři jeho rodičů, jeho celé rodiny. Vzpomínka na krvežíznivého draka postupně vybledla, zatímco Kájovu přítomnost cítili napořád.”
🕊️
