26/11/2025
"Někdy se ukazuje, že zdánlivá transcendence traumatických zkušeností je “spiritual bypassing” pseudoduchovní uhýbání a obcházení, což není nic jiného než strategie vytěsňování, aby se člověk nemusel konfrontovat s bolestnými pocity a nevyřešenými traumatickými ranami."
Nepravé bytostné Já přebírá funkci ochrany. Jeho úkolem je krýt pravé bytostné Já, střežit je před destrukcí a zkázou. Paradoxně vede k nedostatku autentičnosti, k sebeodcizení a k pocitu prázdnoty.
Rovněž Kalsched představuje nepravé bytostné Já jako část “archetypického systému sebeochrany”. Vypadá to tak, že nepravé bytostné Já má za úkol skrývat němé, osamělé jádro osobnosti, aby je traumatizující prostředí nezničilo.
V postoji nepravého bytostného Já se lidé necítí skutečně živí a reální. V důsledku tuhé, strnulé obrany nepůsobí dojmem opravdovosti. Je jim znemožněna tvořivost. Rozštěpenost mezi nepravé a pravé bytostné Já vyvolává také zhoršení symbolizační schopnosti , což je problém, se kterým se u těžce traumatizovaných lidí setkáváme často.
Ve stavu nepravého bytostného Já se za účelem přežití obětují primární životní potřeby. S tím jde ruku v ruce pocit neskutečnosti, ztráty vitality a smysluplnosti vlastní existence.
Ale přitom jde o úspěšnou adaptaci dítěte na selhávající prostředí, o nouzové řešení pro zvládnutí něčeho nezvládnutelného. Adaptace má zabránit tomu, aby dítě vnímalo slabost vlastního Já, zaručuje mu zdánlivou jistotu zmrazuje pocity úzkosti, studu a pokoření.
Vnější přizpůsobení dominuje nad intrapsychickou realitou. Jung svou koncepci persony spojil s nepravým bytostným Já. Personou se míní to, jako co se člověk jeví sobě a svému okolí, nikoli však to, co člověk skutečně je. Persona je “maska, která předstírá individualitu”.
Persona znamená jednostrannost a zdání, hranou roli. Zabraňuje tím však individuálnímu vývoji. “Rozložení persony je tudíž nezbytnou podmínkou individuace.” Oběti traumatu však bývají natolik identifikovány s nepravým bytostným Já, např. s “personou oběti”, že se jí nemohou jen tak snadno vzdát.
Transcendovat trauma znamená, kráčet v životě dál, překonávat, zdolávat, transformovat se. Někdy se ukazuje, že zdánlivá transcendence traumatických zkušeností je “spiritual bypassing” pseudoduchovní uhýbání a obcházení, což není nic jiného než strategie vytěsňování, aby se člověk nemusel konfrontovat s bolestnými pocity a nevyřešenými traumatickými ranami. - U. Wirtz