https://linktr.ee/uvahy_terapeutky

Klára Vožechová - psychoterapie a supervize, Na Poříčí 1041, Praha 5 (2025)

24/05/2024

💭 Představte si, že potkáte nějakého nového člověka, a když se zeptáte, co dělá, odpoví, že pracuje jako psychoterapeut*ka. Co vám v takovou chvíli proběhne hlavou? 🤔

Možná obdiv, možná zvědavost, ale také je možné, že se objeví předsudky a stereotypy. Mnoha lidem asi proběhne hlavou (a někdy to řeknou i nahlas):

„Takže mě teď analyzuješ?“🤨
„Tak to asi teď víš, co si myslím…“😧

Mnoho lidí znejistí.🫨
„Můžu tohle říct? Bude si myslet, že jsem blázen…“
„Musím být opatrný/á s tím, co říkám.“

Tyto mylné představy často vedou k pocitu, že psychoterapeuti*ky mají nějaké nadpřirozené schopnosti, jako je čtení myšlenek nebo okamžitá analýza osobnosti. Pravda je ale mnohem jednodušší.

Ráda bych vás ujistila, že mezi psychoterapeuty je stejně rozmanitých osobností jako v jiných oblastech (stejně zajímavých, stejně nudných, stejně divných….😎).
Neumíme číst myšlenky.
Za sebe říkám, že lidi neanalyzuju často ani v práci, natož ve volném čase. 🙂

Jsme prostě “normální” lidi. 🙂

Jaké stereotypy se vážou k vaší práci?

12/04/2024

📕 Dnes se vám pokusím představit knihu s názvem Válka nemá ženskou tvář. Autorka Světlana Alexijevičová, laureátka Nobelovy ceny za literaturu, se v ní věnuje zkušenostem žen, které během druhé světové války dobrovolně vstoupily do armády. Často se jednalo o mladé ženy ve věku šestnácti až sedmnácti let, které boj za svou vlast považovaly za samozřejmost.

💭 Knihu nesdílím ani tak kvůli tématu (ač i to je zajímavé), jako spíše kvůli způsobu, jakým autorka pracuje. Čtyři roky se věnovala sbírání rozhovorů se stovkami žen, aby sesbírala autentické výpovědi, a složila je do knihy. Vznikla tak jedinečná mozaika vzpomínek a příběhů. A to je právě to, co mi na knize přijde cenné.

🌟 Alexijevičová se odklání se od objektivistické snahy zachytit to, jaká válka “doopravdy” byla a říká, že to ani není důležité. Naopak - mluví o tom, že důležité jsou individuální prožitky. Svůj přístup k psaní popisuje v předmluvě knihy (i kdybyste nechtěli číst knihu, samotná předmluva podle mě stojí za přečtení 🤍).

🌿 Způsob, jakým píše - totiž tím, že vytváří mozaiku z výpovědí mnoha žen - poukazuje na to, že zkušenosti z války nejsou jednoduše zachytitelné. Jsou složitým fenoménem, pluralitou prožitků, pocitů, myšlenek a názorů, které se doplňují a dohromady nám umožňují mnohem komplexnější pohled. I proto se jejím knihám později začalo říkat “romány hlasů”.

♀️ Dalším specifikem knihy je to, že se zaměřuje na vzpomínky žen, nikoliv mužů. Vezmeme-li v úvahu, že kniha byla poprvé vydána v roce 1985, tak je to dost převratné dílo. Kolik autorů kdy považovalo za důležité věnovat se ženskému prožívání války? Kolik takových knih máme? Moc ne. Přitom na území SSSR bojovalo ve druhé světové válce přes milion žen.

💫 Autorka se vymezuje stereotypním způsobům, jak se o válce píše, a poukazuje na to, že ženské prožívání a vnímání je důležité a obohacující, i když je jiné než to mužské. Vzpírá se zažitému mužskému světu a způsobům mluvení o válce, a přináší pohled “nový” - ten, který nebyl doposud moc slyšet - ženský.

💭 A co si z toho všeho můžeme vzít my? Nenechme se strhnout k pohledu na svět, ve kterém jsou některé zkušenosti cennější než jiné. Na každé*m z nás záleží.

16/02/2024

🌟 Dnes se podíváme na knihu Co se ti stalo? od .

🌿 Na knize se podíleli dva lidé, kteří se věnují tématu traumatu, ačkoliv každý jinou cestou. Jedním z nich je americký psychiatr Bruce Perry, který se zabývá výzkumem v oblasti neurověd a dětského duševního zdraví. Knihu obohatil o své klinické zkušenosti práce s lidmi, kteří čelili důsledkům traumatu.

🌿 Druhou autorkou je Oprah Winfrey, americká moderátorka, herečka a také filantropka. Sama zažila zneužívání a týrání v rodině a ve své show Oprah Winfrey Show otevřela téma zneužívání a týrání s mnoha přeživšími. 🗨️

🧠 Kniha je pojatá jako rozhovor, a věnuje se vlivu traumatizujících událostí na vývoj mozku. Vysvětluje, jaké důsledky může prožití traumatu mít. Zabývá se také charakteristikami naší doby, jako jsou úzkosti a vztahová chudoba, a zvažuje, co je pro nás léčivé. Odborná vysvětlení jsou proložena příklady z klinické praxe Perryho a také zážitky lidí, se kterými mluvila Oprah.

💭 V knize je podle mého názoru skvěle a srozumitelně vysvětleno fungování mozku a stresové odpovědi (ne, že by ty první kapitoly byly lehké čtení). Musím říct, že i přes můj původní skepticismus si mě Bruce Perry získal 🤩. Naopak Oprah mi chvílemi přišla, že se snaží vnutit do rozhovoru nějaký svůj názor nebo interpretaci, ač tomu nerozumí. Chvílemi jako by ani neposlouchala, co Perry říká.🙈 Tak to mě nějak zklamalo.

🤔 Jediné, co mi v knize chybělo, bylo podrobnější rozpracování tématu léčby, ale to je asi důsledek žánru populárně naučné literatury, která je psaná za účelem vysvětlení, nikoliv léčení.

🔥Knihu bych doporučila všem z vás, kteří se chtějí něco dozvědět o fungování mozku a traumatu. Především, pokud pracujete v pomáhajících profesích. Ale knížka bude užitečná i pro rodiče a všechny, které téma zajímá (jako obvykle😁).

❓A co vy? Už jste četli nějakou knihu o traumatu? Jaká se vám líbila a jaká vás naopak nezaujala?

26/01/2024

💭 Minulý týden mi trhali osmičku, neobešlo se to bez komplikací a jednou z nich je, že nemůžu pořádně otevřít pusu. Člověk to pak musí trénovat a roztahovat do mírné bolesti (není to nic strašnýho, ale ani příjemnýho).

🦷 Dnes jsem byla po čtyřech dnech rozcvičování na kontrole a pořád to moc nejde. Když jsem to řekla mému zubaři, ptá se mě: “A nejste na sebe moc hodná?”

🔍 Zamyslela jsem se. Možná? Kdo mi řekne, kde je hranice “mírné bolesti”? Možná na sebe netlačím tolik, kolik bych měla.

😎 Při vyšetření se zjistilo, že existuje “objektivní” příčina toho, proč to tak drží a nechce se tomu. Docela se mi ulevilo, že to není o tom, že jsem necvičila dost.

💫 A proč to píšu? Vidím v tom paralelu s terapiemi. Někdy lidi přichází s pochybnostmi, jestli dělají dost. Jestli se neposouvají moc pomalu. U duševního zdraví nám často nikdo neřekne, jestli je nějaká “objektivní příčina” (ačkoliv bych tady rádao upozornila, že existuje možnost, že nám opravdu komplikuje situaci diagnostikovatelné duševní onemocnění a někdy opravdu není radno podceňovat návštěvu psychiatrie či klinicko-psychologického vyšetření).

🫶 Stejně jako moje cvičení, i naše duševní zdraví vyžaduje trpělivost a péči. Není žádné jednotné měřítko toho, co je “dost”.

💭 Cesta růstu není vždycky jen o posunu vpřed, ale taky o poznávání a akceptaci vlastních limitů. Všichni máme své osobní tempo a různé výzvy, kterým čelíme. Zkušenost, že některé věci nejdou tak rychle, jak bychom si přáli, může být užitečná lekce v sebelaskavosti, sebepřijetí a zpomalení.

Daří se vám přijímat své vlastní limity?

12/01/2024

💫 Tohle je myšlenka, kterou mi nedávno řekla má psychoterapeutka. Dost mi utkvěla. Na své vlastní terapii jsem s některými tématy rychle hotová.🫷

💭 Možná to znáte taky:

🤐 Vím co mám dělat a nedělám to, tak o tom nemá smysl mluvit.

🤐 Udělala jsem chybu, štve mě to, ale zpátky to nevrátím, tak o tom nemá smysl mluvit.

🤐 Mluvení o ztrátě blízkého člověka mi ho nevrátí, takže proč to?

⚡Tenhle přístup je ale taky trochu past. Díky tomu, že o věcech mluvíme, můžeme pochopit, co pro nás znamenají, prožít emoce, které jsou s danou situací spojené, a také si pojmenovat naše potřeby (a pak je třeba naplnit - ale to je další téma 😅). 🙏

💫 Když budu mluvit o tom, co nedělám a měla bych, možná objevím překážky, které mi v tom brání. Díky tomu je pak můžu překonat.

💫 Když budu mluvit o něčem, čeho lituju, nevrátím čas. Ale můžu se vyrovnat s pocity, které ve mně ta věc vyvolala. Ona totiž není moc zábava žít s výčitkami týdny, měsíce, nebo roky.

💫 Když budu mluvit o ztrátě blízkého člověka, nevrátí mu to život. Ale mohu se například lépe vztáhnout k tomu, jak se potřebuju “opečovat”, když tu není.

👉 A jaká je vaše zkušenost? Mluvili jste někdy o něčem, co vám nejdřív nedávalo smysl, ale vlastně vám to pomohlo?

🤍 PS: To, co mnoha lidem chybí, je prostor, kde můžeme o takových věcech mluvit. Kde nás druzí vyslechnou a neodsoudí.

🌿Proto jsme se rozhodly s Terezou Nešetřil Vejřík otevřít od února terapeutickou skupinu, která je určená pro studující na VŠ. Pokud vás zajímá více informací, tak je najdete tady 👉 bit.ly/terapeutickaskupina 👈

05/01/2024

🔥 Ráda bych vám představila zábavný, feministický, poučný komiks o ženách a historii ženské s*xuality od Liv Strömquist, který vyšel v nakladatelství .
Přiznám se, že už je to doba, kdy jsem ho četla, jen vím, že jsem při čtení prožila spoustu aha-momentů ohledně toho, jak jsem zvyklá přemýšlet.🤯

✍️ Jediná poznámka, kterou jsem si po čtení zapsala, bylo:

💭 Možná, kdyby se realita konstruovala jinak (rozuměj: kdyby se v naší kultuře o věcech mluvilo*přemýšlelo jinak), tak by ženy neměly pocit, že si za znásilnění mohou samy, protože s partnerem dlouho neměly s*x.

A už jen proto to stojí za přečtení.👍

💫 Ale aby se neřeklo - taky si pamatuju, že v knížce najdete, jak v naší kultuře ovlivnil na dlooouhou dobu pohled na ženskou s*xualitu Sigmund Freud (možná se budete divit, ale v pozitivním to nebylo 🤧). No a taky se dozvíte třeba to, jak je menstruace dle Bruna Bettelheima schovaná v pohádkách.👀

😎 Takže pojďte do toho a když budete chtít, dejte mi vědět, jak se vám knížka líbila!😉

27/10/2023

💭 Všímám si, že když o terapii píšu, tak se mi vlastně ty vznosné myšlenky samy nabízí. Ale když sedím v konzultovně s klienty, tak aplikace těch myšlenek zdaleka tak jednoduchá není…

🤔 Taky mi někdy přijde, že mnoho lidí chce na psychoterapii k těm, kteří jsou viditelní v médiích. Jako by to byla nějaká záruka kvality. Trošku to dává smysl - chceme jít k někomu, o kom alespoň něco víme, jehož přemýšlení alespoň trochu známe.

👉 Chtěla bych ale říct, že reálně najdete obrovskou spoustu psychoterapeutek a psychoterapeutů, kteří ve veřejném prostoru vidět nejsou, přitom to ale neznamená, že “nejsou tak dobří”. Tak se toho nemusíte bát. 🙂

01/09/2023

💭 V dnešním příspěvku se podíváme na knížku Moudrost nedokonalosti od , která osloví především ty z vás, které zajímá buddhismus a jungiánská psychologie a psychoterapie.

✍ Knihu napsal anglický psychoterapeut a učitel meditace Rob Preece a zabývá se v ní osobním růstem a hlubším pochopením sebe sama.

Moudrost nedokonalosti jsem četla s přestávkami tak dva roky. Četla se mi těžko. Byla pro mě dost složitá na pochopení z důvodu užívání terminologie jungovské psychologie (které nerozumím) a tibetského buddhismu (se kterým na tom nejsem o moc líp). 🤯

🤔 Myslím si, že to není knížka, kterou si člověk jen tak otevře ve volném čase, když chce relaxovat. Je potřeba mít dostatečnou mentální kapacitu, aby člověk zvládal chápat, o čem se v ní píše.

🙏 Zároveň se tím určitě nenechte odradit. V mnoha věcech je kniha užitečná a srozumitelná. Mě například hodně oslovila kapitola o vztahu Učitele a žáka. Píše se v ní o lidské tendenci upínat se k nějaké autoritě, přičemž upnutí se k autoritě znamená odevzdávat jí svou moc.

💭 Mám pocit, že to není téma jen u spirituální či náboženské praxe, ale taky třeba ve vědě nebo v psychoterapii, kde jsou někteří "guru" oboru vyzdvihování a přijímáni, aniž by odborná komunita přemýšela kriticky. Obecně mě tahle idealizace některých osobností velmi rozčiluje a jsem ráda, že to někdo pojmenovává.

👉 Závěrem - s největší pravděpodobností kniha zaujme ty z vás, které zajímá buddhistická filosofie či jungiánství, ideálně obojí. Pokud pro sebe ale hledáte knihu, která se vztahuje k meditaci a buddhismu a zároveň se lehce čte, možná uděláte lépe, když mrknete na jiné texty - třeba od Thich Nhat Hanha nebo Pemy Chödrön. 🤍

💫 Jakou knížku, kterou byste doporučili, jste v poslední době četli vy? 🙂

07/08/2023

💭 V obsahové výzvě od se tento týden máme zaměřit na nějakou nepravdu, polopravdu nebo mýtus, která koluje v oboru. A tak jednu věc, která mě už dlouho trápí, zkusím vytáhnout:

Musím říct, že mě už poměrně dlouhou dobu trápí (asi takhle: 🤦‍♀️🤬 😱🤬 😤🤬🤦‍♀️) mediální obraz psychoterapie, ve kterém se zdaleka nejvíce skloňuje přístup KBT (kognitivně-behaviorální terapie).

👉 To může být pro laickou veřejnost poměrně zkreslující. Kdybych se v oboru nepohybovala, měla bych pocit, že nic jiného než KBT buď neexistuje, nebo nefunguje. A tak to úplně není.🤷‍♀️

Pokud se podíváme na odborné články, dokonce i ta zdánlivá nadřazenost KBT oproti jiným směrům z hlediska efektivity nebude tak horká 🫠 (vlastně pravděpodobně nebude vůbec žádná..), jak někteří tvrdí - viz Wampold, Flückiger,Del Re & al., 2017)

❤️ Nechápejte mě špatně - nejsem proti KBT! Je to určitě super užitečný přístup a je spoustu terapeutů*ek, kteří s ním skvěle pracují a s klienty*kami se jim daří a doufám, že se jim bude dařit dál!!!🫶

👉 Nicméně KBT svou efektivitou nevyčnívá nad ostatními. Někomu může stejně nebo lépe posloužit jiný přístup, a to i na takové problémy, jako je deprese nebo úzkosti nebo hromadění nebo cokoliv dalšího vás napadne (samozřejmě někdy v kombinaci s medikací).

👀 Mrkneme-li se na webové stránky Evropské asociace pro psychoterapii, která považuje za relevantní psychoterapeutické směry takové, které jsou založeny na dobře zavedeném souboru teorie, metodologie a výzkumu ☀, najdeme tam například:

💫 systemika (jo, musim si přihřát polívčičku)
💫 logoterapie
💫 biosyntéza
💫 existenciální terapie
💫 hypnoterapie
💫 PCA (přístup zaměřený na člověka)
💫 Gestalt
💫 transakční analýza
💫 a spousty dalších!

🧠 Takže, abychom si to shrnuli:

💛 Terapeutické přístupy jsou velmi pestré a taky srovnatelně efektivní.

💙 Hledejte, jaký přístup (nebo psychoterapeut*ka) sedí vám.

💜 Jen si dejte pozor na to, aby terapeut*ka, ke kterému jdete, měli za sebou několikaletý výcvik a ne víkendový kurz…

24/07/2023

👉 Ptáte se: Kolik terapií je potřeba, aby to začalo mít výsledky?

💭 Asi Vás nepřekvapí, že to je velmi individuální. Na čem záleží?

🔹️Jestli si s terapeutem/kou sednete.
🔹️S jakým tématem přicházíte.
🔹️Jak často na terapii chodíte.
🔹️A taky co považujete za "výsledky".

👀 Podíváme se, co na to říká výzkum, i má zkušenost.

VÝZKUM:
💫 V jedné studii z roku 2010 sledovali klienty*ky s psychiatrickým onemocněním. Na základě výzkumu vytvořili odborné odhady:

👉 50 % klientů dosáhne spolehlivého zlepšení zhruba po 8 sezeních a 85 % klientů po 21 sezeních.

👉 Pro dosažení klinicky významné změny (zotavení) je potřeba u 50 % klientů přibližně 14 sezení a u 70% klientů přibližně 23 sezení.

🤔 Co se taky ale ve výzkumech ukazuje je, že záleží i na frekvenci (Robinson, Delgadillo & Kellett (2020). Dává to logiku:

👉 Když půjdete na terapii šestkrát během půl roku, pak se věci budou měnit pomaleji, než když těchto šest sezení absolvujete během 6 týdnů.

🙏 Výzkumy mluví o statisticky prokazatelných rozdílech. Terapie ale může už mnohem dříve přinášet malá zlepšení, která ještě nejsou měřením zachytitelná. Už po prvních sezeních člověk může zažívat úlevu a odcházet s pocitem, že ho někdo chápe a není na své trápení sám. Nebo s nějakým novým nápadem či úhlem pohledu. A to se taky počítá, i když to není “změřitelné”.

❓A jaká je vaše zkušenost?❓

👉Možná sami pracujete jako psychoterapeuti*ky.
👉A možná máte zkušenost z klientského křesla.

💬 Budu ráda, když do komentářů nasdílíte, jak to vidíte vy. 🙏🙂

PS: Díky za tip na tenhle typ příspěvků. :-)

Klára Vožechová - psychoterapie a supervize

24/05/2024

12/04/2024

16/02/2024

26/01/2024

12/01/2024

05/01/2024

27/10/2023

01/09/2023

07/08/2023

24/07/2023

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet

Kategorie